Otevřít hlavní menu

Pád (italsky Po, latinsky Padus) je největší řeka v Itálii (Benátsko, Emilia-Romagna, Piemont, Lombardie). Je 652 km dlouhá. Povodí má rozlohu 75 000 km².

Pád
řeka v Piacenze
řeka v Piacenze
Základní informace
Délka toku 652 km
Plocha povodí 75 000 km²
Průměrný průtok 1460 m³/s
Světadíl Evropa
Pramen
Ústí
Protéká
ItálieItálie Itálie (BenátskoBenátsko Benátsko, Emilia-RomagnaEmilia-Romagna Emilia-Romagna, PiemontPiemont Piemont, LombardieLombardie Lombardie)
Úmoří, povodí
Atlantský oceán, Středozemní moře, Jaderské moře, Povodí Pádu (Itálie 94,44%, Švýcarsko 4,92%, Francie 0,54%, Rakousko 0,10%)[1]
poloha řeky na mapě
poloha řeky na mapě
Geodata
OpenStreetMap OSM, WMF
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

Průběh tokuEditovat

Pramení v Kottických Alpách. Teče převážně Pádskou rovinou ze západu na východ. Pod ústím Tanara je koryto Pádu široké 300 až 350 m a je obehnáno hrázemi na ochranu před povodněmi. Podobně jsou chráněna i koryta řady přítoků v Pádské rovině. Ústí do Jaderského moře, přičemž vytváří bažinatou deltu o rozloze 1500 km². Ta se každý rok zvětšuje přibližně o 60 ha.

PřítokyEditovat

Největší a nejvodnější jsou levé přítoky Dora Riparia, Dora Baltea, Ticino, Adda, Oglio, které pramení na jižních svazích Alp. Pravé přítoky, které pramení převážně na severních svazích Toskánsko-Emiliánských Apenin a také Přímořských Alp mají obyčejně vody málo (největší je Tanaro) a unášejí mnoho pevných částic.

Vodní režimEditovat

Přes veškerá ochranná opatření dochází hlavně po silných deštích k mnohým povodním, při kterých stoupá úroveň hladiny řeky i jejích přítoků o 5 až 10 m. Ve 20. století došlo k největším povodním v letech 1951 a 1966. Tyto povodně způsobily velké škody a vynutily si evakuaci obyvatel. Průměrný roční průtok vody v ústí činí 1460 m³/s. Levé přítoky mají největší vodnost na jaře a v létě v době, kdy taje sníh a ledovce v Alpách a způsobují, že na horním toku má Pád alpský vodní režim. Pravé přítoky mají vysokou vodnost na jaře a na podzim. To způsobuje vznik dvou povodňových období na středním a dolním toku Pádu (květen-červen a říjen-listopad). V zimě má řeka obvykle málo vody. Celkové množství unášených pevných částic je odhadováno na 13 až 15 Mt ročně.

VyužitíEditovat

Využívá se na zavlažování. Vodní doprava je možná od ústí do města Piacenza. Řeka je spojená kanály s Milánem (pomohl jej budovat Leonardo da Vinci) a s Benátskou lagunou. Po přítocích (Adda, Ticino) a také splavných kanálech je spojená s velkými jezery (Komské, Maggiore, Gardské). Na řadě jejich levých přítoků byly postaveny kaskády vodních elektráren. Leží na ní města Turín, Piacenza, Cremona.

Biosférická rezervaceEditovat

Území v deltě Pádu o rozloze 13 495 ha bylo v roce 2015 zapsáno na seznam biosférických rezervací UNESCO. Sídlo správy rezervace je ve městě Porto Viro (region Veneto).[2]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Mezinárodní povodí řek v Evropě, Po
  2. Po Delta [online]. UNESCO [cit. 2017-02-26]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazyEditovat