Rostislav Haličský

Rostislav Haličský (12251263)[1] byl pánem Mačevským a Slavonským, uchazečem o bulharský trůn a syn sv. Michala Černigovského z rodu Rurikovců.

Rostislav Haličský
Narození 1227
Úmrtí 1264 (ve věku 36–37 let)
Bělehrad
Potomci Kunhuta Uherská, Griffina Haličská, Béla Mačvanský, Michal Bosenský, Anna Rostislavna of Kiev, Gryphina of Galicia a Erzsébet of Slavonia and Machva
Otec Michal Černigovský
Matka Helena Haličská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Na dvůr uherského krále Bély IV. ze své vlasti uprchl před Tatary[2] a roku 1243 se oženil s Annou, oblíbenou dcerou svého hostitele.[3]

Rostislav byl pronásledován Tatary do Borku, utekl do Uher a uherský král za něj provdal svou dceru.
— Haličsko-volyňský letopis[4]

Tchána podporoval ve střetu s bojovným rakouským vévodou Fridrichem. V červnu 1246 Fridrich napadl Uhersko a v následné bitvě se dostal mezi Rostislavovy oddíly a tam byl bez povšimnutí svého doprovodu zabit.[5] Během roku 1249 se Rostislav za podpory uherských a polských vojáků pokoušel marně dobýt Halič.[6] Po porážce uprchl společně s manželkou zpět na uherský dvůr.[7]

... za jeho nadutost Bůh nedopustil, co on zamýšlel...
— Haličsko-volyňský letopis[7]

Díky tchánově výpadu do Bosny po roce 1250 se Rostislav stal mačevským vévodou se sídlem v Bělehradě.[8] Roku 1256 byl zprostředkovatelem mírového jednání mezi nikajským císařem Theodorem II. a Bulharskem,[1] které se později pokoušel získat pro sebe. Pomáhal svému tchánovi při válce s Přemyslem Otakarem II.,[1] zúčastnil se bitvy u Kressenbrunnu a po uzavření míru se stal tchánem českého krále. Poté společně se švagrem Štěpánem napadl Bulharsko a o dva roky později zemřel. Synové si sice rozdělili otcovo území, ale neustále museli odolávat výpadům svého strýce Štěpána, mladšího uherského krále.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b c www.fmg.ac
  2. VANÍČEK, Vratislav. Velké dějiny zemí Koruny české III. 1250-1310. Praha: Paseka, 2002. 760 s. ISBN 80-7185-433-6. S. 92. 
  3. CHARVÁTOVÁ, Kateřina. Václav II. Král český a polský. Praha: Vyšehrad, 2007. 343 s. ISBN 9 78-80-7021-841-9. S. 26, 96. 
  4. Haličsko-volyňský letopis. Příprava vydání Jitka Komendová. Praha: Argo, 2010. 180 s. ISBN 978-80-257-0187-4. S. 77. Dále jen Haličsko-volyňský letopis. 
  5. Legendy a kroniky koruny uherské. Příprava vydání Richard Pražák; překlad Dagmar Bartoňková, Jana Nechutová. Praha: Vyšehrad, 1988. 389 s. S. 164. 
  6. Haličsko-volyňský letopis, str. 80
  7. a b Haličsko-volyňský letopis, str. 82
  8. Vaníček, str. 33

Externí odkazyEditovat