Taras Ševčenko
Taras Hryhorovyč Ševčenko (ukrajinsky Тарас Григорович Шевченко) (9. března 1814 Morynci, dnes Čerkaská oblast Ukrajiny – 10. března 1861 Petrohrad, Rusko) byl ukrajinský básník, výtvarný umělec, folklorista a etnograf. Vedle Ivana Kotljarevského zakladatel moderní národní ukrajinské literatury, symbol země a ukrajinské kultury. Jeho pomníky stojí v mnoha ukrajinských i světových městech. Za psaní v ukrajinštině a obhajobu ukrajinské nezávislosti byl v roce 1847 uvězněn.[1] Ze 47 let svého života prožil Ševčenko 24 let jako nevolník, 9 let na svobodě, 10 let ve vyhnanství a 4 roky pod policejním dohledem.
Taras Hryhorovyč Ševčenko | |
![]() Taras Hryhorovyč Ševčenko (duben 1859) | |
Rodné jméno | Тарас Григорьев сын Шевченко |
---|---|
Narození |
25. únorajul. / 9. března 1814greg. Morynci |
Úmrtí |
26. únorajul. / 10. března 1861greg. (ve věku 47 let) Petrohrad |
Příčina úmrtí | Ascites |
Místo pohřbení |
Smolenský pravoslavný hřbitov (březen 1861 – duben 1861) Taras Hill (od 1861) |
Pseudonym | Т. Ш. |
Povolání | malíř, básník, antropolog, umělec, spisovatel, dramatik, prozaik a etnograf |
Národnost | Ukrajinci |
Alma mater | Imperátorská akademie umění (1838–1844) |
Významná díla | Kobzar |
Rodiče | Grigorіj Іvanovič Ševčenko a Katěrina Jakimіvna Bojková |
Příbuzní | Josip Grigorovič Ševčenko, Mikita Grigorovič Ševčenko, Jarina Grigorіvna Bojková a Katěrina Grigorіvna Krasická (sourozenci) |
Podpis |
![]() |
![]() | |
![]() | |
![]() | |
![]() | |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
ŽivotEditovat
Dětství a mládíEditovat
Ševčenko se narodil ve středoukrajinské vesnici Morynci v rodině sedláka-nevolníka. V devíti letech přišel o matku, v jedenácti o otce; ten ho ještě před smrtí poslal do církevní školy v nedaleké Kirylivce, odkud utekl do sousední Lysjanky. Ševčenko měl malířské nadání, které však kvůli zákazům vrchnosti mohl jen těžko rozvíjet. Nakonec se mu podařilo dostat se do učení malířství ve Vilně a po polském listopadovém povstání v Petrohradě, se zde učil u Ivana Sošenka, který ho představil několika malířům a básníkům, mj. Vasiliji Žukovskému. Díky nim mohl Ševčenko studovat na Petrohradské akademii a roku 1838 získat svobodné postavení, tedy vymanit se z nevolnického stavu.
V akademii Ševčenko studoval u Karla Brjullova a zároveň se intenzivně věnoval jednak literatuře, jednak studiu věd. Roku 1840 vydává svou nejznámější sbírku Kobzar. V roce 1843 navštívil rodnou ves a její okolí; do Petrohradu se vrátil rozčarován. Znovu přijel po dvou letech. Roku 1846 vstupuje do tajného Cyrilometodějského bratrstva.
VyhnanstvíEditovat
Bratrstvo bylo odhaleno roku 1847. Následujících deset let strávil Ševčenko ve vyhnanství, převážně v Orenburgu a v Orské pevnosti. Odtud se jako člen geografické expedice vedené A. I. Butakovem vydává do dnešního Kazachstánu a okolí Aralského jezera. Později byl přemístěn do Novopetrovského opevnění (dnes Fort-Ševčenko). Během desetiletého období se střídala období, kdy se Ševčenko intenzivně věnoval psaní, malbě či rytectví, s obdobími, z nichž neznáme žádné dílo.
Poslední létaEditovat
Roku 1857 vyhnanství skončilo. Ševčenko je stále pod policejním dohledem, je mu však umožněno vydat se přes Astrachaň a Nižnij Novgorod do Petrohradu; odtud roku 1857 vyjíždí na rodnou Ukrajinu, kde si chtěl vystavět domek. To se však nezdařilo. Poslední dva roky tráví opět v Petrohradě a píše. Po pohřbu konaném v Petrohradě 12. března 1861 byly jeho ostatky dovezeny na Ukrajinu, kde byly uloženy nedaleko Kaniva na stráni nad Dněprem.
DíloEditovat
Ševčenkovo dílo čítá několik sbírek, povídek a dramat a množství maleb, kreseb a rytin. Zachovala se též korespondence a fragmenty deníkových záznamů.
Ivan Franko o Ševčenkovi řekl, že s ním „do evropské literatury vstoupil prostý mužik z vesnice“. Hlavním pramenem inspirace byl Ševčenkovi skutečně jednak lidový život Ukrajiny – tehdy téměř výhradně venkovské –, jednak vlastní prožitky z cest vyhnanství. Jeho velkým tématem byla národní poroba Ukrajinců ze strany Ruska (dříve též Polska), obecněji pak soucit s lidským utrpením a nesplněnými touhami vůbec. Pro pozdější ukrajinskou literaturu byl Ševčenko největším vzorem (a také předmětem epigonství). Na Ukrajině je mu dodnes věnovana velká pozornost i na akademické půdě: bylo toho o něm napsáno tolik, že další spisy o něm podle některých názorů vedou jen k zamlžení jeho osobnosti a díla.[zdroj?]
Tvořil v ukrajinštině, některá díla i v ruštině.[2]
PoezieEditovat
- Kateryna (1838)
- Ivan Pidkova (1839),
- Tarasova noc (1839)
- Kobzar (1840) – nejznámější sbírka
- Hajdamáci (1841) – epická báseň o kozáckém povstání na střední Ukrajině
- Hamalej (1842)
- Sen (1843) – ostrá satira feudálních poměrů, ve které zároveň modernizuje ukrajinský verš
- Čyhyryn (1844)
- Kacíř (1845, poema o posledních létech místra Jana Husa a o husitském hnutí[3] )
- Kavkaz (1845)
- Chladná roklina (1845)
- Testament (1845)
- Lileja (1846)
- Rusalka (1846)
- Vidma (1847),
- Marina (1848)
PovídkyEditovat
- Nájemnice
- Kněžna
- Muzikant (1855)
- Umělec
DramaEditovat
- Nikita Hajdaj
- Nazar Stodola
OdkazEditovat
OdkazyEditovat
ReferenceEditovat
- ↑ Taras Grigoryevich Shevchenko | Encyclopedia.com. www.encyclopedia.com [online]. [cit. 2020-06-29]. Dostupné online.
- ↑ http://aleph.nkp.cz/F/QPNBFTADCR5EAIXJGLHELSED69FDHVRXC9IF8CPT4KTL2A4L1K-07071?func=full-set-set&set_number=000454&set_entry=000003&format=999
- ↑ Viz článek na serveru iLiteratura
LiteraturaEditovat
- Taras Ševčenko: Bílé mraky — černá mračna. Výbor z veršů. Úvodní esej V. Židlický. Praha: ČS spisovatel, 1977.
Související článkyEditovat
Externí odkazyEditovat
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Taras Hryhorovyč Ševčenko na Wikimedia Commons
- Autor Taras Ševčenko ve Wikizdrojích
- Osoba Taras Ševčenko ve Wikicitátech
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Taras Ševčenko
- Digitalizovaná díla Tarase Ševčenka v digitální knihovně Kramerius NK ČR.
- Galerie Ševčenkových děl
- Ševčenko na serveru Poezia.org
- Ševčenko v Praze
- Rita Kindlerová. Taras Ševčenko v českých překladech. Plav, 4/2014
- Pořad z cyklu Nepohodlní na iVysílání České televize: http://www.ceskatelevize.cz/porady/10169540035-nepohodlni/208572232220004/video/