Rurikovci

panovnická dynastie v Rusku

Rurikovci (rusky Рюриковичи, Rjurikoviči, ukrajinsky Рюриковичі, Rjurykovyči, bělorusky Ру́рыкавічы, Rúrykavičy) byli dynastií založenou varjažským[1] knížetem Rurikem, který se usadil v Novgorodu kolem roku 862 n. l.[2] Rurikovci byli vládnoucí dynastií Kyjevské Rusi (po roce 882), jakož i v nástupnických knížectvích Haličsko-volyňském (po roce 1199), Černigovském, Vladimirsko-suzdalském a Moskevském velkoknížectví, dále zakladatelé Ruského carství. Vládli až do roku 1610 (jako vedlejší větev Šujských od roku 1606) a do doby zmatků, po které je následovali Romanovci. Jsou jedním z nejstarších evropských panovnických rodů s mnoha existujícími četnými šlechtickými rody, které lze i dnes přiřadit k Rurikovcům. K potomkům Rurikovců se hlásila i ruská carevna pruského původu Kateřina Veliká. Jejím přímým předkem byl Jaroslav Moudrý. [3]

Jako vládnoucí dynastie se Rurikovci v některých částech Ruska držela v mužské linii celkem 21 generací, od Rurika (zemřel 879) po Fjodora I. (zemřel 1598), tedy více než 700 let. K nejznámějším panovníkům z rurikovské dynastie patřili sv. Vladimír I., Jaroslav I. Moudrý, Vladimír II. Monomach, Vsevolod III. Velké hnízdo, Alexandr Něvský, Ivan I. Kalita, Dmitrij Donský, Ivan III. Veliký, Vasilij III. Ivanovič a Ivan IV. Hrozný. Poslední vládci z rodu Rurikovců vládli s tituly „Velkokníže vší Rusi“, případně „Car vší Rusi“.[4] Dynastie Rurikovců vymřela po meči roku 1598.

Původ dynastieEditovat

 
Vladimír Veliký, kníže kyjevský a novgorodský, na pomníku Tisíciletí Rusi v Novgorodu

Za zakladatele dynastie Rurikovců je považován pololegendární varjag Rurik, jehož zná jediný písemný pramen, nejstarší ruská letopisná sbírka Povest vremennych let, která vypráví o pozvání knížat ze zámoří.[5] Podle ní přišel Rurik roku 862 ze Skandinávie a spolu se svými bratry Sineusem a Truvorem se zmocnil vlády na ruském severu, v Novgorodu, Izborsku a Běloozeru. Později Oleg, rovněž severský náčelník, vládnoucí jménem údajného Rurikova syna Igora, spojil Novgorod s významným centrem v zemi východních Slovanů Kyjevem, což je považováno za počátek státu, který později historikové nazvali Kyjevská Rus.

Rurika ani Olega nezná jiný historický pramen než Povest vremennych let. Teprve Igora můžeme doložit i v pramenném materiálu cizí provenience. Proto se někteří historici domnívají, že se původní Nestorova verze Povesti o nich nezmiňovala a vyprávění o nich bylo zařazeno až do dalších dvou redakcí. Podle nich byl potom zakladatelem dynastie Rurikovců až Igor, který již mohl mít slovanský původ (nebo být synem slovanské ženy a varjažského bojovníka, jak by spíše napovídalo jeho severské jméno).

Vyprávění o pozvání knížat:

Léta 6367 [859] vybírali varjagové, kteří přicházeli ze zámoří, daně od Čudů, Slovanů, Merjanů, Vesů i Krivičů; a Chazaři vybírali daně od Poljanů a Severjanů i Vjatičů … léta[860] vyhnali Slované varjagy za moře, nedali jim daně a počali vládnout sami sobě a nebylo u nich práva; i povstal rod proti rodu, nenáviděli se vespolek a začali bojovat sami proti sobě. I řekli si mezi sebou: Vyhledejme sobě knížete, který by nám vládl a soudil podle zákona. Vypravili se za moře k varjagům, k Rusům; neboť tak se ti varjagové nazývali Rusy, jakož se jiní nazývají Švédy, další Normany, Angly, jiní Góty, tak i ti. A řekli Čudové, Slované, Kriviči i Vesové Rusům: Země naše veliká jest a oplývá vším, ale řád v ní není; pojďte nám panovat a vládnout. Vypravili se tři bratři s rody svými, vzali s sebou celou Rus a přišli: nejstarší Rurik se usadil v Novgorodu, druhý Sineus na Běloozeru a třetí Truvor v Izborsku. Od těchto varjagů dostala jméno ruská země, Novgorodští: ti lidé novgorodští pocházejí z varjažského rodu, dříve však byli Slované. Po dvou letech Sineus zemřel, také jeho bratr Truvor a vlády se ujal Rurik a rozdával svým mužům města, tomu Polock, tomu Rostov, jinému Běloozero. I v těchto městech žijí příchozí varjagové; ale první osadníci v Novgorodě byli Slované, v Polocku Kriviči, v Rostově Merané, v Běloozeru Vesové, v Muromi Muromci; a nad nimi všemi panoval Rurik.
— Povest vremennych let, ed. M.B.Sverdlov, SPb 1996; česky Nestorův letopis ruský, ed. Erben, K.J. Praha 1940

Knížata rozdrobené RusiEditovat

 
Nezávislá knížectví na Rusi v době mongolské invaze ve 13. století

V polovině 12. století se Kyjevská Rus rozpadla na několik nezávislých knížectví. Zpočátku jich bylo 12, ve 14. století až 250. Ve většině těchto knížectví vládla knížata z rurikovské dynastie, která byla velmi početná. Nejvýznamnější z nich byla veliká knížata vladimirská, knížata tverská, rjazaňská a suzdalsko-nižněnovgorodská, která většinou také používala od poloviny 14. století titulu veliký kníže. Ve 14. století se prosadili Rurikovci, vládnoucí moskevskému knížectví, kteří svůj původ odvozovali od Alexandra Něvského, respektive od jeho syna Daniila, který získal moskevský úděl, osamostatnil se v něm a podstatně rozšířil území, jemuž vládl.

Matka českého krále Václava II. a manželka Přemysla Otakara II., Kunhuta, byla dcerou Rostislava Haličského a vnučkou sv. Michala Černigovského z dynastie Rurikovců.[6]

Sjednocení Rusi pod MoskvouEditovat

Na přelomu 15. a 16. století se ruská knížectví sjednotila pod vládou velikých moskevských rurikovských knížat (titul velikého knížete vladimirského se koncem 14. století přenesl z Vladimiru do Moskvy). Počínaje vládou Ivana III. užívali moskevští vládcové titul kňjaz vseja Rusi nebo gosudar vseja Rusi, případně car, což ale nikdy nebyl řádný titul vládce. Prvním korunovaným ruským carem byl Ivan IV. Hrozný. Smrtí jeho syna cara Fjodora I. vymřela moskevská větev rurikovského rodu po meči.[7]

Fjodorovu smrt následovalo období politické nestability, označované jako smuta, které trvalo do roku 1613. Poté nastoupil na trůn Michail I., zakladatel dynastie Romanovců, která byla vzdáleně příbuzná s Rurikovci (z tohoto rodu pocházela matka cara Fjodora I.). Romanovci vládli do roku 1762 a jako rod Holstein‑Gottorp‑Romanov až do revoluce v roce 1917.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Rurik (Norse leader) Britannica Online Encyclopedia
  2. Rurik Dynasty (medieval Russian rulers) Britannica Online Encyclopedia
  3. Romanov Family. HISTORIE. Dostupné online [cit. 2020-10-04]. (anglicky) 
  4. BOČEK, Pavel. K podobě ruského panovnického titulu na přelomu XV. a XVI. století. Studia historica Brunensia. 2001, roč. 50, s. 99-117. Dostupné online [cit. 2020-09-28]. ISSN 0231-7710. 
  5. Rurik Dynasty | medieval Russian rulers. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2020-06-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. DENČEVOVÁ, Ivana. Česká královna s nemanželským dítětem. Osudové ženy: Kunhuta Uherská. Český rozhlas Dvojka [online]. 2018-02-02 [cit. 2020-06-24]. Dostupné online. (česky) 
  7. End of the Rurik Dynasty & Establishment of the Romanov Dynasty. Study.com [online]. [cit. 2020-06-24]. Dostupné online. (anglicky) 

LiteraturaEditovat

  • PICKOVÁ, Dana, O počátcích státu Rusů, in: Historický obzor 18, 2007, č.11/12, s. 253-261
  • FENNELL, John, The Crisis of Medieval Russia 1200-1304, (Longman History of Russia), London and New York 1983
  • Istorija Rossii. S drevnějšich vremen do konca XVII veka, Moskva 2001
  • Handbuch der Geschichte Russlands, Bis 1613 von der Kiever Reichsbildung bis zum Moskauer Zartum I, Stuttgart 1981
  • MARTIN, Janet, Medieval Russia 980-1584, Cambridge 1995
  • TORKE, Hans-Joachim, Einführung in die Geschichte Rußlands, München 1997

Externí odkazyEditovat