Aragonská koruna

Aragonská koruna (katalánsky Corona d'Aragó, aragonsky Corona d'Aragón, kastilsky Corona de Aragón) je souhrnné pojmenování pro všechna historická území, která byla podřízena svrchovanosti aragonského krále mezi roky 1164 a 1707. Jádrem Aragonské koruny byla personální unie Aragonského království a Barcelonského hrabství, jíž roku 1137 dalo základ manželství královny Petronily Aragonské a hraběte Ramona IV. Barcelonského. S nástupem jejich syna Alfonse II. na trůn roku 1162 (bylo mu tehdy 5 let, takže nominálně vládl spolu s matkou-regentkou a když ta o dva roky později abdikovala, vykonávala za něj vládu regentská rada) nastoupila na aragonský trůn barcelonská dynastie.

Koruna aragonská
Corona d'Aragón (an)
Corona d'Aragó (ca)
Corona Aragonum (la)
Corona de Aragón (es)
1162–1715
Vlajka státu
vlajka
Státní znak
znak
geografie
Mapa
Země náležející k Aragonské koruně, samotné Aragonské království je zvýrazněné
neurčité a neustálené
parlament: Monzón (13.–16. stol.) aj.
sídlo rady: Barcelona (13.–16. stol.), Neapol (Alfons V.)
obyvatelstvo
státní útvar
feudální monarchie a konfederace několika království a dalších celků podřízených koruně
vznik:
Alfons II. nastoupil na trůn, čímž vznikla personální unie Barcelony a Aragonu
zánik:
29. 6. 1707Filip V. zrušil Dekrety z Nueva Planta korunu i její zákony
státní útvary a území
Předcházející:
Aragonské království Aragonské království
Barcelonské hrabství Barcelonské hrabství
Sicilské království Sicilské království
Neapolské království Neapolské království
Taifská království Taifská království
Mallorské království Mallorské království
Nástupnické:
Kastilsko-aragonská unie Kastilsko-aragonská unie
Španělské impérium Španělské impérium
Habsburské Španělsko Habsburské Španělsko
Francouzské království Francouzské království

Později, jako výsledek reconquisty nových území i sňatkové politiky, se unie královstí aragonského a hrabství barcelonského rozrostla o valencijské, mallorské a neapolské království, ostrovy Sicílie, Sardinie a Korsika, vévodství aténské a neopatrijské.

Svatbou Katolických Veličenstev Isabely Kastilské a Ferdinanda II. Aragonského byl zahájen proces spojení se zeměmi Kastilské koruny, čímž vzniklo sjednocené Španělské království jako centralistický stát. Španělští králové užívali titulů „aragonský král“ a „kastilský král“ až do roku 1707, kdy Filip V. Španělský většinu práv a titulů eliminoval. Země Aragonské koruny se rozprostíraly na území moderních států Španělsko, Andorra, Francie, Itálie, Malta a Řecko.