Otevřít hlavní menu

Germaine z Foix

aragonská královna

Germaine z Foix (katalánskyː Germana de Foix; francouzskyː Germaine de Foix; 148815. října 1536) byla sňatkem aragonskou královnou.

Germaine z Foix
aragonská, neapolská, sardinská, sicilská a navarrská královna
Germaine de Foix1.jpg
Manžel Ferdinand II. Aragonský
Johan Braniborsko-Ansbašský
Ferdinand z Kalábrie
Narození 1488
Foix, Francie
Úmrtí 15. října 1536 (asi 48 let)
Valencie, Španělsko
Potomci Jan z Girony
Isabela Kastilská
Rod Foix
Otec Jan z Foix, vikomt z Narbonne
Matka Marie Orleánská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Germainin otec Jan z Foix, vikomt z Narbonne, byl synem královny Eleonory Navarrské. Její matka, Marie Orleánská byla sestrou francouzského krále Ludvíka XII.

KrálovnaEditovat

Po smrti své manželky Isabely I. musel Ferdinand II. Aragonský předat vládu nad Kastilií svému zeti Filipovi Burgundskému, který převzal moc jménem své manželky Jany, Isabeliny dědičky. Ferdinand s Filipovou politikou nesouhlasil, a tak, aby zabránil jeho budoucí vládě nad Aragonií, se rozhodl najít si novou manželku. Nový mužský dědic by nahradil Janu v linii následnictví. O sňatku jednal s francouzským krále Ludvíkem XII., v naději, že získá přístup k navarrskému trůnu. Smlouvou z Blois Ludvík XII. souhlasil se svatbou své neteře Germaine z Foix s Ferdinandem. Germaine byla Ludvíkovou neteří (dcerou jeho sestry) a Ferdinandovou praneteří (vnučkou jeho nevlastní sestry). Ludvík XII. mu také přenechal svůj slabý nárok na neapolské království a své neteři jeruzalémské království, ale pouze pod podmínkou, že porodí mužského dědice. Sňatek mezi čtyřiapadesátiletým Ferdinandem a osmnáctiletou Germaine se konal v březnu 1506. Výsledkem bylo dočasné příměří mezi oběma panovníky.

V roce 1506 zemřel Filip Burgundský a Ferdinand se stal regentem Kastilie za svou mentálně nestabilní dceru Janu. Ferdinand s Germaine měli syna Jana, knížete z Girony, který se narodil 3. května 1509, zemřel však krátce po porodu. Navzdory užívání afrodisiak spolu žádné další děti neměli. Kdyby Jan přežil, aragonská koruna by se znovu oddělila od kastilské. S Janovou smrtí se aragonskou dědičkou stala opět kastilská královna Jana. Ferdinandova diplomatická prohnanost a spojenectví s Francií rozzuřili anglického krále Jindřicha VIII. Tudora, manžela Ferdinandovy a Isabeliny dcery Kateřiny. Jindřich tak využil příležitosti a v roce 1514 provdal svou sestru Marii za francouzského krále Ludvíka XII.

Smrt Ferdinanda a nástup KarlaEditovat

Ferdinand 23. ledna 1516 zemřel a Germaine ovdověla. Ferdinandovými nástupci byli dcera Jana a její syn Karel. Ferdinand však zanechal Germaine roční důchod 50 000 zlatých florinů a v poslední vůli vnukovi uložil, aby se o vdovu postaral.

V roce 1517 přijel nový král Kastilie a Aragonu Karel z Nizozemí do Kastilie. Germaine se přestěhovala z Aragonu do Kastilie, aby se připojila k jeho dvoru, kde 17letý panovník svou 29letou babičku přijal. Na její počest uspořádal několik turnajů a banketů. 20. srpna 1518 Germaine ve Valencii porodila dceru Isabelu. Někteří historikové se domnívají, že byl Isabeliným otcem Karel; Germaine ji ve své poslední vůli označila za "infantku Isabelu", titul, který užívala jen dcera krále.

V roce 1519 se Karel, Germaine a Karlova sestra Eleonora odstěhovali z Kastilie do Aragonu. Karel strávil v Aragonu rok, během něhož jednal s parlamentem. Mezitím Germaine v Barceloně zasnoubil s markrabětem Johanem Braniborsko-Ansbašským. Germaine odjela s Karlem do Německa, kde se provdala.

Místokrálovna ValencieEditovat

V roce 1523 Karel pár jmenoval místodržícími Valencie. Tam se Germaine zabývala revoltou valencijských cechů. Germaine s nimi upřednostňovala drsné zacházení; zřejmě sama podepsala sto rozsudků smrti a dohromady proběhlo na 800 poprav. V prosinci 1524 Germaine podepsala milost, kterou oficiálně ukončila pronásledování všech bývalých účastníků rebelie.

Valencijští historikové přiznávají, že skutečnost, že Germaine přemístila svůj dvůr do Valencie, byla prvním krokem v úpadku původního jazyka Valencie, protože vyšší třídy začaly upřednostňovat Španělštinu nad svým rodným jazykem, aby ji potěšily.

V roce 1525 Germainin manžel Johan zemřel a ona se znovu provdala za kalábrijského vévodu Ferdinanda, syna Frederika Neapolského a jeho druhé manželky Isabely del Balzo. Oba byli nadále místodržícími Valencie a patrony umění a hudby.

Germaine zemřela 15. října 1536, pravděpodobně na obezitu spojenou s otoky a byla pohřbena v klášteře San Miguel de los Reyes. Vévoda z Kalábrie zůstal místokrálem až do své smrti v roce 1550.

Vývod z předkůEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Germaine of Foix na anglické Wikipedii.

Externí odkazyEditovat