Kateřina Aragonská

Kateřina Aragonská
	královna Anglie
	Portrét
Korunovace	24. červen 1509
Narození	16. prosince 1485; Alcalá de Henares
Úmrtí	7. ledna 1536 (ve věku 50 let); Kimbolton Castle
Pohřbena	Peterboroughská katedrála
Předchůdce	Alžběta z Yorku
Nástupce	Anna Boleynová
Manželé	I. Artur Tudor; II. Jindřich VIII. Tudor
Potomci	Marie I. Tudorovna
Dynastie	Trastámarové
Motto	Skromnost a oddanost
Otec	Ferdinand II. Aragonský
Matka	Isabela I. Kastilská
Podpis
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kateřina Aragonská (16. prosince 1485 Alcalá de Henares – 7. ledna 1536 zámek Kimbolton) byla anglická královna a první manželka Jindřicha VIII. Tudora. Byla dcerou katolických španělských králů Ferdinanda II. Aragonského a Isabely I. Kastilské. Po své matce byla také prapravnučkou anglického krále Eduarda III., neboť jejím prapradědečkem byl Jan z Gentu, jeden ze synů Eduarda III. Jejím životním heslem bylo Skromnost a oddanost (anglicky: Humble and Loyal).

Mládí a sňatek s princem z Walesu ArturemEditovat

Narodila se v arcibiskupském paláci v Alcalá de Henares u Madridu jako nejmladší z pěti dětí španělských panovníků Ferdinanda II. Aragonského a Isabely I. Kastilské. Už v roce 1489 byla uzavřena smlouva mezi anglickým a španělským dvorem o sňatku tehdy tříleté Kateřiny s teprve dvouletým následníkem anglického trůnu Arturem Tudorem, synem krále Jindřicha VII.

Kateřina Aragonská byla bílé pleti, plavovlasá a modrooká jako všichni z rodu Trastámarů, kteří pocházeli od anglické princezny Kateřiny z Lancesteru. V září roku 1501 opustila Španělsko a nastoupila cestu po moři za svým budoucím manželem. 14. listopadu 1501 se v Londýně konala svatba mezi patnáctiletou španělskou princeznou a o rok mladším Arturem. Po svatbě manželé pobývali na hradě Ludlow, který Arturovi jako princi z Walesu náležel. Krátce na to oba mladí manželé těžce onemocněli horečnatým onemocněním, patrně hemoragickou horečkou. Zatímco tělesně vyspělá Kateřina nemoc přestála, její drobný manžel jí podlehl a Kateřina se stala po čtyřech měsících manželství vdovou.

Manželství s Jindřichem VIII.Editovat

Portrét Kateřiny Aragonské od Michaela Sittowa, cca 1502

Kateřinin otec do té doby nevyplatil Jindřichovi VII. věno své dcery a nyní, když Kateřina ovdověla, odmítal je vyplatit tím spíš. Anglický král se ale nechtěl věna vzdát a Kateřina musela zůstat v Anglii. Bylo jí souzeno čekat, až doroste nový následník trůnu, o šest let mladší princ z Walesu Jindřich a ona se bude moci provdat za něj. Situace se ale pro Kateřinu nevyvíjela dobře. Když zemřela její matka Isabela Kastilská, rozhodl se Jindřich VII. najít pro svého syna vhodnější nevěstu, jelikož sňatek s Kateřinou už se mu nezdál tak výhodný. Kateřina se ocitla ve velmi nepříjemné situaci. Král jí sdělil, že od této chvíle nemá vůči ní žádné závazky a přestal jí poskytovat finanční podporu. Po čase dokonce odmítl dodávat na její malý soukromý dvůr také jídlo a finanční prostředky na vydržování služebnictva. Zoufalá Kateřina prosila v dopisech svého otce, aby jí finančně vypomohl.

Po dlouhém období nejistoty se situace obrátila v Kateřinin prospěch ve chvíli, kdy král Jindřich VII. 21. dubna 1509 zemřel. Trůnu se ujal jeho syn Jindřich VIII., který byl pevně rozhodnut vzít si za manželku právě Kateřinu, kterou již od dětství obdivoval. Navíc se v Evropě tehdy nenacházela jiná, stejně urozená nevěsta ve vhodném věku. Pro tento sňatek bylo však zapotřebí dispensu papeže, jelikož si Kateřina měla vzít bratra svého zemřelého manžela, což jinak nebylo přípustné. Papež Julius II. dispens udělil poté, co budoucí nevěsta prohlásila, že předchozí manželství nebylo naplněno. Král Jindřich VIII. si vzal Kateřinu za manželku 11. června 1509.

Kateřina byla v zemi oblíbená už jako princezna, proto poddaní s mladou královnu soucítili i v jejím dalším utrpení. V roce 1510 porodila mrtvé dítě, o rok později zemřel ani ne dvouměsíční syn, narozený 1. ledna 1511, princ Jindřich. Kateřina následně prodělala ještě několik potratů a porod dalšího mrtvého syna. V únoru 1516 nakonec přivedla na svět dceru Marii, pozdější královnu Marii I. V roce 1518 však Kateřina opět potratila.

Manželství bylo poměrně šťastné pro oba dva (s občasnými královými nevěrami) po dobu 18 let, dokud se král nezačal vážně zabývat problémem nutnosti mít mužského potomka, následníka trůnu, a zřejmým koncem královniny plodnosti. Bylo zřejmé, že od Kateřiny se již dědice nedočká, a proto se rozhodl vdovy po bratrovi zbavit. Papež se však postavil za Kateřinu a proti rozvodu. Kateřina se rozhodla bojovat za zachování svého manželství všemi prostředky a pomoc hledala u svého synovce, císaře Svaté říše římské a španělského krále Karla V., který byl v té době nejmocnějším panovníkem Evropy. Ten také vyvíjel tlak na papeže, aby rozvod v žádném případě nepovolil. Stejně silný tlak byl však na papeže činěn i ze strany anglického krále, za kterého vyjednával jeho kancléř, kardinál Thomas Wolsey. Jindřich VIII. tvrdil, že když si Kateřinu bral, nebyla již pannou, což znamená, že její první manželství s jeho bratrem Arturem Tudorem bylo naplněno a druhé manželství je tedy neplatné.

Královský rozvod a stáříEditovat

Dne 25. ledna 1533 se Jindřich VIII. tajně oženil se svou láskou Annou Boleynovou. Sňatek s Kateřinou zrušil parlament 23. května 1533 a následně (údajně pod nátlakem) i anglické duchovenstvo bez souhlasu papeže. Dcera Marie se tak stala nemanželskou.

7. září 1533 nová královna Anna Boleynová Jindřichovi porodila dceru, pozdější anglickou panovnici Alžbětu I., a v březnu 1534 papež Klement VII. schválil Jindřichův rozvod s Kateřinou. Přesto byl panovníkův rozkol s římsko-katolickou církví již neodvratný a postupně se upevňovalo postavení anglikánské církve, jejíž hlavou se prohlásil sám král.

Kateřina Aragonská prožila nezáviděníhodný život plný útrap a nespravedlnosti. Až do konce bojovala o zajištění práv své dcery Marie. Zemřela 7. ledna 1536 na zámku Kimbolton.

Syna, pozdějšího Eduarda VI., se král dočkal ze svazku s Janou Seymourovou. Eduard však zemřel v šestnácti letech. Na anglický trůn pak nastoupila Kateřinina dcera jako královna Marie I.

Smrt, pohřeb a hrobEditovat

Hrob Kateřiny Aragonské v chóru katedrály v Petersborough

Kateřina zemřela v osamění, ale pod kontrolou svého osobního lékaře Ferdinanda de Victoria, který dal její tělo pitvat a ostatky balzamovat. Ukázalo se, že její srdce je zčernalé. Dlouho se za příčinu smrti označovala otrava (z rukou Anny Boleynové či samotného krále). Nynější experti se domnívají, že to byla rakovina, o níž se tehdy příliš nevědělo; ostatně o 23 let později Kateřinina dcera Marie patrně rovněž zemřela na rakovinu.
Místo pohřbu v opatství Petersborough zvolil král Jindřich VIII., ten také pohřeb zaplatil a vybral loajálního řečníka, sám se však pohřbu princezny vdovy z Walesu nezúčastnil. Procesí 600 černě oděných žen organizovala neteř krále Jindřicha VIII. Eleanor Brandonová^[1] Původní prostý hrob byl považován za dehonestující, rakev byla za vlády Kateřininy dcery Marie Tudorovny vyzvednuta a přenesena do ochozu katedrály v Petersborough, kde byl vztyčen monumentální pomník, o století později zničený žoldnéři Olivera Cromwella během občanské války.
Současný hrob v katedrále v Peterborough (středovýchodní Anglie) kryje starý náhrobní kámen v podlaze ochozu a druhý náhrobek z černého mramoru s rytými znaky a nápisy z viktoriánského období, postavený při opravách katedrály v roce 1891 z prostředků katolických dam z Anglie, Skotska, Irska, Austrálie a Ameriky.

PotomciEditovat

syn (1510), zemřel po porodu;
Jindřich (1. ledna 1511 – zemřel 52 dní po narození), princ waleský a vévoda cornwallský;
potrat (1513);
Jindřich (prosinec 1514, zemřel necelý měsíc po narození), princ waleský a vévoda cornwallský;
Marie (18. února 1516 – 13. září 1558), anglická královna v letech 1553–1558, manžel španělský princ Filip, pozdější král Filip II.;
potrat (1518);

Náboženství a kulturaEditovat

Kateřina byla vzdělaná v kultuře, náboženství, filozofii a historii, znala kromě rodné španělštiny angličtinu, francouzštinu a latinu. Patřila k nemonohým představitelkám renesančního humanismu, podporovala na svém dvoře Thomase Morea, korespondovala s Erasmem Rotterdamským, podporovala univerzitní koleje v Cambridge a v Oxfordu, objednala si u Juana Luise Vivese knihu Vzdělání křesťanské ženy, kterou jí autor v roce 1523 v úvodu připsal. Současníci ji shodně hodnotili jako úspěšnou a aktivní organizátorku, političku a podporovatelku práv utiskovaných a chudých. I její nepřítel Thomas Cromwell o ní řekl: „Nebýt ženou, patřila by k nejvýznamnějším hrdinům historie.“ Úspěšně intervenovala za odsouzené londýnské rebely a řídila program na pomoc chudým. Byla velmi zbožnou katoličkou, jejím osobním kaplanem byl Thomas Abell. Neuzavírala se do bigotní omezenosti, odmítala reformní učení Martina Luthera, ale souhlasila s některými názory Filipa Melanchthona, v Anglii tolerovala islám. Poslední dva roky života strávila v osamění na zámku Kimbolton, vstoupila jako sestra do třetího řádu sv. Františka, denně se modlila ve své kapli, do které vstupovala jako kajícnice oděná jen v hrubém vlněném rouchu ( kutně cilicium). Odepření mužských potomků chápala jako Boží trest.

ZajímavostiEditovat

Známá je pověst o tom, že Jindřich Kateřinu před svatbou vyzpovídal, což měl učinit bez jejího vědomí.
Po rozvodu byla titulována princeznou vdovou waleskou

Vývod z předkůEditovat

Jan I. Kastilský

Ferdinand I. Aragonský

Eleonora Aragonská

Jan II. Aragonský

Sancho Kastilský

Eleonora z Alburquerque

Beatrix Portugalská

Ferdinand II. Aragonský

Alfonso Enriquez

Fadrique Enríquez

Juana de Mendoza y Ayala

Jana Enríquezová

Diego Fernández de Córdova

Mariana Fernández z Córdoby

Inés de Ayala y Toledo

'Kateřina Aragonská'

Jan I. Kastilský

Jindřich III. Kastilský

Eleonora Aragonská

Jan II. Kastilský

Jan z Gentu

Kateřina z Lancasteru

Alfons z Braganzy

Beatriz Pereira de Alvim