Janov (Itálie)

italské město
Na tento článek je přesměrováno heslo Genova. O fiktivním městě ve světě Zeměplochy pojednává článek Genova (Zeměplocha).

Janov (italsky Genova [dženova], ligursky Zena) je italské město, hlavní město oblasti Ligurie a provincie Genova. V minulosti byl významným přístavem ve Středozemním moři a hlavním městem mocné a bohaté Janovské republiky. I dnes je nejdůležitějším italským přístavem, jedním z největších ve Středozemním moři a v Evropě. Je sídlem univerzity, založené 1481, dalších vysokých škol, kulturních institucí a arcibiskupství. Janov se svými 610 000 obyvateli je šestým největším italským městem (po Římě, Milánu, Neapoli, Turínu a Palermu).

Janov
Genova
Janov – znak
znak
Janov – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška 20 m n. m.
Stát Itálie Itálie
oblast Ligurie
provincie Genova
Janov
Janov
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha 240 km²
Počet obyvatel 594 000 (2014)
Hustota zalidnění 2 475 obyv./km²
Správa
Oficiální web www.comune.genova.it
Telefonní předvolba + 10
Označení vozidel GE
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

V roce 2004 se stal Janov Hlavním městem evropské kultury, v roce 2006 byla část historického centra Janova zapsána na seznam Světového dědictví UNESCO.

Obsah

PolohaEditovat

Město, které se táhne asi 35 km podél pobřeží Ligurského moře, je strmými svahy Apenin dodnes odříznuto od chudého a zčásti vylidněného vnitrozemí. Je tak přirozeně orientováno k moři, i když jeho význam jako obchodního a průmyslového centra v nedávné době poklesl.

HistorieEditovat

Podrobnější informace naleznete v článku Historie Janova.
 
Janov roku 1493 (Schedelova kronika)

Jako vynikající přirozený přístav v "koleni" (lat. genu) pobřeží bylo město velmi dávno osídleno a nedávné archeologické vykopávky objevily řecké pohřebiště z 5.–4. století př. n. l.s luxusními předměty z Galie, Sicílie a snad i z Řecka. Roku 216 př. n. l. je dobyli a zničili kartaginci, vzápětí je však obnovili Římané, kteří zde měli hlavní opěrný bod v Ligurii. Roku 149 př. n. l. vybudovali Via Postumia, která vedla do Placentie, Cremony a dále na východ. Roku 109 př. n. l. byla vybudována Via Aemilia z Placentie do Říma.

V raném středověku si město vydobylo samosprávu a samostatnost, v 10. století se spojilo s Pisou ke společné obraně proti Saracénům a společně dobyli Sardinii. Už roku 1162 si Janované vybudovali první kolonie na pobřeží dnešního Maroka, ve 13. století otevřeli námořní spojení do Anglie a Flander a zmocnili se velké části obchodu na Iberském poloostrově. Neudržovali velké válečné loďstvo, ale stavěli a dodávali lodi a financovali španělské a portugalské výboje (Kanárské ostrovy, Tenerifa). Jejich opěrným bodem v Levantě byl ostrov Chios a postavili řadu pevností na pobřeží Černého moře i podél Eufratu.

Janovské úspěchy ovšem vyvolávaly rivality konkurentů, zejména Pisy a Benátek. Roku 1284 porazili Janované pisánské loďstvo u Melorie (blízko Livorna), o sto let později však utrpěli zdrcující porážku od Benátčanů v bitvě u Chiogge (jižně od Benátek). Janov pak na čas ovládala Francie, později Milán. Koncem 15. století objevili Janované v cizích službách Ameriku: Kryštof Kolumbus ve španělských, John Cabot v anglických. Roku 1528 se janovští občané vzbouřili a pod vedením Andrey Dorii svrhli francouzskou nadvládu a republikánské zřízení pak trvalo do konce 18. století.

Po roce 1746 připadl Janov Rakousku, od roku 1797 podléhal Francii a po Vídeňském kongresu (1815) patřil k Sardinskému království. Janovan Giuseppe Mazzini udržoval ve městě republikánského ducha, který se projevil v krátké vzpouře roku 1848, roku 1860 se Janov stal součástí Itálie. Ve druhé polovině 19. století zde vznikl těžký průmysl a velké loděnice. Mezi 10. dubnem a 19. květnem 1922 se ve městě sešla Janovská konference, kde zástupci 34 zemí diskutovali o poválečném ekonomickém uspořádání světa.

Ve druhé světové válce bylo město silně poškozeno. Po válce se Janov opět vzmohl a roku 1971 měl přes 800 tisíc obyvatel. Během následující deindustrializace se tento počet snížil o čtvrtinu a město celkově zchudlo a upadalo. Teprve po roce 2004 nastal nový urbanistický rozvoj a historické město bylo obnoveno.

Město a památkyEditovat

 
katedrála San Lorenzo
 
hrádek Castello d'Albertis

Kostely a chrámyEditovat

  • Katedrála San Lorenzo z roku 1118, portál goticky upravený na počátku 14. století, významná je renesanční kaple S. Giovanni Battista z let 1450 - 1565
  • Kostel San Ambrogio e Andrea z roku 1589 s obrazy od P. P. Rubense
  • San Giovanni di Pré, templářský kostel z roku 1180
  • Kostel Santissima Annunziata (Zvěstování P. Marie) z let 1522 - 1646 s klasicistickou fasádou a s freskami janovských malířů ze 17. století
  • Basilika di San Siro, kostel z počátku 17. století s freskami z konce 17. století
  • Kostel S. Maria delle Vigne, věž kostela pochází z 11. století, samotný kostel byl přestavěn po roce 1646
  • San Donato, románský kostelík z 12. století
  • Sant'Agostino, jedna z mála gotických staveb v Janově, z konce 13. století s typickou dvoubarevnou fasádou z bílého a modrého mramoru a centrálním rozetovým oknem
  • Santo Stefano, románský kostel založený v roce 972
  • San Torpete, založený v 11. století, v roce 1730 barokně přestavěn, vyzdoben malbami a štuky od G. B. Carloneho

StavbyEditovat

  • Palazzo San Giorgio, založen roku 1260, od 15. do 18. století sloužil jako banka; fresky na fasádě jsou z počátku 17. století
  • Porta Soprana, gotická městská brána z 12. století se dvěma věžemi na Piazza Dante
  • Castello d'Albertis, novogotický hrádek na vrchu Monte Galletto postavený v letech 1886 - 92 tvoří jednu z dominant janovského panoramatu
  • Maják Lanterna z roku 1543, 117 m vysoký
  • Palazzo Doria-Pamphili, leží západně od hlavního nádraží Principe, rozlehlý palác je z let 1522 - 29
  • Porta dei Vacca, městská brána z roku 1160
  • Torre Embriaci, věž z 12. století na stejnojmenném náměstí

Náměstí a uliceEditovat

  • Porto Antico, starý přístav, nachází se zde promenáda, přístaviště jachet a člunů, nově přestavěné molo s budovami, kde jsou restaurace, kinosály, kongresové budovy. V severní části se nachází největší evropské akvárium Acquario di Genova, odjíždí odtud výletní lodě.
  • Piazza de Ferrari, hlavními stavbami na náměstí jsou budova Opery (Teatro C. Felice), stavba od architekta A. Rossiho z let 1987 - 91, Palazzo dell'Accademia Ligustica (Akademie umění), stavba z počátku 19. století, v interiérech je obrazárna a Palazzo della Nuova Borsa (budova Nové burzy) postavená v letech 1907 - 1911 v eklektickém slohu s bohatě zdobenou fasádou. Dále zde najdeme dóžecí palác (Palazzo Ducale, čelní strana stavby je na blízkém Piazza G. Matteotti) založený ve 13. století, současná stavba je z konce 16. století a domnělý rodný dům K. Kolumba.
  • Via Garribaldi, v ulici se nachází paláce, které si nechali postavit nejbohatší janovské rodiny. Největší a nejvýznamnější je Palazzo Doria Tursi (9) z let 1565 - 75, dnes je zde radnice. Dále barokní Palazzo Bianco (11) z poč. 18. století nebo Palazzo Rosso (18) z konce 17. století
  • Via XX. Settembre, ulici tvoří monumentální domy v historizujícím a secesním slohu
  • Via Balbi, hlavní ulice propojující nádraží P. Principe a staré město. Je zde několik paláců, např. Durazzo Pallavicini z roku 1620, Palazzo Balbi-Senaraga, Palazzo dell'Universita z let 1634 - 50s nádvořím a zahradou nebo Palazzo Reale ze 17. století[1]

Umělecké galerieEditovat

  • Galleria Nazionale, nachází se v Palazzo Spinale z konce 16. století
  • Sochařské muzeum, v klášteře S. Agostino, představuje janovské sochařské umění

Městské částiEditovat

 
Městské části

Janov se skládá z 9 městských částí, tyto městské části dále tvoří jednotlivé čtvrti.

  • I. Centro-Est (7,07 km2, 91 400 obyvatel) - Pré, Molo, Maddalena, Oregina, Lagaccio, San Nicola, Castelletto, Manin, San Vincenzo, Carignano
  • II. Centro-Ovest (4,85 km2, 66 630 obyvatel) - Sampierdarena, Campasso, San Teodoro, San Bartolomeo
  • III. Bassa Val Bisagno (7,9 km2, 78 790 obyvatel) - San Fruttuoso, Marassi, Quezzi
  • IV. Media Val Bisagno (41,8 km2, 58 740 obyvatel) - Staglieno, Sant'Eusebio, San Gottardo, Molassana, Struppa
  • V. Valpolcevera (33,3 km2, 62 490 obyvatel) - Borzoli, Fegino, Certosa, Rivarolo, Teglia, Begato, Bolzaneto, Morego, San Quirico, Pontedecimo
  • VI. Medio Ponente (18,9 km2, 61 810 obyvatel) - Sestri, Cornigliano, Campi
  • VII. Ponente (75,1 km2, 63 030 obyvatel) - Crevari, Voltri, Palmaro, Prà, Pegli, Multedo
  • VIII. Medio Levante (5,7 km2, 61 760 obyvatel) - Foce, Brignole, Albaro, San Martino, San Giuliano, Lido, Puggia
  • IX. Levante (36,6 km2, 66 160 obyvatel) - Sturla, Quarto, Quinto, Nervi, Sant'Ilario, Bavari, San Desiderio, Borgoratti

Vývoj počtu obyvatelEditovat

Počet obyvatel

 

Fotbalové klubyEditovat

FotogalerieEditovat

ReferenceEditovat

  1. ABEND,B. a SCHLIEBITZ, A. a kol.: Itálie. 1. české vyd. Marco Polo 2009. 838 s. ISBN 978-3-8297-6646-3.

Externí odkazyEditovat