Tento článek je o historickém termínu. O sociologickém pojmu pojednává článek Panství (sociologie).

Panství (německy Herrschaft, latinsky dominium) je historický termín, který označuje formu vlády na konkrétním území spadajícího pod patrimoniální správu jednoho feudálního vlastníka (pána) šlechtického původu (rodu). Jednalo o více či méně samostatné správní jednotky, pro které se někdy užívá také označení baronie.

Sedláci odevzdávají daně pánovi. Dřevoryt z 15. století

V obecném smyslu termín panství celkově označuje soubor soukromého (rodového) majetku, jejž tvořily reprezentační či hospodářské stavby, města, vesnice, polnosti, lesy a vodohospodářských staveb apod., včetně poddaných, hospodařících na a služebnictva.

Povinnosti pánaEditovat

Každý vlastník panství měl také povinnosti podle zásady „loajalita a poslušnost výměnou za ochranu a obranu“. To vlastníkovi ukládalo povinnost poskytnout závislým osobám základní ekonomické zabezpečení a podporu v případě nemoci, neúrody nebo katastrof, ochranu před verbováním žoldáky pro cizí vojska a také zajistit pohřeb členů poddaných rodin. Jeho povinností bylo rovněž zajistit náboženský smír, urovnávat spory a v případě potřeby svolat rozhodčí soud, který měl narušitele míru a rebely odsoudit k smrti.

Pán byl zpravidla nadán patronátním právem, tzn. měl pravomoc určovat náboženskou orientaci na svém panství, volit duchovenstvo i nařídit změnu vyznání. Páni pro své kostely často pořizoval ostatky světců, které byly vystaveny v relikviářích a hlídaly rodové hrobky spráce panství.

Duchovní panství, tj. panství náboženských institucí nebo jednotlivých klášterů vznikala většinou z donací světských pánů, kteří chtěli na svém panství podporovat vzdělání a duchovní rozvoj, ale také dosáhnout společenské prestiže. Co se týká sociálního chování a práv podřízenosti světskému systému, církevní panství se obvykle nelišila od světských.

Panství v Rakouském císařstvíEditovat

Rakouské císařství bylo feudální absolutistickou monarchií, v níž moc do roku 1848 patřila aristokracii, šlechtě. Šlechtici na svých panstvích měli všechny pravomoci, postupně však o některé přicházeli ve prospěch Habsburků a jejich centralizujícího se císařství. Habsburkové postupně státní správu reformovali, zavedli v Čechách kraje (řízené šlechtici, hejtmany), došlo k pozvolným změnám v soudnictví, berní správě. Panství však zůstávala. V roce 1848 bylo v Čechách 1421 samosprávných panství, statků a míst.

Po zrušení nevolnictví a v důsledku revolučních událostí roku 1848 došlo v Rakouském císařství k radikálním změnám státní správy. Byla zrušena panství šlechty a během roku 1850 ustanoveny nové kraje, politické a soudní okresy.[1]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. SOVADINA, Miloslav. Správní vývoj Českolipska. Česká Lípa: Státní okresní archiv, 1998. ISBN 80-238-3843-1. Kapitola Charakter správy před rokem 1848, s. 16. 

LiteraturaEditovat

  • ŠIMŮNEK, Robert. Obraz šlechtického panství v Čechách 1500-1750. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2018. 706 s. ISBN 978-80-7422-654-0. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat