Otevřít hlavní menu
Hlavice klasických řádů: toskánská, dórská, ionská, moderní iónská, korintská a kompozitní

Klasická řádová architektura (nebo jen řádová architektura, též systém sloupových řádů) je termín používaný pro architektonický systém vycházející z klasické řecké antické architektury. Je charakterizován sloupy a kladím (překladem).

Obsah

Antické řádyEditovat

Základem klasické řádové architektury je systém vertikálních nosných článků - sloupů či pilířů - a horizontálních nesených článků v podobě překladu neboli kladí. Proto se také tento systém často nazývá „systémem sloupových řádů“, neboť sloup je jakousi základní jednotkou celého systému. Určuje výšku a mohutnost stavby. Počet sloupů je v tomto systému základní jednotkou. Aby byla stavba dle antických představ „krásná“, musí jich být na průčelí vždy sudý počet, ideálně šest, osm nebo deset.

Antické ŘeckoEditovat

 
Vývoj tří klasických řeckých sloupových řádů.

V antickém Řecku obsahoval tento systém tři základní řády:

  • Dórský řád je nejstarší a vznikl v podstatě opisem tehdejší dřevěné architektury do kamenného materiálu.
  • Iónský řád do jisté míry vychází z dórského, ale je křehčí, štíhlejší a zdobnější. Vznikl a rozšířil se především v řeckých městech Malé Asie.
  • Korintský řád je nejmladším řádem; jméno dostal po antickém Korintu. Podobá se iónskému, ale je zdobnější.

Tyto tři řády byly už v antice podle jejich charakteru přiřazovány charakteru božstev, kterým byla zasvěcena patřičná svatyně. Hřmotný a těžký dórský řád náleží mužům, válečníkům. Proto jsou v tomto stylu stavěny například chrámy boha Dia, ale také Palas Athény (Athénská akropole), bohyně války. Iónského řádu se používalo pro chrámy ženských božstev.

Řádová superpoziceEditovat

Už antice vznikla také tzv. řádová superpozice tj. pokud jsou jednotlivé řády použity na jedné budově (např. na vícepodlažní arkádě, řadí se v přesném pořadí na sebe: (odspodu) dórský, iónský a korintský.

Antický ŘímEditovat

Už v antice (Řím) také začalo být toto tvarosloví používáno ne jako nosné konstrukce, ale jako architektonická dekorace nosných stěn, což je přístup běžný pak v renesanci, baroku i později. Římská archirektura také do jisté míry pozměnila tvarosloví tří základních řeckých řádů.

Římská architektura obohatila antické řády o dva další, kterými jsou:

  • Kompozitní řád vznikl kombinací jednotlivých prvků tří základních řeckých řádů.

Přesně definovaná a poměrně složitá pravila použití těchto prvků byla „kodifikována“ v knize římského architekta 1. stol. Vitruvia nazvané Deset knih o architektuře.

StředověkEditovat

Po pádu římské říše došlo také k rozvratu pravidel o „správném“ způsobu stavění.

Stavitelé následujících epoch se však snažili na antický způsob dle svých možností navázat. Poprvé se tak stalo v době tzv. Karolinské renesance za Karla Velikého, později se o totéž pokusil kolem roku 1000 císař Ota III. v tzv. Otonském období. V jedenáctém a dvanáctém století používal klasické řádové tvarosloví tzv. románský sloh.

Gotický sloh však přinesl zcela nový způsob stavění a také zcela odlišné architektonické tvarosloví. Antické a antikizující prvky se proto dostávají na řadu až v pozdním středověku v souvislosti se stále sílícími snahami o vědomý návrat k antickému dědictví.

Renesance a barokoEditovat

Součástí humanistického návratu k antice v Itálii patnáctého století bylo i intenzivní studium antické architektury. Jako rozbuška proto zapůsobil objev a vydání tiskem Vitruviových Deseti knih o architektuře. Renesanční architekti používali Vitruvioných pravidel velmi důsledně a snažili se také vytvářet pravidla tam, kde Vitruvius pravidla nezanechal. Renesance je tak místem velmi čilé teoretické práce. V rychlém sledu za sebou vychází řada knih o architektuře (Palladio, Alberti, Vignola, Serlio), které se staly takřka povinnou výbavou každého architekta i vzdělaného šlechtice.

Nové prvky v architekruře využívající klasické řády:

  • pásová rustika (bosáž) – přes architektonické prvky včetně sloupů probíhají vystupující, hrubě opracované pásy nebo je efekt hrubě opracovaného kamene imitováno omítkou

Rustikový řád byl chápán jako řád „země“. v řádové superpozici byl kladen nejníže a byl v té době nesmírně oblíbený. Často byl používán nejen pro architektonické ztvárnění přízemí jednotlivých staveb, ale také pro různé grotty a další vybavení zahrad.

Barokní architekti, například Francesco Borromini nebo náš Jan Blažej Santini používali řádovou architekturu velice nedogmaticky, ale přitom nikoli libovolně, nýbrž nesmírně rafinovaně a s přesně vypočteným záměrem. Borromini dokonce studoval pozdní antickou architekturu a nacházel v ní vynikající předlohy a inspirace pro své vlastní stavby. V podání těchto architektů je také jako klasický řád používáno i „ordine gotico“, neboli „gotický řád“ a to s plným vědomím důsledků, včetně zařazení tohoto gotického řádu do systému řádové superpozice.

Od klasicismu po současnostEditovat

Klasicismus přichází s naprostou negací barokní kultury a umění. Jako mnohokrát poté, snaží se i klasicismus o návrat ke kořenům, to jest k podobě, kterou měla architektura v antice, přesněji v klasickém Řecku. Klasicistní architektura proto nakládá s jednotlivými řády tak, jak s nimi bylo či mělo být nakládáno v antice. V podstatě proto odvrhla také mladší řády a užívala pouze tří řádů klasického Řecka. Při stavbě veřejných reprezentativních budov se klasicismus uplatňoval až do poloviny 20. století, například v USA (National Gallery of Art ve Washingtonu) a řádovou architekturu používala také nacistická architektura a socialistický realismus (sorela).

 
Podnikatelské baroko v Šestajovicích

K sloupovým řádům se opět vrací období neoslohů a velmi tvůrčím způsobem i řada moderních architektů. Například Josip Plečnik na Pražském hradě nebo Josef Gočár ve svém domě U Černé Matky Boží v Praze používali řádové tvarosloví, byť velice originálně.

Konec řádové architektury však znamenalo rozšíření funkcionalismu (od 30. let 20. století). Dnes se proto řádové architektury v novostavbách užívá pouze v realizacích pochybné kvality, jakými jsou například vily novodobých bohatců (podnikatelské baroko). Do jisté míry však došlo k použití prvků řádové architektury v postmoderní architektuře žáků Louise Kahna.

LiteraturaEditovat

  • Syrový, B. a kol.: Architektura - svědectví dob, Praha, 1987.
  • Vlček, P. a Havlová, E.: Praha 1610-1700 - Kapitoly o architektuře raného baroka, Praha 1999 (v úvodu knihy slušný text o řádech v manýrismu a baroku)