Benátsko

Benátsko (italsky Veneto [ˈvɛːnɛto]IPA) je oblast v severovýchodní Itálii, sousedící na jihu s Emilií-Romagnou, na západě s Lombardií, na severu s Trentino-Alto Adige a Rakouskem, na východě s Friuli-Venezia Giulia a Jadranem. V letech 19351963 byl region součástí oblasti Venezia Euganea. Region má rozlohu 18 391 km², 5 miliónů obyvatel a dělí se na 7 provincií. Hlavním městem jsou Benátky (Venezia), dalším významným pak Padova. Od roku 2007 je druhým oficiálním jazykem regionu, vedle italštiny, také benátština.

Benátsko
Regione Veneto
Benátská laguna, Lido a Benátky
Benátská laguna, Lido a Benátky
Benátsko – znak
znak
Benátsko – vlajka
vlajka
Geografie
Veneto in Italy.svg
Hlavní městoBenátky
Souřadnice
Rozloha18 345,35 km²
Geodata (OSM)OSM, WMF
Obyvatelstvo
Počet obyvatel4 905 854 (2019)
Hustota zalidnění267,4 obyv./km²
Správa regionu
Nadřazený celekItálieItálie Itálie
Druh celkuregion
Podřízené celky7 provincií (Belluno, Padova, Rovigo, Treviso, Venezia, Verona, Vicenza)
579 obcí
Vznik1970
GuvernérLuca Zaia (Liga)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-2IT-34
NUTSITD3
Oficiální webwww.regione.veneto.it
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

HistorieEditovat

 
Benátsko 1796

V období římské republiky byla krajina osídlena indoevropskými Venety, odtud pochází i nynější název. Pronikali sem Etruskové, Řekové, v 4. století Germáni. Právě před nimi obyvatelstvo uprchlo až k moři. V roce 810 zde byly založeny Benátky.[1]

Většina území Veneta byla v letech 697–1797 součástí Benátské republiky. Mírem v Campo Formio z roku 1797 se stala většina území Benátska součástí Habsburské monarchie, jíž zůstala až do konce prusko-rakouské války, kdy byla po porážce Rakouského císařství začleněna do území Italského království.

Po tomto připojení nebyla benátština uznána jako oficiální jazyk, kterým byla určena italština a i státní úředníci působící ve Venetu byli najímání z jiných částí Itálie. Na území probíhaly těžké boje za první i druhé světové války.

V letech 19351963 byl region součástí oblasti Venezia Euganea.

Po zániku království a vzniku Italské republiky předpokládala nová ústava, přijatá roku 1947 a v platnost vstoupivší roku 1948, vytvoření italských regionů, k němuž ale došlo až v roce 1970.

V roce 2014 proběhlo neoficiální internetové referendum o nezávislosti Benátského regionu.

GeografieEditovat

 
jezero Alleghe, Belluno
 
delta Pádu

Benátsko leží v severovýchodní části Itálie, severně od ústí největší italské řeky Pádu do Jaderského moře. Severní část Benátska je hornatá, nachází se zde část Dolomit a Karnských Alp, jižní přímořská část je naopak pokračováním Pádské nížiny a má rovinatý charakter. Z hlediska povrchu lze Benátsko rozdělit ne sedm jednotlivých celků: alpské, předalpské a podalpské pásmo, horní a dolní nížinu a systém lagun a deltu Pádu. Sever Benátska tvoří Karnské Aply a východní Dolomity s nejvyšším vrcholem Marmoladou (3 342 m) náležící do alpského pásma. Předalpské pásmo tvoří okolí vrcholu Monte Baldo u jezera Lago di Garda, skupina Monte Lessini, Pasubio, okolí vrcholu Monte Grappa a vrcholy okolo města Belluno. Do podalpského pásma náleží vrchy v okolí jezera Lago di Garda, skupina Asolo a vrchy okolo města Conegliano. Nížinnou oblast tvoří Benátská nížina, pramení zde řeky Bacchiglione a Sila. Pro dolní část nížiny jsou charakteristické rozsáhlé zavodňovací systémy. Benátské laguny bývaly členitější. Dnes se nachází dvě laguny u měst Caorle a Bibione, největší laguna leží v okolí Benátek. Deltu Pádu tvoří kultivovaná údolí, laguny, mokřady, malé ostrůvky a porosty rákosu. Žije zde velké množství ptačích druhů, např. volavky či kolihy.[2]

ŘekyEditovat

Administrativní celky a regionální samosprávaEditovat

 
Provincie

Provincie a obceEditovat

Benátsko se skládá ze sedmi provincií a 581 obcí. Nejlidnatější je provincie Padova s 905 100 obyvateli, naopak nejméně obyvatel má provincie BellunoAlpách a to 213 060.

Regionální prezident a vládaEditovat

V čele regionu stojí guvernér Benátska (Presidente della Regione), jež je zároveň předsedou Benátské regionální vlády (Giunta Regionale del Veneto), jejíž členy i sám vybírá a jmenuje. Dříve byl guvernér regionu jmenován, od roku 2000 je volen občany Benátska a jeho funkční období trvá 5 let.

Současným guvernérem je Luca Zaia za Ligu severu.[3]

Regionální zastupitelstvoEditovat

Regionální zastupitelstvo Benátska (Consiglio Regionale del Veneto) je regionální parlament, vznikl v roce 1970 spolu se samotným regionem. Funkční období rady je 5 let, ale pokud prezident regionu rezignuje, zemře během výkonu funkce, nebo mu je Radou vyhlášena nedůvěra, potom je Rada rozpuštěna a nové volby do ní probíhají zároveň s volbou nového Benátského prezidenta. Rada má 60 členů, standardně je 47 z nich voleno za volební okrsky v Benátsku (1 zástupce za každý okrsek), 12 je voleno v celém regionu ze speciální listiny sestavené kandidátem na prezidenta a 1 místo je rezervované pro druhého nejúspěšnějšího kandidáta na prezidenta (tomu, kdo skončí druhý za vítězem prezidentských voleb). V případě, že podporovatelé vítězného kandidátka na prezidenta získají více než 55 % ze 47 okrsků, potom je 12 míst připadajících na prezidentskou kandidátskou listinu sníženo na 6 a o zbylých 6 je rozšířen počet okrsků na 53.

Výsledky posledních voleb do regionálního zastupitelstva (září 2020)Editovat

 
Koalice Strana Hlasy Mandáty
Abs. %
CDX Luca Zaia guvernérem 916 087 44.6 23
Liga severu 347 832 16.9 10
Bratři Itálie 196 310 9.6 5
Forza Italia 73 244 3.6 2
Autonomistická kandidátka 48 932 2.4 1
Středopravice celkem 1 582 405 77.0 41
CSX Demokratická strana 244 881 11.9 7
Benátsko, které chceme 41 275 2.0 1
Zelená Evropa 34 647 1.7 1
Ostatní strany 16 651 0.8 0
Středolevice celkem 337 454 16.4 9
Hnutí pěti hvězd 55 281 2.7 1
Ostatní strany 80 036 3.9 0
Celkem 2 055 173 100 51

Hlavní centra BenátskaEditovat

BenátkyEditovat

 
Panorama Benátek

Ostrovní město v Benátské laguně, jímž protéká množství kanálů, nejznámější je Canal Grande. Mezi nejvýznamnější pamětihodnosti patří náměstí Svatého Marka, Bazilika svatého Marka, Dóžecí palác a množství kostelů jako například Santa Maria dei Frari, La Salute a San Giorgio Maggiore.

Je zde významná galerie Galleria dell'Accademia a galerie moderního umění Galleria Peggy Guggenheim a prestižní univerzita Ca' Foscari.

Každoročně se zde pořádá karneval, přehlídka moderního umění Biennale a filmový festival.

Od roku 1987 jsou Benátky součástí světového dědictví UNESCO.

VeronaEditovat

 
Aréna ve Veroně

Mezi nejvýznamnější památky tohoto města na Adiži patří bezesporu římská aréna, Castel vecchio, Basilica di San Zeno Maggiore, Dóm a kostel Chiesa di Santa Anastasia. Další turisticky atraktivní památkou je balkon Romea a Julie.

Město je od roku 2000 součástí světového dědictví UNESCO.

PadovaEditovat

 
Eliptický kanál
na náměstí Prato della Valle, Padova

Dalším významným centrem Benátska je Padova. Je sídlem jedné z nejstarších světových univerzit (nejstarší po univerzitě v Bologni).

Padově se nachází Basilica di Sant’Antonio, Capella degli Scrovegni, Palazzo della Ragione, Donatellova jezdecká socha Gattamelata. Centrem města je náměstí Prato della Valle.

Patronem města je svatý Antonín Paduánský

VicenzaEditovat

 
Bazilika
ve Vicenze

Ve Vicenze působil především významný sochař Andrea Palladio. K jeho dílům patří Bazilika, divadlo Teatro Olimpico, Palazzo Chiericati a slavná Villa Rotonda. Město Vicenza je od roku 1994 součástí světového dědictví UNESCO.

TrevisoEditovat

 
Dóm v Trevisu

Ve městě se nachází gotický kostel San Nicolò, Palazzo dei Trecento, Loggia dei Cavalieri, Dóm a kostel Svatého Františka.

Město je také sídlem mnoha muzeí a galerie Ca’ dei Carraresi.

BellunoEditovat

Bellunu najdeme Dóm a Palazzo dei Rettori.

Další turisticky významná městaEditovat

 
Chioggia,
letecký pohled

Opevněná městaEditovat

 
Montagnana
 
Montagnana
 
Soave

Přímořská letoviskaEditovat

 
Svatyně v Caorle

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. AUTORSKÝ KOLEKTIV. Itálie. Praha: Olympia, 1990. ISBN 80-7033-101-1. Kapitola Veneto (Benátky), s. 16. 
  2. PODHORSKÝ, M.: Itálie - sever. 3. vydání, Freitag a Berndt 2007. 208 s. ISBN 978-80-86236-12-4. S. 105 – 108.
  3. Il Presidente della Regione del Veneto. Regione Veneto [online]. [cit. 2021-09-14]. Dostupné online. (v italštině) 

Externí odkazyEditovat