Wikipedie

Železniční trať Niš–Skopje

mezinárodní železniční trať mezi Srbskem a Severní Makedonií
(přesměrováno z Železniční trať Niš – Skopje)

Železniční trať Niš–Skopje (makedonsky Железничка пруга Ниш–Скопје a srbsky Железничка пруга Ниш–Скопље) je mezinárodní jednokolejná elektrizovaná trať, která spojuje Srbsko se Severní Makedonií. Ve své srbské části je evidována pod číslem 90 a v severomakedonské pod č. 80. Na srbské straně je její délka 151 km, na severomakedonské potom 49 km. Celková délka trati činí 200 km.

Železniční stanice Kumanovo.
Pohraniční stanice Tabanovce.
Kolejiště ve stanici Vladičin Han.
Trať u stanice Bukarevac.

Trasa editovat

Trať je vedena severo-jižním směrem. Z města Niš je vedena údolím řeky Jižní Morava směrem k městu Leskovac a později Grdelica. U obce Doljevac se z ní odpojuje trať do Kosova. Vedení trati odpovídá směru již antických a později středověkých obchodních stezek z prostoru dnešního regionu Šumadija do Soluně. V Grdelické soutěsce se nachází řada mostů a tunelů; trať je vedena v bezprostřední blízkosti dálnice A1. Za městem Vladičin Han vstoupuje do širokého otevřeného údolí, kudy pokračuje až k městu Preševu. Tam překonává státní hranici se Severní Makedonií a pokračuje do města Kumanovo. U obce Miladinovci se stáčí směrem na západ a směřuje do Skopje, kde se napojuje na místní železniční uzel.

Historie editovat

Vznik trati byl jedním ze závěrů Berlínského kongresu.[1] Měla vzniknout do roku 1881. Srbský prarlament schválil zákon o koncesi, který měl umožnit vybrat společnost, která bude trať provozovat. Vzhledem k tomu, že balkánskému království se nedostávalo finančních prostředků, byla realizace trati několik let odkládána, což vedlo k nelibosti Rakousko-Uherska, které mělo v regionu své obchodní zájmy a železnici vnímalo jako nezbytnou dopravní stavbu pro jejich uskutečnění. Srbská strana nakonec ustoupila v polovině 80. let 19. století.

Železniční trať byla budována v 80. letech 19. století, a to po dokončení hlavního spojení mezi Bělehradem a Niší v roce 1883. V době vzniku se jednalo o mezistátní trať, která spojovala Srbské království s Osmanskou říší. Turecká vláda souhlasila formálně s výstavbou spojení v roce 1883, stavební práce probíhaly 5 let a dokončeny byly ze severní strany roku 1887. Z jižní strany byla část trati dokončena o rok později.[2] Státní hranice procházela přes trať u stanice Ristovac v blízkosti města Bujanovac v jižním Srbsku. Po dokončení trati bylo možné přímé spojení Bělehradu se Soluní. Trvalo nicméně dva roky, než bylo přímé spojení ustanoveno a cestující nemuseli přecházet na hraničním přechodu Ristovac/Žbevče a čekat na další vlak směrem do Makedonie.

Během první světové války byla trať těžce zničena. Království Srbů, Chorvatů a Slovinců považovalo za její obnovu za prioritní, a proto byla uskutečněna již v zimě 1918/1919. Obdobně se pracovalo i na tratích až po řeckou hranici.[3]

Po rozpadu Jugoslávie v předvečer druhé světové války byla makedonská část trati spolu s jižním Srbskem zabrána Bulharskem.

Za druhé světové války byla trať jako strategický cíl předmětem leteckých úderů britského a amerického letectva. Jugoslávští partyzáni zde prováděli různé záškodnické akce, neboť tato trať umožňovala zásobování jednotek v Řecku a dále ve Středomoří.

V letech 1945 až 1991 se jednalo o jednu z hlavních tratí Jugoslávských železnic a o součást páteřního železničního spojení, které směřovalo ze Slovinska přes Bělehrad až do Řecka. V roce 1971 byl vybudován (v souvislosti s přestavbou města Skopje po ničivém zemětřesení) nový železniční uzel ve Skopje.

V prvním desetiletí 21. století investovala vláda republiky Severní Makedonie finanční prostředky do obnovy úseku trati z Kumanova až po hraniční stanici v obci Tabanovce.[4] Na srbské části trati dosáhlo stáří zabezpečovacího zařízení v roce 2016 padesáti let.

V 2. dekádě 20. století se trať (spolu s dalšími železničními stavbami na území obou zemí) stala součástí iniciativy Čínské lidové republiky s názvem Nová Hedvábná stezka (Pás a stezka). V rámci toho byly realizovány modernizace a rekonstrukce některých úseků trati.[5] V roce 2020 byla zahájena studie na přestavbu trati na rychlost 200 km/h na úseku Niš–Preševo.[6] Na severomakedonské části je maximální traťová rychlost 120 km/h a i zde je předpokládána komplexní modernizace.[7]

Kultura editovat

O trati byl v roce 1978 natočen partyzánský film Dvoboj za južnu prugu (v české distribuci Případ Barbarossa), který se zabýval problematikou sabotáže a blokování trati.

Stanice editovat

Reference editovat

  1. ↑ Článek na portálu niskevesti.rs (srbsky)
  2. ↑ MELIK, Anton. Razvoj železnic na ozemlju Jugoslavije. [s.l.]: [s.n.], 1938. S. 123. (slovinština) 
  3. ↑ MALOVIĆ, Gojko. Saobraćaj i veze u Kraljevini Jugoslaviji. Beograd: Stručna knjiga, 2013. S. 12. (srbština) 
  4. ↑ Článek na portálu finance.gov.mk (makedonsky)
  5. ↑ Článek na portálu Srbských železnic (srbsky)
  6. ↑ Článek na portálu RTV Vranje (srbsky). www.rtv-vranje.rs [online]. [cit. 2021-01-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-04-03. 
  7. ↑ Článek na portálu meta.mk (makedonsky)

Související články editovat


Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Železniční_trať_Niš–Skopje&oldid=22376645“