Josef Gočár

český architekt, urbanista a vysokoškolský pedagog

Josef Ludvík Gočár (13. března 1880, Semín[1]10. září 1945, Jičín) byl český architekt. Jeho díla především z kubistickéhofunkcionalistického období patří k vrcholům české moderní architektury. Vysoce oceňován je také jeho podíl na urbanistických koncepcích některých měst, zejména Hradce Králové, Pardubic a Humpolce.

Josef Ludvík Gočár
architekt Josef Gočár
architekt Josef Gočár
Narození13. březen 1880
Semín
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí10. září 1945 (ve věku 65 let)
Jičín
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníSlavín (hrobka)
VzděláníAVU
Alma materAkademie výtvarných umění v Praze
Povoláníarchitekt, vysokoškolský pedagog
PříbuzníJiří Gočár, syn
Hnutíkubismus, funkcionalismus
Významná dílaDům U Černé Matky Boží,
Lázeňský dům v Bohdanči,
Gymnázium J. K. Tyla v Hradci Králové,
Kostel svatého Václava v Praze-Vršovicích
OvlivněnýJan Kotěra
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život editovat

Narodil se v roce 1880 v Semíně do katolické rodiny pivovarského sládka Aloise Gočára[p 1] a manželky Anny, rozené Hüttlové.[1] V roce 1891 se rodina přestěhovala do Bohdanče. Od roku 1892 studoval na nižší reálce v Pardubicích; v letech 1902–1905 pak na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, nejprve mimořádně v ateliéru Jana Kotěry a později jako řádný žák jeho speciální školy. V roce 1911 zakládá Skupinu výtvarných umělců.

V období 1916–1919 sloužil v armádě.

Byl ženatý s Marií Chladovou (* 1899), dcerou pardubického sládka a primátora. Manželé Gočárovi měli syna Jiřího, pozdějšího architekta.[2][3]

V roce 1923 byl jmenován po Kotěrově smrti profesorem na Akademii výtvarných umění v Praze, v roce 1928 byl zvolen rektorem této školy, funkci zastával do roku 1931. Na škole působil jako pedagog až do svého penzionování v r. 1939.[4] Pracoval jako architekt pro firmu Baťa ve Zlíně.

Roku 1925 získal za návrh čs. pavilónu pro mezinárodní výstavu v Paříži Velkou cenu, r. 1926 řád francouzské Čestné legie,[5] v tom samém roce se stává členem České akademie věd a umění.

Josef Gočár zemřel v Jičíně, je pochován na vyšehradském Slavíně.

Tvorba editovat

Rané období editovat

Od roku 1905 začal s prvními projekty (sgrafitové domy v Hradci Králové). Po ukončení studia pracoval v Kotěrově ateliéru. V roce 1908 z něj vystoupil a osamostatnil se. Stal se také členem Sdružení architektů. Jako jeho první samostatné dílo je označována Červená vila Josefa Binka v Krucemburku (1908–1909).[6] V letech 1909–1910 realizoval první větší projekty: schodištěkostela P. Marie v Hradci Králové (stavba z armovaného betonu, spojnice náměstí s obvodní komunikací pod hradbami) a obchodní dům WenkeJaroměři. Z roku 1910 je rovněž železobetonová stavba vodojemu v Lázních Bohdaneč.

V letech 1909–1910 vznikla rovněž významná stavba v Pardubicích – areál Winternitzových automatických mlýnů v malebném místě na pravém břehu řeky Chrudimky.[5] Tento areál je doposud zachován a tvoří zde významnou dominantu.

Kubismus editovat

V následujících letech vytvořil nejvýznamnější díla své kubistické epochy: Dům U Černé Matky Boží v Praze a Lázeňský dům-Gočárův pavilon v Lázních Bohdaneč.

Podílel se rovněž na tvorbě interiérů, vytvořil řadu bytových návrhů, nábytku (např. vnitřní zařízení pražské kavárny Hladovka).[4]

Ve 20. letech začalo období tzv. rondokubismu a v této době vznikly další významné stavby. V letech 1921–1923 byla realizována stavba budovy Legiobanky v Praze Na Poříčí. Budova je pojatá jako těžká pětiosá palladiánská architektura s Gutfreundovým reliéfem přes celou šířku překladu a parapetu, který je podepřený na obou koncích i nad vstupem plastikami Jana Štursy.

Urbanismus v Hradci Králové editovat

Na počátku dvacátých let začal rovněž intenzivně pracovat v Hradci Králové. Gočár zde postupně zpracoval územní plán města, vytvořil regulační plán nábřeží, výstavbu v Labské kotlině, školní bloky (Gymnázium J. K. Tyla), střed města (dnešní Ulrichovo náměstí). Plány výstavby zahrnovaly rovněž systém vnějšího dopravního okruhu s radiálami směřujícími do centra města, mezi nimiž se střídají obytné čtvrti s plochami zeleně.

Funkcionalismus editovat

V letech 1927–1928 probíhaly práce na kostele sv. Václava v Praze-Vršovicích (náměstí Svatopluka Čecha), jedné z nejpozoruhodnějších funkcionalistických staveb.

Na konci dvacátých let začalo období konstruktivismu a Gočár pokračoval ve výstavbě v Hradci Králové. V letech 1927–1932 byla stavěna budova Ředitelství státních drah – železobetonová konstruktivistická budova s výplňovým zdivem.

Gočárova práce v Hradci Králové vrcholila v letech 1931–1936 návrhem a realizací budovy Okresního a finančního úřadu.

Do období funkcionalismu patří i největší Gočárova práce pro Pardubice – projekt Grandhotelu a Okresního domu, který byl realizován v letech 1927–1931. Multifunkční, čtyřpatrový funkcionalistický palác, zabírající velkou plochu západní strany dnešního náměstí Republiky, měl několik společenských sálů, kavárnu, bar, hotelové prostory, kanceláře a v suterénu kino. Část fasády byla tehdy moderním způsobem obložena modrošedými skleněnými destičkami – opaxity, kavárna byla umístěna do nárožního půlkruhového proskleného arkýře. Počátkem 90. let přestal tento komplex sloužit svým účelům, stavba několik let chátrala a poté byla přestavěna na obchodní centrum.

Dílo editovat

Sepulkrální architektura editovat

Výstavy editovat

  • 1909 – Výstava projektů z III. soutěže na přestavbu Staroměstské radnice v Praze, obecní škola u sv. Havla, Praha
  • 1912 – Druhá výstava Skupiny výtvarných umělců, Obecní dům, autor architektonického řešení: Josef Gočár
  • 1914 – Čtvrtá výstava Skupiny výtvarných umělců, Obecní dům

Ve dnech 26. dubna až 31. srpna 2022 probíhala ve Východočeském muzeu v Pardubicích (Zámek čp. 2) interaktivní výstava nazvaná Přivedli svět domů. Binkovi a Josef Gočár.

Architekt Josef Gočár a továrník (koželuh) Josef Binko z Krucemburku zde byli prezentováni nejen ve vztahu stavebníkstavitel. Výstava ukázala i jejich rodinné vztahy. Červenou vilu bylo možno vidět nejen na architektonických plánech, ale jako promyšlené umělecké dílo. Bratry Binkovy Gočár seznámil s mladými, tehdy začínajícími umělci jako byli například František Kysela, Vojtěch Sucharda, Marie Teinitzerová, Pavel Janák nebo Jan Štursa. Výstava tak po mnoha letech představila unikátní exponáty z rodinných archivů. Dobová atmosféra a život rodiny je zachycen na autorských fotografiích bratrů Binkových.[21] Katalog[22]

Galerie editovat

Odkazy editovat

Poznámky editovat

  1. Rodina otce pocházela dle matričního zápisu ze Slovenska.

Reference editovat

  1. a b Matrika narozených Semín, 1856–1897, snímek 191, záznam o narození a křtu
  2. Soupis pražských obyvatel: Gočár Josef
  3. Architektura na severu Čech: Jiří Gočár
  4. a b CODR, Milan; BLAHOTA, Jiří. Přemožitelé času sv. 13. 1. vyd. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1989. Kapitola Josef Gočár, s. 108–112. 
  5. a b http://www.archiweb.cz/news.php?action=show&type=1&id=91
  6. Jan Sedlák (ed.) a kol., Slavné vily kraje Vysočina, FOIBOS, Praha 2008
  7. Archiweb – Masarykovo náměstí v Hradci Králové. www.archiweb.cz [online]. [cit. 2020-05-06]. Dostupné online. 
  8. Archiweb – Josef Gočár. www.archiweb.cz [online]. [cit. 2020-05-06]. Dostupné online. 
  9. Archiweb – Gymnázium J. K. Tyla. www.archiweb.cz [online]. [cit. 2020-05-06]. Dostupné online. 
  10. Archiweb – Obecné a měšťanské školy na Tylově nábřeží. www.archiweb.cz [online]. [cit. 2020-05-06]. Dostupné online. 
  11. Archiweb – Ambrožův sbor církve československé husitské. www.archiweb.cz [online]. [cit. 2020-05-06]. Dostupné online. 
  12. Archiweb – Mateřská škola na Tylově nábřeží. www.archiweb.cz [online]. [cit. 2020-05-06]. Dostupné online. 
  13. ŠVÁCHA, Rostislav. Od moderny k funkcionalismu: Proměny pražské architektury 1. poloviny 20. století. Praha: Victoria Publishing, 1994 (2. vydání). ISBN 80-85605-84-8. S. 253–254. 
  14. VEVERKA, Přemysl. Slavné pražské vily. 1. vyd. Praha: Foibos : Národní technické muzeum, 2004. Dostupné online. ISBN 80-7037-128-5. 
  15. Základní škola Palachova [online]. Ústí Aussig – architektura na severu Čech [cit. 2008-11-22]. Kapitola Karta stavby. Dostupné online. 
  16. Archiweb – Ředitelství ČSD v Hradci Králové. www.archiweb.cz [online]. [cit. 2020-05-06]. Dostupné online. 
  17. Vila Anny a Františka Gastgebových, Pardubický - SlavneVily.cz. www.slavnevily.cz [online]. [cit. 2024-01-03]. Dostupné online. 
  18. Tento objekt je v evidenci v Ústředním seznamu kulturních památek České republiky pod rejstříkovým číslem 30128/3-3035 (PkMISSezObrWD).
  19. BŘEZINOVÁ, Drahomíra; RŮŽIČKOVÁ, Jana; DUDÍKOVÁ SHULMANNOVÁ, Barbora. Pražská sepulkrální architektura Josefa Gočára v kontextu doby. Za starou Prahu : Věstník Klubu za Starou Prahu. 2012, roč. LII (XIII), čís. 2, s. 38–43. Dostupné online [cit. 2015-12-31]. ISSN 1213-4228. [nedostupný zdroj]
  20. Členská výstava Společnosti architektů. databazevystav.udu.cas.cz [online]. [cit. 2022-08-15]. Dostupné online. 
  21. Přivedli svět domů : Binkovi a Josef Gočár [online]. Východočeské muzeum v Pardubicích [cit. 2022-05-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2022-04-25. 
  22. Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze. www.umprum.cz [online]. [cit. 2022-05-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-04-20. 

Literatura editovat

Související články editovat

Externí odkazy editovat

Předseda SVU Mánes
Předchůdce:
Otakar Novotný
19321937
Josef Gočár
Nástupce:
Václav Špála