Adéla Burgundská

dcera burgundského krále Rudolfa II., manželka císaře Oty I.
Tento článek je o římské císařovně. Další významy jsou uvedeny na stránce Adéla Burgundská (rozcestník).

Adéla Burgundská (uváděná též jako Adelaida, německy Adelheid; 931?, Burgundsko16. prosince 999, klášter Selz) byla druhou manželkou císaře Oty I. Velikého a jednou z nejvýznamnějších středověkých římských císařoven.

Svatá
Adéla Burgundská
královna italská a císařovna Svaté říše římské
Portrét
Narození931?
Orbe
Úmrtí16. prosince 999
klášter Selz
ManželéLothar II. Italský
Ota I. Veliký
PotomciEmma Italská
Jindřich
Bruno
Matylda
Ota II.
OtecRudolf II. Burgundský
MatkaBerta Švábská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Byla dcerou burgundského krále Rudolfa II. a jeho manželky Berty Švábské. Jejím bratrem byl burgundský král Konrád a prvním manželem italský král Lothar II., kterému byla zasnoubena již v dětství a za kterého byla provdána roku 947 – snad ve věku 16 let. Lothar II. byl však již po třech letech manželství otráven a Adéla jako dosud mladá žena ovdověla.

Po ovdovění ji markrabí Berengar z Ivrey (možná zodpovědný za Lotharovu vraždu) držel v zajetí na hradě Garda, neboť ji chtěl provdat za svého syna Adalberta a dosáhnout tak skrze ni italské královské koruny (podle langobardské právní tradice mohla Adéla designovat následníka). Královna však spolu s dcerou Emmou uprchla na hrad Canossa a požádala o pomoc německého krále Otu I., který Berengara porazil a sám se roku 951 v Pavii s Adélou oženil. Tento sňatek také přinesl Otovi právní nárok na italskou korunu.

2. února 962 byla Adéla spolu s manželem v Římě korunována na císařovnu. V italské i říšské politice měla na manžela velký vliv a od její doby dochází také k nárůstu intervencí římských královen v královských a císařských listinách. Doprovázela manžela i na italských taženích v letech 961–965 a 966–972.

Adéla se výrazně podílela na výchově svého syna Oty II. a i v jeho dospělém věku na něj měla velký vliv, a to do druhé poloviny 70. let, kdy bylo její postavení zastíněno postavením Otovy manželky Theofano a Adéla se vzdálila od císařského dvora. V letech 975–980 pak pobývala převážně v Itálii a v Burgundsku. Po synově smrti roku 983 jí spolu s její snachou Theofano a mohučským arcibiskupem Willigisem připadlo poručnictví nad nezletilým dědicem říše Otou III. Pro neshody s Theofano sice nakrátko opět opustila dvůr, po její smrti roku 991 však znovu převzala regentství. Poté, co Ota III. dosáhl roku 994 plnoletosti, se však znovu stáhla do ústraní a v posledních letech života pobývala v benediktinském klášteře Selz, který okolo roku 991 sama založila. Adéla byla vzdělaná a velmi sečtělá žena, ovládala čtyři jazyky.

Již její současníci, například Gebert z Aurillacu (pozdější papež Silvestr II.), ji nazývali „mater regnorum“ („matka království“). Adéla se angažovala také v clunyjském hnutí, roku 1097 byla svatořečena papežem bl. Urbanem II.

Literatura

editovat
  • Lexikon des Mittelalters, sv. 1, s. 145–146
  • Bautz, F. W.: Adelheid, die heilige Kaiserin, in: Biographisch Bibliographisches Kirchenlexikon, Band I (1990) Spalte 35
  • Fößel, A.: Die Königin im mittelalterlichen Reich. Herrschaftsausübung, Herrschaftsrechte, Handlungsspielräume, Stuttgart 2000, ISBN 3-7995-4256-6
  • Ennenová, E.: Ženy ve středověku, Praha 2001, ISBN 80-7203-369-7

Externí odkazy

editovat
Italská královna
Předchůdce:
-
948950
Adéla Burgundská
Nástupce:
Willa Toskánská
Německá královna
Předchůdce:
Edita Anglická
951961
Adéla Burgundská
Nástupce:
Theofano
Římská císařovna
Předchůdce:
Oda Hesenská
962973
Adéla Burgundská
Nástupce:
Theofano