Otevřít hlavní menu
Tento článek je o hlavním městě Bulharska. O ostatních významech slova Sofia a Sofie pojednává článek Sofia.

Sofie (bulharsky Cофия) je hlavní město Bulharska; leží na úpatí pohoří Vitoša na západě státu, blízko srbských hranic. Východním okrajem města protéká řeka Iskăr. Město, kde žije asi 14% obyvatel Bulharska, je politickým, hospodářským i kulturním střediskem země. Sofie je také nejdůležitějším univerzitním městem v zemi, sídlí zde 9 univerzit.

Sofie
София
Bulharská metropole Sofie
Sofie – znak
znak
Sofie – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška 500-800 m n. m.
Stát Bulharsko Bulharsko
Oblast Oblast Sofie
Obština Sofia
Administrativní dělení 24 městských obvodů
Sofie
Sofie
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha 492 km²
Počet obyvatel 1 293 599[1] (2015)
Hustota zalidnění 2 629 obyv./km²
Etnické složení Bulhaři
Správa
Status hlavní město
Starosta Jordanka Fandakova
Vznik 7. tisíciletí př. n. l.
Oficiální web www.sofia.bg
Adresa obecního úřadu Московска 33
1000 София
Telefonní předvolba +359 2
PSČ 1000
Označení vozidel С, СА, CB
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

HistorieEditovat

Sofia má velmi dávnou historii, podle archeologických nálezů bylo místo osídleno už před osmi tisíci let. V 7. století př. n. l. zde vzniklo sídlo bojovných thráckých Serdů, podle nichž se nazývalo Serdica. Roku 339 př. n. l. je dobyl Filip II. Makedonský a roku 29 př. n. l. zde založili Římané město Ulpia Serdica, hlavní město vnitřní Dácie. Za císaře Trajána (98-117) město rozkvetlo, byla zde mincovna, fórum a řada veřejných budov. Koncem 2. století bylo město ohrazeno vysokou hradbou. Roku 342 sem svolali oba císařové koncil, který však neskončil úspěchem a nebyl uznán jako ekumenický. Roku 447 vyplenili Serdiku Hunové pod Attilou, později pak i Gótové.

Za císaře Justiniána I. bylo město obnoveno a opevněno, v letech 532-537 byl postaven kostel Sv. Sofie. Brzy nato dobyly Serdiku slovanské kmeny a název Serdika upadl v zapomenutí. Roku 809 ji dobyl bulharský chán Krum a město dostalo slovanský název Sreděc. Za byzantské vlády v 11. a 12. století se nazývalo Triadica, v době druhé bulharské říše bylo znovu opevněno a ve 14. století dostalo podle kostela název Sofia. Roku 1386 dobyli město po dlouhém obléhání osmanští Turci a drželi je po pět století. Město bylo sídlem rumelského beje a vznikla zde řada mešit a minaretů, vcelku ale chátralo a když je ruský generál Gurko roku 1878 dobyl, žilo zde asi 18 tisíc obyvatel v chatrných domech bez vody.

 
Sveti Nikolaj Čudotvorec
 
Zbytky římských lázní s kostelem sv. Jiří
 
Basilika sv. Sofie, 6. stol., vnitřek
 
Národní palác kultury

Když roku 1879 rozhodlo ústavodárné shromáždění ve Velkém Tarnovu, že hlavním městem nového Bulharska bude Sofia, nastal v městě pohyb, obyvatel rychle přibývalo a v letech 1904-1912 byla postavena katedrála sv. Alexandra Něvského. Roku 1925 zorganizovalo bulharští komunisté bombový atentát na kostel Sveta Nedelja, při němž zahynulo přes 120 lidí a 500 bylo zraněno. Za 2. světové války, kdy Bulharsko stálo na německé straně, utrpěla Sofie leteckými nálety a roku 1944 vyhlásil Stalin Bulharsku válku a celou zemi obsadil. 15. září 1946 zde Jiří Dimitrov vyhlásil lidovou republiku a ve městě pak vznikla řada veřejných budov, sídlišť a továren. 10. listopadu 1989 komunistický režim padl a vzniklo demokratické Bulharsko. Hospodářská přestavba byla v Bulharsku velmi obtížná, Sofie se však rychle vzpamatovala a je dnes velmi živým městem.

Administrativní děleníEditovat

Podrobnější informace naleznete v článku Oblast Sofie.

Město spadá do Oblasti Sofie, která se z hlediska státní správy dělí na 24 rajónů,[2] přičemž některé z nich zahrnují kromě sofijských čtvrtí (kvartálů) také okolní vsi, nebo vůbec nezahrnují části vlastního města, které zabírá pouze na 15 % rozlohy oblasti.

Významné stavbyEditovat

V Sofii se nachází 9 univerzit, sídlo metropolity Ortodoxní církve a římskokatolické diecéze. Mezi významné památky patří:

  • Katedrála sv. Alexandra Něvského, postavená jako výraz vděku ruskému carovi Alexandrovi II., díky kterému Bulharsko získalo v roce 1878 nezávislost. Kostel dostal název patrona carské rodiny sv. Alexandra Něvského. Stavba, jejíž základní kámen byl položen v roce 1882, byla dokončena v roce 1912. Na náměstí před katedrálou stojí Alexandrův pomník.
  • Byzantský cihlový kostel svaté Sofie ze 6. století, který dal městu jméno, stojí v parku blízko katedrály.
  • Kostelík svatého Jiří ze 4. století s cennými freskami uprostřed římského fóra v samém centru města.
  • Ruský kostel svatého Nikolaje Divotvorce (1914)
  • Mešita Banja Baši ze 16. století,, jeden z mála pozůstatků turecké vlády.
  • Archeologické muzeum v centru se starověkými a byzantskými památkami.
  • Národní galerie a Etnografické muzeum v bývalém carském paláci.

DopravaEditovat

 
V Sofii jezdí i tramvaje z dílen ČKD.
Související informace naleznete také ve článku Metro v Sofii.

Ve východní části města leží mezinárodní letiště, od roku 2006 s novým terminálem.

Díky strategické poloze Sofie je město důležitým centrem pro mezinárodní železniční a automobilové trasy. Městem procházejí evropské trasy E79 z Rumunska do řecké Soluně a E80 z Portugalska do Turecka. Ve městě jsou zastoupeny všechny hlavní druhy dopravy (kromě vodní dopravy). V Sofii je celkem 8 železničních stanic, z nichž největší je centrální nádraží. Vedle něj je nové autobusové nádraží, největší a nejmodernější svého druhu v zemi.[3]

Od roku 1901 je v Sofii tramvajová doprava, dnes má 21 linek a celkem 84 km tratí. Devět trolejbusových linek měří 104 km a v Sofii jezdí téměř 600 městských autobusů. Od roku 1998 má Sofia funkční systém metra, v současnosti se 27 stanicemi, celkově se však do budoucna plánuje vybudovat další stanice. Metro se stavělo dlouhých dvacet let, jeho výstavba totiž byla několikrát zastavena kvůli archeologickým nálezům i kvůli nedostatku finančních prostředků. Jednotné jízdné činí 1 leva. Ve městě jsou také velmi oblíbené taxi služby, hlavně díky cenové dostupnosti oproti jiným evropským metropolím.

PrůmyslEditovat

 
Vitoša (2290 m) nad Sofií

Město má velké metalurgické závody na výrobu kovů, dále je ve městě zastoupen strojní průmysl, textilní, chemický a potravinářský. Po skončení II. světové války, došlo ve městě k rozsáhlé industrializaci a masové výstavbě bytových jednotek, které značně narušily estetický ráz města. Po pádu minulého režimu do Sofie zamířil zahraniční kapitál. Přední světové firmy zde otevřely své závody např. Toyota a Pepsi. Také řada bank zde zřídila své pobočky pro celou oblast Balkánu.

SportEditovat

Sofie je spolu s Turínem jediné město, které hostilo hry letní (1961, 1977) i zimní (1983, 1989) univerziády. Sofie byla i kandidátským městem pro pořádání zimních olympijských her 2014, byla ale vyřazena v prvním kole volby.

Partnerská městaEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. http://www.grao.bg/tna/tab02.txt
  2. ЗАКОН ЗА ТЕРИТОРИАЛНОТО ДЕЛЕНИЕ НА СТОЛИЧНАТА ОБЩИНА И ГОЛЕМИТЕ ГРАДОВЕ [online]. Lex.bg, 1995-07-25, rev. 1999-10-15 [cit. 2015-11-21]. Dostupné online. (bulharsky) 
  3. {title}. www.centralnaavtogara.bg [online]. [cit. 20-09-2008]. Dostupné v archivu pořízeném dne 02-05-2008. 

LiteraturaEditovat

  • Ottův slovník naučný, heslo Sofia. Sv. 23, str. 595

Externí odkazyEditovat