Ota III.

římský císař

Ota III. (červenec 980, Kessel23. leden 1002, Paterno, Itálie) byl římský král (od roku 983) a císař (od roku 996) římské říše z dynastie saských Liudolfingů. Fakticky vládl od roku 995. Jeho otcem byl římský císař Ota II., matkou byzantská princezna Theofano. Krátce před jeho předčasnou smrtí byl dojednán jeho sňatek s byzantskou princeznou, neteří císaře Basileia II., který se však již nestačil uskutečnit.

Ota III.
Meister der Reichenauer Schule 002.jpg
Narození980
Klever Reichswald
Úmrtí24. ledna 1002 (ve věku 21–22 let), 23. ledna 1002 (ve věku 21–22 let) nebo 1002 (ve věku 21–22 let)
Civita Castellana
Příčina úmrtímalárie
Místo pohřbeníKatedrála Panny Marie v Cáchách (50°46′29″ s. š., 6°5′3″ v. d.)
Povolánívládce, císař a spisovatel
Nábož. vyznáníkřesťanství
RodičeOta II. a Theofano
RodOtoni
PříbuzníMatylda Saská, Žofie Saská a Adéla (sourozenci)
Funkcecísař Svaté říše římské (996–1002)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotopisEditovat

Když jeho otec náhle zemřel v Římě na malárii, byly Otovi pouhé tři roky. Do roku 991 vládla za něho jeho matka, byzantská princezna Theofana. S pomocí mohučského arcibiskupa Willigise ustála nápor bavorského vévody Jindřicha Svárlivého a stabilizovat poměry v říši. Po její smrti v roce 991 se ujala regentské vlády Otova babička Adelhaid Adelheida, manželka Oty I. Vládla do roku 994, kdy se vlády ujal tehdy čtrnáctiletý Ota. Přestože Ota III. vládl samostatně jen devět let, dovedl obnovu římské říše k vrcholu. K realizaci plánů dalšího vývoje říše se spojil s nejvýznamnějšími duchovními vůdci své doby, včetně remešského arcibiskupa Gerberta z Aurillacu a druhého pražského biskupa Vojtěcha. Gerbert jako pozdější papež Silvestr II., byl jeden z největších učenců své doby a byl znám jako znalec magie. Stal se osobním rádcem Oty III.

Tažení do ItálieEditovat

Zjara roku 994 vytáhl Ota poprvé do Itálie, aby na papežský trůn dosadil svého bratrance jako Řehoře V., který jej ihned korunoval jako císaře. Krátce po odjezdu Oty z Říma ovšem místní aristokracie Řehoře vyhnala a na papežský trůn dosadila jako Jana XVI. Jana Philogathose, jednoho z Otových učitelů. Roku 998 se císař Ota III. do Říma vrátil, aby jednal pořádek. Pro podporu své teze o nadřazenosti moci císařské nad mocí papežskou neváhal označit jako falzifikát tzv. Konstantinovu donaci. Toto tvrzení bylo prokázáno po necelých pětistech letech.

Renovatio ImperiiEditovat

Renovatio Imperii byl Otův program, jehož cílem bylo navázat nejen na karolinské ale i na římské tradice. Chtěl povznést Řím na centrum univerzálního křesťanského království, na kterém by se podílely i ostatní křesťanské národy. Svůj plán začal uskutečňovat v roce 998 symbolickou cestou po Evropě. V Hnězdně navštívil hrob biskupa Vojtěcha, svého přítele a zřídil zde hnězdenské arcibiskupství. Poté zamířil do Cách, kde nalezl a znovu pohřbil ostatky Karla Velikého. Odtud se znovu vrátil do Říma.

Římská katastrofaEditovat

V Římě zatím sílila nespokojenost s Otovou vládou. Na jaře roku 1001 došlo v k povstání. Císař Ota III. byl nucen odejít do Ravenny, odkud hodlal řídit přípravy na nové tažení do Říma. V lednu roku 1002 v necelých dvaadvaceti letech císař Ota III. umírá. Německá knížata zvolila jako krále Jindřicha II., bavorského vévodu. Rok poté umírá i papež Silvestr II. a z Otova na plánu na Renovatio Imperii zbyly jen trosky.

[1]

ReferenceEditovat

  1. JŮZLOVÁ, Jana; DIESTLER, Radek. Velcí panovníci Evropy. Příprava vydání Karel Urbánek; redakce Jana Jůzlová,Martina Adlová. Praha: Euromedia Group, k.s., 2008. (Universum). ISBN 978-80-242-2308-7. 

LiteraturaEditovat

Externí odkazyEditovat