Ravennský exarchát
Ravennský exarchát (latinsky Exarchatus Ravennatis) neboli také Italský exarchát (latinsky Exarchatus Italiae) byla administrativní jednotka byzantské říše v Itálii, kterou kolem roku 584 založil císař Maurikios na obranu proti do Itálie pronikajícím Langobardům. Exarchát, situovaný na území mezi Římem a správním střediskem Ravennou, představoval oporu byzantské moci na Apeninském poloostrově. Silné pravomoce zdejšího nejvyššího hodnostáře, exarchy, spolu s odlišným kulturním, jazykovým a konfesijním prostředím vedly ze strany exarchů k opakovaným pokusům o uzurpaci moci. Problémy se správou této provincie dále umocňovaly četné spory mezi papeži a byzantskými císaři o uctívání obrazů.
Ravennský exarchát Exarchatus Ravennatis (la) Exarchatus Italiae (la)
| |||||||||||||
Geografie
| |||||||||||||
Obyvatelstvo | |||||||||||||
Státní útvar | |||||||||||||
administrativní celek
| |||||||||||||
Státní útvary a území | |||||||||||||
|
Roku 751 dobyl Ravennu langobardský král Aistulf, čímž tento správní útvar zanikl a spolu s ním i vliv byzantské říše v severní Itálii.[1]
Reference
editovat- ↑ VAVŘÍNEK, Vladimír; BALCÁREK, Petr. Encyklopedie Byzance. Praha: Libri, 2011. ISBN 978-80-7277-485-2. S. 415.
Související články
editovatExterní odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu Ravennský exarchát na Wikimedia Commons