Světové dědictví

kulturní a přírodní památky po celém světě, které byly pro svou unikátnost vybrány organizací UNESCO a přijaty na tzv. „seznam světového dědictví“
Mapa zobrazující počet památek světového dědictví v jednotlivých státech
Mapa zobrazující koncentraci památek UNESCO v jednotlivých evropských zemích. Čísla v rámečku udávají kolik tisíc km2 připadá na 1 památku UNESCO v daném státě. Červená - nejvyšší hustota, světle modrá - nejnižší hustota.

Jako světové dědictví se označují nejrůznější kulturní a přírodní památky po celém světě, které byly pro svou unikátnost vybrány organizací UNESCO a přijaty na tzv. „seznam světového dědictví“. Na tomto seznamu se nacházejí nejrůznější budovy, hory, jezera, národní parky i celá města. Podle Úmluvy o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví z roku 1972 jsou smluvní státy, na jejichž území se dané památky nachází, zavázány jejich ochranou.

V červenci 2017 bylo na seznamu světového dědictví 1073 položek. Z toho 832 položek kulturního dědictví, 206 přírodního a 35 smíšeného ve 167 státech světa.[1] Česko má na tomto seznamu celkem 12 památek. Další 4 položky má Česko v kategorii nehmotného kulturního dědictví.

Obsah

DějinyEditovat

Myšlenka spojit péči o ochranu přírodních a kulturních památek lidstva, tedy jakéhosi „světového dědictví“, vznikla ve Spojených státech. Toto spojení vyjadřuje skutečnost, že se člověk a příroda vzájemně ovlivňují a je tedy nezbytná jak ochrana přírody, tak ochrana nejdůležitějších výtvorů lidské činnosti ve vzájemné jednotě. Konference konaná v Bílém domě ve Washingtonu v roce 1965 vyzvala k založení „Nadace světového dědictví“, která by podporovala mezinárodní spolupráci směřující k zachování mimořádně významných přírodních oblastí a historických památek pro současné i budoucí pokolení.

Podobný návrh vypracoval roku 1968 také Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) jako doporučení pro své členy. Oba návrhy byly předloženy k diskusi na konferenci OSN o životním prostředí konané ve Stockholmu v roce 1972. 16. listopadu téhož roku byla pak na generální konferenci UNESCO schválena Úmluva o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví (The Convention concerning the Protection of World Cultural and Natural Heritage) poměrem hlasů 75 pro, 1 proti, 17 se zdrželo hlasování. V platnost vstoupila dne 17. prosince 1975.

ČSFR přistoupila k Úmluvě k 15. listopadu 1990 a závaznou se pro ni stala dnem 15. února 1991. Na základě sukcese je platná pro ČR. Text Úmluvy byl publikován ve Sbírce zákonů č. 159/1991 Sb.[2]

Hlavním posláním Úmluvy je povinnost smluvního státu zabezpečit označení, ochranu, zachování a předávání kulturního a přírodního dědictví budoucím generacím. Stát to zajistí při maximálním využití svých vlastních zdrojů, případně s mezinárodní pomocí a spoluprací.

Druhy památekEditovat

Podle Úmluvy se u jednotlivých památek rozlišuje mezi kulturním a přírodním dědictvím.

Kulturní dědictvíEditovat

 
Rozšíření kulturních památek

Za kulturní dědictví jsou považovány:

  • památníky (architektonická díla, díla monumentálního sochařství a malířství, prvky či struktury archeologické povahy, nápisy, jeskynní obydlí a kombinace prvků, jež mají výjimečnou světovou hodnotu z hlediska dějin, umění či vědy);
  • skupiny budov (skupiny oddělených či spojených budov, které mají z důvodu své architektury, stejnorodosti či umístění v krajině výjimečnou světovou hodnotu z hlediska dějin, umění či vědy);
  • lokality (výtvory člověka či kombinovaná díla přírody a člověka a oblasti zahrnující místa archeologických nálezů mající výjimečnou světovou hodnotu z dějinného, estetického, etnologického či antropologického hlediska).

Přírodní dědictvíEditovat

 
Rozšíření přírodních památek

Za přírodní dědictví jsou považovány:

  • přírodní jevy tvořené fyzickými a biologickými útvary nebo skupinami takovýchto útvarů, jež mají výjimečnou světovou hodnotu z estetického či vědeckého hlediska;
  • geologické a fyziografické útvary a přesně vymezené oblasti, které tvoří místo přirozeného výskytu ohrožených druhů zvířat a rostlin výjimečné světové hodnoty z hlediska vědy či péče o zachování přírody;
  • přírodní lokality, či přesně vymezené přírodní oblasti světové hodnoty z hlediska vědy, péče o zachování přírody nebo přírodní krásy.

KritériaEditovat

Památky zařazené na Seznam světového dědictví musí splňovat alespoň jedno z deseti kritérií, která byla stanovena organizací UNESCO.[3] Kritéria se označují malými římskými číslicemi. Až do konce roku 2004 byly rozděleny do dvou skupin – na kulturní (i-vi)[4] a přírodní (i-iv). Avšak od roku 2005 bylo číslování spojeno a vzniklo tak označení i-x (přičemž i-vi značí kulturní dědictví, vii-x přírodní dědictví). Není výjimkou, že některé památky splňují i několik kritérií současně.

Kulturní dědictví[5]

(i) – je mistrovským dílem tvůrčího talentu člověka
nebo
(ii) – představuje významný mezník v hodnotách člověka (v určité době nebo kulturním období) ve vývoji v architektuře, technice, umění či urbanismu
nebo
(iii) – je jedinečným důkazem o existující nebo už vymizelé civilizaci nebo kulturní tradici
nebo
(iv) – je skvělou ukázkou stavby, architektonického nebo technologického souboru, dokumentující jednu nebo více významných etap v historii lidstva
nebo
(v) – je skvělou ukázkou určitého způsobu osidlování nebo způsobu využití půdy či moře, typického pro nějakou kulturu, zejména tam, kde hrozí poškození vnějšími či vnitřními vlivy, jejichž dopad by byl nevratný
nebo
(vi) – souvisí přímo nebo specificky s událostmi, s tradicemi, s převratnými myšlenkami, s vyznáním či vírou, s literaturou či uměním majícím univerzální význam (toto kritérium není obvykle používáno samostatně, ale společně s jinými kritérii)

Přírodní dědictví[5]

(vii) – obsahuje unikátní přírodní fenomén či oblasti výjimečné přírodní krásy a estetického významu
nebo
(viii) – je skvělou ukázkou dokumentující významné fáze přírodního vývoje Země, včetně dokladů o lidské evoluci, ukázkou významných právě probíhajících geologických procesů, případně je významným geomorfologickým či fyziografickým útvarem
nebo
(ix) – je skvělou ukázkou probíhajících ekologických a biologických procesů v rámci evoluce a vývoje pozemních, sladkovodních, pobřežních či mořských ekosystémů a společenstev rostlin a živočichů
nebo
(x) – obsahuje nejdůležitější a nejvýznamnější přírodní biotopy klíčové pro zachování místní biologické rozmanitosti, včetně takových biotopů, kde se nachází ohrožené druhy rostlin a živočichů výjimečné světové hodnoty z hlediska vědy a ochrany přírody

Smluvní státy a jejich závazkyEditovat

Smluvní státy se zavázaly, že budou usilovat:[6]

  1. o přijetí všeobecné politiky zaměřené na posílení úlohy kulturního a přírodního dědictví v životě společenství a začlenění ochrany tohoto dědictví do komplexních plánovacích programů;
  2. o vytvoření služeb na ochranu, zachování a prezentování kulturního a přírodního dědictví a příslušnými zaměstnanci, majících prostředky na výkon těchto funkcí, na svých územích tam, kde takového služby neexistují;
  3. o rozvinutí vědeckých a technických studií a výzkumu a o vypracování metod práce, se kterými bude stát schopen působit proti nebezpečím, která ohrožují jeho kulturní nebo národní dědictví;
  4. o přijetí odpovídajících právních, vědeckých, technických, administrativních a finančních opatření potřebných pro označení, ochranu, zachování, prezentování a obnovu tohoto dědictví; a
  5. o podporu při vytváření nebo rozvíjení národních či regionálních středisek pro školení v oblasti ochrany, zachování a prezentování kulturního a přírodního dědictví a o podporování vědeckého výzkumu v této oblasti.

Výbor pro světové dědictvíEditovat

V rámci UNESCO byl ustaven Mezivládní výbor pro ochranu kulturního a přírodního dědictví výjimečné světové hodnoty, nazývaný „Výbor pro světové dědictví“. Tento výbor založil, aktualizuje a publikuje „Seznam světového dědictví“.

Soupis vlastnictvíEditovat

Každý smluvní stát má právo předložit Výboru pro světové dědictví soupis vlastnictví tvořícího součást kulturního a přírodního dědictví, který se nachází na jeho území. Výbor stanovil přesná kritéria, která musí být splněna, aby byl návrh zařazen na Seznam. Kritéria lze nalézt na internetových stránkách UNESCO.

Seznam světového dědictví v ohroženíEditovat

Vedle tohoto Seznamu je veden „Seznam světového dědictví v ohrožení“, seznam vlastnictví uvedeného v „Seznamu světového dědictví“, na jehož zachování jsou potřebné větší operace. Do tohoto seznamu může být zahrnuto pouze takové vlastnictví, které tvoří součást kulturního a přírodního dědictví a hrozí mu závažné a zvláštní nebezpečí, jako je hrozba zmizení vyvolaná zrychleným chátráním, rozsáhlými veřejnými či soukromými projekty rychlého urbanistického či turistického rozvoje; ničení vyvolané změnami v používání či vlastnictví půdy, velké změny, jejichž příčina je neznáma; opuštění z jakéhokoliv důvodu; vypuknutí či hrozba ozbrojeného konfliktu; kalamity a pohromy hrozivé požáry, zemětřesení a sesuvy půdy; sopečné erupce; změny hladiny vody, záplavy a přílivové vlny.

Fond světového dědictvíEditovat

Dále byl vytvořen Fond na ochranu světového kulturního a přírodního dědictví výjimečně světové hodnoty, nazývaný „Fond světového dědictví“. Zdroje Fondu tvoří:

  • povinné a dobrovolné příspěvky smluvních států,
  • příspěvky, dary nebo odkazy, jež mohou poskytnout:
    • jiné státy;
    • UNESCO, jiné organizace v rámci systému OSN, zejména UNDP či jiné mezivládní organizace;
    • veřejné či soukromé orgány nebo jednotlivci;
  • jakékoliv úroky připadající na zdroje Fondu;
  • fondy vzniklé sbírkami a příjmy z akcí organizovaných ve prospěch Fondu; a
  • veškeré další zdroje, jež jsou v souladu s předpisy Fondu, jak jsou navrženy Výborem pro světové dědictví.

Pomoc poskytovaná VýboremEditovat

Pomoc poskytovaná Výborem pro světové dědictví může zahrnovat následující formy:

  1. výzkumy týkající se uměleckých, vědeckých a technických problémů vyplývajících z ochrany, zachování, prezentování a obnovy kulturního a přírodního dědictví;
  2. ustanovení expertů, techniků a zkušených pracovníků, aby bylo zajištěno správné provedení prací;
  3. školení pracovníků a specialistů na všech úrovních v oblasti označení, ochrany, zachování, prezentování a obnovy kulturního a přírodního dědictví;
  4. dodání zařízení, které dotyčný stát nevlastní nebo nemůže získat;

půjčky s nízkým úrokem nebo bezúročné půjčky splatné na dlouhodobém základě; ve výjimečných případech a ze zvláštních důvodů poskytnutí nenávratných příspěvků.

ZasedáníEditovat

Jednotlivá zasedání Výboru pro světové dědictví se konají několikrát do roka. Na těchto zasedáních se projednává správa stávajících památek ze seznamu světového dědictví a přijímají se nominační dokumenty z jednotlivých států. Vrcholem těchto zasedání bývá to, během kterého se vyhlašují nové památky, které se budou připisovat na seznam. Konají se v různých státech, poměrně často pak v Paříži, kde má Výbor pro světové dědictví své sídlo. Následující tabulka zachycuje místo a data konání jednotlivých zasedání.

Zasedání Rok Datum Hostující město Stát
1 1977 27. června1. července Paříž Francie  Francie
2 1978 5. září8. září Washington Spojené státy americké  Spojené státy americké
3 1979 22. října26. října Káhira a Luxor Egypt  Egypt
4 1980 1. září5. září Paříž Francie  Francie
5 1981 26. října30. října Sydney Austrálie  Austrálie
6 1982 13. prosince17. prosince Paříž Francie  Francie
7 1983 5. prosince9. prosince Florencie Itálie  Itálie
8 1984 29. října2. listopadu Buenos Aires Argentina  Argentina
9 1985 2. prosince6. prosince Istanbul Turecko  Turecko
10 1986 24. listopadu28. listopadu Paříž Francie  Francie
11 1987 7. prosince11. prosince Paříž Francie  Francie
12 1988 5. prosince9. prosince Brasília Brazílie  Brazílie
13 1989 11. prosince15. prosince Paříž Francie  Francie
14 1990 7. prosince12. prosince Banff Kanada  Kanada
15 1991 9. prosince13. prosince Kartágo Tunisko  Tunisko
16 1992 7. prosince14. prosince Santa Fé Spojené státy americké  Spojené státy americké
17 1993 6. prosince11. prosince Cartagena Kolumbie  Kolumbie
18 1994 12. prosince17. prosince Phuket Thajsko  Thajsko
19 1995 4. prosince9. prosince Berlín Německo  Německo
20 1996 2. prosince7. prosince Mérida Mexiko  Mexiko
21 1997 1. prosince6. prosince Neapol Itálie  Itálie
22 1998 30. listopadu5. prosince Kjóto Japonsko  Japonsko
23 1999 29. listopadu4. prosince Marrákéš Maroko  Maroko
24 2000 27. listopadu2. prosince Cairns Austrálie  Austrálie
25 2001 11. prosince16. prosince Helsinky Finsko  Finsko
26 2002 24. června29. června Budapešť Maďarsko  Maďarsko
27 2003 30. června5. července Paříž Francie  Francie
28 2004 28. června7. července Su-čou Čína  Čína
29 2005 10. července17. července Durban Jihoafrická republika  Jihoafrická republika
30 2006 8. července16. července Vilnius Litva  Litva
31 2007 23. června1. července Christchurch Nový Zéland  Nový Zéland
32 2008 2. července10. července Québec Kanada  Kanada
33 2009 22. června30. června Sevilla Španělsko  Španělsko
34 2010 25. července3. srpna Brasília Brazílie  Brazílie
35 2011 19. června29. června Paříž Francie  Francie
36 2012 25. června5. července Petrohrad Rusko  Rusko
37 2013 17. června27. června Phnompenh Kambodža  Kambodža
38 2014 17. června25. června Dauhá Katar  Katar
39 2015 28. června8. července Bonn Německo  Německo
40 2016 10. července17. července[p. 1] Istanbul Turecko  Turecko
41 2017 2. července12. července Krakov Polsko  Polsko

Seznam světového dědictví v roce 2017Editovat

V roce 2017 je na Seznamu světového dědictví 1073 položek. Z toho 832 položek kulturního dědictví, 206 přírodního a 35 smíšeného ve 167 státech světa.[1] Nejvíce památek světového dědictví se nachází v Itálii (53), Čínské lidové republice (52) a Španělsku (46). Česko má těchto památek 12.[7] Následující srovnávací graf zachycuje státy, které mají deset a více památek světového dědictví:

BulharskoChorvatskoRakouskoNizozemskoArgentinaŠvýcarskoJižní KoreaPeruČeskoBelgieTureckoPortugalskoŠvédskoPolskoKanadaŘeckoAustrálieJaponskoBrazílieÍránSpojené státy americkéRuská federaceSpojené královstvíMexikoIndieNěmeckoFrancieŠpanělskoČLRItálie 

SeznamEditovat

PoznámkyEditovat

  1. Původně mělo být do 20. července, ale kvůli vojenskému převratu v Turecku skončilo zasedání dříve.

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku World Heritage Site na anglické Wikipedii.

  1. a b World Heritage List [online]. World Heritage UNESCO, [cit. 2015-07-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Plný text v češtině na webu Ministerstva životního prostředí
  3. Dostupné v angličtině na UNESCO World Heritage Centre – The Criteria for Selection
  4. V českém překladu dostupné na webu středočeského kraje
  5. a b Kritéria výběru na stránkách UNESCO (anglicky)
  6. Úmluva o ochraně světového a kulturního dědictví, článek 5. Cit. doslova. Dostupné online.
  7. Podrobný soupis je dostupný na webu Národního památkového ústavu

Externí odkazyEditovat