Skopje

hlavní město Severní Makedonie

Skopje (makedonsky Скопје / Skopje, srbsky Скопље / Skoplje, albánsky Shkupi, turecky Üsküp) je hlavní a největší město Severní Makedonie. Je sídlem vlády, parlamentu a dalších institucí; sídlí zde i představitelé pravoslavné církve a muslimské obce. Skopje se nachází v regionu, který je kontinuálně osídlen tisíce let. Ve středověku bylo hlavním městem středověkého srbského státu a jen ve 20. století bylo součástí šesti různých zemí.

Skopje
Скопје
Severomakedonská metropole Skopje
Severomakedonská metropole Skopje
Skopje – znak
znak
Skopje – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška240 m n. m.
StátSeverní MakedonieSeverní Makedonie Severní Makedonie
Statistický regionSkopský
Administrativní dělení10 opčin
Skopje
Skopje
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha571,46 km²
Počet obyvatel537 478 (2012)
Hustota zalidnění940,5 obyv./km²
Etnické složeníMakedonci (66,75 %), Albánci (20,49 %), Romové (4,63 %), Srbové (2,82 %), Turci (1,70 %), Bosňáci (1,50 %) a ostatní nepočetné menšiny[1]
Náboženské složenípravoslaví, islám
Správa
StarostaPetre Šilegov (SDSM)
Oficiální webwww.skopje.gov.mk
Telefonní předvolba(+389) 02
PSČ1000
Označení vozidelSK
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

NázevEditovat

Původní název města Skupi je zřejmě thráckého původu, odvozen je od nedaleké osady, jejíž řecký název zněl Σκοῦποι (Skoipon). Klade se do souvislosti s albánským názvem města Shkupi. Slované město zpočátku nazývali Skope, Skopie, později Skoplja. Původ názvu může být nejspíše řecký a spojený se slovem ἐπίσκοπος (episkopos), odkazující na stráž, osadu hlídačů.

Za turecké nadvlády se město nazývalo Üsküp (اسكوب).[2] V této podobě byl název města přejímán do evropských jazyků jako Uskup či Uskub. Po roce 1912 a zavedení srbského, resp. později makedonského názvu města je používána podoba Skopje.

PolohaEditovat

Město je situováno v severozápadní části Severní Makedonie na řece Vardaru, v širokém údolí řeky (též známé jako Skopská kotlina nebo Skopské pole), na křižovatce středověkých obchodních cest z Bělehradu k Egejskému moři a z Dubrovníka do Konstantinopole. Jižně nad městem se vypíná vrchol Vodno a dále potom hory masivu Jakupica (Torbešija), severně od Skopje se nachází Skopska Crna Gora.

Tato příznivá poloha z něj v historii učinila důležitý obchodní uzel a zajistila mu prosperitu, která v osmanských dobách přinesla rovněž prolínání mnoha kultur. Zároveň ale definovala jeho podobu a možnost rovoje především ve směru východ-západ. Na délku tak intravilán města zabírá až 24 km, zatímco v severo-jižním směru je Skopje široké pouze 9 km. Ve svých současných hranicích je obklopeno: Kosovem na severu, a dále (ve směru hodinových ručiček) obcemi (opštinami) Čučer-Sandevo, Lipkovo, Aračinovo, Ilinden, Studeničani, Sopište, Želino a Jegunovce.

Přírodní poměryEditovat

Podnebí a vodstvoEditovat

 
Pohled na město z vrcholu Vodno.
 
Městský park.

Skopje má mírné podnebí. Zimy jsou bohaté na srážky, léta jsou suchá a teplá. Průměrná roční teplota pro město činí 12,1 °C a průměrné roční srážky se pohybují kolem 504 mm. Nejteplejšími měsíci jsou červenec a srpen s průměrem 22,3 stupňů Celsia, nejchladnějším je leden s průměrem 0,2 °C.

Většina srážek spadne v květnu s průměrným úhrnem 60 milimetrů, nejméně (stejně jako na celém Balkánském poloostrově) prší v srpnu a v září, kdy úhrn srážek dosahuje v průměru 27 a 36 mm. Ve srovnání se zbytkem Severní Makedonie jsou srážky ve Skopje podprůměrné. Roční úhrn 504 mm je srovnatelný např. s nejsuššími oblastmi v České republice (Žatec).

Ve Skopje je v průměru 2700 hodin slunečního svitu ročně.

Měsíc Leden Únor Březen Duben Květen Červen Červenec Srpen Září Říjen Listopad Prosinec
Maximum. [°C] 5 10 13 18 23 28 31 30 26 20 10 7
Minimum [°C] −5 2 5 7 12 16 18 18 15 11 6 −2
Déšť (mm) 100 103 113 175 201 123 132 102 109 127 124 141

Městem protéká západo-východním směrem řeka Vardar, která pramení v 90 km vzdáleném městu Gostivar u hranice s Albánií. V samotném Skopje ji překonává celá řada mostů. Průtok řeky se mění v souvislosti s ročními obdobími a v průměru dosahuje hodnoty 51 m3/s.

Kromě Vardaru teče na území Skopje ještě řada dalších vodních toků, například Treska, která se do Vardaru vlévá na západním okraji města (v lokalitě Ǵorče Petrov). Známá je především díky kaňonu Matka, kde se nachází deváté největší jezero v zemi. Díky svým přírodním krásám představuje uvedené jezero významnou turistickou atrakci. Kromě něj se na území města nachází ještě jezero Treska, pojmenované dle řeky a vybudované pro účely rekreace v roce 1978.

Řeka Lepenac pramení nedaleko města Prizren a do řeky Vardar se vlévá po 75 kilometrech v lokalitě Zlokučani v západní části města. Je to třetí nejdelší vodní tok na území města. Potok Serava protékal až do 60. let 20. století starým orientálním bazarem. Později byl přeložen do podzemí.

Geologické poměryEditovat

Skopje se stejně jako celá Severní Makedonie se nachází v seismologicky extrémně aktivní oblasti, která je situovaná mezi eurasijskou a africkou deskou, v tektonické trhlině s názvem moravsko-vardarská brázda. Proto zde dochází také k četným zemětřesením (např. v letech 518, 1515 a 1963).

Podloží města je tvořeno pliocénními usazeninami, které zahrnují pískovce. Je pokryto vrstvou kvartérních písků a bahna, která je hluboká mezi 70 a 90 m. Na ní navazuje mnohem nižší vrstva zeminy, písku, bahna a štěrku nanesenou řekou Vardar během staletí. Tloušťka této vrstvy se pohybuje od jednoho do pěti metrů. Jižně od Skopje se nachází krasové podloží, např. v okolí kaňonu Matka.

Flora a faunaEditovat

Město je obklopeno horami, kde se nachází řada výletních míst, oblíbených mezi obyvateli Skopje. Často je navštěvován zalesněný park Vodno.

V blízkosti řeky Vardaru se severozápadním směrem od středu města nachází Městský park, který zabírá plochu o rozloze 500 x 600 m. V jeho blízkosti se nachází i fotbalový stadion a sportovní hala. Dále zde stojí i zoologická zahrada, botanická zahrada a další. Park má řadu kanálů a umělých jezírek.

Na kopci severovýchodně od starého města se nachází také lesopark Gazi Baba o rozloze 700 000 m².

Ochrana životního prostředíEditovat

Skopje patří k evropským městům se silně znečištěným ovzduším. Problematická je především podzimní a zimní inverze, intenzivní doprava (automobilová i veřejná) s velmi nízkou mírou elektrifikace (ve Skopje nejezdí tramvaje ani trolejbusy) a dále průmysl. Těžký průmysl je zodpovědný za znečištění půd, které obsahují stopy těžkých kovů (olovo, zinek, kadmium atd.), jakož i vzduchu, který obsahuje vysoký obsah oxidu dusíku a oxidu uhelnatého. V roce 2011 dosáhlo znečištění ovzduší sedminásobku hodnot, které jsou přípustné na území EU. Obdobně jsou překračovány i hodnoty pro přítomnost částit PM 2,5[3]

Proti znečištění ovzduší ve Skopje protestovala v minulosti celá řada místních občanských iniciativ. Jako řešení navrhovali omezení automobilové dopravy a zavření zastaralých průmyslových továren. Město Skopje a vláda Severní Makedonie se snaží o zlepšení situace prostřednictvím přijímání evropských norem a standardů v ochraně životního prostředí.[zdroj?] Město Skopje rovněž zvažovalo technologie smart city zavést do oblasti měření kvality ovzduší a odpadového hospodářství. Na počátku roku 2019 začalo být patrné zlepšení v kvalitě ovzduší; zatímco v lednu 2017 byla nejvyšší hodnota částic PM10 480, na začátku roku 2021 činila pouhých 141.[4]

Čistírny odpadních vod jsou postupně budovány, nicméně část odpadních vod je stále vypouštěna do Vardaru.

Stejně jako na území celé bývalé Jugoslávie, i ve Skopje jsou problematické černé skládky, zejména, je-li zde deponován chemický a průmyslový odpad. Hlavní městská skládka se nachází ve vzdálenosti 15 km od města severním směrem, denně přijímá 1500 m3 domácího odpadu, 400 m3 odpadu z průmyslových podniků a 1100 m3, který vyprodukují veřejné služby.

Rozšířeným problémem Skopje, stejně jako značných oblastí východu a jihu bývalé Jugoslávie, jsou toulaví psi. Ve Skopje jich žije několik tisíc až desítek tisíc. Skopský magistrát iniciuje čas od času projekty pro jejich eliminaci.

HistorieEditovat

Související informace naleznete také v článku Dějiny Skopje.
 
Skopje na vedutě.

Město je charakteristické svojí starobylou zástavbou v podobě Tureckého starého města, jehož nejstarší části pocházejí až ze 14. století.

Nejdůležitější událostí pro město se stalo zemětřesení v roce 1963, které město postihlo a téměř celé ho zničilo. Po zemětřesení zůstalo 7 z 10 lidí bez střechy nad hlavou. Jen díky mezinárodní pomoci se podařilo město zachránit a znovu vybudovat. Nová zástavba byla již projektována tak, aby vydržela i silnější otřesy. Turecké staré město přečkalo zemětřesení bez vážnějšího poškození a muselo se opravovat jen zčásti.

První osídlení na území Skopje pochází již z doby před naším letopočtem. V antickém období se zde nacházel hrad Scupi (později zničen při zemětřesení). Ve středověku spadala Skopje pod Byzantskou říši; nedaleko Skopje se narodil také jeden z neslavnějších byzantských císařů, Justinián I.. Později se území zmocnilo Bulharsko. V roce 1346 ji prohlásil srbský panovník Dušan hlavním městem své říše,[5] V roce 1391 obsadili Skopje Turci a vládli zde 520 let.

Na podzim 1689 obsadil na krátkou dobu město rakouský generál Giovanni Norberto Piccolomini. Stalo se tak během závěru tzv. velké turecké války, která skončila pro Velkou portu katastrofou.

Po balkánských válkách (19121913) se Skopje stalo součástí Srbska. Poté, co srbské vojsko porazilo většinu tureckých jednotek u Kumanova, obsadilo Skopje.[6] Během první světové války jej obsadilo Bulharsko, které si území vardarské Makedonie dlouhodobě nárokovalo. Bulharská armáda zde zřídila centrum pro Vojensko-inspekční oblast Makedonie.

 
Skopje na přelomu 19. a 20. století.

Spolu se Srbskem se roku 1918 stala součástí Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, od roku 1929 přejmenovaného na Jugoslávii. Meziválečné město bylo modernizováno a rozšiřovalo se podle potřeb jugoslávského státu. Některé mešity byly srovnány se zemí, např. v samotném centru města u kamenného mostu přes řeku Vardar a nahradil ji modernistický dům důstojníků.[7]

V roce 1939 bylo nedaleko Skopje otevřeno mezinárodní letiště Alexandra Velikého.

Během druhé světové války bylo Skopje obsazeno vojsky Osy. Nejprve do města vstoupila po krátké a prohrané dubnové válce bulharská armáda. Bulharská okupace města trvala až do 9. září 1944. Dne 13. listopadu 1944 poté město osvobodila partyzánská armáda.

V dobách existence socialistické Jugoslávie Skopje zaznamenalo značný populační růst. Ustanovení města jako regionálního centra (metropole SR Makedonie) umožnilo vznik celé řady úřadů a zajistilo soustředění mnohých podniků a výrobních kapacit. V roce 1946 získalo město vlastní univerzitu.[8]

Těžkou zkouškou bylo zemětřesení v roce 1963, které si vyžádalo řadu obětí a během kterého bylo město velmi vážně poničeno. Tehdy zhruba čtvrtmilionovému městu pomohla s rekonstrukcemi nejen celá tehdejší Jugoslávie, ale i zahraničí, včetně Spojených států, či Československa. Na rekonstrukci města byl vypracován urbanistický plán, jehož autory byly japonský architekt Kenzó Tange a tým domácích (jugoslávských) urbanistů.

Roku 1981 mělo Skopje 408 tisíc obyvatel. O sedm let později to bylo již okolo pěti set tisíc; dle odhadů makedonského ministerstva vnitra přibližně polovina z toho měla být albánské národnosti.[7]

V roce 1990 byl ve Skopji vysvěcen chrám Klimenta ochridského, katedrála Makedonské pravoslavné církve.

Po rozpadu společného státu v roce 1991 se Skopje stalo hlavním městem Makedonie. Ve snaze zatraktivnit město se makedonská vláda rozhodla na konci první dekády 21. století přijmout plán komplexního rozvoje města, v rámci kterého bylo centrum Skopje obohaceno o četné sochy a umělecké objekty a také muzea. Plán měl být realizován do roku 2014, výstavba některých staveb se ale zpozdila.

ObyvatelstvoEditovat

 
Jednotlivé části města podle převažující etnické skupiny.

Podle sčítání obyvatelstva v roce 2002 žije ve městě Skopje více než 500 000 lidí (tehdejší počet byl 506 926 obyvatel).

Sturktura obyvatelstva Skopje se neliší od zbytku země, pokud jde o věk. Navzdory trendu stárnutí je poměrně mladá, míra porodnosti zde činí 1,5 dítěte na 1 ženu. Jako ekonomické centrum své republiky je Skopje poměrně atraktivním místem pro přistěhovalce, díky čemuž roste počet obyvatel.

V roce 2002 bylo ve Skopje napočítáno 129 411 rodin, 13 456 z nich žilo ve společné domáčnosti. Počet nesezdaných párů s dětmi je na národní úrovni velmi nízký a 68 % rodin tvoří manželské páry s dětmi. 19 % manželských párů je bez dětí, což je shodné číslo jako ve zbytku země. Existují velké rozdíly mezi rodinami jednotlivých národností a etnických skupin; například Romové mají větší rodiny, než Makedonci.

Národnostní složeníEditovat

Co se týče etnického složení obyvatelstva, tvoří Makedonci zhruba dvě třetiny, tj. 66,75 %. Následují Albánci s 20,49 % a Romové s 4,63 %. Jako Srbové se v roce 2002 zapsalo 2,82 % obyvatel, následovali Turci s 1,70 % a Bosňáci s 1,50 %. Ostatní méně početné menšiny doplňují obraz pestrého složení obyvatelstva hlavního města Severní Makedonie.[1] Jednotlivé etnické skupiny nejsou zastoupeny po celém Skopje rovnoměrným způsobem. Podíl Makedonců je vyšší v místních částech jižně od řeky Vardaru, poměr Albánců se zvyšuje směrem na sever. Místní část Šuto Orizari je převážně s romským obyvatelstvem.

Úřední jazyky jsou na jednotlivých místních částech (opštinách) určeny podle toho, zdali jimi mluví alespoň 20 % místního obyvatelstva. Místní části Čair a Saraj používají albánštinu jako druhý úřední jazyk, v opštině Gazi Baba je to romština. Jedná se o jedinou municipalitu na světě, kde je romský jazyk v pozici jednoho z jazyků oficiálních.[zdroj?]

Rok Makedonci Albánci Turci Romové Vlachové Srbové Bosňáci Ostatní Celkem
1948 51819 5209 13928 5796 665 5872 4365 87654
1953 74486 3166 22562 7829 438 8650 5012 122143
1961 109709 11151 10135 12550 21984 165529
1971 215578 28705 16164 17422 35111 312980
1981 281796 46880 13534 22947 1247 18021 23718 411143
1991 308616 11899 8900 24201 1741 17172 23234 395763
1994 309683 59728 9201 19800 2096 15771 13684 429964
2002 332778 71483 8549 23202 2546 14251 6465 7983 467257

Náboženský životEditovat

 
Římskokatolický kostel.

Podle sčítání lidu z roku 2002 se 68,5 % obyvatel přihlásilo k pravoslaví (různým pravoslavným církvím, s dominujícím zastoupením Makedonské pravoslavné církve, a 28,6 % k islámu. Zastoupení protestantských církví a římskokatolických věřících je v řádech desetin procenta. Až do druhé světové války byla ve Skopje přítomna početná židovská komunita.

Je-li Skopje počítáno s celkovým územím všech svých deseti městských částí (opštin), nachází se na něm více mešit než kostelů, ačkoliv je islám zastoupen jako náboženství jen jednou čtvrtinou na celkovém obyvatelstvu. Tato skutečnost je dána historicky přítomností dlouhých staletí turecké nadvlády, kde byl islám státním náboženstvím. Většina mešit stojí v okolních vesnicích, které administrativně ke Skopje patří. Výstavba nových náboženských objektů, ať už mešit nebo pravoslavných kostelů, je často předmětem sporů mezi místními náboženskými, resp. národnostními komunitami. Ty mohou v některých případech (např. v roce 2011 v případě zbudování muzea připomínajícího kostel na pevnosti Kale) dosáhnout až násilných pouličních potyček.

Obecní správa a politikaEditovat

Samostatnost a samospráva města Skopje jsou ukotveny v článku 117 Ústavy Severní Makedonie. Město má svůj vlastní zákon (Zákon o městu Skopje; makedonsky Закон за градот Скопје a jeho vnitřní fungování dále upřesňuje Statut.

Místní částiEditovat

Město Skopje (makedonsky Град Скопје) se dle administrativní reformy z roku 2004 dělí na deset administrativních jednotek:

Každá z uvedených opštin má své vymezené pravomoce, starostu a symboly (znak a vlajku). Místním částem (opštinám) jsou příslušné veškeré činnosti, které se týkají jejich území. Vše to, co není možné rozdělit má potom na starosti skopský magistrát (např. územní plánování, ochranu životního prostředí, hospodářský rozvoj, komunální záležitosti, sport, kultura apod). Vysoká míra samostatnosti městských částí je dána skutečností, že Skopje je národnostně různorodé město.

Připojením místní části Saraj se v minulosti zvýšil podíl albánského obyvatelstva na více než 20 %, jak bylo definováno v Ochridské rámcové dohodě.

Zastupitelstvo a starostaEditovat

Současný starosta města Petre Šilegov byl zvolen v roce 2017. Starosta je volen na čtyřleté volební období všemi občany města.

Městské zastupitelstvo má 45 členů. Odbornými orgány zastupitelstva jsou výbory. Existuje výbor pro finance, místní rozvoj, územní plánování a životní prostředí.

Rada města Skopje se zabývá především rozpočtovými záležitostmi a zajišťuje koordinaci vztahů mezi vládou a městem.

Zastupitelstva opštin (městských částí) mají 23 členů.

Znak a vlajkaEditovat

Znak Skopje vyobrazuje symboly města – kamenný obloukový most přes řeku Vardar, pevnost Kale a zasněženou horu v pozadí.

Vlajka Skopje má poměr stran 1:2. Je používána ve vodorovné, ale i ve svislé podobě (většinou ve svislé). V její levé horní čtvrtině je umístěn znak města ve zlatožluté barvě.

Oba symboly města byly schváleny pro užívání v 50. letech 20. století.

Další politické instituceEditovat

Ve městě sídlí Parlament Severní Makedonie i Vláda Severní Makedonie. Je zde spousta soudů a jiných institucí. Své zastupitelské úřady zde má mnoho zemí včetně České republiky.

BezpečnostEditovat

Kromě problémů v oblasti životního prostředí je v metropoli Severní Makeodnii také přítomný zločin, různé krádeže, kapsářství apod. Míru kriminality zvyšuje nízká životní úroveň místního obyvatelstva a korupce. Korupce zasahuje i do fungování města, především do oblasti územního plánování, kdy dochází k živelné výstavbě v rozporu s přijatým územním plánem.

Ve Skopje sídlí dva soudy první instance, odvolací soud, správní soud a Nejvyšší soud Severní Makedonie. Skopje má dvě věznice, jedna se nachází na severu města, v místní části Šuto Orizari, druhá v místní části Gazi Baba. První může pojmout 634 vězňů a druhá je největší v Severní Makedonii s kapacitou 1510 vězňů, z toho 140 žen.

HospodářstvíEditovat

 
Továrna na výrobu tabáku.
 
Ovoce na trhu ve Skopje.

Město je v dnešní době důležitým průmyslovým střediskem, kde se vyrábí textil, tabák, ocel, keramické a kovové zboží. Poblíž Skopje se nachází také jediná rafinérie v Severní Makedonii. Do Skopje se soustřeďuje 40 % veškeré výroby země. Hlavní průmyslové zóny se nacházejí na východním okraji města, kde bylo v minulosti dostatek místa na výstavbu nových továren, a také jsou zde soustředěny i dopravní tahy do zahraničí. Mezi velké podniky patří Makstil (výroba oceli) a Granit (stavebnictví). Průmysl trpí značnou mírou zastaralosti; investice do jeho rozvoje byly uskutečněny především po druhé světové válce v rámci modernizace a rozvoje jugoslávského hospodářství. Tehdy byla zbudována obří železárna. Historicky ve Skopje sídlila také továrna 11. oktomvri na výrobu autobusů,[9] která vyráběla až 2000 autobusů ročně během období své největší slávy. Dále zde sídlila např. společnost Hemteks (továrna otevřena v roce 1976), výrobní základy na sklo a skleněnou vlnu a další.

Od roku 1996 působí ve Skopje i Burza Severní Makedonie. Sídlí zde také Národní banka Severní Makedonie. V roce 2009 činil místní HDP na obyvatele 6 569 USD, což je 155 % celostátního průměru.

V roce 2002 bylo ve Skopje registrováno 64 000 ekonomických subjektů. 51 % ekonomické produkce Skopje zajišťují velké podniky, 36 % střední firmy a 13 % malé společnosti. I přesto je nezaměstnanost poměrně vysoká, především ale z důvodu nelegálního zaměstnávání osob.[zdroj?] Vysoká je hlavně nezaměstnanost mezi mladými lidmi, která má za výsledek značnou míru emigrace do zemí Západní Evropy. Dobře kvalifikovaní lidé nejsou dostatečně motivováni k tomu, aby mohli ve Skopje zůstat.

Ve Skopje se rovněž koná řada výstav a veletrhů. Původní výstaviště bylo vybudováno v roce 1972 v lokalitě Gazi Baba. Po roce 2018 bylo zbouráno a má být nahrazeno obchodním centrem.[10]

TuristikaEditovat

Většina obyvatelstva je zaměstnána ve službách, jistý význam mezi nimi má i rostoucí sektor turistiky. Z hlediska atraktivity města pro zahraniční návštěvníky je Skopje jasným cílem jako hlavní město republiky, kde se nachází mezinárodní letiště a kam směřuje většina dopravních tahů, je však v konkurenci Ochridského jezera, které je oblíbené jak v regionu, tak i v zahraničí.

Turistický potenciál Skopje byl rozvíjen již v dobách existence Jugoslávie, byť městu konkurovalo mnohem atraktivnější pobřeží Jaderského moře a řada dalších lokalit. V roce 1984 Skopje navštívilo 130 000 zahraničních turistů.

V roce 2009 město navštívilo 110 000 turistů, o dva roky později to bylo již 130 tisíc lidí. Značnou propagaci pro město zajistil projekt Skopje 2014, v rámci něhož bylo přebudováno centrum metropole, zřízena nová muzea a mosty přes řeku Vardar. V roce 2013 hlavní město navštívilo více lidí, než Ochrid. V roce 2014 bylo ve Skopje uskutečněno 240 000 přenocování. Diskutabilní projekt přestavby středu města nakonec přinesl své ovoce co do růstu počtu turistů, neboť v roce 2017 zaznamenalo město meziroční nárůst počtu návštěvníků ve výši 16,6 %.[11]

DopravaEditovat

 
Mapa města s hlavními dopravními tahy.

Silniční dopravaEditovat

Od 1990 město rychle roste na pozici důležitého dopravního uzlu jihovýchodní Evropy, protože stojí na křižovatce dvou hlavních evropských dopravních koridorů – koridor VIII (východ-západ) a koridoru X (sever-jih). Význam města jako tranzitního bodu vzrostl po výstavbě nových dálnic, městského obchvatu (dokončen v roce 2009); důležité je i průběžné rozšiřování a modernizace místního mezinárodního letiště.

Dálniční spojení má Skopje jak se Srbskem (přes město Kumanovo), tak s Řeckem (přes města Veles a Gevgelija). Směrem na západ do Tetova směřuje rovněž dálnice. Směrem ke Kačanické soutěsce vede mezinárodní silnice do Kosova, která pokračuje jako dálnice od města Elez Han. Problematická jsou silniční spojení s Bulharskem a Albánií.

V roce 2017 došlo za celý rok na území města Skopje k 1652 dopravním nehodám. Zraněno bylo celkem 2500 osob, z toho 218 těžce a 37 lidí zemřelo.

Železniční dopravaEditovat

Skopje je rovněž hlavní železniční křižovatkou země. Jsou odsud vedeny tratě do Kičeva na západě země; do Kosova, do Velesu a dále na jih do Řecka a na sever do Srbska (Niš). Přes Skopje projíždějí mezinárodní rychlíky především ze Srbska do Řecka a obráceně. Železniční síť města je centralizovaná s jedním hlavním nádražím, tzv. dopravním centrem (makedonsky Транспортен центар). Skopje nemá železniční spojení s Albánií a Bulharskem.

Město nemá vlastní regionální síť železnice, která by byla součástí městské dopravy. V 70. letech byl významně přestavěn a rozšířen železniční uzel města Skopje.

Ve Skopje sídlí státní společnost Makedonski Železnici.

Letecká dopravaEditovat

Mezinárodní letiště Skopje je největší ze dvou mezinárodních letišť v zemi. Nachází se 22 km východně od města. Makedonská národní letecká společnost MAT Macedonian Airlines měla do svého zavření letiště jako hlavní základnu a létala do několika světových metropolí. Z letiště léta řada dalších leteckých společností. V roce 2009 byla zahájena rekonstrukce vzdušného přístavu, která měla zvýšit roční kapacitu až na 3 000 000 cestujících. Nový terminál byl otevřen v roce 2011; roku 2014 obsloužilo 1,2 milionu cestujících.

Letiště také dokázalo zajistit dostatečnou atraktivitu své destinace pro početné linky nízkonákladových společností (např. Wizz Air), což umožnilo rozvoj Skopje jako turistické destinace v druhé dekádě 21. století.

Městská dopravaEditovat

Hlavní autobusové nádraží leží 2 km východně od centra města. Autobusy, jezdící přes celé město, spojují různé oblasti. V rámci modernizace vozového parku autobusů byly zakoupeny dvoupatrové autobusy s nápadnou červenou barvou. Město má rozvinutou taxislužbu, nejčastější linky spojují centrum a letiště.

V letech 18841912[zdroj?] byla ve Skopje v provozu tramvajová síť. Její likvidaci způsobily války a ničení města. Po roce 2000 bylo intenzivně diskutována možnost obnovy tramvajové dopravy, především v západní části města. V referendu nicméně občané projekt zprvu odmítli. V druhém desetiletí 21. století byl představen projekt výstavby rychlodrážní tramvaje, která by zajistila spojení středu města s místními částmi na západním okraji Skopje (Debar Maalo).

Na vrchol Vodno vede kabinková lanová dráha.

SpolečnostEditovat

ŠkolstvíEditovat

 
Základní škola Kirila Pejčinoviče ve Skopje.
 
Kampus Univerzity Cyrila a Metoděje ve Skopje.
 
Budova "European University of Macedonia."

Obyvatelé Skopje vykazují v průměru se svými krajany doma vyšší míru vzdělání. 16 % obyvatel Skopje má vysokoškolský titul, 9 % vzdělání nedokončilo. 47 % Skopjanů má vystudovanou střední školu, 26 % jen školu základní.

Skopje má 21 středních škol, které jsou rozmístěné po celé metropoli.

Univerzita sv. Cyrila a Metoděje je největší vysokou školou v zemi. Studuje na ní zhruba 50 tisíc studentů. Je pojmenována podle Cyrila a Metoděje a byla založena v roce 1946, do té doby působila ve městě některá pracoviště Bělehradské univerzity, pojmenované za druhé světové války po bulharském caru Borisovi III.[12] V současné době je soustředěna do vysokoškolského kampusu, který byl vybudován po zemětřesení v roce 1963. Škola má 23 fakult.

Další státní univerzitou je International Balkan University, která je mnohem menší a na které studuje 500 lidí. Kromě toho působí v hlavním městě mnoho soukromých univerzit a vysokých škol. Mezi ně patří například i FON University, American College, New York University, a pravoslavná teologická fakulta.

Město Skopje považuje za jeden ze svých problémů nedostatek prostředků pro investice do školství.

KulturaEditovat

Kulturní instituceEditovat

Skopje je kulturním centrem Severní Makedonie. Nachází se zde hlavní muzea, opery, divadla a další kulturní instituce. Po dlouhou dobu tak bylo město tavící kotel různých kultur a náboženství, které ve městě jasně zanechaly svou stopu různými způsoby.

  • Muzeum Makedonie bylo zřízeno v roce 1964, zahrnuje tři sekce: historickou, archeologickou a etnologickou. Má bohatou sbírku pravoslavných ikon.
  • Muzeum současného umění (makedonsky Музеј на современата уметност je jednou z nejvýznamnějších institucí v Severní Makedonii, které nabízí celou škálu artefaktů moderního umění. Stavbu muzea podpořila finančně polská vláda. Celková plocha muzea je 5000 m2, muzeum se dělí na tři propojená křídla.
  • Městské muzeum ve Skopje (makedonsky Градски музеј на Скопје) sídlí v budově starého nádraží, které bylo zničeno při zemětřesení v roce 1963. Jeho čtyři části představují podrobněji dějiny metropole země.
  • Městská knihovna, pojmenovaná po bratřích Miladinovech, disponuje fondem okolo 60 000 knih a časopisů. Oficiálně byla ustanovena dne 15. listopadu 1945 a nachází se v okrese Karpoš západně od centra v ulici Ivana Agovského.

V rámci projektu Skopje 2014 byly ve městě zbudována nová muzea, která mají podrobněji přiblížit dějiny země svým obyvatelům, ale i zahraničním návštěvníkům. Mezi uvedená patří tato:

  • Archiv Makedonie sídlí v nové budově společně s Archeologickým muzeem (obě instituce se nachází v centru města).

Ve Skopje se nachází několik divadel a koncertních sálů. Univerzální sál[15] byl slavnostně otevřen v roce 1966 a do roku 2015 se zde konaly početné koncerty, módní přehlídky a kongresy. Jeho kapacita je 1570 míst. Větší Arena Metropolis pojme až 3500 diváků (např. během různých koncertů). Sál makedonského baletu a opery má kapacitu 800 lidí, činoherní divadlo 333 osob.

Národní divadlo (makedonsky Македонски народен театар) sídlí v budově obnovené na počátku 21. století, jako instituce bylo založeno hned po druhé světové válce.[16] Působí zde i divadla albánské a turecké národnostní menšiny (obě zřízená v roce 1950). První promítání filmů se ve Skopje uskutečnilo v roce 1912.

Ze zahraničních kulturních institucí působí ve Skopje také Goethe Institut, British Council, Alliance française, American Corner a Bulharský kulturní klub.

Kulturní akceEditovat

  • Fetival blues a soulu je relativně nová makedonská kulturní událost, která je pořádána v rámci Kulturního léta.
  • Květnové operní večery jsou festival, pořádaný ve Skopje od roku 1972. Je věnován operám a snaží se o proniknutí operního zpěvu více do kultury. Na tento mezinárodní festival zamíří ročně umělci z více než 50 zemí.
  • Skopský filmový festival se koná každý rok v březnu. Promítáno je okolo padesáti filmů, festival trvá v průměru pět dní. Představeny jsou jak domácí, tak i zahraniční filmy.


Kulturní památky a pamětihodnostiEditovat

Ač bylo Skopje v minulosti přestavěno a radikálně modernizováno, stále v něm zůstala řada původních staveb. Historické objekty jsou soustředěny severně od Kamenného mostu a náměstí Makedonie, v blízkosti pevnosti (Kale).

Starý bazar se nachází mezi kamenným mostem a severním okrajem města. V minulosti zde probíhaly všechny hospodářské činnosti ve městě. Mezi 16. a 17. stoletím dosáhlo Staré město největšího rozmachu, stalo se jedním z největším a nejrozvinutějších orientálních bazarů na Balkáně. Dochovány jsou rovněž i turecké lázně – Daut-pašův hamam patří k nejbohatěji zdobeným svého druhu v regionu.[18] V blízkosti mešity sultána Murata se nachází hodinová věž. Je zde mnoho rušných obchodů; Staré město poskytuje pohled na fascinující kontrast starého tureckého města s moderní zástavbou metropole země.

Náměstí Makedonie (makedonsky Плоштад Македонија) je hlavní náměstí ve městě. Výrazně se rozšířilo po zřícení obrovské neoklasické budovy Národní banky a Domu důstojníků v průběhu zemětřesení 1963. Nejpozoruhodnější stavbou je Ristiḱův palác. Nejnavštěvovanější stavbou je ale Kamenný most. Během teplejších měsíců se zde konají koncerty a celoročně je zde mnoho stánků se suvenýry a pod.

Pevnost Kale je tvrz, nacházející se na kopci nad městem. Do současnosti se dochovaly četné mohutné zdi a opevnění. Současná pevnost byla původně postavena za dob Byzantské říše v 6. století. Předpokládá se, že kameny, použité v této stavbě, byly převzaty ze zničeného města Skupi. Po zemětřesení roku 1963 se zachovaly kruhové, obdélníkové a čtvercové věže, které byly zrestaurovány. Dnes pevnost nabízí jednu z nejlepších vyhlídek na město.

Kuršumli An je bývalý turecký zájezdní hostinec. Nyní je zde umístěna část sbírek Makedonského národního muzea. Tento typ stavby je zcela běžný v jiných městech bývalé Osmanské říše, označován je jako An nebo Han. Je to impozantní stavba se zdobenými zdmi.

Ve městě se nalézají početné historické mešity a kostely, jako například Mustafa-pašova, zmíněná mešita sultána Murata z roku 1436[19] nebo Jahja-pašova mešita či kostel sv. Spase ze 17. století. Mezi moderní svatostánky patří např. kostel svatého Klimenta, který byl vybudován v brutalistním stylu.

Na severozápadním okraji města se dochoval akvadukt, který vznikl na přelomu 15. a 16. století.[18] Za zmínku stojí též socha Matky Terezy.

Vzhledem k přestavbě města po ničivém zemětřesení v roce 1963 je město rovněž bohaté na stavby moderní architektury, resp. brutalismu. Ty nejsou chráněny jako kulturní památky, stojí ale ve Skopje v hojném počtu. Mezi jejich příklady patří např. budova hlavní pošty nebo Studentské koleje Goce Delčeva. V rámci projektu Skopje 2014 potom vznikla řada budov v historizujícím pseudoantickém, resp. pseudobarokním stylu, které jsou typické právě pro metropoli Severní Makedonie. Jedním z jejich symbolů je i vítězný oblouk Porta Makedonija.

Co se týče jednotlivých kulturních památek, v deseti opštinách (městských částech) jich je následující počet: Butel (6), Gazi Baba (6), Ǵorče Petrov (2), Karpoš (7), Kisela Voda (2), Saraj (6), Centar (střed města, 34), Čair (30). U dvou uvedených je chráněna řada budov především z období existence Osmanské říše.

MédiaEditovat

 
Fotbalový stadion

Město je sídlem státní televize, rozhlasu a řady dalších médií.

Rozhlasová stanice Radio Skopje byla spuštěna dne 28. prosince 1944 místními partyzány. První rozhlasové vysílání oznámilo výsledky jednání druhého zasedání ASNOMu. Televizní vysílání ze Skopje bylo zahájeno dne 13. května 1961.[20] Po roce 1993 je doplnily soukromé společnosti, např. televize A1 (vysílala do roku 2011), Sitel, Kanal 5, Alsat-M apod.

Ve Skopje rovněž vycházejí noviny Nova Makedonija[21], Vreme, Dnevnik, Utrinski Vestnik, Makedonija Denes a další. V albánském jazyce vychází ve Skopje tituly Fakti a Koha.

V metropoli Severní Makedonie mají své sídlo také časopisy Fokus (12 000 výtisků), Start (10 000 výtisků) a Denes (7500 výtisků). Působí zde také zpravodajská agentura MIA a soukromé agentury Makfax a MIC.

SportEditovat

Jako hlavní město a nejdůležitější město v Severní Makedonii je Skopje domovem několika sportovních týmů a míst konání.

Fotbalové týmy FK Vardar a FK Rabotnički jsou dva nejpopulárnější místní fotbalové týmy. RK Kometal Gjorče Petrov je nejznámější lokální házenkářský tým, jeho rivalem je RK Metalurg Skopje.

Skopje má čtyři hlavní sportovní haly, z nichž největší je Sportovní aréna Borise Trajkovského. V roce 2008 byla dějištěm mistrovství Evropy v házené žen.

Hlavním stadionem je Národní aréna Toše Proeski, která hostí Makedonskou fotbalovou reprezentaci a jejíž kapacita je 37 tisíc míst.

Každý rok na jaře se ve městě pořádá Skopský maraton.

ZdravotnictvíEditovat

Město má několik nemocnic, veřejných i soukromých. Stojí zde také psychiatrická léčebna, dvě porodnice, ústav pro respirační choroby, dva rehabilitační ústavy a další. Jeden lékař ve Skopje připadá na 251,6 obyvatel (celomakedonský průměr činí 1 lékař na 370,9 obyvatel). Naopak podprůměrný je počet nemocničních lůžek, počet zubařů nebo lékárníků.

Slavní rodáciEditovat

Čestní občané městaEditovat

  • Ivan Ribar (1881–1968), jugoslávský politik, uděleno 7. května 1921
  • Josip Broz Tito (1892–1980), jugoslávský politik a dlouholetá hlava státu, uděleno 13. listopadu 1946
  • Władysław Gomułka (1905–1982), polský politik, uděleno 16. listopadu 1965
  • Józef Cyrankiewicz (1911–1989), polský politik, uděleno 16. listopadu 1965
  • Olav V. (1903–1991), král Norska, uděleno 7. září 1966
  • U Thant (1909–1974), barmský politik a třetí generální tajemník OSN, uděleno 30. srpna 1970
  • Frank Kinard (1914–1985) hráč amerického fotbalu, uděleno 26. července 1983
  • Umberto Vattani (* 1938), italský velvyslanec a člen Valného shromáždění Organizace spojených národů, uděleno 17. října 2005
  • Şarık Tara (* 1930), turecký podnikatel, uděleno 30. listopadu 2005
  • Christopher R. Hill (* 1952), americký diplomat, uděleno 26. července 2008
  • Lawrence Eagleburger (1930–2011), americký politik a diplomat, uděleno 26. července 2008
  • Thorvald Stoltenberg (1931–2018), norský politik a diplomat, uděleno 26. července 2008
  • Werner Trini (* 1957), německý politik, uděleno 26. července 2008

OceněníEditovat

Do roku 1980 získalo Skopje ocenění Hrdina socialistické práce.[22]

Partnerská městaEditovat

Prvními partnerskými městy Skopje se v roce 1961 stal Bradford ve Spojeném království a Dijon ve Francii. Spolupráce s městy Západní Evropy byla během období existence socialistické Jugoslávie možná díky vřelé zahraniční politice i sníženým ekonomickým a politickým vazbám na SSSR. Později Skopje uzavřelo partnerství s Drážďany v bývalé Německé demokratické republice. Po roce 1991 došlo k úplné liberalizaci poměrů a Skopje začalo spolupracovat s řadou měst po celém světě. Mnohá z nich byla uzavřena i s městy z bývalé Jugoslávie.

OdkazyEditovat

LiteraturaEditovat

  • Стратегија за леп град Скопје 2018-2021. (makedonsky)

ReferenceEditovat

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Skopje na německé Wikipedii a Skopje na francouzské Wikipedii.

  1. a b Stav počtu obyvatel 2002 PDF v angličtině a v makedonštině
  2. Hlavní města Evropy, Evžen Škňouřil, Edice OKO, nakladatelství Albatros 2004
  3. Článek na portálu ekolist.cz
  4. Článek na portálu Balkan Green Energy News (anglicky)
  5. PHILLIPS, John. Macedonia. New York: I. B. Tauris, 2004. Dostupné online. ISBN 978-1-86064-841-0. S. 18. (angličtina) 
  6. PHILLIPS, John. Macedonia. New York: I. B. Tauris, 2004. Dostupné online. ISBN 978-1-86064-841-0. S. 29. (angličtina) 
  7. a b PHILLIPS, John. Macedonia. New York: I. B. Tauris, 2004. Dostupné online. ISBN 978-1-86064-841-0. S. 44. (angličtina) 
  8. PHILLIPS, John. Macedonia. New York: I. B. Tauris, 2004. Dostupné online. ISBN 978-1-86064-841-0. S. 41. (angličtina) 
  9. DOLNIČAR, Ivan. Jugoslavija 1941 – 1981. Bělehrad: eksport pres, 1981. S. 377. (srbochorvatština) 
  10. Článek na portálu antropol.mk (makedonsky)
  11. MATESWARAN, Yamuna. Notes from Skopje. The Hindu. 2019-08-24. Dostupné online [cit. 2021-03-13]. ISSN 0971-751X. (anglicky) 
  12. RYCHLÍK, Jan; KOUBA, Miroslav. Dějiny Makedonie. Praha: Nakladatelství Lidové Noviny, 2017. ISBN 978-80-7422-562-8. S. 181. (čeština) 
  13. DOLNIČAR, Ivan. Jugoslavija 1941 – 1981. Bělehrad: eksport pres, 1981. S. 241. (srbochorvatština) 
  14. DOLNIČAR, Ivan. Jugoslavija 1941 – 1981. Bělehrad: eksport pres, 1981. S. 97. (srbochorvatština) 
  15. DOLNIČAR, Ivan. Jugoslavija 1941 – 1981. Bělehrad: eksport pres, 1981. S. 319. (srbochorvatština) 
  16. DOLNIČAR, Ivan. Jugoslavija 1941 – 1981. Bělehrad: eksport pres, 1981. S. 169. (srbochorvatština) 
  17. WEBSTER, George. Skopje: Under-explored gem in heart of the Balkans. CNN. 2010-05-14. Dostupné online [cit. 2021-03-13]. (anglicky) 
  18. a b RYCHLÍK, Jan; KOUBA, Miroslav. Dějiny Makedonie. Praha: Nakladatelství Lidové Noviny, 2017. ISBN 978-80-7422-562-8. S. 336. (čeština) 
  19. RYCHLÍK, Jan; KOUBA, Miroslav. Dějiny Makedonie. Praha: Nakladatelství Lidové Noviny, 2017. ISBN 978-80-7422-562-8. S. 335. (čeština) 
  20. DOLNIČAR, Ivan. Jugoslavija 1941 – 1981. Bělehrad: eksport pres, 1981. S. 207. (srbochorvatština) 
  21. DOLNIČAR, Ivan. Jugoslavija 1941 – 1981. Bělehrad: eksport pres, 1981. S. 143. (srbochorvatština) 
  22. DOLNIČAR, Ivan. Jugoslavija 1941 – 1981. Bělehrad: eksport pres, 1981. S. 383. (srbochorvatština) 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat