Forza Italia (2013)

italská politická strana

Forza Italia (překlad „Vzhůru Itálie“, „Vpřed Itálie“ nebo „Pojď Itálie“; FI) je italská středopravicová politická strana, jejíž ideologie zahrnuje prvky liberálního konzervatismu, křesťanské demokracie a liberalismu.

Forza Italia
Logo
ZkratkaFI
Datum založení16. listopadu 2013
PředsedaSilvio Berlusconi
MístopředsedaAntonio Tajani
ZakladatelSilvio Berlusconi
SídloPiazza San Lorenzo in Lucina 4, Řím
PředchůdceLid svobody
Ideologieliberální konzervatismus[1]
křesťanská demokracie[1]
liberalismus[2]
populismus[3][4]
proevropanismus[5]
Politická pozicestředopravice[6]
Evropská stranaEvropská lidová strana[7]
Politická skupina EPEvropská lidová strana[8]
KoaliceStředopravicová koalice
Stranické novinyIl Mattinale
Počet členů106 000 (2015)[9]
Barvy
     modrá
Volební výsledek14.0 % (Volby 2018)
Oficiální webforzaitalia.it
Zisk mandátů ve volbách
Poslanecká sněmovna
82/630
Senát republiky
48/315
Evropský parlament
9/76
Regionální parlamenty
71/897
Guvernéři regionů
4/21
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Silvio Berlusconi (bývalý premiér Itálie, 1994–1995, 2001–2006 a 2008–2011) je vůdcem a předsedou strany, zatímco Antonio Tajani (bývalý předseda Evropského parlamentu, 2017–2019) působí jako místopředseda a národní koordinátor. Mezi další přední členy patří Elisabetta Casellati (předsedkyně Senátu, od roku 2018), stejně jako ministři Renato Brunetta, Mara Carfagna a Mariastella Gelmini (od roku 2021 zastupující FI ve vládě Maria Draghiho). Do svého odchodu ze strany roku 2019 byl druhým mužem FI guvernér Ligurie Giovanni Toti.

Strana Forza Italia, zformovaná z Lidu svobody (PdL) v roce 2013, je oživením zaniklé Forza Italia (FI), aktivní v letech 1994 až 2009, kdy byla sloučena s Národní aliancí (AN) a několika menšími stranami, čímž vznikl PdL. Současná Forza Italia je mnohem menší strana než původní PdL, který utrpěl tři ničivé rozkoly: oddělily se z něj strany Budoucnost a svoboda (2010), Bratři Itálie (2012) a Nová středopravice (2013). Ve všeobecných volbách v roce 2018 byla FI předstižena Ligou severu jako největší strana Středopravicové koalice a v poslední době zaostává v průzkumech veřejného mínění také za Bratry Itálie. Podpora FI v průzkumech je dlouhodobě značně pod výsledkem posledních voleb a v současnosti činí asi sedm procent.[8]

Od strany se v poslední době oddělila uskupení Cambiamo! (2019) a Coraggio Italia (2021).[10]

FI je členem Evropské lidové strany (EPP).[7]

Současné vedeníEditovat

Volební výsledkyEditovat

Poslanecká sněmovnaEditovat

Volby Hlasy Mandáty Pozice Postavení
Abs. % Abs. ±
2018 4 596 956 14.0
106/630
8 4. Vláda[p 1]

SenátEditovat

Volby Hlasy Mandáty Pozice
Abs. % Abs. ±
2018 4 358 004 14.4
58/315
40 3.

Evropský parlamentEditovat

Volby Hlasy Mandáty Pozice
Abs. % Abs. ±
2014 4 614 364 16.8
13/73
16 3.
2019 2 351 673 8.8
7/76
6 4.

Regionální parlamentyEditovat

Region Rok Hlasy % Mandáty ±
Údolí Aosty 2020 V koalici s FdI
0/35
0
Piemont 2019 161 137 8.4
3/51
3
Lombardie 2018 750 628 14.3
14/80
5
Jižní Tyrolsko 2018 2 825 1.0
0/35
1
Tridentsko 2018 7 204 2.8
1/35
0
Benátsko 2020 73 244 3.6
2/51
1
Furlánsko-Julské Benátsko 2018 50 908 12.1
5/49
3
Emilia-Romagna 2020 55 317 2.6
1/50
1
Ligurie 2020 33 040 5.3
1/31
2
Toskánsko 2020 V koalici s UDC
1/41
14
Marche 2020 36 716 5.9
2/31
0
Umbrie 2019 22 991 5.5
1/21
1
Lazio 2018 371 155 14.6
6/51
3
Abruzzo 2019 54 223 9.0
3/31
2
Molise 2018 13 627 9.4
4/21
2
Kampánie 2020 121 695 5.2
2/51
5
Apulie 2020 149 399 8.9
4/51
1
Basilicata 2019 26 457 9.1
3/21
0
Kalábrie 2021 131 882 17.3
8/31
3
Sicílie 2017 315 056 16.4
14/70
2
Sardinie 2019 56 450 8.0
6/60
5

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. V letech 20182021 byla Forza Italia v opozici.

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Forza Italia (2013) na anglické Wikipedii.

  1. a b NORDSIECK, Wolfram. Italy. Parties and Elections in Europe [online]. 2018 [cit. 2021-08-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. TAORMINA, Carlo. Silvio rialza la bandiera liberale e liberista. Il Tempo [online]. 2013-11-30 [cit. 2021-12-28]. Dostupné online. (italsky) 
  3. WOODS, Dwayne. The Many Faces of Populism in Italy: The Northern League and Berlusconism. The Many Faces of Populism: Current Perspectives. [s.l.]: Emerald Group, 2014. S. 28 a 41 až 44. (anglicky) 
  4. IGNAZI, Pietro. Chi sono i populisti? Lega e Forza Italia. M5s difende le regole. Il Fatto Quotidiano [online]. 2015-08-30 [cit. 2021-12-28]. [Piero Ignazi: “Chi sono i populisti? Lega e Forza Italia. M5s difende le regole” Dostupné online]. (italsky) 
  5. Italy. Europe Elects [online]. [cit. 2021-08-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. CONTI, Nicolò. The Routledge Handbook of Contemporary Italy: History, Politics, Society. [s.l.]: Routledge, 2015. Dostupné online. ISBN 978-1-317-48755-5. Kapitola No Longer Pro-European? Politicisation and contestation of Europe and Italy, s. 139. (anglicky) 
  7. a b Parties & Partners. European People's Party [online]. [cit. 2021-12-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. a b Politico Polls – Italian polls, trends and election news. Politico [online]. [cit. 2021-12-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. DI CARP, Paola. Forza Italia, i tormenti di un partito. Corriere della Sera [online]. 2015-05-17 [cit. 2021-12-28]. Dostupné online. (italsky) 
  10. ROBERTS, Hannah. Silvio Berlusconi’s party hit by mass defections as new group gains traction. Politico [online]. 2021-05-27 [cit. 2021-06-02]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazyEditovat