Kyjev

hlavní město Ukrajiny

Kyjev (ukrajinsky Київ, Kyjiv [ˈkɪjiw]; rusky Киев, Kijev) je hlavní a největší město Ukrajiny, správní středisko Kyjevské oblasti a jedno z největších měst v Evropě. Město leží na řece Dněpr v severní části země. Zaujímá rozlohu 827 km² a v roce 2022 zde žilo přes 2,95 milionu obyvatel, včetně aglomerace pak přes 3,65 milionu obyvatel. Kyjev je kulturní a hospodářské centrum země, dopravní křižovatka a centrum elektrotechnického průmyslu. Pro svou starobylost bývá nazýván „matka ruských měst“.

Kyjev
Київ
Kyiv montage.png
Kyjev – znak
znak
Kyjev – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška179 m n. m.
StátUkrajinaUkrajina Ukrajina
OblastKyjev
Administrativní dělení10 městských rajónů: Darnycký, Desenský, Dněperský, Holosijivský, Oboloňský, Pečerský, Podilský, Solomjanský, Svjatošynský, Ševčenkovský
Kyjev
Kyjev
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha839 km²
Počet obyvatel2 952 301 (2022)
Etnické složeníUkrajinci (82 %), Rusové (11 %), Židé (5%), Bělorusové, Poláci, Arméni
Náboženské složenípravoslavní (64 %) – z toho
Kyjevský patriarchát 67 %
Moskevský patriarchát 18 %
Správa
Statushlavní město
StarostaVitalij Kličko (Blok Petra Porošenka) (2015)
Vznik482
Oficiální webkyivcity.gov.ua
Telefonní předvolba+380
PSČ01xxx-04xxx
Označení vozidelAA a KA
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

NázevEditovat

Je odvozen od osobního jména Kyj a znamená tedy „Kyjův“. Stejný původ názvu má i moravský Kyjov.

ZnakEditovat

Kyjevský znak zobrazuje archanděla Michaela držícího plamenný meč a štít na azurovém poli. Původně na něm byl zobrazen svatý Jiří bojující s drakem, ten zůstal ve znaku Kyjevské oblasti.

DějinyEditovat

První osídlení území dnešního Kyjeva pochází z přelomu 5. a 6. století, z této doby je doložena keramika typu Korčak a byzantské mince. Z 6. a 7. století jsou doloženy dřevěné stavby, ale přes strategickou polohu žádné hradiště. Osídlení se soustředilo do oblasti Zámkové hory, Dětinek a Starokyjevské hory. O počátcích Kyjeva mluví také pověst uváděná na přelomu 6. a 7. století arménským historikem Zenobem Glakem a na počátku 12. století v ruské Pověsti dávných let. Týká se bratrů Kyje, Ščeka (pravděpodobně) a Choriva, doprovázené sestrou jménem Lybeď z kmene Poljanů. Každý z nich se usídlil na jednom pahorku, které pojmenovali Boričev, Ščekovina, Chorevica a celé město pak pojmenovali po nejstarším Kyjev. V roce 866 podle Pověsti (nebo v roce 860 podle byzantských pramenů) Kyjev ovládli varjažští bojovníci Askold a Dir a vládli zde až do roku 882, kdy zahynuli v boji s jiným varjagem, novgorodským knížetem Olegem. Tento rok se považuje za počátek Kyjevské Rusi.

V 9. století se už Kyjev stal opevněným hospodářským a politickým centrem oblasti, které bylo ve styku s Byzantskou říší. Z této doby také pochází nálezy tří hradišť: na svahu Starokyjevské hory, na Zámkové hoře a na Lysé hoře. Na konci 10. století, kdy kníže Vladimír I. přijal křesťanství, dochází k dalšímu rozvoji Kyjeva. V období mezi lety 989 a 996 nechal kníže postavit tzv. Desátkový chrám sv. Bohorodičky, nejspíše na místě předchozí pohanské svatyně, a přestavět knížecí sídlo po byzantském vzoru. Jeho syn Jaroslav Moudrý obehnal Kyjev mohutným valem a postavil Zlatou bránu a katedrálu sv. Sofie. Kyjev této doby měl mnoho kostelů, klášterů a bojarských dvorců. Řemesla a obchod se soustředily v podhradí zvaném Podol, které bylo později také opevněno. Mimo město stál klášter Kyjevskopečerská lávra, centrum kultury a vzdělanosti, založený v polovině 11. století.

Během 12. století se ruský stát rozpadl na řadu knížectví a Kyjev začal ztrácet svůj původní význam, a to nejen politický, ale také hospodářský a kulturní. Souviselo to mimo jiné se skutečností, že se Rusům uzavíraly možnosti obchodovat s Byzancí. Ve stepích jižně od Kyjeva se neustále pohybovali kočovníci a Byzanc získala nové obchodní partnery. Vládnoucí vrstva se přestala věnovat obchodu, usadila se na půdě a přeměnila se v pozemkovou šlechtu. Hlavní město, jehož poloha v jižní části státu byla dříve výhodou pro obchodní transakce s Byzancí, ztratilo nyní svoji prioritu. Jeho krajní poloha a snadná přístupnost ze stepí se nyní staly nevýhodou. Kyjev byl postupně odsouván do pozadí rodícími se novými centry, v nichž sídlili rurikovští vládci jednotlivých knížectví. Mezi nejvýznamnější patřilo město Vladimir. Roku 1154 dobyl Kyjev vladimirsko-suzdalský kníže Jurij Dolgorukij, přijal titul velikého knížete kyjevského a přesídlil sem. Jeho syn Andrej Bogoljubskij však zůstal po dobytí a zpustošení Kyjeva roku 1169 sídlit na severovýchodě Rusi a Kyjev svěřil do správy bratrovi. Proto bývá rok 1169 považován za definitivní konec kyjevského státu.

 
Kozácký hejtman Chmelnický vstupuje roku 1649 do Kyjeva během povstání proti polsko-litevské nadvládě

Roku 1240 město zpustošila mongolská vojska chána Bátúa a zničila mnoho architektonických i písemných památek (například Desátkový chrám nebo Zlatou bránu). Roku 1299 přesídlil kyjevský metropolita do Vladimiru. Svědectví z roku 1245 o Kyjevě zničeném při mongolském nájezdu pochází od papežského vyslance k mongolskému chánu Giovanniho Carpiniho:[1]

Jeli jsme tudy a sami jsme viděli všude nespočetné hromady lidských lebek a kostí. Město bylo kdysi bohaté a velice lidnaté, teď z něho však nezbylo téměř nic. Stojí tam sotva dvě stě domů a jejich obyvatelé žijí v tuhém otroctví.

Od roku 1363 náležel Kyjev k litevskému velkoknížectví (od roku 1471 jako středisko Kyjevského vojvodství) a spolu s ním později v rámci Lublinské unie k Republice obou národů. Od roku 1497 měl Kyjev samosprávu podle magdeburského způsobu.

Po kozáckých povstáních v polovině 17. století se Kyjev dostal pod ruskou správu; jeho podřízenost ruskému carovi definitivně potvrdil Věčný mír roku 1686. Od roku 1797 byl Kyjev střediskem stejnojmenné gubernie. Univerzita sv. Vladimíra, dnešní Ševčenkova univerzita, byla založena roku 1834.

V létě 1917 se po bitvě u Zborova do Kyjeva přemístil profesor T. G. Masaryk, který jako předseda Československé národní rady na Rusi osobně od 15. května 1917 budoval československé legionářské vojsko, aby byl blíže k frontové linii východní fronty první světové války. Poté působil podruhé v Petrohradě a Moskvě, aby se v listopadu do své pracovny v Kyjevě opět vrátil. Všude zažil revoluční boje a Kyjev přes Moskvu definitivně opustil v den svých 68. narozenin 7. března 1918, kdy odcestoval přes transsibiřskou magistrálu, přes Vladivostok a Japonsko, do Spojených států předpokládaje, že bude „kvartýrmajstrem“ (logistikem) legionářských vojsk nejen na Rusi, ale i na francouzských bojištích.[2]

Po revoluci roku 1917 se v Kyjevě ustavila ukrajinská Centrální rada, která prohlásila nezávislost Ukrajiny. Po více než dvou letech bojů však zvítězili v občanské válce bolševici a od roku 1920 tak byl Kyjev sovětský. Teprve roku 1934 se stal opět alespoň metropolí Ukrajinské SSR, místo „proletářštějšího“ Charkova.

Za druhé světové války, v srpnu 1941, v okolí města proběhla kyjevská obranná operace, která vyústila v katastrofální porážku sovětských vojsk. Wehrmacht dobyl 19. září 1941 město Kyjev, kde se dopustil nejkrutějších válečných zločinů – mimo jiné 29.30. září 1941 zvláštní jednotky SS svezly do rokle Babí Jar na severozápadním okraji města přes 33 tisíc kyjevských Židů a postřílely je. Na dobývání a okupaci města se podílely mj. i slovenské jednotky (rychlá divize). Z nacistické okupace bylo těžce zničené město vysvobozeno 6. listopadu 1943 jednotkami 1. ukrajinského frontu při útočné operaci, v jejímž rámci jako první do města vstoupily jednotky 1. československé samostatné brigády a byl osvobozen také Žytomir.

Od rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 je Kyjev hlavním městem nezávislé Ukrajiny. Významně se do dějin země zapsal v listopadu a prosinci 2004, kdy masové demonstrace proti zfalšovaným výsledkům prezidentských voleb, takzvaná Oranžová revoluce, vedly ke změně režimu v zemi. V roce 2013 a 2014 zde probíhaly masové nepokoje, zvané Euromajdan, při kterých došlo k svržení prezidenta Viktora Janukovyče.

Od 20. května 2019 zde sídlí ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj. V úterý 15. března 2022 navštívil prezidenta v ostřelovaném Kyjevě, spolu s předsedy vlád Polska a Slovinska, premiér české vlády profesor Petr Fiala v otázce možné pomoci Ukrajině.

Poloha a přírodní podmínkyEditovat

Historické centrum Kyjeva se rozkládá na pahorcích nad pravým (západním) břehem Dněpru; ve 20. století vyrostly nové čtvrti také na levém břehu (jako například Darnycja) a byly připojeny také vzdálenější pravobřežní čtvrti (např. Oboloň, Podol). Reliéf města je dosti členitý, lesnaté pahorky jsou od sebe odděleny zaříznutými údolíčky, sbíhajícími se k řece. Do Dněpru u Kyjeva zleva ústí řeka Desna, severně od města vody Dněpru zadržuje velká Kyjevská přehrada.

PodnebíEditovat

Podnebí je mírné kontinentální. Počet dní se sněhovou pokrývkou je 90. Během zimy přicházejí oblevy, při kterých všechen sníh roztaje, ale také bývají velmi mrazivé dny (okolo -20 °C po ránu a někdy i méně), když začne vítr foukat z východu nebo severu. Nejnižší naměřená teplota v Kyjevě byla -32,2 °C. Nejkratší roční období je jaro, které trvá od půli března do půli května. Nejvíce srážek a srážkových rekordů je v létě a stále častěji bývá velmi horko (okolo 30 °C) už koncem dubna. První půlka podzimu bývá suchá, ale stává se, že září dokáže být velmi deštivé (například v září 2008 napršelo 153 mm srážek a přitom norma srážek pro září je 58 mm). Nejvyšší naměřená teplota byla 39,9 °C. V říjnu a v listopadu může suché počasí nastat také tehdy, když je nad Kyjevem tlaková výše a slunečno; teploty pak mohou vystoupit na 20 °C, nicméně koncem října spíše přichází deštivé počasí a bývá první sníh. Sníh se celý den může udržet v listopadu a výjimečně i v říjnu.

Kyjev – podnebí
Období leden únor březen duben květen červen červenec srpen září říjen listopad prosinec rok
Nejvyšší teplota [°C] 4 6 16 23 28 30 32 32 26 20 13 6 32
Průměrné denní maximum [°C] −1 0 7 17 22 24 27 25 18 10 5 −1 12,75
Průměrná teplota [°C] −3,5 −2,5 3 12 16,5 19,5 20,5 19,5 13 7,5 2,5 −3 8,75
Průměrné denní minimum [°C] −6 −5 −1 7 11 15 17 15 9 3 0 −5 5
Nejnižší teplota [°C] −15 −15 −7 0 5 10 13 9 4 −2 −8 −12 −15
Průměrné srážky [mm] 36 39 36 46 57 82 72 61 58 40 48 44 619
Zdroj: [3]

ObyvatelstvoEditovat

Kyjev je největší město Ukrajiny a sedmé největší město v Evropě. K 1. lednu 2020 žilo v Kyjevě 2 952 301 obyvatel. Počet obyvatel ustavičně stoupá, a to především díky vnitřní migraci ze zbytku země. Tabulka níže představuje populační vývoj přítomného obyvatelstva města.[4]

1990 1991 1995 2000 2005 2010 2015 2020 2022
2 624 400 2 643 400 2 643 800 2 615 300 2 666 400 2 785 100 2 888 000 2 967 400 2 952 300

V roce 2021 se v hlavním městě narodilo 29 611 živě narozených dětí, zemřelo však 45 223 lidí, z nichž 173 byly děti ve věku do jednoho roku. Na 100 zemřelých připadá jen 65 živě narozených. Nicméně v porovnání s ostatními regiony země je tento poměr jeden z nejlepších, což docela výmluvně vypovídá o stavu ukrajinské demografické situace. Celkový úbytek byl v roce 2021 9 879 osob.[5] Míra kojenecké úmrtnosti činila 5,8 ‰.

Podle výsledků sčítání lidu v roce 2001 tvořili 82,2 % všeho obyvatelstva Ukrajinci, dalších 13,1 % Rusové a 0,7 % Židé.[6] Pro 72,1 % všech obyvatel byla rodným jazykem ukrajinština, 25,3 % uvedlo ruštinu jako svoji mateřštinu.[7]

RodáciEditovat

OsobnostiEditovat

PamětihodnostiEditovat

Administrativní členěníEditovat

 
Správní obvody Kyjeva

Kyjev je rozdělen na 10 městských rajónů:

DopravaEditovat

 
Kyjevské metro
Související informace naleznete také v článku Doprava v Kyjevě.

Kyjev je vedle Lvova či Charkova nejvýznamnější dopravní křižovatkou v zemi, prochází tudy i Evropská silnice E40. V dřívějších dobách, kdy tudy procházela cesta tzv. Cesta od Varjagů k Řekům (Iz Varjag v Greki), byla hlavní dopravní tepnou řeka Dněpr. Dnes má význam spíše pro nákladní dopravu; osobní doprava po řece se omezuje na turistické a rekreační vyjížďky. První most přes Dněpr byl zřízen roku 1853; v současné době několikamilionovému městu slouží vlastní síť metra, tramvají, trolejbusů i autobusů. Hlavním nádražím je Kyjiv-Pasažyrskyj. Nachází se zde také Kyjevská dětská železnice. Zhruba 30 km jihovýchodně od Kyjeva se nachází mezinárodní letiště Boryspil, blíže městu leží menší letiště Žuljany.

GeografieEditovat

Větší města v okruhu Kyjeva:

    Korosteň (~161 km)   Černobyl (~134 km)   Černihiv (~143 km)  
  Lvov (~552 km)     Charkov (~480 km)
    Kyjev    
 
  Užhorod (~779 km)   Oděsa (~473 km)   Dnipro (~451 km)

SportEditovat

Klub Sport Soutěž Stadion Poznámky
FK Dynamo Kyjev Fotbal Premjer-liha NSC Olympijský 28× Mistr Ukrajiny
FK Obolon-Brovar Kyjev Fotbal Perša liha Obolon Arena
FK Arsenal Kyjev Fotbal Knjažka-Arena
BK Budivelnyk Kyjev Basketbal Ukrajinská Basketbalová Liga Kyjiv Palac Sportu 5× Mistr Ukrajiny
ATEK Kyjev Hokej Ukrajinská Hokejová Liga Ice Rink ATEK aréna 2× Mistr Ukrajiny
Bilyj Bars Brovary Hokej Ukrajinská Hokejová Liga Ice Arena TEC Terminal

Na stadionu NSC Olympijský se hrálo Mistrovství Evropy ve fotbale 2012, konkrétně skupina D.

Partnerská městaEditovat

Města s jinými druhy spolupráceEditovat

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. a b Od roku 1990 jsou tyto památky součástí světového kulturního dědictví UNESCO.

ReferenceEditovat

  1. "Rus a Mongolové ve 13. století (Mongolský vpád a jeho důsledky)". s. 26.
  2. PRECLÍK, Vratislav. Masaryk a legie, váz. kniha, 219 str., vydalo nakladatelství Paris Karviná ve spolupráci s Masarykovým demokratickým hnutím, 2019, ISBN 978-80-87173-47-3, str.12 - 25, 26 - 98, 140 - 148, 169, 200
  3. Průměrné maximum, průměrné minimum, nejnižší a nejvyšší každoroční teplota.
  4. Головне управління статистики м.Києва - Населення (1990-2021рр.). www.kiev.ukrstat.gov.ua [online]. [cit. 2022-09-17]. Dostupné online. 
  5. Головне управління статистики м.Києва - Календар оприлюднення експрес-випусків у 2022 році. kyiv.ukrstat.gov.ua [online]. [cit. 2022-09-17]. Dostupné online. 
  6. ������������� ������� ��������� 2001 | ���������� | ������� ������� | ������������ ����� ��������� | ���� ���:. 2001.ukrcensus.gov.ua [online]. [cit. 2022-09-17]. Dostupné online. 
  7. ������������� ������� ��������� 2001 | ���������� | ������� ������� | ������ ����� ��������� | ���� ���:. 2001.ukrcensus.gov.ua [online]. [cit. 2022-09-17]. Dostupné online. 
  8. OSIPOV, Jurij Sergejevič. Дилецкий, Николай Павлович. 8. vyd. Moskva: Большая российская энциклопедия, 2007. 768 s. ISBN 978-5-85270-338-5. S. 749. (rusky) 
  9. Encyklopedia PWN Dostupné online
  10. Виктор Смирнов - Биография, книги автора. loveread.ws [online]. [cit. 2015-11-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-07-20. 
  11. YIVO | Sport: Jews in Sport in the USSR. yivoencyclopedia.org [online]. [cit. 2020-08-20]. Dostupné online. 
  12. Glenny, Misha (2008), McMafia: A Journey Through the Global Criminal Underworld; New York: Alfred A. Knopf, pp 72–73.
  13. Водолазкин Евгений Германович. Labirint.RU. Dostupné online [cit. 2017-10-27]. 
  14. Archivovaná kopie. gaitana.com [online]. [cit. 2014-07-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-12-07. 

Externí odkazyEditovat