Wikipedie

Demokratická strana (Itálie)

politická strana v Itálii

Demokratická strana (italsky Partito Democratico, PD) je italská středolevicová politická strana. Vznikla roku 2007 a představuje největší tradiční stranu na italské levici. V posledních volbách v roce 2022 skončila na druhém místě s 19 procenty hlasů. V jejím čele je od roku 2023 Elly Schleinová. V současnosti je v opozici.

Demokratická strana
Partito Democratico
Logo
ZkratkaPD
Datum založení14. února 2007
PředsedaValentina Cuppi
LídrElly Schlein
PrezidentStefano Bonaccini
ZakladatelWalter Veltroni
SídloVia Sant'Andrea delle Fratte 16, Řím
PředchůdceLevicoví demokraté
La Margherita
menší strany
Ideologiesociální demokracie
křesťanská levice
třetí cesta
sociální liberalismus
proevropanismus
Politická pozicestředolevice
Evropská stranaStrana evropských socialistů
Politická skupina EPPokrokové spojenectví socialistů a demokratů
KoaliceStředolevicová koalice
Stranické novinyL'Unità (2007–2017)
Europa (2007–2014)
Democratica (2017–2019)
Počet členů374 786 (2018)
Barvy     červená      zelená
Volební výsledek19,1 % (Volby 2022)
Oficiální webpartitodemocratico.it
Zisk mandátů ve volbách
Poslanecká sněmovna
69/400
Senát republiky
38/200
Evropský parlament
16/76
Regionální parlamenty
188/897
Guvernéři regionů
4/21
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Strana byla od svého vzniku do roku 2008 ve vládě s premiérem a zakladatelem PD Romanem Prodim; poté byla jedno volební období v opozici. Mezi lety 2013 a 2018 byla hlavní stranou vládní koalice pod premiéry Enrikem Lettou, Matteem Renzim a Paolem Gentilonim (všechno členové PD). Poté byla strana v opozici až do roku 2019, kdy získala zastoupení v kabinetech nestraníků Giuseppa Conteho (2019-2021) a Maria Draghiho (2021-2022).

Přestože (hlavně za vedení Mattea Renziho) byla strana ovlivněna sociálním liberalismem a progresivismem Třetí cesty, hlavní ideologické trendy PD jsou sociální demokracie a křesťanská levicová tradice.

Mezi prominentní členy strany patří bývalí lídři Walter Veltroni, Dario Franceschini, Maurizio Martina nebo Nicola Zingaretti; v neposlední řadě starosta Říma Roberto Gualtieri. Ve straně také působili prezidenti Itálie Giorgio Napolitano a Sergio Mattarella i tři bývalí premiéři Romano Prodi, Giuliano Amato a Massimo D'Alema. Za účelem vedení vlastní formace stranu opustili centristé Matteo Renzi a Carlo Calenda, stejně jako levicově orientovaný předseda Senátu Pietro Grasso.

Historie editovat

Strana byla založena 14. října 2007 spojením několika středolevých formací, jež ve volbách roku 2006 byly součástí Hnutí Olivovník a koalice Unie. Volbami roku 2013 se Demokratická strana stala nejsilnější politickou silou Itálie a z jejích řad vzešli tři po sobě následující premiéři: Enrico Letta (2013–2014), Matteo Renzi (2014–2016) a Paolo Gentiloni (2016–2018).

Ve volbách v březnu 2018 se se ziskem 18,72 % stala nejsilnější stranou Středolevicové koalice. Celá koalice však získala jen 122 mandátů v Poslanecké sněmovně, což je poměrně velká ztráta oproti 227 mandátům Hnutí pěti hvězd nebo 265 mandátům, které získala Středopravicová koalice. Špatný volební výsledek vyústil v rezignaci lídrem Mattea Renziho. Vládu sestavilo populistické Hnutí pěti hvězd a Liga severu, demokraté se tak ocitli v opozici.[1] Do čela strany byl následně zvolen Nicola Zingaretti, představitel levicového křídla PD.[2]

Během vládní krize v září 2019 nicméně Liga opustila vládu, což otevřelo dveře k překvapivému vytvoření koalice Demokratické strany a Hnutí pěti hvězd.[3]

Krátce po vstupu do vlády Renzi z Demokratické strany vystoupil a založil novou stranu Italia Viva, což zdůvodnil mimo jiné neshodami se směřováním demokratů.[2]

Italia Viva v lednu 2021 odešla z vládní koalice, která tím přišla o většinu. Krize skončila vytvořením vlády Maria Draghiho, do níž vstoupila většina významných politických stran z celého ideologického spektra, a to včetně Demokratické strany, jež si tak zachovala vládní zastoupení.[4]

Na začátku března téhož roku Zingaretti oznámil rezignaci; svůj krok zdůvodnil zahanbením z vnitrostranických sporů.[5] Do pozice lídra se poté vrátil expremiér Enrico Letta.[6]

Volební výsledky editovat

Poslanecká sněmovna editovat

Volby Hlasy Mandáty Pozice Postavení
Abs. % Abs. ±
2008 12 434 260 33.1
217/630
2. Opozice
2013 8 934 009 25.5
297/630
▲80 ▲1. Vláda
2018 6 161 896 18.8
112/630
▼185 ▼3. Vláda[p 1]
2022 5 356 180 19.1
69/400
▼ ▲2. Opozice

Senát editovat

Volby Hlasy Mandáty Pozice
Abs. % Abs. ±
2008 11 052 577 33.1
118/315
2.
2013 8 400 255 27.4
112/315
▼6 ▲1.
2018 5 783 360 19.1
54/315
▼58 ▼4.
2022 5 220 256 18.9
40/200
▲ ▲2.

Evropský parlament editovat

Volby Hlasy Mandáty Pozice
Abs. % Abs. ±
2009 8 008 203 26.1
21/72
2.
2014 11 203 231 40.1
31/73
▲10 ▲1.
2019 6 089 853 22.7
19/76
▼12 ▼2.

Regionální parlamenty editovat

Region Rok Hlasy % Mandáty ±
Údolí Aosty 2020 10 106 15.3
7/35
▲7
Piemont 2019 430 902 22.4
10/51
▼17
Lombardie 2023 628 774 21.2
18/80
▲2
Jižní Tyrolsko 2023 9 707 3.5
1/35
▬0
Tridentsko 2023 38 689 16.7
8/35
▲3
Benátsko 2020 244 881 11.9
7/51
▼2
Furlansko-Julské Benátsko 2023 65 143 16.5
10/49
▬0
Emilia-Romagna 2020 749 976 34.7
23/50
▼1
Ligurie 2020 124 586 19.9
7/31
▼1
Toskánsko 2020 560 981 34.7
23/41
▼2
Marche 2020 156 394 25.1
8/31
▼8
Umbrie 2019 93 296 22.3
5/21
▼6
Lazio 2023 313 023 20.3
11/51
▼7
Abruzzo 2019 66 796 11.1
4/31
▼7
Molise 2023 17 031 12.0
3/21
▲1
Kampánie 2020 398 490 16.9
9/51
▼7
Apulie 2020 289 188 17.3
17/51
▲3
Basilicata 2019 22 423 7.7
3/21
▼9
Kalábrie 2021 100 437 13.2
6/31
▲1
Sicílie 2022 238 761 12.8
11/70
▬0
Sardinie 2019 96 235 13.5
8/60
▼11

Současné vedení editovat

Seznam lídrů editovat

Jméno Ve funkci
Od Do
  Walter Veltroni 14. října 2007 21. února 2009
  Dario Franceschini 21. února 2009 7. listopadu 2009
  Pier Luigi Bersani 7. listopadu 2009 20. dubna 2013
  Guglielmo Epifani 11. května 2013 15. prosince 2013
  Matteo Renzi 15. prosince 2013 12. března 2018
  Maurizio Martina 7. července 2018 17. listopadu 2018
  Nicola Zingaretti 17. března 2019 14. března 2021
  Enrico Letta 14. března 2021 12. března 2023
  Elly Schlein 12. března 2023 úřadující

Poznámky editovat

  1. ↑ V letech 2018 až 2019 byla Demokratická strana v opozici.

Reference editovat

  1. ↑ V Itálii složila přísahu Conteho vláda populistů, chce snížit daně a zvýšit sociální výdaje. EU se obává odklonu od úsporných opatření. iHNed.cz [online]. 2018-06-01 [cit. 2021-05-29]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b Demokraty v Itálii štěpí Renziho nová strana. Její vznik je i na divoké poměry tamní politiky výjimečný. Lidovky.cz [online]. 2019-09-22 [cit. 2021-05-29]. Dostupné online. 
  3. ↑ Italský premiér Conte dokázal sestavit novou koaliční vládu Hnutí pěti hvězd a Demokratické strany. iHNed.cz [online]. 2019-09-04 [cit. 2021-05-29]. Dostupné online. 
  4. ↑ Itálie má nového premiéra. Kabinet bývalého šéfa Evropské centrální banky Draghiho podporuje široká koalice. iHNed.cz [online]. 2021-02-13 [cit. 2021-05-29]. Dostupné online. 
  5. ↑ GHIGLIONE, Davide. Zingaretti quits as chief of Italy’s Democratic party over infighting. Financial Times [online]. 2021-03-04 [cit. 2021-05-29]. Dostupné online. (v angličtině) 
  6. ↑ ROBERTS, Hannah. Italy’s ex-PM Enrico Letta returns to lead Democratic Party. Politico [online]. 2021-03-14 [cit. 2021-05-29]. Dostupné online. (v angličtině) 

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Demokratická_strana_(Itálie)&oldid=23346894“