Langobardské království

Langobardské království či říše Langobardů nebo království Langobardů (latinsky Regnum Langobardorum), později pojmenované Království (celé) Itálie (latinsky Regnum totius Italiae) byl státní útvar a raně středověké království založené germánským kmenem Langobardů na Apeninském poloostrově v druhé půli 6. století. Severní Itálie se začala ve středověku nazývat Lombardií – tj. zemí Langobardů (latinsky Langobardia).

Království Langobardů
Království celé Itálie

Regnum Langobardorum
Regnum totius Italiae
Regno dei Longobardi
 Byzantská říše v době Justiniánské dynastie
 Ravennský exarchát
568774 Italské království (středověk) 
Beneventské vévodství 
Papežský stát 
Státní znak
znak
geografie
Mapa
Největší rozsah Langobardského království (modře) za vlády Aistulfa (749756) a území Byzantské říše (oranžově)
obyvatelstvo
národnostní složení:
státní útvar
státní útvary a území
předcházející:
Byzantská říše v době Justiniánské dynastie Byzantská říše v době Justiniánské dynastie
Ravennský exarchát Ravennský exarchát
následující:
Italské království (středověk) Italské království (středověk)
Beneventské vévodství Beneventské vévodství
Papežský stát Papežský stát

Království LangobardůEditovat

Po svém příchodu do Itálie roku 568 Langobardi brzy ovládli velkou část poloostrova (severní a střední část), který teprve nedávno dobyli na Ostrogótech Byzantinci. Langobardi byli zemědělci a jejich etnikum bylo mnohem početnější než Ostrogóti, což se brzy projevilo rozvojem zemědělství. Zakrátko začala být obdělávána všechna půda, která zpustla v posledních letech Západořímské říše. Důsledkem byl růst velkého pozemkového majetku a uvádění dosud svobodných germánských rolníků do závislosti na majitelích pozemků.

Na dobytém území se konstituovala Langobardská říše v čele s králem, který sídlil v Pavii. Svoji moc však neuplatňoval důsledně, a tak se Langobardské království stalo konglomerátem 36 vévodství, z nichž si některá počínala velmi samostatně (Spoleto, Benevento).

Zbylé byzantské državy Benátky s okolím, Pentapolis, ApulieKalábrie byly roztroušené a vklíněné mezi langobarská území. Postupem času začaly projevovat tendence k osamostatnění (Benátky, papežská kurie). Kromě toho se Langobardi snažili ovládané území dále rozšířit. Roku 751 dobyli Ravennu a začali ohrožovat papežský Řím. Papež požádal o pomoc franského krále Pipina III., který dvěma výpravami v letech 754 a 756 langobardskou expanzi zastavil. Roku 774 dobyl jeho nástupce Karel Veliký říši Langobardů, začlenil její území do Franské říše a nechal se korunovat langobardským králem. Později, v roce 781, zde vytvořil dílčí Italské království.

GalerieEditovat

Související článkyEditovat

LiteraturaEditovat

  • Paulus Diaconus, Historia Langobardorum
  • Bednaříková, Jarmila, Stěhování národů, Vyšehrad, Praha 2003

Externí odkazyEditovat