Štít (architektura)

architektonický prvek

Štít znamená v architektuře vrchní část průčelí či fasády, která uzavírá sedlovou střechu, případně zakrývá část střechy (atika). Má nejčastěji zhruba trojúhelníkový tvar a bývá různě ozdoben.

Barokní štít (Český Krumlov)

Funkce editovat

U budov se sedlovou střechou, která probíhá kolmo k průčelí, štít uzavírá otvor střechy a tím i půdu budovy. Vyskytuje se proto nejčastěji v souvislé městské zástavbě, kde jednotlivé domy mají obdélný půdorys s hlavní osou kolmou k ulici. Střecha může štít přesahovat, anebo naopak štít sahá nad střechu a poskytuje pak architektovi větší možnosti, jak stavbu opticky zvýraznit, zvýšit a ozdobit. V některých obdobích se stavěly i štíty, které budovu do výšky výrazně přesahují a tvoří například nepravé patro a podobně. V 19. století začaly ve městech převažovat valbové střechy a starší štíty se při tom často bouraly.[1]

Slohy a tvary editovat

Z raného a vrcholného středověku se zachovaly většinou kostelní stavby, kde štít tvoří součást fasády, často mezi věžemi, a tvoří s ní jediný celek. Ozdobné štíty městských domů se velmi rozšířily v pozdní gotice a tvarovaly nejčastěji jako stupňovité nebo trojúhelné. Gotický štít často není od vlastní fasády nijak opticky oddělen a plastická výzdoba fasády přesahuje do štítu. Charakteristické jsou vysoké cihlové stupňovité štíty v severoněmeckých městech. Renesanční a barokové štíty mají mnohem bohatší tvary, bývají od fasády odděleny římsou a dále členěny například pilastry, lizénami a volutovými náběhy. Na vrcholu štítu mohou být koule, sochy a podobně.

Prkenný štít v lidové architektuře se nazývá lomenice.

Galerie editovat

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. J. Herout: Slabikář návštěvníků památek, str. 235

Literatura editovat

  • Jaroslav Herout: Slabikář návštěvníků památek, Středisko státní památkové péče a ochrany přírody Středočeského kraje, Praha 1978
  • Ottův slovník naučný – svazek 24, str. 797

Související články editovat

Externí odkazy editovat