Mezinárodní svaz ochrany přírody
Mezinárodní svaz ochrany přírody (anglicky International Union for Conservation of Nature, IUCN) je mezinárodní organizace zaměřená na uchování přírodních zdrojů. Byla založena v roce 1948 a má sídlo ve švýcarském Glandu u Ženevského jezera. IUCN spojuje 83 států, 108 státních institucí, 766 nevládních organizací, 81 mezinárodních organizací a kolem 10 000 odborníků a vědců z celého světa.[1]
Mezinárodní svaz ochrany přírody | |
---|---|
Logo mezinárodní organizace IUCN | |
Zkratka | IUCN |
Vznik | 5. října 1948 |
Typ | mezinárodní nevládní organizace (INGO) |
Právní forma | mezinárodní organizace |
Účel | uchování přírodních zdrojů |
Sídlo | Rue Mauverney 28, 1196 Gland, Switzerland |
Místo | Švýcarsko |
Působnost | celosvětově |
Úřední jazyk | francouzština, angličtina, španělština |
Lídr | Inger Andersenová (* 1958) |
Tržby | 148 mil. $ (2019) |
Počet zaměstnanců | 1 100 |
Ocenění | Cena kněžny asturské za svornost (1988) Blue Planet Prize (1993) |
Oficiální web | www |
Poznámky | je aktivní na sociálních sítích Facebook a Twitter |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Poslání
editovatPosláním IUCN je ovlivňovat, podporovat a pomáhat společnostem po celém světě v ochraně celistvosti a rozmanitosti přírody a zajišťovat, že jakékoli využívání přírodních zdrojů bude spravedlivé a ekologicky udržitelné.[1]
Historie
editovatPrvní generální ředitel UNESCO, Julian Huxley, který si přál postavit UNESCO na vědečtějších základech, zorganizoval kongres, na kterém měla vzniknout nová ekologická instituce, která by sloužila tomuto účelu.[2] Na tomto prvním kongresu konaném ve francouzském Fontainebleau 5. 10. 1948 se shodlo 18 vlád, 7 mezinárodních organizací a 107 národních organizací ochrany přírody na založení zastřešující instituce a podepsalo ustavující akt International Union for the Protection of Nature.[2]
Od tohoto začátku bylo převažující strategií nové instituce zkoumat a propagovat vzájemně výhodná ochranná opatření, která budou vyhovovat jak zastáncům hospodářského rozvoje, tak pomáhat lidem a státům lépe chránit jejich flóru a faunu.[2]
Organizace vždy zdůrazňovala nutnost respektovat potřeby místních obyvatel, aby mohli převzít budoucí dlouhodobé cíle ve svých místních oblastech:[2] Chráněná území a ohrožené druhy budou nejlépe chráněny, jestliže jejich ochranu budou místní obyvatelé považovat za svůj zájem. Práce s místními lidmi a nikoli proti nim se stala hlavní zásadou IUCN.[3]
Na tomto principu byla založena Strategie zachování světa (World Conservation Strategy) (1980). IUCN v ní jasně deklarovala svůj zájem na dialogu se zastánci hospodářského rozvoje. Dostalo se jí pozitivního mezinárodního ohlasu a zajistila IUCN podporu řady sponzorů, kteří sami nebyli schopni otevřít dialog v rozvojových zemích, ani neměli pocit, že OSN a mezinárodní banky se hodlají v takovém dialogu efektivně angažovat.[2]
IUCN se rozšířila do mnoha zemí světa a má k dispozici služby mnoha odborníků-dobrovolníků, kteří poskytují rady a konzervační služby na místní úrovni. Síť výborů a regionálních poradních orgánů se rozšiřuje do stále většího počtu zemí.[2]
Následuje přehled některých dat klíčových pro růst a rozvoj této organizace:[2]
- 1956: Jméno změněno z International Union for the Preservation of Nature (IUPN, Mezinárodní svaz za zachování přírody) na International Union for the Conservation of Nature and Natural Resources (IUCN, Mezinárodní svaz ochrany přírody a přírodních zdrojů)
- 1959: UNESCO se rozhodlo sestavit mezinárodní seznam přírodních parků a obdobných rezervací a generální tajemník OSN požádal IUCN, aby tento seznam připravila
- 1961: Po více než desetiletí problémů s financováním organizace se přední osobnosti vědy i podnikatelské sféry (včetně Juliana Huxleyho) rozhodli založit doplňkový fond (World Wildlife Fund, WWF), který se zaměří na vztahy s veřejností a zvyšování podpory ochrany přírody
- 1969: IUCN získává grant Fordovy nadace, který jí umožňuje podstatně rozšířit svůj mezinárodní sekretariát
- 1972: UNESCO přijímá Konvenci o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví a IUCN je požádána, aby zajistila sledování a vyhodnocování po technické stránce
- 1974: IUCN se zasazuje o získání souhlasu svých členů s Konvencí o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy divokých rostlin a zvířat (CITES), jejíž sekretariát původně sídlil v IUCN
- 1975: Nabývá účinnosti Konvence o mokřadech mezinárodní důležitosti (Ramsar) a její sekretariát je spravován ze sídla IUCN
- 1980: IUCN (spolu s Programem životního prostředí Spojených národů) a WWF spolupracují s UNESCO na vydání Světové strategie ochrany (přírody a památek)
- 1982: Valné shromáždění OSN přijímá Světovou chartu ochrany přírody, připravenou IUCN
- 1990: Organizace začala používat název World Conservation Union („Světový ochranářský svaz“), ale ponechala si zkratku IUCN
- 1993: IUCN (spolu s Programem životního prostředí OSN a s WWF) vydává Caring for the Earth („Péče o Zemi“)
- 2008: Organizace přestala používat název World Conservation Union a vrátila se k International Union for Conservation of Nature
Organizační struktura
editovatSvaz má tři složky: své členské organizace, svých 6 vědeckých komisí a svůj profesionální sekretariát.[1]
Členové
editovatSvaz sdružuje jak státy, tak nevládní organizace. Členové určují postoje Svazu, definují jeho globální pracovní program a volí jeho Radu (srovnatelnou s představenstvem společnosti) na Světovém ochranářském kongresu IUCN. Členské organizace se sdružují do národních a regionálních výborů.[1]
Členové IUCN z České republiky
editovat- Agentura ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK ČR) – Nature Conservation Agency of the Czech Republic (NCA CR)
- Český svaz ochránců přírody (ÚVR ČSOP) – Czech Union for Nature Conservation
- Ministerstvo životního prostředí ČR – Ministry of the Environment of the Czech Republic
- Správa Krkonošského národního parku (KRNAP) – The Krkonose Mountains National Park
- Unie českých a slovenských zoologických zahrad (UCSZOO) – Union of Czech and Slovak Zoos.[4]
Komise
editovatSedm komisí sleduje stav světových přírodních zdrojů, poskytuje IUCN know-how a poradenství v ochranářských otázkách:[1]
Komise pro správu ekosystémů
editovatCommission on Ecosystem Management Archivováno 3. 10. 2006 na Wayback Machine. (CEM): CEM poskytuje odborné poradenství k zacházení s přírodními i lidmi upravenými ekosystémy. V květnu 2008 měla 400 členů a vedla ji předsedkyně Hillary Masundire.[5][6]
Komise pro vzdělávání a komunikaci
editovatCommission on Education and Communication (CEC): CEC prosazuje strategické využívání komunikace a vzdělávání zainteresovaných osob o udržitelném využívání přírodních zdrojů. V květnu 2008 měla 500 členů a vedl ji předseda Keith Wheeler a místopředsedkyně Juanita Castaño.
Komise pro environmentální, ekonomickou a sociální politiku
editovatCommission on Environmental, Economic, and Social Policy Archivováno 5. 10. 2006 na Wayback Machine. (CEESP): CEESP poskytuje odborné znalosti a poradenství k hospodářským a sociálním faktorům a jejich vlivům na ochranu a udržitelné využívání biologické rozmanitosti. V květnu 2008 měla 500 členů a vedl ji předseda Taghi Farvar.
Komise pro zákony o životním prostředí
editovatCommission on Environmental Law Archivováno 3. 10. 2006 na Wayback Machine. (CEL): CEL rozšiřuje legislativu o životním prostředí, vyvíjí nové právní koncepty a nástroje a pomáhá společnostem ve využívání legislativy pro ochranu a udržitelný rozvoj. V květnu 2008 měla 800 členů a vedla ji předsedkyně Sheila Abed.
Komise pro přežití druhů
editovatSpecies Survival Commission Archivováno 3. 10. 2006 na Wayback Machine. (SSC): SSC radí Svazu s technickými aspekty zachování druhů a mobilizuje síly na ochranu těch druhů, kterým hrozí vyhubení. Vydává Červený seznam ohrožených druhů IUCN. V květnu 2008 bylo jeho členy přes 7000 odborníků na ohrožené druhy a biodiverzitu z celého světa, předsedkyní byla Holly Dublin.
Světová komise pro chráněná území
editovatWorld Commission on Protected Areas (WCPA)
Sekretariát
editovatČlenové a komise spolupracují s placeným sekretariátem, který tvoří přes 1100 zaměstnanců v 62 zemích. Generální ředitelkou je od ledna 2015 ekoložka a ekonomka Inger Andersen. (Od 2. ledna 2007 byla generální ředitelkou Julia Marton-Lefèvre — světově uznávaná odbornice, která v USA a ve Francii studovala historii, ekologii a plánování životního prostředí. Na postu vystřídala ekologa Achima Steinera, který se v červnu 2006 stal výkonným ředitelem Programu životního prostředí OSN (UNEP).)
Hlavní výstupy
editovatMezi nejvýznamnější produkty a služby IUCN patří:
- Kategorizace chráněných území (kategorie IUCN)
- Červený seznam IUCN ohrožených druhů
Kategorie chráněných území IUCN
editovatKomise pro chráněná území definovala následující mezinárodní kategorie chráněných území[7]:
Ia – Přísná přírodní rezervace (Natural Reserve)
editovatOblast země nebo moře obsahující mimořádné nebo reprezentativní ekosystémy, geologické nebo fyziologické vlastnosti a/nebo druhy. Je přístupná primárně pro vědecký výzkum a sledování životního prostředí.[7]
Rozsáhlá oblast původní nebo jen lehce pozměněné země a/nebo moře, která si zachovává svůj přírodní charakter, bez trvalého nebo významného osídlení, která je chráněna a spravována tak, aby se uchovala v nedotčeném přírodním stavu.[7]
II – Národní park (National Park)
editovatPřírodní oblast země a/nebo moře, určená k: i. ochraně ekologické integrity jednoho nebo více ekosystémů pro současnou i pro budoucí generace; ii. vyloučení využívání neslučitelného s účely ochrany daného území; iii. poskytování duchovních, vědeckých, vzdělávacích, rekreačních a návštěvnických možností, které musí být slučitelné s ochranou životního prostředí a kultury.[7]
III – Přírodní památka (National Monument)
editovatOblast obsahující jeden nebo více specifických přírodních nebo přírodně-kulturních rysů, které mají mimořádnou nebo jedinečnou hodnotu spočívající v jejich vzácnosti, reprezentativních či estetických kvalitách nebo kulturním významu.[7]
IV – Místo výskytu druhu (Habitat)
editovatOblast země nebo moře, kde dochází k aktivním zásahům správy území za účelem ochrany přirozeného prostředí a uspokojení potřeb konkrétních druhů.[7]
V – Chráněná krajina (Protected Landscape/Seascape)
editovatOblast země, případně pobřeží a moře, kde letitou interakcí člověka a přírody vznikla krajina významné estetické, ekologické nebo kulturní hodnoty, často s vysokou biologickou rozmanitostí. Pro ochranu, správu a vývoj takové oblasti je důležité zachování zmíněné interakce člověka s přírodou v její tradiční podobě.[7]
VI – Oblast ochrany přírodních zdrojů (Managed Resource Protected Area)
editovatOblast obsahující převážně nezměněné přírodní systémy, spravovaná tak, aby se zajistila dlouhodobá ochrana a správa biologické rozmanitosti za současného udržitelného využívání přírodních produktů a služeb k uspokojení potřeb komunity.[7]
Odkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byly použity překlady textů z článků International Union for Conservation of Nature na anglické Wikipedii a World Commission on Protected Areas na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d e IUCN [online]. ©2019 [cit. 2008-05-01]. Dostupné z: https://www.iucn.org/
- ↑ a b c d e f g CHRISTOFFERSEN, Leif E. IUCN: A Bridge-Builder for Nature Conservation. In: Green Globe Yearbook of International Co-operation on Environment and Development 1997. Oxford (UK): Oxford University Press, 1997, s. 59–69. ISBN 0-19-823348-5. Dostupné také z: http://citeseerx.ist.psu.edu/viewdoc/download?doi=10.1.1.512.1461&rep=rep1&type=pdf
- ↑ CHRISTOFFERSEN, Leif E. IUCN: A Bridge-Builder for Nature Conservation. In: Green Globe Yearbook of International Co-operation on Environment and Development 1997. Oxford (UK): Oxford University Press, 1997, s. 61. ISBN 0-19-823348-5. Dostupné také z: http://citeseerx.ist.psu.edu/viewdoc/download?doi=10.1.1.512.1461&rep=rep1&type=pdf
- ↑ IUCN Members. In: IUCN [online]. ©2019 [cit. 12. 1. 2019]. Přístup z: https://www.iucn.org/about/members/iucn-members
- ↑ IUCN - Commissions. cms.iucn.org [online]. [cit. 2009-09-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-09-16.
- ↑ IUCN - Commission Chairs. cms.iucn.org [online]. [cit. 2009-09-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-09-16.
- ↑ a b c d e f g h BADMAN, Tim, BOMHARD, Bastian. World Heritage and Protected Areas 2008 Edition [online]. IUCN [cit. 2008-09-07]. S. 2. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-12-17.
Související články
editovatExterní odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu Mezinárodní svaz ochrany přírody na Wikimedia Commons
- IUCN