Ludvík IV. Bavor

císař Svaté říše římské (1314–1347)
Tento článek je o středověkém panovníkovi. O bavorském následníkovi pojednává článek Ludvík Bavorský.

Ludvík IV. Bavor (německy Ludwig IV. / Ludwig der Bayer, 1282/7 Heidelberg11. října 1347 Puch u Fürstenfeldbrucku) byl bavorský vévoda, falckrabě rýnský, od roku 1314 římský král a od roku 1328 také sporný císař Svaté říše římské. Znám je také jako Ludvík Bavor, ale toto označení mělo původně hanlivý nádech. Ludvíka IV. Bavorského nazval Ludvíkem Bavorem jeho odpůrce papež Jan XXII. ve slavném Sachsenhausenském odvolání z roku 1324. Ludvík Bavor totiž znělo v latině podobně jako Ludvík Barbar (Ludovicus Bavarus – Ludovicus Barbarus).

Ludvík IV. Bavor
císař Svaté říše římské
Portrét
Doba vlády13141347
Korunovace25. listopadu 1314 králem, 17. ledna 1328 císařem
Narození1282/7
Úmrtí11. října 1347
PohřbenFrauenkirche (Mnichov)
PředchůdceJindřich VII. Lucemburský
NástupceKarel IV.
ManželkyBeatrix Svídnicko-Javorská
Markéta Holandská
DynastieWittelsbachové
OtecLudvík II. Hornobavorský
MatkaMatylda Habsburská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život editovat

Pocházel z rodu Wittelsbachů a byl synem vévody Ludvíka II. zv. Přísného a jeho manželky Matyldy, dcery římského krále Rudolfa Habsburského. Vládl v Rýnské Falci, odkud vystrnadil staršího bratra Rudolfa I. Falckého. Územní spory měl také se svými habsburskými příbuznými.

Římský císař editovat

Když byl po smrti císaře Jindřicha VII. roku 1314 zvolen římským králem jeden z jeho nepřátel Fridrich Sličný z rodu Habsburků, zvolili si v říjnu téhož roku čtyři ze sedmi kurfiřtů Ludvíka Bavora za protikrále, který byl následně v Bonnu (na rozdíl od tradičních Cách) korunován arcibiskupem kolínským. Na straně Bavora stál i český král Jan Lucemburský, který přispěl k jeho vítězství nad Fridrichem v rozhodující bitvě u Mühldorfu 28. září 1322, ve které byl Fridrich zajat. Po tříletém věznění pak oba sokové uzavřeli smlouvu, na jejímž základě byl Ludvík uznán panovníkem a Fridrich propuštěn.

Jako jediný římský král se Ludvík dostal do sporu s papežem Janem XXII. Ten začal roku 1323 sporem o Milán. Papež poté uvalil na Ludvíka klatbu, vyhlásil nad jeho územím interdikt a nakonec jej odvolal z trůnu. Tato opatření nebyla ale účinná a vyprovokovala Ludvíkovu odvetu. Roku 1327 zaútočil na Itálii a o rok později přijal císařskou korunu z rukou římského hejtmana Sciarra Colonny, čímž demonstroval nezávislost císařství na papeži. Ještě roku 1328 pak s pomocí shromáždění římských občanů nechal papeže sesadit a zvolit vzdoropapežem Mikuláše V.

V Říši se Ludvík soustředil především na posílení své rodové moci. Získal braniborské kurfiřtství pro svého mladšího syna. Toho následně oženil s Markétou Pyskatou, dědičkou tyrolského hrabství a první manželkou Jana Jindřicha Lucemburského, pozdějšího markraběte moravského (jejich sňatek přitom nechal prohlásit za neplatný kvůli údajné impotenci manželově, čímž si znepřátelil celý lucemburský rod).

V blízkosti Ludvíka Bavora se soustřeďovali odpůrci papežské hegemonie a zasahování církve do státních záležitostí jako Marsilius z Padovy a William Ockham. Nový papež Klement VI. proto hledal protikandidáta na římský stolec a roku 1346 dopomohl ke zvolení českého kralevice Karla římským králem. Ludvík Bavor zemřel roku 1347 při lovu medvědů ještě dříve, než mohlo dojít k rozhodujícímu střetu s Lucemburky a s Karlem.

Sňatky a potomstvo editovat

V roce 1308 se Ludvík oženil s Beatrix Svídnicko-Javorskou. Jejich potomky byli:

  1. Matylda (1313–1346]), v roce 1329 provdaná za Fridricha II. Míšeňského († 1349)
  2. dítě (nar. 1314)
  3. Ludvík V. Bavorský (1315–1361)
  4. Anna (1316–1319)
  5. Anežka (nar. asi 1318)
  6. Štěpán II. Bavorský (1319–1375)

V roce 1324 se Ludvík oženil podruhé s Markétou Holandskou. Jejich potomky byli:

  1. Markéta Bavorská (1325–1374), manželé:
    1. 1351 Štěpán († 1354), uherský princ a slavonský vévoda
    2. 1357/58 Gerlach z Hohenlohe
  2. Anna (1326–1361), manžel Jan I. Dolnobavorský († 1340)
  3. Ludvík VI. Bavorský (1328–1365)
  4. Alžběta (1329–1402), manželé:
    1. 1350 Cangrande II. della Scala († 1359)
    2. 1362 Oldřich z Württembergu († 1388)
  5. Vilém I. Bavorský (1330–1388)
  6. Anežka (1335–1352)
  7. Albrecht I. Bavorský (1336–1404)
  8. Ota V. Bavorský (1340–1379)
  9. Beatrix (1344–1359), manžel Erik XII. Magnusson
  10. Ludvík (1347–1348)

Vývod z předků editovat

 
 
 
 
 
Ota I. Bavorský
 
 
Ludvík I. Bavorský
 
 
 
 
 
 
Anežka z Loonu
 
 
Ota II. Bavorský
 
 
 
 
 
 
Bedřich I. Český
 
 
Ludmila Přemyslovna
 
 
 
 
 
 
Alžběta Uherská
 
 
Ludvík II. Hornobavorský
 
 
 
 
 
 
Jindřich Lev
 
 
Jindřich V. Welfský
 
 
 
 
 
 
Matylda Anglická
 
 
Anežka Brunšvická
 
 
 
 
 
 
Konrád Štaufský
 
 
Anežka Štaufská
 
 
 
 
 
 
Irmgarda z Hennebergu
 
Ludvík IV. Bavor
 
 
 
 
 
Rudolf II. Habsburský
 
 
Albrecht IV. Habsburský
 
 
 
 
 
 
Anežka Štaufská
 
 
Rudolf I. Habsburský
 
 
 
 
 
 
Ulrich z Kyburgu
 
 
Hedvika z Kyburgu
 
 
 
 
 
 
Anna ze Zähringenu
 
 
Matylda Habsburská
 
 
 
 
 
 
Burkhard IV. z Hohenbergu
 
 
Burkhard V. z Hohenbergu
 
 
 
 
 
 
Wilipirg z Aichelbergu
 
 
Gertruda z Hohenbergu
 
 
 
 
 
 
Rudolf II. z Tübingenu
 
 
Mechtilda z Tübingenu
 
 
 
 
 
 
? von Ronsberg
 

Odkazy editovat

Literatura editovat

  • RALL, Hans; RALL, Marga. Die Wittelsbacher in Lebensbildern. Graz ; Wien ; Köln ; Regensburg: Styria ; Pustet, 1986. 431 s. ISBN 3-222-11669-5. (německy) 
  • RAPP, Francis. Svatá říše římská národa německého. Od Oty Velikého po Karla V. Praha ; Litomyšl: Paseka, 2007. 316 s. ISBN 978-80-7185-726-6. 
  • SCHNEIDMÜLLER, Bernd; WEINFURTER, Stefan, a kol. Die deutschen Herrscher des Mittelalters : Historische Porträts von Heinrich I. bis Maximilian I. München: Beck, 2003. 624 s. ISBN 3-406-50958-4. (německy) 

Externí odkazy editovat

Předchůdce:
Rudolf I.
  Hornobavorský vévoda
12941341
  Nástupce:
-
Předchůdce:
Jan I.
  Dolnobavorský vévoda
13401341
  Nástupce:
-