Ferdinand II. Aragonský

aragonský, sicilský, kastilský, neapolský, sardinský a navarrský král

Ferdinand II. (aragonsky: Ferrando; katalánsky: Ferran; baskicky: Errando; španělsky: Fernando; 10. března 1452 Sos del Rey Católico23. ledna 1516 Madrigalejo) byl aragonský král od roku 1479 až do své smrti v roce 1516. Jako manžel královny Isabely I. Kastilské byl v letech 1475 až 1504 také kastilským králem (jako Ferdinand V.). Společně s Isabelou vládl dynasticky sjednocenému Španělsku; společně jsou známí jako katolická Veličenstva. Ferdinand je považován za de facto prvního španělského krále a byl tak popisován i za své vlády, i když z právního hlediska Kastilie a Aragonie zůstaly dvěma samostatnými královstvími, dokud nebyly formálně spojeny dekrety vydanými v letech 1707 až 1716.

Ferdinand II. Aragonský
Král Aragonie, Kastilie, Leónu, Sicílie, Valencie a Neapole
Portrét
Ferdinand Aragonský
Křest11. února 1453
Narození10. března 1452
Sos del Rey Católico
Úmrtí23. ledna 1516
(ve věku 63 let)
Madrigalejo
PohřbenKatedrála v Granadě
ManželkyIsabela Kastilská
Germaine z Foix
PotomciIsabela
Jan
Jana
Marie
Kateřina
DynastieTrastámarové
OtecJan II. Aragonský
MatkaJana Enríquezová
Podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Aragonská koruna, kterou Ferdinand zdědil v roce 1479, zahrnovala Aragonské, Valencijské, Mallorské, Sardinské a Sicilské království a také Katalánské knížectví. Jeho sňatek s Isabelou je považován za první krok k založení španělské monarchie. Hráli velkou roli v evropské kolonizaci Ameriky a sponzorovali první plavbu Kryštofa Kolumba v roce 1492. Ten samý rok pár dobyl Granadu, poslední muslimský stát v západní Evropě, čímž dokončili staletí trvající Reconquistu.

Po Isabelině smrti v roce 1504 se královnou Kastilské koruny stala dcera páru Jana. Toho roku, po válce s Francií, dobyl Neapolské království. V roce 1507 se stal regentem Kastilie, protože Jana byla údajně duševně labilní. V roce 1506 se v rámci smlouvy s Francií oženil s Germaine z Foix, s níž neměl žádné přeživší děti. V roce 1512 dobyl většinu Navarrského království a až do své smrti v roce 1516 ovládal celé území dnešního Španělska. Formálně po něm na trůn nastoupila jeho dcera Jana, ale moc brzy převzal její syn Karel I. (pozdější císař Svaté říše římské Karel V.).

Byl synem aragonského krále Jana II. V roce 1469 se oženil s následnicí kastilského trůnu Isabelou. Po smrti svého otce v roce 1479 se Ferdinand ujal vlády nad Aragonií, zatímco jeho manželka byla svrchovanou královnou Kastilie jako Isabela I. Manželé v letech 1479–1504 společně vládli Kastilii a Aragonu.

Jedním z velkých činů, které královští manželé uskutečnili, bylo dobytí Granady – posledního emirátu na Pyrenejském poloostrově – v roce 1492. To byl důležitý krok k postupnému sjednocení obou království a vytvoření jednotného Španělska. S jejich podporou se Kryštof Kolumbus vypravil na velkou zámořskou cestu a objevil rovněž v roce 1492 Ameriku. Tento náhodný objev dal základ vzniku velké španělské koloniální říše na území Severní, Střední a Jižní Ameriky.

Roku 1496 udělil papež Alexandr VI. svou bulou Si convenit manželům Ferdinandu II. Aragonskému a Isabele Kastilské titul katolická Veličenstva.

Od roku 1500 se mezi Ferdinandem a francouzským králem Ludvíkem XII. rozpoutal konflikt o vládu nad Neapolským královstvím. Tato válka skončila Granadským mírem v roce 1504, v témže roce se Ferdinand nechal korunovat neapolským králem. Ferdinand a Isabela učinili ze Španělska jednu z nejsilnějších zemí v Evropě a dali svým dědicům do ruky moc nad celým Španělskem.

V r. 1511 navštívil jako první panovník ze Španělska Anglii, aby se svým zetěm, anglickým králem Jindřichem VIII. podepsali westmiserskou smluvu.

Ferdinand v roce 1504 ovdověl a o rok později se v říjnu oženil s Germaine, dcerou Jana z Foix a neteří francouzského krále. V touze po mužském potomkovi, který by zdědil aragonské království, se Ferdinand uchýlil i k užíváním afrodisiak a snad i k magii. Dle pověsti zemřel na předávkování povzbuzujícími bylinami nebo „španělskými muškami“.[1] Byl pohřben v královské kapli v granadské katedrále.

Potomci

editovat

S první manželkou Isabelou Kastilskou, kterou si vzal 19. října 1469 měl následujících 7 potomků:

  • Isabela (2. října 1470 – 23. srpna 1498),
    ⚭ 1490 Alfons, princ Portugalský (18. května 1475 – 13. července 1491), korunní princ portugalský, tragicky zahynul
    ⚭ 1497 Manuel I. Portugalský (31. května 1469 – 13. prosince 1521), král Portugalska a Algarve od roku 1495 až do své smrti
  • 31. května 1475, potrat syna
  • Jan (28. června 1478 – 4. října 1497), španělský následník trůnu a dědic Kastilie a Aragonu, ⚭ 1496 Markéta Habsburská (10. ledna 1480 – 1. prosince 1530)
  • Jana I. (6. listopadu 1479 – 12. dubna 1555), královna Kastilie, Leónu, Galicie, Aragonie, Valencie, Navarry, Sardinie, Mallorky, Sicílie a Neapole od roku 1504 až do své smrti, ⚭ 1496 Filip I. Sličný (22. července 1478 – 25. září 1506), vévoda burgundský, lucemburský, brabantský a geldernský, hrabě flanderský a holandský
  • Marie Aragonská (29. června 1482 – 7. března 1517), ⚭ 1500 Manuel I. Portugalský (vdovec po její starší sestře)
  • dcera (*/† 1. července 1482), dvojče Marie
  • Kateřina Aragonská (16. prosince 1485 – 7. ledna 1536),
    ⚭ 1501 Artur Tudor (19/20. září 1486 – 2. dubna 1502), princ z Walesu, následník anglického trůnu
    ⚭ 1509 Jindřich VIII. Tudor (28. června 1491 – 28. ledna 1547), král Anglie a Irska od roku 1509 až do své smrti, sňatek anulován v roce 1533

Po smrti Isabely se Ferdinand rozhodl oženil znovu. Volba padla na výrazně mladší Germaine z Foix (1488–1536). Sňatek se uskutečnil roku 1506. Za 10 let manželství se narodil jediný syn, který brzy po narození zemřel.

Ferdinand po sobě zanechal také několik levobočků:

  • Alonso Aragonský (1468–1520), arcibiskup ze Zaragozy a Valencie
  • Marie Blanka Aragonská (1477–1537), převorka kláštera v Ávile

Vývod z předků

editovat
 
 
 
 
 
Jindřich II. Kastilský
 
 
Jan I. Kastilský
 
 
 
 
 
 
Juana Manuel
 
 
Ferdinand I. Aragonský
 
 
 
 
 
 
Petr IV. Aragonský
 
 
Eleonora Aragonská
 
 
 
 
 
 
Eleonora Sicilská
 
 
Jan II. Aragonský
 
 
 
 
 
 
Alfons XI. Kastilský
 
 
Sancho Kastilský
 
 
 
 
 
 
Eleonora z Guzmánu
 
 
Eleonora z Alburquerque
 
 
 
 
 
 
Petr I. Portugalský
 
 
Beatrice, hraběnka z Alburquerque
 
 
 
 
 
 
Inés de Castro
 
Ferdinand II. Aragonský
 
 
 
 
 
Fadrique Kastilský
 
 
Alfonso Enríquez
 
 
 
 
 
 
 
 
Fadrique Enríquez de Mendoza
 
 
 
 
 
 
Pero González de Mendoza
 
 
Johana Perezová z Mendozy
 
 
 
 
 
 
Aldonsa de Ayala
 
 
Jana Enríquezová
 
 
 
 
 
 
Gonzalo Fernández de Córdoba, 1. Señor de Aguilar
 
 
Diego Fernández de Córdoba
 
 
 
 
 
 
Maria Garcia Carrillo
 
 
Mariana Fernández z Córdoby
 
 
 
 
 
 
Pedro Suárez de Toledo
 
 
Inés de Ayala y Toledo
 
 
 
 
 
 
Juana de Orozco
 

Reference

editovat
  1. ÁLVAREZ, Manuel Fernández. Jana Šílená: zajatkyně z Tordesillasu. Litomyšl: Paseka, 2002. 192 s. ISBN 80-7185-475-1. S. 21. 

Literatura

editovat
  • LADERO Quesada, Miguel Ángel: Španělsko katolických králů, 2003, ISBN 80-86263-44-4

Externí odkazy

editovat
Předchůdce:
Jan II.
  Aragonský král
spoluvládce Jana II. od 1468
14791516
  Nástupce:
Karel I.
Předchůdce:
Jan I.
  Sicilský král
Ferdinand II.
14791516
  Nástupce:
Karel II.
Předchůdce:
Jan II.
  Mallorský král
Ferdinand II.
14791516
  Nástupce:
Karel I.
Předchůdce:
Jan II.
  Valencijský král
Ferdinand II.
14791516
  Nástupce:
Karel I.
Předchůdce:
Ludvík XII.
  Neapolský král
Ferdinand III.
15041516
  Nástupce:
Karel V.
Předchůdce:
Filip I.
  Kastilský a leónský král
spoluvládce Isabely Kastilské a Filipa Sličného (1474-1506), od roku 1506 s Janou I.
15061516
  Nástupce:
Jana I. a Karel I.
Předchůdce:
Kateřina I.
  (Horno)navarrský král
Ferdinand I.
15131516
  Nástupce:
Jana I. a Karel I.