Klasicistní architektura

Klasicismus se v architektuře používal v 17.–19. století.

Klade důraz na symetrii, geometrii a pravidelnost. Stejně jako renesance navazuje na antiku, zejména na architekturu antického Říma. Stavby mají rovné linie, trojúhelníkové štíty a antické sloupy.

Typické jsou francouzské parky – symetrický, důmyslný systém cestiček, altány, aleje, vodotrysky, keře a stromy sestříhány do geometrických tvarů. Vše se vyznačovalo přísným řádem a pevnými pravidly. Ve Francii vznikla za Napoleona I. jiná varianta klasicismu, styl empírový. Klasicismus druhé poloviny 19. století se v českých zemích obvykle nazývá neoklasicismus nebo novorenesance.

PříkladyEditovat

Velké divadlo ve Varšavě

jádro Petrohradu
Pantheon v Paříži (1790)
kostel sv. Maří Magdalény (La Madeleine) v Paříži (1842)
Vítězný oblouk v Paříži (1836)
vítězný oblouk Caroussel u Louvru v Paříži (1809)
Stavovské divadlo v Praze (1783)

Velké divadlo ve Varšavě (1833)

ReferenceEditovat

LiteraturaEditovat

R. Huyghe (red.), Umění nové doby – Encyklopedie umění a lidstvo (Larousse). Praha: Odeon 1974

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat

Obrázky, zvuky či videa k tématu klasicistní architektura na Wikimedia Commons

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.