Otevřít hlavní menu

Kanárské ostrovy (španělsky Canarias nebo Islas Canarias) jsou autonomní společenství Španělska. Je to souostroví sedmi hlavních ostrovů a několika dalších menších ostrůvků sopečného původu v severním Atlantiku, přibližně 100 km západně od pobřeží Maroka a Západní Sahary. Náleží do geografické oblasti Makaronézie (Macoronesia), spolu s Kapverdami, Madeirou a Azorskými ostrovy. Název souostroví je odvozen z latinského označení pro psa: „canis“, protože tyto ostrovy byly podle legendy hlídány obrovskými psy.

Comunidad Autónoma
de Canarias
Canary Islands (6630087415).jpg
Comunidad Autónoma de Canarias – znak
znak
Comunidad Autónoma de Canarias – vlajka
vlajka
Hymna: Hymna Kanárských ostrovů
Geografie
Localización de Canarias.svg
Hlavní město Santa Cruz de Tenerife a Las Palmas de Gran Canaria (střídavě)
Souřadnice
Rozloha 7 447 km²
Geodata (OSM) OSM, WMF
Obyvatelstvo
Počet obyvatel 2 127 685 (2018)
Hustota zalidnění 284,5 obyv./km²
Správa regionu
Podřízené celky 2 provincie
Vznik 26. února 1983 (získání autonomie)
Předseda vlády A. M. Menis (Coalición Canaria)
Parlamentní zastoupení
Kongres 15 křesel
Senát 14 křesel
Oficiální web www.gobiernodecanarias.org
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

HistorieEditovat

Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Kanárských ostrovů.
 
Kapitulace krále Tenerify před katolickými Veličenstvy, králem Ferdinandem II. Aragonským a královnou Isabelou Kastilskou. Autor: A. F. de Lugo.

První obyvatelé přišli na Kanárské ostrovy ze severní Afriky pravděpodobně okolo roku 3 000 před n. l. Ve 2. století před n. l. přišli na ostrovy Guančové, rovněž ze severní Afriky. Guančové žili převážně usedle v malých vesnicích, používali kamenné nástroje a věnovali se jednoduchému zemědělství. Jejich jazyk je doložen jen fragmentárně v podobě několika vět a jednotlivých slov včetně základních číslovek. I z těchto zbytků je však zřejmé, že jazyk patřil do berberské skupiny afroasijské jazykové rodiny. Guančové měli světlejší pleť a žili na úrovni mladší doby kamenné. Nepoužívali lodě, takže populace jednotlivých ostrovů byly od sebe izolované.[1]

Kanárské ostrovy byly ve starověku známé díky řeckým a římským mořeplavcům. Antický geograf Klaudios Ptolemaios, žijící v egyptské Alexandrii, je v roce 150 n. l. uvádí na své mapě. V následujících stoletích se však na ostrovy „zapomnělo“. V roce 1312 je znovuobjevil Janovan Lanzarotto Malocello. V průběhu 14. století na Kanárské ostrovy dopluli Italové, PortugalciKatalánci. Na počátku 15. století dobyl ostrov El Hierro francouzský mořeplavec Jean de Béthencourt pro Kastilskou korunu. V té době žilo na ostrovech okolo 35 000 Guančů. Žili především na ostrovech Gran CanariaTenerife (30 000), La Palma (4 000) a El Hierro (1 000). Na zbylých hlavních ostrovech žilo jen pár stovek obyvatel. V roce 1479 získali ostrovy na základě smlouvy s Portugalskem Španělé, a to výměnou za Azorské ostrovy, Kapverdy a Madeiru. Následoval boj s Guanči, ve kterém španělská přesila zvítězila, takže v roce 1495 byly ostrovy plně pod španělskou správou. Město Santa Cruz de Tenerife se stalo důležitým přístavem pro plachetní lodě plující do Nového světa. Již v polovině 16. století italský historik Girolamo Benzoni zjistil, že původní obyvatelé ostrovů Guančové tam již nežili. Buď byli prodáni do otroctví nebo se asimilovali.

 
Přístav La Luz v roce 1912, Las Palmas de Gran Canaria

V 16. století došlo k nárůstu počtu obyvatel, kteří se usazovali zejména na ostrovech Gran Canaria a Tenerife. Hlavním zdrojem obživy obyvatel se staly produkce a vývoz cukru. Rozsáhlé plantáže cukrové třtiny však vznikaly na místě původního lesa, což způsobilo narušení ekosystému ostrovů a erozi půdy. V průběhu 16. a 17. století docházelo k častým útokům na ostrovy ze strany pirátů a otrokářů z Evropy i severozápadního pobřeží Afriky. Na ostrovech bylo v té době vystavěno několik obranných hradů a tvrzí. Poslední pokus o dobytí Kanárských ostrovů proběhl na konci 18. století ze strany britského viceadmirála Horatia Nelsona.

Levnější výroba cukru ve španělském zámoří a v oblasti Karibiku způsobila úpadek tohoto odvětví na Kanárských ostrovech. V průběhu 17. století bylo cukrovarnictví jako nejdůležitější hospodářské odvětví nahrazeno vinařstvím. Víno z Kanárských ostrovů mělo v Evropě značný ohlas. Ovšem již na samotném začátku 18. století způsobil velký válečný konflikt v Evropě, a to válka o španělské dědictví mezi evropskými mocnostmi po vymření španělské linie Habsburků, která probíhala v letech 1701-1714, velké problémy pro ekonomiku Kanárských ostrovů včetně produkce a vývozu vína. Ke konci 18. století došlo pak ke snížení výnosů z prodeje vína v důsledku vzniku silné konkurence na portugalské Madeiře a na jihu pevninského Španělska. V té době začaly vývozy košenily, což je přírodní barvivo získané z hmyzu, které je využíváno v potravinářském průmyslu. Toto zboží se exportuje dodnes. Ve druhé polovině 19. století a v průběhu 20. století byly založeny rozsáhlé banánové plantáže a tím se stal významný vývoz banánů.

V průběhu 19. století docházelo k soupeření mezi největšími ostrovy Tenerife a Gran Canaria. To skončilo až rozdělením Kanárských ostrovů na dvě provincie, a sice západní provincii, kterou tvoří Tenerife, La Palma, La Gomera a El Hierro, a východní provincii, tvořenou ostrovy Gran Canaria, Fuerteventura a Lanzarote.

V roce 1936 převzal moc nad souostrovím Francisco Franco, který sem byl po svém sesazení jako vrchní velitel španělské armády poslán vládou druhé španělské republiky jako vojenský velitel (kapitán-generál). Ve stejném roce započal Franco z obou velkých ostrovů Tenerife a Gran Canaria občanskou válku, která skončila jeho vítězstvím a nastolením frankistického režimu v celém Španělsku. Následné vyloučení Španělska z řady mezinárodních institucí způsobilo na Kanárských ostrovech v polovině 20. století hospodářskou krizi a rozsáhlou emigraci do Latinské Ameriky. Sedm let po Frankově smrti, v roce 1982, získaly Kanárské ostrovy autonomii v oblastech vzdělávání, zdravotnictví a dopravy. V současné době je hlavním hospodářským odvětvím Kanárských ostrovů turistický ruch, který se na větších ostrovech podílí na tvorbě HDP až ve výši 80%. Na menších ostrovech jsou důležitými ekonomickými odvětvími doposud zemědělství a rybolov.[2]

GeografieEditovat

 
Pico Viejo, druhá nejvyšší hora Kanárských ostrovů

Největším a nejlidnatějším ostrovem Kanárských ostrovů je Tenerife. Fuerteventura je druhá největší rozlohou, Gran Canaria druhá v počtu obyvatel (celkově ale až třetí ze všech španělských ostrovů po Mallorce). Kanárské ostrovy jsou převážně hornaté, zvláště se to týká západně položených ostrovů - Gran Canaria, Tenerife, La Gomera, La Palma a El Hierro. Pohoří, horské oblasti sopečného původu a vulkány obvykle zaujímají většinu ostrova. Rozkládají se v centrální části ostrovů, ve vnitrozemí. Pico de Teide na Tenerife je s 3 718 m nejvyšší horou Španělska. Fuerteventura a Lanzarote jsou spíše kopcovité či tvořené místy vrchovinami. Nejvyšší bod Fuerteventury má 807 m, Lanzarote 670 m.

Na Kanárských ostrovech se nachází čtyři z patnácti španělských národních parků. K více známým náleží Národní park Teide s nejvyšší španělskou horou Pico de Teide a kráterem Las Caňadas a Národní park Timanfaya na ostrově Lanzarote s takřka martickou krajinou způsobenou výbuchy vulkánů v 18. a 19. st. K dalším dvěma parkům náleží vzácné původní vavřínové lesy na La Gomeře a oblast kaldery Caldera de Taburiente na ostrově La Palma.

Flóra je na ostrovech velmi pestrá, nechybí zde sopečná krajina, palmové oázy ani písečné duny. Na plážích bývá kromě klasického světlého písku i písek černý. Z 1 800 rostlinných druhů vyskytujících se na ostrovech je více než polovina původních. Ze stromů jsou pro Kanárské ostrovy charakteristické borovice kanárská, datlovník kanárský, jalovec cedrovitý. Na severních svazích ostrovů Tenerife, La Gomera, La Palma a Gran Canaria se nacházejí vlhké lesy a lesnatá území[3] - tzv. fayal-brezal a laurisilva. K velmi neobvyklým stromům náleží dračinec. Z rostlin např. pryšec balzámodárný, cesmína kanárská, smil bavlníkový nebo asydamie širokolistá.

 
Mapa Kanárských ostrovů

Administrativní členěníEditovat

Kanárské ostrovy se administrativně člení na 2 provincie: Las Palmas a Santa Cruz de Tenerife. Metropolí regionu jsou střídavě města Santa Cruz de Tenerife a Las Palmas de Gran Canaria (v každém legislativním období sídlí v jednom z měst předseda autonomní vlády a ve druhém vicepremiér; v následujícím období si sídla vymění). Každý ze sedmi hlavních ostrovů spravuje vlastní rada nazývaná cabildo insular a tvoří samostatnou statistickou jednotku NUTS 3.[4]

Přehled ostrovůEditovat

 
Vnitrozemí ostrova Gran Canaria
Ostrov Rozloha
(km²) [5]
Populace
[6]
Lidnatost
(obyv./km²)
Hlavní město Provincie Nejvyšší hora
Tenerife &0000000000002034.3800002 034,38 &0000000000906854.000000906 854 &0000000000000435.530000435,53 Santa Cruz de Tenerife   Santa Cruz de Tenerife 3718 m  Pico de Teide
Fuerteventura &0000000000001659.7400001 659,74 &0000000000100929.000000100 929 &0000000000000060.81000060,81 Puerto del Rosario   Las Palmas 0807 m  Pico de la Zarza
Gran Canaria &0000000000001560.1000001 560,10 &0000000000829597.000000829 597 &0000000000000531.760000531,76 Las Palmas de Gran Canaria   Las Palmas 1949 m  Pico de Las Nieves
Lanzarote &0000000000000845.940000845,94 &0000000000139506.000000139 506 &0000000000000164.910000164,91 Arrecife   Las Palmas 0670 m  Peñas del Chache
La Palma &0000000000000708.320000708,32 &0000000000086528.00000086 528 &0000000000000122.160000122,16 Santa Cruz de La Palma   Santa Cruz de Tenerife 2423 m  Roque de los Muchachos
La Gomera &0000000000000369.760000369,76 &0000000000022622.00000022 622 &0000000000000061.18000061,18 San Sebastián de La Gomera   Santa Cruz de Tenerife 1484 m  Garajonay
El Hierro &0000000000000268.710000268,71 &0000000000010753.00000010 753 &0000000000000040.01000040,01 Valverde   Santa Cruz de Tenerife 1501 m  Pico de Malpaso

EkonomikaEditovat

 
Turistická pláž Playa de Las Teresitas na ostrově Tenerife

Ekonomika Kanárských ostrovů je založena především na turistickém ruchu, pěstují se zde také banány, vinná réva a tabák. Ročně ostrovy navštíví 10 milionů turistů.

GastronomieEditovat

Základem kuchyně jsou ryby, kukuřice a banány. Mezi druhy ryb patří sapín, kanín, mořský okoun, bílá pražma a očnatec.

Tradiční pokrmyEditovat

  • Puchero Canario neboli guláš vyrobený z dýně, zelí, sladkých brambor, vepřového a hovězího masa.
  • Papas Arrugadas jsou tzv. „pomačkáné brambory“, tato populární příloha se skládá z malých brambor vařených doměkka ve slané vodě.
  • Conejo al salmorejo neboli dušený králík s rajčaty, obvyklou přílohou pokrmu jsou Papas Arrugadas.
  • Bienmesab - pod tímto názvem si Španělé představují velice chutný dezert s mandlovým krémem z medu, mletých mandlí, skořice a žloutků.
  • Mojo - omáčka z červené či zelené papriky

VínoEditovat

Stovky let na Kanárských ostrovech vyráběné víno bylo velmi oblíbené u vyšší třídy Evropanů, avšak v roce 1700 bylo nahrazeno víny z Francie a Portugalska. Dnes se vyrábí tradiční sladké víno Malvaz na ostrově Lanzarote v sopečných oblastech. Existuje deset původních označení pro vína na ostrově: Abona, El Hierro, Lanzarote, La Palma, Tacoronte-Acentejo a další.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. "Guančové: Záhadný jazyk i národ Kanárských ostrovů". Scienceworld. 13. května 2001.
  2. PASZKIEWICZ, P., PASZKIEWICZOVÁ, H. F. a kol.: Kanárské ostrovy. 1. vydání Ikar 2003. 208 s. ISBN 80-249-0223-0. S. 29-35.
  3. Canary Islands dry woodlands and forests [online]. Světový fond na ochranu přírody [cit. 2017-01-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Autonomie Kanárských ostrovů, článek 3
  5. (španělsky) Internetové stránky místní vlády Archivováno 7. 9. 2008 na Wayback Machine
  6. (španělsky) Internetové stránky španělského statistického úřadu

Externí odkazyEditovat