Ferdinand II. Aragonský

Ferdinand II. Aragonský
	Král Aragonie, Kastilie, Leónu, Sicílie, Valencie a Neapole
	Ferdinand Aragonský
Křest	11. února 1453
Narození	10. března 1452; Sos del Rey Católico
Úmrtí	23. ledna 1516; (ve věku 63 let); Madrigalejo
Pohřben	Katedrála v Granadě
Manželky	Isabela Kastilská; Germaine z Foix
Potomci	Isabela; Jan; Jana; Marie; Kateřina
Dynastie	Trastámarové
Otec	Jan II. Aragonský
Matka	Jana Enríquezová
Podpis
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ferdinand II. Aragonský (šp. Fernando II de Aragón, 10. března 1452 Sos del Rey Católico – 23. ledna 1516 Madrigalejo) byl král aragonský, sicilský, kastilský, neapolský, sardinský a navarrský.

ŽivotEditovat

Byl synem aragonského krále Jana II. V roce 1469 se oženil s následnicí kastilského trůnu Isabelou. Po smrti svého otce v roce 1479 se Ferdinand ujal vlády nad Aragonií, zatímco jeho manželka byla svrchovanou královnou Kastilie jako Isabela I. Manželé v letech 1479–1504 společně vládli Kastilii a Aragonu.

Jedním z velkých činů, které královští manželé uskutečnili, bylo dobytí Granady – posledního emirátu na Pyrenejském poloostrově – v roce 1492. To byl důležitý krok k postupnému sjednocení obou království a vytvoření jednotného Španělska. S jejich podporou se Kryštof Kolumbus vypravil na velkou zámořskou cestu a objevil rovněž v roce 1492 Ameriku. Tento náhodný objev dal základ vzniku velké španělské koloniální říše na území Severní, Střední a Jižní Ameriky.

Roku 1496 udělil papež Alexandr VI. svou bulou Si convenit manželům Ferdinandu II. Aragonskému a Isabele Kastilské titul katolická Veličenstva.

Od roku 1500 se mezi Ferdinandem a francouzským králem Ludvíkem XII. rozpoutal konflikt o vládu nad Neapolským královstvím. Tato válka skončila Granadským mírem v roce 1504, v témže roce se Ferdinand nechal korunovat neapolským králem. Ferdinand a Isabela učinili ze Španělska jednu z nejsilnějších zemí v Evropě a dali svým dědicům do ruky moc nad celým Španělskem.

Ferdinand v roce 1504 ovdověl a o rok později se v říjnu oženil s Germaine, dcerou Jana z Foix a neteří francouzského krále. V touze po mužském potomkovi, který by zdědil aragonské království, se Ferdinand uchýlil i k užíváním afrodisiak a snad i k magii. Dle pověsti zemřel na předávkování povzbuzujícími bylinami nebo "španělskými muškami".^[1] Byl pohřben v královské kapli v granadské katedrále.

PotomciEditovat

S první manželkou Isabelou Kastilskou, kterou si vzal 19. října 1469 měl následujících 7 potomků:

Isabela (2. října 1470 – 23. srpna 1498),
⚭ 1490 Alfons, princ Portugalský (18. května 1475 – 13. července 1491), korunní princ portugalský, tragicky zahynul

⚭ 1497 Manuel I. Portugalský (31. května 1469 – 13. prosince 1521), král Portugalska a Algarve od roku 1495 až do své smrti

31. května 1475, potrat syna
Jan (28. června 1478 – 4. října 1497), španělský následník trůnu a dědic Kastilie a Aragonu, ⚭ 1496 Markéta Habsburská (10. ledna 1480 – 1. prosince 1530)
Jana I. (6. listopadu 1479 – 12. dubna 1555), královna Kastilie, Leónu, Galicie, Aragonie, Valencie, Navarry, Sardinie, Mallorky, Sicílie a Neapole od roku 1504 až do své smrti, ⚭ 1496 Filip I. Sličný (22. července 1478 – 25. září 1506), vévoda burgundský, lucemburský, brabantský a geldernský, hrabě flanderský a holandský
Marie Aragonská (29. června 1482 – 7. března 1517), ⚭ 1500 Manuel I. Portugalský (vdovec po její starší sestře)
dcera (*/† 1. července 1482), dvojče Marie
Kateřina Aragonská (16. prosince 1485 – 7. ledna 1536),
⚭ 1501 Artur Tudor (19/20. září 1486 – 2. dubna 1502), princ z Walesu, následník anglického trůnu

⚭ 1509 Jindřich VIII. Tudor (28. června 1491 – 28. ledna 1547), král Anglie a Irska od roku 1509 až do své smrti, sňatek anulován v roce 1533

Po smrti Isabely se Ferdinand rozhodl oženil znovu. Volba padla na výrazně mladší Germaine z Foix (1488–1536). Sňatek se uskutečnil roku 1506. Za 10 let manželství se narodil jediný syn, který brzy po narození zemřel.