Otevřít hlavní menu

Otonská renesance je pokračování, resp. poslední fáze renesance karolinské, časově se vymezuje od druhé poloviny 10. století po jeho konec. Plynule na ni navazuje epocha a sloh románský.

Otonská renesance má těžiště v Německu, resp. východní Frankii (Francie, resp. západní Frankie, těžiště karolínské renesance, v té době upadá). Jejím znakem je „mocné posunutí hranic západoevropské kulturní renesance na východ a na sever […] děje se to politicko-vojenskou mocí německé říše, jež vloučí zároveň do svého státního celku – na rozdíl od Polska a Uher – Slovany Polabské a země České.“[1]

V užším, kulturně historickém významu značí termín otonská renesance dobu panování Oty II., Oty III. a Jindřicha II.. Z hlediska uměleckého i filosofického je otonská renesance pokračováním renesance karolínské, je ovšem posílena o prvky byzantské.

ReferenceEditovat

  1. ČERNÝ, Václav. Soustavný přehled obecných dějin literatury naší vzdělanosti 1: Středověk. Jinočany: H&H, 1996. 342 s. ISBN 80-85787-99-7. S. 39. (česky)