Klasicistní architektura
architektura 17.– 19. století.
Klasicismus se v architektuře používal v 17.–19. století.
Klade důraz na symetrii, geometrii a pravidelnost. Stejně jako renesance navazuje na antiku, zejména na architekturu antického Říma. Stavby mají rovné linie, trojúhelníkové štíty a antické sloupy.
Typické jsou francouzské parky – symetrický, důmyslný systém cestiček, altány, aleje, vodotrysky, keře a stromy sestříhány do geometrických tvarů. Vše se vyznačovalo přísným řádem a pevnými pravidly. Ve Francii vznikla za Napoleona I. jiná varianta klasicismu, styl empírový. Klasicismus druhé poloviny 19. století se v českých zemích obvykle nazývá neoklasicismus nebo novorenesance.
PříkladyEditovat
- jádro Petrohradu
- Pantheon v Paříži (1790)
- kostel sv. Maří Magdalény (La Madeleine) v Paříži (1842)
- Vítězný oblouk v Paříži (1836)
- vítězný oblouk Caroussel u Louvru v Paříži (1809)
- Stavovské divadlo v Praze (1783)
- Velké divadlo ve Varšavě (1833)
ReferenceEditovat
LiteraturaEditovat
- R. Huyghe (red.), Umění nové doby – Encyklopedie umění a lidstvo (Larousse). Praha: Odeon 1974
