Princ z Walesu

britský dynastický titul

Princ z Walesu[1] je běžně používaný překlad anglického titulu Prince of Wales. Ve velštině titul zní Tywysog Cymru.

Odznak užívaný princem z Walesu
Princ Charles, současný princ z Walesu

Jde o titul v současnosti vyhrazený pro tzv. zjevného dědice (angl. heir apparent) britského panovníka. Nachází-li se ve Skotsku, užívá namísto velšského titulu tamní titul vévody z Rothesay. Obdobou tohoto titulu v jiných zemích byl např. titul dauphin používaný ve Francii. Současným princem z Walesu je princ Charles, nejstarší syn královny Alžběty II.

Historický vývojEditovat

Původně byl velšský titul Tywysog Cymru (Tywysog je pojem, který lze překládat jako kníže, vladař, hlava rodu, vládce) používán samostatnými keltskými vládci Walesu od 12. do 13. století.

Vilém Dobyvatel donutil velšská knížata podrobit se anglickým králům, Velšané si nicméně stále udrželi značnou míru samostatnosti, což pokračovalo až do vlády knížete Llywelyna ap Gruffydda, který při povstání proti anglickému králi padl v boji, a jeho bratra Dafydda, který byl zajat a roku 1283 popraven. Legenda (doložená z 16. století) tvrdí, že poté vítězný anglický král Eduard I. slíbil odbojným Velšanům, že nového prince dosadí, ale že to bude velšský rodák, který nebude umět říci ani slovo anglicky. Roku 1301 dosadil svého syna, pozdějšího krále Eduarda II., který se skutečně ve Walesu narodil a uměl jen francouzsky, byl tedy princem z Walesu.

Po roce 1301 byl titul již zpravidla udělován nejstaršímu žijícímu synu krále. Nenáleží mu automaticky a nepřechází také v případě následníkovy smrti na jeho dědice.

OdznakEditovat

Princové z Walesu užívají jako svůj odznak tři pštrosí pera protknutá korunou a motto Sloužím (ve středohornoněmčině Ich dien). Podle pozdní tradice vznikl odznak po bitvě u Kresčaku (26. srpna 1346), kdy tehdejší princ z Walesu Eduard z úcty k chrabrosti padlého českého krále Jana Lucemburského, přes svou slepotu vyrazivšího do bitvy a bojujícího až do svého konce, převzal královo osobní heslo a tři pera z klenotu na jeho helmě. Podle střízlivější teorie odkazují pštrosí pera na hrabství Ostrevant, patřící rodu Eduardovy matky Filipy Henegavské.

ReferenceEditovat

  1. BUBEN, Milan. Encyklopedie heraldiky. 2. vyd. [s.l.]: Libri, 1997. 459 s. ISBN 80-85983-31-1. S. 187. 

Externí odkazyEditovat