Vranje (v srbské cyrilici Врање) je město na samém jihu Srbska. Podle sčítání lidu z roku 2011 mělo 54 456 obyvatel. Je regionálním centrem (hlavní město Pčinjského okruhu). Z Vranje například pocházel srbský spisovatel Borisav Stanković nebo Justin Popović.

Vranje
Врање
Pohled na město
Pohled na město
Poloha
Souřadnice
Časové pásmo SEČ
Stát SrbskoSrbsko Srbsko
okruh Pčinjský okruh
Vranje
Vranje
Rozloha a obyvatelstvo
Počet obyvatel 55,138 (2011)
Správa
Starosta Zoran Antić (SPS)
Oficiální web www.vranje.org.rs
Telefonní předvolba +381 17
PSČ 17000
Označení vozidel VR
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

HistorieEditovat

První zmínka o městu pochází z roku 1093. Město nejspíše vzniklo na místě římské osady Anausarumom.[1]

V roce 1455 bylo, spolu s celým okolím, obsazeno tureckými vojsky. V dobách vrcholného středověku se jednalo o křižovatku cest mezi Srbskem, Makedonií a Bulharskem, klíčové místo na moravskovardarské spojnici. Vyráběly se zde především zbraně a železné předměty.

Dle cestopisu Benedikta Kuprešiće z roku 1530 tvořilo město Vranje pevnost a malá osada v jejím okolí. Pevnost představoval dnešní hrad Markovo Kale a zbytek sídla pak tvořilo jeho podhradí, ze kterého se postupně vyvíjela nejstarší část dnešního města. V téže době bylo město centrem vlastní náchie. Nacházelo se zde 35 muslimských a 33 křesťanských domů.

Díky významné poloze na hlavní spojnici dnešního Srbska se zbytkem Osmanské říše přilákalo město pozornost řady osob z Osmanské říše. Usazovali se zde tak kolonisté a město se postupně rozšiřovalo. Vznikla zde řada mešit a turecké lázně. Místní obchodníci vyměňovali zboží se zbytkem celé Osmanské říše a běžně ovládali arabštinu a turečtinu.

 
Dochovaná stavba z doby existence Osmanské říše – Pašův konak, která dnes slouží jako budova muzea.

V roce 16891690 bylo město okupováno rakouskými vojsky v závěru tzv. Velké turecké války. Po skončení konfliktu řada místního pravoslavného obyvatelstva odešla dále na sever v rámci tzv. Stěhování Srbů.

V roce 1844 zde vypuklo tzv. Ašaratské povstání místního tureckého obyvatelstva, které odmítalo reformy, rozhodované vládou (Vysokou portou) v Istanbulu. Tyto reformy měly zlepšit postavení pravoslavného (srbského) obyvatelstva. Výsledkem protestů byl hněv místních Turků vůči křesťanské populaci a jeho ostrakizace.

Roku 1878 bylo město osvobozeno od turecké nadvlády. Dle prvního srbského sčítání lidu mělo Vranje 8291 obyvatel a 1803 domů.[1] Na počátku 20. století dosahoval počet obyvatel již hodnoty okolo dvaceti tisíc. Nacházel se zde i konzulát Osmanské říše. Z Vranje byly často vysílány skupiny četniků na území dnešní Severní Makedonie, kde podnikali výpravy proti tamním Turkům.

V roce 1883 získalo město první urbanistický plán. O tři roky později byla do města zavedena ze severu (z Niše) i železniční trať. V roce 1889 pak byla prodloužena do Skopje.

Dne 4. dubna 1904 město postihlo zemětřesení, které si vyžádalo velké materiální škody. Z celkových 2043 tehdejších budov bylo zničeno nebo vážně poškozeno 891 z nich, což představovalo celkem 38,7 % všech staveb. Nebyly žádné oběti na životech a pouze dva zranění.

V roce 1919 byl ve Vranji ustanoven první fotbalový klub s názvem Jedinstvo (Jednota) a následně i druhý s názvem Sloga. Po druhé světové válce se názvy obou klubů změnily na Hajduk a Građanski. V roce 1920 byla do Vranje zavedena elektřina.[1]

Dodnes se zde však (stejně jako v celém jižním a východním Srbsku) dochovala celá řada tureckých památek (např. Pašinov konak, Markovo kale apod). Město těžce strádalo během balkánských válek i první světové války. 9. dubna 1941 Vranje obsadili němečtí nacisté a po několika týdnech ho přenechali Bulharům. Během okupace docházelo ve Vranje k řadě perzekucí místního obyvatelstva; několik set lidí bylo za čtyři válečná léta zabito a několik tisíc uvězněno.[zdroj?] Město bylo osvobozeno dne 7. září 1944. Po druhé světové válce zde byl rozvíjen textilní, obuvní a zpracovatelský průmysl.

V roce 1951 město mírně poničilo zemětřesení. Roku 1979 bylo město administrativně sloučeno s řadou dalších obcí ve svém okolí.[2]

HospodářstvíEditovat

 
Historická budova továrny na zpracování tabáku.

Až do poloviny 20. století bylo Vranje městem, kde se většina obyvatel věnovala především řemeslu. S počátkem budování průmyslu v 60. letech řada tradičních řemesel zanikla. Bylo vybudováno několik továren; na výrobu cigaret (DIV), SIMPO, Textilní továrna Koštana, bavlněný kombinát Jumko, Alfa Plam, SZP Zavarivač Vranje. Počet zaměstnanců ve městě vzrostl z 1525 v roce 1961 na 4 374 v roce 1971 a 32 758 v roce 1998. V závěru 20. století došlo vzhledem k problematické hospodářské situaci země k postupnému krachu jednotlivých továren. Textilní průmysl se ukázal být nekonkurenceschopný ve srovnání s dováženým zbožím. Nezaměstnanost ve Vranji patří k jedním z nejvyšších v celém Srbsku.[zdroj?]

ŠkolstvíEditovat

V roce 2008 bylo na území města Vranje evidvoáno 10 832 studentů základních škol a 4 948 studentů středních škol. Vedle běžných základních a středních škol se zde nacházejí i dvě školy se speciální výukou, a to hudební škola Stevana Mokranjce a Škola pro základní a střední vzdělávání Vule Antiće. Nachází se zde také jedna vyšší odborná škola a tři fakulty vysoké školy z jiného města.

V roce 1999 mělo město pět středních škol a šest základních škol. V současné době má Vranje 15 základních a 8 středních škol.[2]

Slavní rodáciEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Историја Врања na srbské Wikipedii.

  1. a b c STAMENKOVIĆ, Srboljub. Geografska enciklopedija naselja Srbije 1 (A-Đ). Beograd: Stručna knjiga, 2000. Kapitola Novi Beograd, s. 370. (srbština) 
  2. a b STAMENKOVIĆ, Srboljub. Geografska enciklopedija naselja Srbije 1 (A-Đ). Beograd: Stručna knjiga, 2000. Kapitola Novi Beograd, s. 371. (srbština) 
  3. STAMENKOVIĆ, Srboljub. Geografska enciklopedija naselja Srbije 1 (A-Đ). Beograd: Stručna knjiga, 2000. Kapitola Novi Beograd, s. 372. (srbština) 

Externí odkazyEditovat