Karel Albert Sardinský
Karel Albert Sardinský (Carlo Alberto Amedeo di Savoia, 2. října 1798, Turín – 28. července 1849, Porto) byl v letech 1831 až 1849 předposlední král sardinsko-piemontský, vévoda savojský, piemontský a aostský. Předtím byl v letech 1800 až 1831 knížetem z Carignana.
| Karel Albert | |
|---|---|
| Sardinsko-piemontský král vévoda savojský kníže carignanský | |
 Karel Albert | |
| Doba vlády | 27. dubna 1831 – 23. března 1849 |
| Úplné jméno | Carlo Alberto Amedeo di Savoia |
| Narození | 2. října 1798 Turín, Sardinské království |
| Úmrtí | 28. července 1849 Porto, Portugalské království |
| Pohřben | Bazilika Superga |
| Předchůdce | Karel Felix |
| Nástupce | Viktor Emanuel II. |
| Manželka | Marie Tereza Toskánská |
| Potomci | Viktor Emanuel II. Ferdinand Maria Kristína |
| Dynastie | Savojští resp. savojsko-carignanští |
| Otec | Karel Emanuel Savojsko-Carignanský |
| Matka | Marie Kristýna Saská |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Karel Albert byl prvním panovníkem Sardinsko-piemontského království z vedlejší carignanské větve savojské dynastie. Stalo se tak poté, co zemřel poslední mužský příslušník savojské hlavní linie, král Karel Felix Sardinský.
Politické působení
editovatPoté, co se Karel Albert stal králem, zavedl liberální reformy a v roce 1848 podpořil přijetí ústavy Statuto Albertino. Tato jako jediná z italských ústav přečkala rok 1849; později se stala první ústavou sjednoceného Italského království a formálně zůstala v platnosti až do roku 1948.
Karel Albert se v letech 1848 a 1849 angažoval za sjednocení Itálie, což vedlo k první italské válce za nezávislost, ve které však bylo sardinsko-piemontské království poraženo. Největší porážky sardinskému vojsku uštědřili Rakušané pod vedením maršála Radeckého v bitvách u Custozzy a u Novary. Tyto vojenské neúspěchy vedly k abdikaci krále Karla Alberta dne 23. března 1849. Na sardinsko-piemontský trůn poté nastoupil jeho prvorozený syn Viktor Emanuel II., který o 11 let později stanul v čele sjednocené Itálie jako její král.
Karel Albert zemřel v portugalském městě Porto čtyři měsíce po své abdikaci. Byl tak posledním z řady čtyř po sobě jdoucích sardinských panovníků, kteří abdikovali na své funkce.
Rodina
editovatV roce 1817 se tehdejší carignanský kníže Karel Albert oženil se svojí vzdálenou sestřenicí Marií Terezou Toskánskou, která byla mladší dcerou toskánského velkovévody Ferdinanda III. Pár měl 2 syny a dceru, která ale po roce zemřela:
- Viktor Emanuel II. (14. března 1820 – 9. ledna 1878), král sardinsko-piemontský a od roku 1861 první král sjednocené Itálie
- ⚭ 1842 Adelheid Rakouská (3. června 1822 – 20. ledna 1855), rakouská arcivévodkyně
- ⚭ 1869 Rosa Vercellana (3. června 1833 – 26. prosince 1885), morganatické manželství
- Ferdinand (15. listopadu 1822 – 10. února 1855), vévoda janovský, ⚭ 1850 Alžběta Saská (4. února 1830 – 14. srpna 1912)
- Maria Kristína (4. července 1826 – 25. července 1827)
Vývod z předků
editovatExterní odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Karel Albert Sardinský na Wikimedia Commons - Seznam prací o Karlu Albertovi Sardinském v Bibliografii dějin českých zemí (Historický ústav AV ČR)
| Předchůdce: Karel Felix |
|
Sardinsko-piemontský král 1831–1849 |
|
Nástupce: Viktor Emanuel II. |
