Tento článek je o městu v severní Itálii. Další významy jsou uvedeny na stránce Benátky (rozcestník).

Benátky (italsky Venezia [veˈnɛttsia], benátsky Venesia nebo Venexia [veˈnessi̯a]) je hlavní město severoitalské oblasti Benátsko. Jeho historické jádro leží na ostrovech v mělké laguně, novější části města pak byly vybudovány na rozsáhlém břehu. Ve dnech zvaných „acqua alta“ (vysoká voda), kterých bývá každoročně průměrně 54, se zde zvýší hladina moře až o 90 cm.[1][2][3]

Benátky
Venezia

Pohled na Benátky
Benátky – znak
znak
Benátky – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška 0 m n. m.
Stát Itálie Itálie
oblast Veneto
provincie Venezia
Benátky
Benátky
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha 412 km²
Počet obyvatel 264 579 (z toho 55 tisíc v historické části) (2014)
Hustota zalidnění 640 obyv./km²
Správa
Oficiální web www.comune.venezia.it
Telefonní předvolba + 41
PSČ 30100
Označení vozidel VE
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Střed historického města od jihu, vlevo nahoře nádraží a most, vpravo Náměstí svatého Marka
Rozdělení na čtvrti (sestieri):
    Cannaregio
    Castello
    Dorsoduro a Giudecca
    San Marco
    San Polo
    Santa Croce

Kdysi námořní a obchodní velmoc a středisko sklářství, mají Benátky dodnes velký historický, kulturní, společenský i administrativní význam. Ve středověku byly centrem Benátské republiky, dnes jsou středem své oblasti, probíhá tu bohatý kulturní život. Nachází se zde velký přístav (na západním kraji) a letiště (na pevnině). Od roku 1987 jsou Benátky jako jedna z nejnavštěvovanějších italských destinací památkou UNESCO. Město žije převážně z turistického ruchu.[4] Každý rok je navštíví přibližně 25 milionů turistů z celého světa a Benátky tak patří mezi nejnavštěvovanější města světa. Důležitou roli přitom hraje Biennale di Venezia, prestižní přehlídka současného výtvarného umění pořádaná v každém lichém roce.[5] Od roku 1932 se začal pořádat první „Mezinárodní filmový festival“. V roce 1949 tu poprvé pro hlavní cenu použili název „Lev sv. Marka“, (o tři roky později se této ceně začalo říkat – a říká dosud „Zlatý lev sv. Marka“, vedle ní se tu také pokaždé uděluje i několik „Stříbrných lvů sv. Marka“).

Ve městě sídlí benátský patriarcha.

Obsah

HistorieEditovat

Vznik a vzestup BenátekEditovat

Počátky města spadají do období stěhování národů, název Venezia snad podle kmene Venetů/Benetů, který se v této oblasti usadil, když barbary ohrožované obyvatelstvo hledalo útočiště na bahnitých ostrůvcích Laguny;[6] z osady prostých chýší na dřevěných pilotách (založené snad už v 5. století) se postupně vyvinulo sebevědomé město, sice bez pozemkového a surovinového zázemí, ale výhodně orientované na obchod s východním středomořím a Byzancí. Ten Benátčané brzy dokázali chránit jak mocným válečným loďstvem, tak obratnou diplomacií, těžící i z nejasného postavení mezi sférami zájmu západního a východního císařství; velkou roli zde hrál i státní kult sv. Marka. Benátky se tak staly bohatou a sebevědomou patricijskou republikou s vlastními volenými orgány (v čele s dóžetem – prvně zmíněným k roku 679) a s ohromným vlivem ve východním Středomoří, posíleným četnými obchodními osadami a vojenskými základnami.

Středověk a vrchol benátské moci, výtvarné uměníEditovat

Už ve středověku se Benátčané vypořádali s většinou soupeřů (Janov, Pisa), aktivně se podíleli na organizaci křížových výprav (dóžata Enrico Dandolo, Francesco Morosini atd.) a dlouhá staletí dokázali čelit i tlaku Osmanské říše. Vrcholu moci dosáhla republika sv. Marka na přelomu 15. a 16. století, kdy se město stalo též významnou metropolí výtvarného umění, hlavně malby (rodina Belliniů, V. Carpaccio ad.) a po přílivu umělců z Říma, roku 1527 vypleněného vojsky Karla V., také architektury (V. Scamozzi, Jacopo Sansovino, A. Palladio). Malba si pak držela svoji vedoucí roli od 16. až do 18. století (Tizian, Paolo Veronese, Tintoretto, Tiepolo), kdy výrazně ovlivnila i tvorbu v našich zemích a nakonec dosáhla prahu moderního impresionismu (F. Guardi). A nelze přitom zapomínat ani na tradici benátského divadla – z Benátek pocházel např. dramatik Carlo Goldoni, stejně jako hudební skladatel Antonio Vivaldi.

Významnou roli v životě města hrály tzv. scuoly, což nebyly školy v dnešním smyslu, ale vlivné cechovní korporace s vlastními financemi, budovami a potřebou reprezentace.

Úpadek BenátekEditovat

Od sklonku 16. století však benátská moc pozvolna upadala, zejména po objevu plavebních cest kolem Afriky a v důsledku neustálé turecké expanze. Definitivní konec Benátské republiky přinesla francouzská okupace roku 1797. Město načas připadlo Rakousku, po bitvě u Slavkova byly Benátky opět francouzské.

Po Napoleonově pádu byly Benátky roku 1815 přiřčeny rakouskému císařství, což bylo vnímáno jako akt další okupace, a bylo zcela logické, že nespokojení obyvatelé se bouřili a nezůstali stranou ani revolučních událostí let 1848–49. Bezohledným ostřelováním města tehdy „nastolil pořádek“ slavný český maršál Jan Radecký z Radče. V roce 1866 se město plebiscitem (674 426 hlasů proti 69) připojilo k sjednocené Itálii.

NáboženstvíEditovat

Ve městě sídlí patriarcha benátského patriarchátu, který je metropolitou benátské církevní provincie a prezidentem biskupské konference církevního regionu Triveneto. Stolec benátského patriarchy je po římském, na němž sedí papežové, nejvýznamnějším diecézním stolcem Itálie a jen ve 20. století se papeži stali tři benátští patriarchové: (Pius X., Jan XXIII. a Jan Pavel I.)

PodnebíEditovat

Benátky – podnebí
Měsíc leden únor březen duben květen červen červenec srpen září říjen listopad prosinec Rok
Nejvyšší teplota [°C] 11 14 18 23 27 30 32 31 27 23 17 12 30
Průměrné maximum [°C] 7 9 13 17 22 25 28 27 23 17 11 7 17,2
Průměrná teplota [°C] 3,5 5 9 13 18 21 23,5 22,5 19 14 8 4 13,4
Průměrné minimum [°C] 0 1 5 9 14 17 19 18 15 11 5 1 9,6
Nejnižší teplota [°C] -4 -3 -1 5 9 12 16 14 12 4 -1 -4 -4
Srážky [mm] 58,1 54,2 57,1 64,3 68,7 76,4 63,1 83,1 66 69 87,3 53,7 801
Zdroj: [7]

Kanály a mostyEditovat

 
Vlevo knihovna a zvonice, vpravo dóžecí palác a za ním kopule chámu sv. Marka

Hlavní ulice doplňuje asi stovka kanálů, kde je čilý dopravní ruch. Ve městě se překonává přes 400 kamenných mostů a asi 15 000 domů zde stojí na dubových kůlech zaražených do mořského dna. Dopravní tepnou je Canal Grande, 4 km dlouhý a asi 70 m široký kanál, který prochází přímo středem města. Spojuje hlavní nádraží a přístav s historickým náměstím Svatého Marka a centrem města. Nejstarší a nejznámější most je Ponte di Rialto, který jako jeden ze čtyř spojuje obě části města rozdělené kanálem. Mramorový oblouk 48 m dlouhý doplňují dvě řady obchodů. Ve městě zajišťují dopravu motorové lodě, které brázdí kanály, pro turisty jsou k dispozici klasické gondoly. Čtvrtý most Ponte della Costituzione byl postaven španělským architektem Santiago Calatrava v roce 2008.

PamětihodnostiEditovat

 
Velký kanál v Benátkách

Historické Benátky jsou plné kulturních a uměleckých památek. Od nejstarších staveb, jako je bazilika svatého Marka nebo Dóžecí palác 12.15. století, přes gotické kostely Santa Maria dei Frari a Santi Giovanni e Paolo, renesanční stavby – Bibliotheca Marciana (Sansovino) a kostel San Giorgio Maggiore (A. Palladio) z téže doby – až po barokní kostel Santa Maria della Salute. Na Náměstí svatého Marka, na Canal Grande i v dalších čtvrtích města jsou historické a umělecké poklady, které uvnitř uchovávají další mistrovská díla.

Canal Grande

Benátské kostelyEditovat

 
Bazilika svatého Marka
 
Santa Maria dei Miracoli, vnitřek
 
Dóžecí palác (Palazzo Ducale)
  • Svatý Marek (San Marco) – hlavní benátský kostel v byzantském slohu, založený v 10. století
  • San Giorgio Maggiore – klášterní kostel s kopulí (Andrea Palladio, 1610) na ostrově naproti dóžecímu paláci
  • Santa Maria dei Frari – největší gotický chrám v Benátkách, ve čtvrti San Polo
  • Santi Giovanni e Paolo (Zanipaolo) – gotický, ve čtvrti Castello na severu města
  • Santa Maria dei Miracoli – renesanční kostelík z 15. stol. s barevným mramorovým obložením blízko mostu Rialto
  • Santa Maria della Salute – centrální stavba s kopulí z roku 1687 na jižním ústí Canal Grande
  • Santa Maria Maddalena – centrální stavba z roku 1778 v severní části města
  • Santa Maria di Nazareth (také Scalzi) z roku 1705 blízko nádraží
  • San Marcuola – barokní z roku 1736 na Canal Grande
  • Svatý Martin (San Martino) – středověký, barokně přestavěný, ve čtvrti Castello
  • Santi Geremia e Lucia – z roku 1753 v severní části města na Canal Grande
  • San Rocco a přilehlá Scuola – proslulé Tintorettovy fresky
  • Svatý Zachariáš (San Zaccharia) – renesanční, ve čtvrti Castello, východně od San Marco

Benátské paláceEditovat

Benátské paláce byly postaveny tak, aby odpovídaly potřebám města bez ulic, návštěvníci totiž obvykle připlouvali lodí. Většina benátských domů měla dvě patra, kuchyň byla situována buď v přízemí pro snadnější přístup k vodě, nebo v podkroví, aby lépe unikaly pachy vznikající při vaření.

Nejstarší dochované soukromé paláce v Benátkách pocházejí ze 13. století a jejich architektura odráží vliv byzantského světa. Bohatě zdobené paláce v gotickém slohu jsou v Benátkách mnohem četnější než v jakémkoli jiném stylu. Nejproslulejší je Dóžecí palác s elegantními oblouky z istrijského kamene a krásnou kružbou, která propůjčuje fasádě jemný, jakoby krajkový vzhled. Renesanční domy v Benátkách často stavěli z pískovce místo tradičních cihel. Mezi typické náměty, jež nastupující ozdobný styl převzal ze starověkého Řecka a Říma, patří kanelované sloupy, korintské hlavice a polokruhové oblouky. Kořeny benátského baroka sahají do klasické renesance. Věnce, girlandy, cherubíni, maskarony a rozety oživují průčelí budov, jako například Ca' Pesary ze 17. století.

  • Dóžecí palác (Palazzo Ducale), sídlo dóžete a benátské vlády, hlavní dílo benátské gotiky ze 14. až 15. st.
  • Palazzo Fondaco dei Turci – jeden z nejstarších benátských paláců z 13. st. v byzantsko-benátském slohu
  • Palazzo Vendramin-Calergi – raně renesanční palác z roku 1509
  • Ca' Pessaro – barokní palác dokončený v roce 1710, dnes zde sídlí Galeria d'Arte Moderna a Museo d'Arte Orientale
  • Ca' d'Oro – je považovaný za nejhezčí pozdně gotický palác v Benátkách, byl postavený 1422 - 40, sídlí zde Galleria Franchetti
  • Ca' da Mosto – jeden z nejstarších paláců na Canal Grande, spodní stavba je ze 13. st, horní část ze 17. st.
  • Palazzo Loredan – přízemní část je ze 13. st., patra z 16. až 19. st., sídlí zde radnice
  • Palazzo Grimani – stavba z roku 1575 dle plánů M. Sanmicheliho je považovaná za ukázku vrcholné renesance
  • Palazzi Mocenigo – čtyři paláce rodiny Mocenigů, nejstarší je z 16. st.
  • Ca' Foscari – se sousedním Palazzo Giustian tvoří komplex, gotický palác z 15. st., sídlí zde univerzita
  • Palazzo Grassi – jeden z mladších paláců, barokně-klasicistní z pol. 18. st.
  • Ca' Rezzonico – barokní stavba z let 1649 až 1745 od architektů Longhena a Massariho
  • Ca' Dario – jeden ze starších benátských paláců z let 1479 - 1487
  • Palazzo Cavalli-Franchetti – gotický stavba z 15. st. s neogotickými prvky z 19. st.[8]

Galerie benátských palácůEditovat

Umělecké galerieEditovat

Ve městě se nachází slavná Galleria dell'Accademia, největší sbírka benátského umění vůbec a galerie moderního umění Peggy Guggenheimové.

Benátské gondolyEditovat

 
Gondola
 
Typická benátská gondola

Gondoly tvoří neoddělitelnou součást života v Benátkách již od 11. století.[9] Štíhlým trupem a plochým dnem jsou skvěle přizpůsobeny pro plavbu úzkými a mělkými kanály. Gondola je směrem k přídi mírně zahnutá doleva, což zabraňuje tomu, aby se točila pořád dokola.

V roce 1562 bylo vydáno nařízení, že všechny gondoly musí být černé, aby se zamezilo okázalým projevům bohatství. Při zvláštních příležitostech je krášlí květiny. Patronem gondoliérů je český světec Jan Nepomucký. Jeho socha stojí u kostela svatého Jeremiáše a je dnes jedinou sochou umístěnou na břehu Canalu Grande. Každoročně konaná Regatta Storica vede právě k ní a otáčí se u kůlu, stojícího u její paty.[10]

Plavba gondolou není levná (80 € za půlhodinu plavby v roce 2015).a obvykle ji využívají turisté Mnohem levnější je tzv. traghetto (přívoz, cena 2 € v roce 2016 ) nebo vaporetto (vodní autobus, cena 7,50 € v roce 2016 ).

ObyvateléEditovat

Dnes už je pravých Benátčanů málo. Lidé se z historické části Benátek stěhují jinam, do jiných měst nebo například do Mestre. Důvodem jsou příliš vysoké nájmy.[11]

Videozáznam Benátek z lodě

Slavní rodáciEditovat

Ke slavným italským rodákům patří například:

Vývoj počtu obyvatelEditovat

Počet obyvatel

 

GalerieEditovat

Partnerská městaEditovat

Dohody o spolupráciEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Osud Benátek mapuje internet Lidové noviny, 19. 8. 2009
  2. Benátky zasáhly rekordní záplavy Lidové noviny, 1. 12. 2008
  3. Benátský přístav se má zvětšit, může to ale přinést více povodní iDNES, 8. 9. 2009
  4. Benátky mají radikální řešení, jak omezit příliv turistů Lidové noviny, 1. 9. 2009
  5. Tohle umění nesmí nudit Lidové noviny, 23. 6. 2009
  6. Vědci zmapovali dávné Benátky Lidové noviny, 31. 7. 2008
  7. Nejnižší a nejvyšší každoroční teplota, průměrné minimum, průměrné maximum.
  8. ABEND, SCHLIEBITZ a kol.: Itálie. Str. 778-783.
  9. Benátčané uspořádali symbolický pohřeb vlastního města České noviny, 26. 6. 2009
  10. Jan Nepomucký putuje do Benátek na největší závod gondol Lidové noviny, 3. 9. 2009
  11. Benátky mají první gondoliérku České noviny, 14. 11. 2009

LiteraturaEditovat

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat