Chmelnického povstání
Chmelnického povstání bylo kozácko-nevolnické povstání na Ukrajině v polovině 17. století. Probíhalo v letech 1648–1654. Bylo namířeno proti polsko-litevskému státu, jehož šlechta se pokoušela omezit rozsah kozácké autonomie.
Povstání vypuklo roku 1648, kdy je vyvolal kozácký hejtman Bohdan Chmelnickij. Jeho akce, motivované porušováním kozácké autonomie i osobními spory mezi Chmelnickým a polskými šlechtici, spustily široké povstání. Kozáci se spojili s krymskými Tatary vedenými knížetem Tuhaj Bejem a dosáhli překvapivých vítězství v bitvách u Korsuně a Žlutých vod. Proti kozákům se postavil vojevůdce Jeremiáš Wiśniowiecki, který proti nim vedl poměrně úspěšnou ofenzivu a zabránil tomu, aby se povstání rozšířilo dál na sever. Vojenská převaha kozáků vedla roku 1649 k uzavření zborovské dohody, v níž polský král Jan II. Kazimír a jeho kancléř Adam Kisiel uznali Chmelnického kozáckým hejtmanem a potvrdili uznání kozáckých práv v plném rozsahu. Rozpory mezi kozáckými vůdci a nerespektování míru z jejich strany vyvolaly polskou odezvu. Roku 1651 Wiśniowiecki obnovil útoky a vytlačil kozáky za Dněpr. Poláci následně drtivě zvítězili v bitvě u Berestečka a donutili kozáky uzavřít bělocerkevský mír (1651), jímž byla kozácká autonomie omezena jen na území kyjevského vojvodství. Kozáci s tímto výsledkem nebyli spokojeni a postavili se na odpor, roku 1652 byla svedena bitva u Batohu, v níž kozáci zvítězili a následně povraždili 8500 polských zajatců, včetně příslušníků vysoké šlechty (Např. Samule Kalinowski, Marek Sobieski). Kozácká rada poté požádala o pomoc proti Polákům ruského cara Alexeje. Následně, roku 1654, kozácká rada v Perejaslavi vyhlásila připojení Levobřežní Ukrajiny k Rusku, což však mělo za následek ještě tvrdší omezení kozácké autonomie než na polském území.
Po ochabnutí důvěry v Moskvu se Chmelnický pokusil vytvořit protipolskou koalici s Sedmihradskem a Švédskem, ovšem neúspěšně. Roku 1657 Chmelnický zemřel, na jeho místo nastoupil Ivan Vyhovský, který se rozešel s Moskvou a raději se chtěl dohodnout s Poláky, plánoval přeměnit Ukrajinu ve třetí subjekt polsko-litevské unie. Tento plán však nenašel na Ukrajině podporu,[1][2] kozáci se proti Vyhovskému vzbouřili a hejtman musel uprchnout do Polska. Na Ukrajině nastala éra chaosu a rozvratu.[3]
Chmelnického povstání bylo provázeno obrovskými protižidovskými pogromy. Obětí masového vyvražďování se stalo téměř 100 tisíc Židů v Polsku, Litvě i v Bělorusku, rozzuření kozáci však vraždili také Poláky, zejména šlechtice. Oběti byly často upalovány nebo naráženy na kůly. Za masakry nese zodpovědnost sám Chmelnický i jeho velitelé, např. neblaze proslulý Maxim Kryvonos. Pronásledování Židů vyvolalo silnou migrační vlnu, mnoho Židů z Ukrajiny našlo útočiště mimo jiné i v Českých zemích.[4][5] Zatímco západní historiografie hodnotí roli Chmelnického povstání kriticky a zdůrazňuje hlavně jeho brutalitu, v ukrajinském národním vědomí stále žije a je vnímáno jako osvobozenecká národní válka, jež vedla ke vzniku nezávislého ukrajinského státu.[6] Naproti tomu Poláci a pochopitelně rovněž Židé, jej dosud vnímají silně negativně.
Odraz v kultuře
editovatUdálostmi Chmelnického povstání se inspiroval polský autor Henryk Sienkiewicz při psaní románu Ohněm a mečem, který ho proslavil. Příběh románu popisuje osudy hlavního hrdiny, Jana Skrzetuskiho, který se spolu s Jeremiášem Wiśniowieckim, jemuž slouží, dostane do středu konfliktů s kozáky. V době svého vydání (původně vycházela seriálově v časopise, později vyšla jako samostatná kniha) se o její úspěch zasloužila historická přesnost a vykreslení dobových událostí.
Galerie
editovat-
Bohdan Chmelnický vjíždějící do Kyjeva
-
Souboj Maxima Krivonose a Jeremiáše Wiśniowieckého
-
Poprava polských zajatců
-
Přijetí Chmelnického vyslanců Januszem Radziwiłłem
-
Setkání Chmelnického s Tuhaj Bejem
-
Bohdan Chmelnický na malbě z 19. století
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Archivovaná kopie. leccos.com [online]. [cit. 2015-04-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-04-06.
- ↑ http://www.cojeco.cz/index.php?detail=1&s_lang=2.&id_desc=394165&title=Chmelnick%E9ho%20povst%E1n%ED
- ↑ http://www.britannica.com/EBchecked/topic/612921/Ukraine/30067/The-Khmelnytsky-insurrection
- ↑ http://www.respectandtolerance.com/cz/pro-skoly/12-koly/2013-02-12-09-27-12/62-chronologie.html
- ↑ http://www.jewishencyclopedia.com/articles/4685-cossacks-uprising
- ↑ http://www.ukrajinci.cz/cs/ukrajina/detail/osvobozenecka-valka-poloviny-17-stoleti/
Literatura
editovat- RUCZAJ, Maciej, a kol. Jagellonské dědictví : kapitoly z dějin středovýchodní Evropy. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2012. 234 s. ISBN 978-80-7325-274-8.
- RYCHLÍK, Jan, a kol. Dějiny Ukrajiny. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2015. 524 s. ISBN 978-80-7106-409-1.
Externí odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu Chmelnického povstání na Wikimedia Commons