Italské království (středověk)

historický státní útvar (781-962)

Italské království (latinsky Regnum Italiae nebo Regnum Italicum, italsky Regno d'Italia) byl v letech 888962 nezávislý státní útvar zahrnující většinu Apeninského poloostrova (Benevento přijalo lenní svazky). Výjimku tvořil Papežský stát, včetně Romagne a Pentapole, dále Benátsko a jih poloostrova, který ovládala Byzanc. Po dělení Franské říše roku 843 bylo Italské království součástí středního údělu, po roce 880 je ovládl Karel III. (abdikoval 887).

Italské království
Regnum Italiae / Italicum (la)
 Langobardské království
 Středofranská říše
774/888961/962 Italské království (Svatá říše římská) 
Vlajka státu
vlajka
Státní znak
znak
Geografie
Mapa
Rozloha
159 194 km²
Obyvatelstvo
Státní útvar
Franská říšeFranská říše Franská říše
Středofranská říšeStředofranská říše Středofranská říše
Vznik
774 – dobytí Langobardské říše Karlem Velikým
Zánik
961 – korunovace Oty I. italským králem v Pavii
962 – korunovace Oty I. císařem Svaté říše římské
Státní útvary a území
Předcházející
Langobardské království Langobardské království
Středofranská říše Středofranská říše
Následující
Italské království (Svatá říše římská) Italské království (Svatá říše římská)

Dějiny editovat

 
Evropa v 9. a na počátku 10. století

Italské království je historický státní útvar vytvořený Karlem Velikým po dobytí Langobardského království. Karel sám se nechal sice korunovat langobardskou korunou, ale svého syna Pipina prohlásil roku 781 králem Itálie. V nastalém zápasu vévodů z Friaulu a Spoleta, do něhož zasahovaly cizí vlivy i vpády Maďarů a Arabů, Italské království značně mocensky zesláblo a za výbojů Ottonů v důsledku toho přijalo lenní vztah k Římsko-německé říši, když zároveň došlo i k odtržení Friaulu.

Dynastie Karlovců editovat

 
Lombardská koruna v katedrále v Monze

(pozn. * = zároveň císař)

Literatura editovat

  • Honzák, Pečenka, Stellner, Vlčková - Evropa v proměnách staletí, nakl. LIBRI, 1997