Otevřít hlavní menu
Znak Italského království používaný kolem roku 1890

Seznam italských králů zahrnuje italské panovníky, kteří byli uznáváni jako italští králové nebo vládli takovému území, aby za ně mohli být považováni. Seznam tedy zahrnuje langobardské krále, jejich následovníky už středověké italské krále, krále italského království jako součásti Svaté říše Římské, Napoleona Bonaparte jako italského krále a krále moderního italského království vytvořeného v roce 1861.

Obsah

Langobardské království (568–814)Editovat

Středověké italské království (814–964, 964–1648)Editovat

Italské království (ve středověku) je historický státní útvar vytvořený Karlem Velikým po dobytí Langobardského království. Karel sám se nechal sice korunovat langobardskou korunou, ale svého syna Pipina prohlásil roku 781 králem Itálie. Království zahrnovalo většinu Apeninského poloostrova (Benevento přijalo lenní svazky). Výjimku tvořil Církevní stát, včetně Romagne a Pentapole, dále Benátsko a jih poloostrova, který ovládala Byzanc. Po dělení Franské říše roku 843 bylo Italské království součástí středního údělu, po roce 880 je ovládl Karel III. Tlustý

Dynastie Karlovců (* = zároveň císař římský)

Italské království značně mocensky zesláblo a za výbojů Ottonů v důsledku toho přijalo lenní vztah k Římsko-německé říši, když zároveň došlo i k odtržení Friaulu. Oslabení centrální moci vedlo k růstu odstředivých tendencí jednotlivých částí, resp. k posílení cizího vlivu (papežů v Toskánsku, odtržení Spoleta atd.). Oslabení moci císaře (a v důsledku toho i lenního vztahu k Římsko-německé řiši) a vyčerpávající zápas mezi ghibeliny a guelfy vedly k osamostatnění jednotlivých měst zejména na severu Itálie (Lombardská liga, Verona atd.), což znamenalo faktický zánik Italského království jako správního celku. Titul italského krále se však užíval i nadále a budoucí císaři se nechali korunovat na italské krále v Pavii.

Ferdinand I. Habsburský a jeho dědicové sice z titulu římsko-německého císaře užívali titul "Italského krále", ale nebyli nikdy korunováni.

Vestfálský mír (1648) účinně ukončil všechny říšské nároky na italské království a titul italského krále. Královský titul nebyl používán až do roku 1805, kdy vytvořil nové italské království Napoleon Bonaparte a sebe jeho králem.

Napoleonovské italské království (1807–1814)Editovat

BonapartovéEditovat

jméno obrázek život období vlády rodiče poznámky
Napoleon Bonaparte   17691821 18051814 Carlo Buonaparte
Laetitia Ramolino
také císař Francouzů (1804–1814)

Moderní italské království (1861–1946)Editovat

Savojská dynastie (Savojsko-Carignanská)Editovat

Do roku 1861 dnešní Itálii totiž tvořilo mnoho menších samostatných státních útvarů a zároveň byla většina Itálie součástí Svaté říše římské. Království po sjednocení Itálie vydrželo 85 let. Prvním italským králem se stal Viktor Emanuel II., původně král sardinský. Sardinie byla tehdy mezi italskými státy dominantní.

jméno obrázek život období vlády rodiče poznámky
Viktor Emanuel II.   18201878 18611878 Karel Albert Sardinský
Marie Tereza Toskánská
do roku 1861 král Sardinie a vévoda savojský
Umberto I.   18441900 18781900 Viktor Emanuel II.
Adéla Habsbursko-Lotrinská
byl zavražděn atentátníkem
Viktor Emanuel III.   18691947 19009. květen 1946 Umberto I.
Markéta Savojská
v letech 19221943 fašistická diktatura, abdikoval ve prospěch syna
Umberto II.   19041983 9. květen 194612. červen 1946 Viktor Emanuel III.
Elena Černohorská
sesazen po republikánském referendu

Pretendenti trůnu po roce 1946Editovat

jméno obrázek život období vlády rodiče poznámky
Umberto II.   19041983 12. červen 19461983 Viktor Emanuel III.
Elena Černohorská
sesazen po republikánském referendu
Viktor Emanuel, princ Neapolský narozen 1937 od 1983 Umberto II.
Marie Josefa Belgická

RodokmenEditovat

Související článkyEditovat