Wikipedie

Jindřich II. Kastilský

kastilský král

Jindřich II. Kastilský, známý jako Jindřich Trastámara (španělsky Enrique II de Trastámara, 13. ledna 1334, Sevilla – 29. května 1379, Santo Domingo de la Calzada) byl král Kastilie a Leónu v letech 1369–1379, zakladatel dynastie Trastámara.

Jindřich II. Kastilský
král Kastilie a Leónu
Portrét
Narození13. ledna 1334
Sevilla
Úmrtí29. května 1379 (ve věku 45 let)
Santo Domingo de la Calzada
PohřbenKatedrála v Toledu
ManželkaJana z Peñafielu
PotomciJan I. Kastilský
Eleonora Kastilská
Jana
DynastieTrastámarové
OtecAlfons XI. Kastilský
MatkaEleonora z Guzmánu
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Biografie

editovat

Původ, mládí

editovat

Narodil se jako třetí syn z deseti nemanželských dětí (devíti synů a jedné dcery) kastilského krále Alfonsa XI. a jeho milenky Eleonory z Guzmánu, prapravnučky leónského krále Alfonse IX. Leónského; dva jeho starší bratři však zemřeli v dětském věku.

Po narození ho adoptoval Rodrigo Álvarez de las Asturias, pokrevní příbuzný Alfonse XI., který zemřel již následujícího roku; malý Jindřich po něm zdědil hrabství Noreña. Později mu jeho královský otec udělil hrabství Trastámara a panství Lemos a Sarría v Galicii a města Cabrera a Ribera, čímž se z Jindřicha stal největší a nejvýznamnější držitel statků na severovýchodě Iberského poloostrova. Jako hrabě Trastámara později položil počátek dynastii králů panujících v Kastilii a Leónu a později i v Aragonii, jež podle jeho titulu byla nazvána dynastií Trastámara.

Dokud žil Alfons XI., zahrnoval svou milenku Eleonoru tituly, privilegii a statky za každé dítě, jež mu porodila. To bylo příčinou nespokojenosti v řadách šlechty a především ze strany legitimní královny Marie Portugalské a Alfonsova legitimního dědice a následníka infanta Petra. Čas jejich odplaty nastal, když Alfons XI. zemřel.

Válka o kastilský trůn

editovat
 
Korunovace Jindřicha II. Kastilského

Situace Jindřicha a jeho sourozenců se radikálně změnila po smrti jejich otce, který v březnu roku 1350 padl za oběť epidemie moru při obléhání Gibraltaru. Král nebyl ještě ani pohřben a od Eleonory a jejích dětí se začali odtahovat jejich dosavadní přívrženci. Eleonora i s dětmi zůstali se souhlasem nového krále, jímž se stal o rok mladší nevlastní Jindřichův bratr, jediný legitimní syn Alfonse XI. Petr I. Krutý, u královského dvora. Situace však byla stále méně stabilní a Jindřich a jeho sourozenci utekli a rozprchli se v obavách z toho, co by mohli očekávat ze strany nového krále. Obavy byly zcela namístě. Královna vdova Marie Portugalská, matka Petra I., rozkázala zakrátko Eleonoru z Guzmánu uvěznit, načež (pravděpodobně rovněž z jejího rozkazu) byla bývalá králova milenka roku 1351 zavražděna. To vyvolalo povstání Jindřicha a jeho bratra Fadriqua Alfonse proti králi a jeho matce. Mladý král svou vládu opíral o drobnou šlechtu, měšťanstvo a úředníky, popudiv tak proti sobě velké rody vysoké šlechty. V čele vzmáhající se opozice stanul bývalý rádce krále Alfonsa XI. Jan Alfons de Albuquerque, který se spojil s Jindřichem a jeho bratry. Povstání však bylo potlačeno a vzbouřenci prchli do Aragonie, kde získali podporu krále Petra IV. Aragonského. Mezi Kastilií a Aragonií vypukl dlouholetý konflikt zvaný Válka dvou Petrů. V této válce získal převahu Petr I., který v bitvě u Araviany (1359) Jindřicha Trastámaru a jeho stoupence porazil. Jindřich se uchýlil do Francie, kde hledal další spojence proti nevlastnímu bratrovi.

 
Pomník Jindřicha II. v Madridu

Do roku 1365 probíhala válka pouze mezi Aragonií a Kastilií, jíž se Jindřich aktivně neúčastnil a jež měla charakter vnitřního hispánského konfliktu. Situace se změnila, když se do něj zapojily francouzské a anglické síly, což z něj učinilo jednu z front stoleté války. Jindřich získal podporu své věci ve Francii a roku 1366 vtáhl znovu do Hispánie s francouzskými jednotkami pod velením Bertranda du Guesclina. Díky tomu donutil Petra uprchnout a získal v Kastilii převahu, což mu umožnilo nechat se 29. března téhož roku korunovat v Burgosu. Petr I. však získal podporu Anglie a zakrátko vtáhl do země z Gaskoňska doprovázeje anglické jednotky pod velením nástupce anglického trůnu, Černého prince Eduarda. Přes značnou převahu kastilsko-francouzských sil byl Jindřich Trastámara poražen ve velké bitvě u Nájery (1367). Petr I., který triumfoval především díky jednotce anglických lučištníků, však nedokázal využit konfliktu ve svůj prospěch. Když pak Angličané, s nimiž se mezitím nepohodl, opustili Kastilii, Jindřich nevlastního bratra napadl znovu a tentokrát ho v bitvě u Montielu (1369) porazil. Petr se uchýlil do hradu v Montiel, kde byl silami Jindřichovými obklíčen. Při osobních jednáním mezi bratry Jindřich vlastnoručně Petra zavraždil (probodl ho při souboji dýkou), což mu otevřelo cestu k trůnu.

Vláda

editovat

I jako král zůstal Jindřich spojencem Francie a protivníkem Anglie a Portugalska. Ve vnitřní politice pokračoval v centralistickém kursu svého nevlastního bratra a předchůdce. Svou vládu upevnil po odražení dvou pretendentů trůnu Kastilie a Leónu:

Mezinárodní pozice Jindřichova se stabilizovala roku 1375, kdy se mu podařilo uzavřít mír s Anglií a Aragonií. Ve své zemi upevňoval svou vládu tím, že si získával přívržence udělováním hodností, titulů a statků (tzv. Mercedes enriqueñas).

Po vizigótském králi Egikovi z konce 7. století byl Jindřich prvním hispánským panovníkem, který použil antisemitismu jako nástroje politického boje. Souviselo to mj. s tím, že židovská menšina v Kastilii významně sympatizovala s jeho protivníkem Petrem I. Znamenalo to konec koexistence s nimi a začátek období pogromů, za sto let pak vyhnání Židů a v konečném výsledku i vznik inkvizice.

Manželství, potomci

editovat

Jindřich se roku 1350 oženil na popud své matky s Juanou Manuel, dcerou Juana Manuela, příslušníka mladší větve kastilského královského domu, a Blanky de Lara de la Cerda, vnučky Ferdinanda de la Cerda. (Předpokládá se, že právě tento sňatek byl impulsem k tomu, že královna-vdova nechala Eleonoru z Guzmánu zabít). Z jejich manželství se narodily tři děti, nejstarší syn a dvě dcery, z nichž mladší zemřela jako sedmileté dítě.

Z mimomanželských vztahů měl král ještě dalších čtrnáct dětí.

Smrt

editovat

Jindřich zemřel 29. května 1379 v Santo Domingo de la Calzada. Na kastilský trůn po něm nastoupil jeho syn Jan jako Jan I. Kastilský. Po Jindřichově smrti byly jeho ostatky přepraveny do Burgosu, poté do Valladolidu a nakonec do Toleda, kde byly uloženy v královské kryptě katedrály Panny Marie. Jeho útroby však byly pohřbeny v katedrále v Santo Domingo de la Calzada, místě jeho smrti.

Vývod z předků

editovat
 
 
 
 
 
 Alfons X. Kastilský
 
 
 Sancho IV. Kastilský
 
 
 
 
 
 
 Jolanta Aragonská
 
 
 Ferdinand IV. Kastilský
 
 
 
 
 
 
 Alfons z Molina
 
 
 Marie z Moliny
 
 
 
 
 
 
 Mayor Alonso z Meneses
 
 
 Alfons XI. Kastilský
 
 
 
 
 
 
 Alfons III. Portugalský
 
 
 Dinis I. Portugalský
 
 
 
 
 
 
 Beatrix Kastilská
 
 
 Konstancie Portugalská
 
 
 
 
 
 
 Petr III. Aragonský
 
 
 Alžběta Aragonská
 
 
 
 
 
 
 Konstancie Sicilská
 
Jindřich II. Kastilský
 
 
 
 
 
 Pedro Nuñez de Guzman
 
 
 Álvaro Perez de Guzman
 
 
 
 
 
 
 Teresa Rodriguez Brizuela
 
 
 Pedro Núñez de Guzmán
 
 
 
 
 
 
 Gonzalo Rodriguez Giron
 
 
 Maria Giron
 
 
 
 
 
 
 Elvira Diaz de Castañeda
 
 
 Eleonora z Guzmánu
 
 
 
 
 
 
 Pedro Ponce de Cabrera
 
 
 Fernán Pérez Ponce de León
 
 
 
 
 
 
 Aldonza Alonso de León
 
 
 Beatriz Ponce de León
 
 
 
 
 
 
 Gutierre Suarez de Meneses
 
 
 Urraca Gutiérrez de Meneses
 
 
 
 
 
 
 Elvira Anes de Sousa
 

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jindřich_II._Kastilský&oldid=23762000“