Otevřít hlavní menu
Další významy jsou uvedeny na stránce Kolumbie (rozcestník).

Kolumbie je stát v Jižní Americe, který je součástí karibské Jižní Ameriky. Jako jediná země Jižní Ameriky se rozkládá u obou oceánů, na pobřeží Karibiku, tedy i Atlantského oceánu, a Tichého oceánu. Sousedí s Venezuelou, Brazílii, Peru, Ekvádorem a Panamou. Počet obyvatel dosahuje více než 49 milionů. Hlavním městem je Bogotá. Obyvatelé mluví španělsky a hlásí se ke katolické církvi.

Kolumbijská republika
República de Colombia
vlajka Kolumbie
vlajka
znak Kolumbie
znak
Hymna: ¡Oh Gloria Inmarcesible!
Geografie

COL orthographic (San Andrés and Providencia special).svg Poloha Kolumbie

Hlavní město: Bogotá
Rozloha: 1 138 910 km² (27. na světě)
z toho 9 % vodní plochy
Nejvyšší bod: Pico Cristóbal Colón (5775 m n. m.)
Časové pásmo: -5
Poloha: 3°49′ s. š., 73°55′ z. d.
Obyvatelstvo
Počet obyvatel: 49 232 605 (28. na světě, 2017)
Hustota zalidnění: 42,7 ob. / km² (166. na světě)
HDI: 0,720 (vysoký) (97. na světě, 2014)
Jazyk: španělština
Náboženství: římští katolíci 90%, jiní 10%
Státní útvar
Státní zřízení: prezidentská republika
Vznik: 20. července 1810 (nezávislost na Španělsku)
Prezident: Iván Duque Márquez
Viceprezident: Marta Lucía Ramírez
Měna: kolumbijské peso (COP)
HDP/obyv. (PPP): 13 829 USD (84. na světě, 2015)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1: 170 COL CO
MPZ: CO
Telefonní předvolba: +57
Národní TLD: .co
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Kolumbie je republika a unitární stát. Je čtvrtou největší latinskoamerickou ekonomikou. Na kolumbijské území zasahuje Amazonský deštný prales, takže země má vysokou biodiverzitu, druhou největší na světě.[1] Je také jednou z nejvíce etnicky a jazykově rozmanitých zemí světa, s bohatým kulturním dědictvím, v němž lze rozeznat vlivy indiánské, evropské i africké. Kolumbie je členem sdružení rozvojových států CIVETS či Pacifické aliance.

Kolumbie byla osídlena kolem roku 12 000 př. n. l., původní obyvatelé (Indiáni) vytvořili řadu kultur jako Muisca, Quimbaya a Tairona. Španělé vstoupili do Kolumbie v roce 1499 a do poloviny 16. století si podmanili a kolonizovali většinu území. Založili Místokrálovství Nová Granada a Santafe de Bogotá (dnešní Bogotá), z něhož učinili hlavní město. Nezávislost na Španělsku byla získána v roce 1819. Vznikl stát zvaný Velká Kolumbie, který však zanikl velmi brzy, již v roce 1830, kvůli národnostním neshodám. Odtrhl se od něj Ekvádor a Venezuela a v roce 1831 vznikl nový stát Republika Nová Grenada. V roce 1858 ho nahradila Grenadská konfederace a roku 1863 Spojené státy kolumbijské. Roku 1886 vznikla současná Kolumbijská republika, ovšem v roce 1903 se od ní odtrhla Panama. Ve 2. polovině 20. století v zemi probíhala válka mezi vládou a levicovými gerilami (zem. FARC) a také drogovými kartely. Tyto boje byly ukončeny v roce 2012, respektive 2017, a očekává se, že to umožní nový ekonomický rozvoj.

Obsah

DějinyEditovat

Související informace naleznete také ve článku Dějiny Kolumbie.

První Španělé se na tomto území usadili roku 1514. Po založení měst Santa Marta (1525) a Cartagena (1533) bylo pobřeží pevně ve španělských rukou a započala kolonizace vnitrozemí. Conquistador Gonzalo Jiménez de Quesada, který při tažení k jihu kolonizoval rozlehlou oblast podél řeky Magdalena, porazil mocný indiánský kmen Čibčů a roku 1538 založil město Bogotu (Santa Fé de Bogotá), nazval celou oblast El nuevo reino de Granada (Nové granadské království – podle maurského granadského království v jižním Španělsku, dobytého roku 1492).

V Bogotě byla v letech 15481549 zřízena audiencie (soudní a poradní dvůr) a od roku 1564 úřad guvernéra, podléhajícího místokráli v Limě. Protože cestování mezi oběma městy bylo zdlouhavé, došlo roku 1717 k vyčlenění nového místokrálovství Nová Granada z dosavadního místokrálovství Peru. Místokrálovství představovala nejvyšší územní jednotku španělské správy v Americe. Původně byla jen dvě – Nové Španělsko se sídlem v Mexiku (Severní a Střední Amerika a karibské ostrovy) a Peru (Jižní Amerika a Panama) se sídlem v Limě. Nyní se Nová Granada stala třetím a později (1776) přibylo ještě čtvrté místokrálovství La Plata se sídlem v Buenos Aires (Argentina, Uruguay, Paraguay a Bolívie).

Od konce 18. století se v Kolumbii odehrávala častá protišpanělská povstání. Vyvrcholením byla bitva u Boyacá (1819), ve které Simón Bolívar dokázal porazit španělské oddíly. V roce 1821 byl jmenován prezidentem nově vzniklé Velké Kolumbie (dnešní Kolumbie, Venezuela, Panama, od 1822 Ekvádor). Ta se roku 1830 opět rozpadla na Novou Granadu (Kolumbie, Panama), Venezuelu a Ekvádor. V roce 1903 byla na popud USA odtržena Panama (kvůli stavbě průplavu).

Od konce 19. století probíhají v zemi četné boje mezi konzervativci a liberály nebo levicovými radikály. Ty vyústily v guerillovou a občanskou válku. V 60. letech 20. století vznikají levicově orientované gardy: Revoluční ozbrojené síly Kolumbie (FARC) a o něco umírněnější Národní osvobozenecká armáda (ELN). Proti nim stojí vedle kolumbijské armády pravicová paramilitární organizace Spojená sebeobrana Kolumbie (AUC), která vznikla až v roce 1997. Mezi jejich praktiky patří mimo jiné únosy civilistů nebo dokonce jejich zabíjení. Vláda se od té doby otevřeně hlásí k boji proti rebelům (a její úsilí poslední dobou začíná mít první výsledky) a též k boji s drogami (drogové kartely z Cali a Medelínský kartel nechvalně známého Pablo Escobara vzkvétaly od 70. let do první poloviny 90. let 20. století, kdy byly rozprášeny). Občanská válka v Kolumbii si do roku 2012 vyžádala na 220 tisíc obětí a více než 5 milionů Kolumbijců muselo opustit své domovy.[2]

GeografieEditovat

Související informace naleznete také ve článku Geografie Kolumbie.
 
Reliéf země

Kolumbijské břehy se dotýkají jak Karibského moře (délka asi 1800 km), tak i Pacifiku (asi 1500 km). Pevninské hranice sdílí Kolumbie s Panamou (225 km), Ekvádorem (590 km), Peru (1496 km), Brazílií (1643 km) a Venezuelou (2050 km). Sousedními státy na moři jsou Panama, Kostarika, Nikaragua, Honduras, Jamajka, Haiti, Dominikánská republika, Venezuela a Ekvádor.

Kolumbie má celkovou rozlohu 1 138 910 km² a je tak čtvrtou největší zemí Jižní Ameriky po Brazílii, Argentině a Peru. Dále sedmou největší na celém americkém kontinentu. Půda má rozlohu 1 038 700 km² a vodní plochy 100 210 km². Území je rozděleno do pěti geografických regionů: Andská vysočina (má tři pohoří a údolní nížiny), Karibské nížiny, Pacifické nížiny a Los Llanos a tropický deštný les na jihu Kolumbie. Dále má Kolumbie několik ostrovů v Pacifiku a Atlantiku. Největším z nich je souostroví San Andrés a Providencia v západním Karibiku, které leží 775 km severozápadně od severního pobřeží Kolumbie a 220 km od východního pobřeží Nikaraguy. Souostroví je jedním z 32 kolumbijských departamentů a jeho hlavním městem je San Andrés. V Tichém oceánu leží ostrov Malpelo. Ostrůvek Santa Cruz del Islote patří mezi nejhustěji obydlené ostrovy na Zemi.

Díky rozdílnostem v nadmořských výškách má Kolumbie pozoruhodnou rozmanitost v teplotách. Během ročních období zde však panují pouze malé teplotní rozdíly. Obyvatelné oblasti leží většinou v teplých (pod 900 m. n. m.), středních (900 až 1980 m. n. m.) a studených (1980 a 2950 m. n. m.) klimatických zónách. Srážky jsou největší ve vysokých oblastech Pacifiku a v některých částech jižní Kolumbie.

Andské pohoří se v Kolumbii táhne od jihozápadu (ekvádorské hranice) až na severovýchod (venezuelské hranice). Andy se v Kolumbii dělí na Kolumbijský masiv (Macizo Colombiano) a na tři další pohoří (Východní, Centrální a Západní). Ty vytváří dvě dlouhá údolí – Magdalena a Cauca – jimi protékají stejnojmenné řeky. Nejvyšším bodem Kolumbie není hora v Andách, ale hory v pohoří Sierra Nevada de Santa Marta - Pico Cristóbal Colón vysoký 5775 m. n. m. a Pico Simon Bolivar se stejnou nadmořskou výškou.

Jižní část Kolumbie je tvořena savanou a deštným pralesem. Protékají tudy řeky Amazonka a Orinoko. Severní část nazývaná Los Llanos je region savan (zvláště právě u Orinokského povodí). Jižní část je nazývána Amazonie a je pokryta Amazonským deštným pralesem a patří převážně do Amazonského povodí. Na severu a na západě And jsou pobřežní planiny, Karibská na severu a Pacifická na západě. Největším poloostrovem je Guajira na severovýchodě státu.

Kolumbie má pět tradičních krajinných regionů. Andský region, Karibský region, Pacifický region, Orinoquijský region a Amazonský region. Někteří označují ještě za region Insularní region separovaný na pobřeží.

Politický systémEditovat

 
Sjezd Pacifické aliance, kolumbijský prezident druhý zleva

Kolumbie je demokratickou prezidentskou republikou a unitárním státem s decentralizovaným řízením. Současný politický systém vznikl na základě procesu modernizace zahájené přijetím Ústavy v roce 1991. V roce 1998 byl podle pravidel nové Ústavy zvolen prezident, viceprezident, Kongres a regionální zastupitelstva. Nová konstituce charakterizuje zemi jako sociální právní stát, unitární a decentralizovanou republiku s částečnou autonomií regionálních úřadů, založenou na participativní a pluralistické demokracii. Pro vnitropolitickou situaci v zemi byla charakteristická zejména vytrvalá snaha o konsolidaci reforem v politické a ekonomické oblasti. S nástupem prezidenta Uribeho v roce 2002 došlo ke zlepšení mezinárodního postavení Kolumbie, převládala snaha o širší projekci hospodářských výsledků do sociální oblasti, problematika boje proti narkomafii a s ním spojeným terorismem. Politika Uribeho administrativy se projevuje nekompromisním vojenským přístupem k řešení vnitropolitické situace, otevřeným ozbrojeným bojem proti gerile FARC a ELN, tlakem na dodržování lidských práv a bojem proti obchodu s drogami.

Řídící moc v zemi je rozdělena do tří sfér: výkonné, legislativní a justiční. Soudní moc představují Ústavní soud, Nejvyšší soud, Úřad generálního prokurátora a v záležitostech státní správy a administrace Rada státu. V čele kolumbijské vlády, složené z 13 ministrů, stojí prezident republiky. V čele každého z 32 departementů (zde španělsky označovány jako departament) stojí guvernér. Kolumbie je zemí s politickou pluralitou, ve vládě jsou kromě konzervativní strany také představitelé opoziční liberální strany a nezávislí. Kongres se skládá ze Senátu a Sněmovny reprezentantů, rozdělené do 8 stálých komisí. Sněmovna má 162 členů a Senát 102 členy.

Zahraniční vztahyEditovat

Kolumbie je zapojena do několika projektů a organizací na poli latinskoamerické integrace. Je členským státem např. organizací Společenství latinskoamerických a karibských států, Unie jihoamerických národů, Pacifická aliance, Latinskoamerický hospodářský systém, Latinskoamerické integrační sdružení.

Departamenty KolumbieEditovat

EkonomikaEditovat

Související informace naleznete také ve článku Ekonomika Kolumbie.
 
El Cerrejón je největší uhelný důl v Latinské Americe.[3]

V roce 2012 Mezinárodní měnový fond kolumbijskou ekonomiku označil za 28. největší na světě a třetí největší v Jižní Americe (z hlediska HDP v paritě kupní síly).

Klíčovým sektorem je těžba. V zemi se těží antimon, cín, ropa, zemní plyn, zinek, uhlí, olovo, stříbro, zlato, bizmut. Po konci partyzánských válek (2016–2017) oživilo výrazně zemědělství. Pěstuje se kukuřice, rýže, ječmen, brambory, maniok, sójové boby, banány, citrusy, kávovník a cukrová třtina. Chová se skot, prasata, ovce, lamy alpaky, drůbež. V zemědělství v roce 2012 pracovalo 11 % obyvatel.

Celkový veřejný dluh představuje 47,4 % HDP země (k roku 2017). Zahraniční dluh k počátku roku 2018 činil 41 % HDP. Velkým zdrojem příjmů domácností jsou tzv. remitence, tedy příspěvky, které do Kolumbie posílají rodinní příslušníci pracující v zahraničí. V roce 2017 remitence dosáhly rekordních 5,7 miliardy amerických dolarů. Remitence posílá asi 4 miliony Kolumbijců žijících v zahraničí, přičemž zhruba polovina je ve Spojených státech a druhá v Evropě (zejm. ve Španělsku).[4]

Export se podílí na tvorbě HDP 18 %. Nejvíce se vyváží ropa (47 % celkového exportu), uhlí (12,4 %), ropné deriváty (5,2 %), káva (4,5 %), zlato (2,9 %), květiny (2,5 %), banány (1,5 %) a feronikl, tedy slitina železa a niklu (1,2 %). Největší část vývozu směřuje (údaje v závorce jsou k roku 2017) do USA (29,1 %), Panamy (7,2 %), Mexika (4,1 %), Číny (4,1 %), Španělska (4 %) a Ekvádoru (3,8 %). Také dovoz je největší ze Spojených států (26,3 %), následuje Čína (19,2 %), Mexiko (7,5 %), Francie, Německo, Brazílie a Japonsko.[5]

Energetickou potřebu kryje Kolumbie ze 69,9 % hydroelektrárnami. Z toho důvodu je označována za ekologicky odpovědnou ekonomiku.

Podle Kolumbijského statistického úřadu (DANE) žije 26,9 % Kolumbijců pod hranicí chudoby (k 2017).[6]

ObyvatelstvoEditovat

 
Kolumbijští fanoušci na mistrovství světa ve fotbale 2014

Podle sčítání z roku 2017 má Kolumbie 49 232 605 obyvatel. Průměrný roční přírůstek populace je 1,02 %.[4] Kolumbie je třetí nejlidnatější zemí v Latinské Americe (po Brazílii a Mexiku). Ještě na počátku 20. století byl počet obyvatel jen 4 miliony, v polovině století 12 milionů.[7] Populace je nicméně soustředěna v západní části země, ve východní polovině žije jen asi 6 procent obyvatel. Kolumbie má nejvíce urbanizovanou společnost v Latinské Americe, v roce 2014 žilo ve městech již 76 % obyvatel (ještě v roce 1938 to bylo jen 31 %).[8] Jen v Bogotě žije 8 milionů lidí a je tak pátým nejlidnatějším městem amerického kontinentu. Partyzánské a drogové války nicméně vedou k tomu, že má Kolumbie nejvyšší počet vnitřně vysídlených osob (vnitrostátních uprchlíků) na světě (4,9 milionu v roce 2012).[9] Navzdory tomu má třetí nejšťastnější obyvatelstvo na planetě.[10]

58 % obyvatel jsou mestici (míšenci bělochů a Indiánů), 20 % běloši, 14 % mulati (míšenci černochů a bělochů), 1 % původní indiánské obyvatelstvo. Zbytek jsou míšenci jiného druhu.[4]

90 % obyvatel se hlásí k římskokatolické církvi.[4] V zemi, podobně jako jinde v karibské oblasti, je stále obvyklý exorcismus, 21 procent kolumbijských katolíků uvedlo, že bylo jeho svědkem.[11]

99,2 % Kolumbijců hovoří španělsky. Přežívá však také přes 90 dalších jazyků, často původních obyvatel, např. z čibčské jazykové rodiny. Indiánskými jazyky mluví asi 850 000 Kolumbijců. Mnohé z těchto jazyků jsou však ohrožené tím, že ztratí veškeré rodilé mluvčí.[12]

KulturaEditovat

UměníEditovat

Nejznámějším kolumbijským spisovatelem a umělcem vůbec je Gabriel García Márquez, nositel Nobelovy ceny za literaturu (1982), autor bestsellerů jako Sto roků samoty nebo Láska za časů cholery. Nejprestižnější literární ocenění ve španělsky mluvícím světě Cervantesovu cenu získal roku 2001 básník, prozaik a esejista Álvaro Mutis, jako první a dosud jediný Kolumbijec.[13]

Kolumbijská literatura byla v koloniální době závislá na literatuře španělské. Začala se utvářet v 19. století v romantickém proudu (především Rafael Pombo a Jorge Isaacs) a v realistické próze (Tomás Carrasquilla). Poezie vyvrcholila v modernistické lyrice José Asuncióna Silvy a v avantgardní tvorbě Leóna de Greiffa, na niž navázala skupina Kámen a nebe (Jorge Rojas). K nejvýznamnějším romanopiscům Latinské Ameriky patřil ve 20. letech José Eustasio Rivera. Místní význam přesáhla i tvorba dalších romanopisců, jako byli například Eduardo Zalamea Borda, Jorge Zalamea, Eduardo Caballero Calderón.

Významným sochařem je Fernando Botero, známý figurativní tvorbou, s figurami vždy poněkud předimenzovanými.[14]

Nejznámější kolumbijskou zpěvačkou pop music je Shakira, zpěvákem Juanes. Herečka Catalina Sandino Morenová získala Stříbrného lva na festivalu v Berlíně, v americkém filmu se prosadil John Leguizamo či Sofía Vergara známá ze seriálu Taková moderní rodinka.

PamátkyEditovat

Na seznam světového kulturního dědictví UNESCO byly zapsány město Cartagena s nejrozsáhlejším opevněním v Jižní Americe, historické centrum Santa Cruz de Mompox, andský systém cest Qhapaq Ñan a archeologické lokality Tierradentro a San Agustín.[15] San Augustín, ležící ve výšce 1800 metrů, je také někdy zváno Údolí soch. Obsahuje totiž přes 500 kamenných skulptur nejrůznějšího druhu, nejvyšší dosahují až sedmi metrů. Kultura, jež je vytvořila, zůstává neznámá. Podle archeologů je celá oblast zřejmě největší nekropolí světa. Sochy objevil v roce 1794 španělský mnich Fray Juan.[16]

Druhou nejvýznamnější předkolumbovskou historickou památkou v Kolumbii je Ztracené město (Ciudad Perdida). Nachází se vedle městečka Santa Marta. Město bylo zřejmě založeno okolo roku 800 př. n. l., tedy asi o 650 let dříve než pověstné Machu Picchu. Jedná se o prastarý komplex 169 kamenných teras se schody a stavbami na vrcholcích hor, k nimž patří i síť dlážděných cest. Toto místo leží hluboko v džungli, v úpatí hory strmě stoupající nad řekou Buritaca, v oblasti národního parku Sierra Nevada de Santa Marta. Zdejší indiáni je nazývají Teyuna. Indiánský kmen Taironů, který v oblasti žije, a to velmi tradičním způsobem života, a o městě věděl, ale snažil se jeho existenci utajit před okolním světem. Ztracené město bylo objeveno teprve v roce 1972, když skupina místních lupičů pokladů narazila na kamenné schody stoupající vzhůru po úpatí hory a vydala se po nich. Tak objevili pradávné město, jež nazvali „Zelené peklo“. Když se na místním černém trhu začaly objevovat zlaté sošky a keramické nádoby, jež odtud pocházely, úřady město v roce 1975 objevily. Předpokládá se, že kulturního vrcholu zde bylo dosaženo zhruba před 1500 lety a že mnoho památek možná stále ukrývá okolní prales.[17]

Z křesťanských památek je nutno zmínit unikátní Svatyni Las Lajas, jež je od 18. století poutním místem a ve 20. století zde byla postavena novogotická, velmi romantická bazilika. Tyčí se do výše 100 metrů nade dnem kaňonu řeky Guáitara a s protější stranou kaňonu je spojen 50 metrů vysokým mostem. Svatyně nemá přední stěnu, tu tvoří skála, do které je stavba zapracovaná. Jde o oblíbený cíl turistů.[18] Novorománská katedrála vznikla v roce 1931 v Medelínu (Katedrála Neposkvrněného početí Panny Marie).[19] Z roku 1838 pochází Catedral de La Inmaculada Concepcion v Barichara.[20]

MuzeaEditovat

V Kolumbii je mnoho různých muzeí: historie, archeologie, etnografie, zbraně, umění, antropologie, zlata. Muzeum zlata je jediné takto orientované muzeum na světě, s 24 000 starověkými inckými zlatými šperky a smaragdy. Významné je též Muzeum koloniálního umění či Muzeum boje za nezávislost.

SportEditovat

Jako všude jinde v Latinské Americe, nejpopulárnějším sportem je v Kolumbii fotbal. Nejúspěšnějším světovým šampionátem byl pro kolumbijskou reprezentaci ten brazilský v roce 2014, kde se probojovala do čtvrtfinále a její ofenzivní záložník James Rodríguez se stal se šesti brankami nejlepším střelcem celého mistrovství a byl vybrán i do all-stars týmu turnaje, jako první Kolumbijec v historii.[21] Kolumbijci si také cení svého prvního a dosud posledního vítězství na Copa América v roce 2001.[22] Tři kolumbijští hráči se stali vítězi ankety Fotbalista roku Jižní Ameriky. Dvakrát se to podařilo Carlosi Valderramovi (1987, 1993), posléze ho napodobili Teófilo Gutiérrez (2014)[23] a Miguel Borja (2016).[24] Útočník Radamel Falcao je dvojnásobným vítězem Evropské ligy a také jejím dvojnásobným nejlepším střelcem. Carlos Bacca stejnou soutěž vyhrál dvakrát se Sevillou. Faustino Asprilla vyhrál s Parmou Pohár vítězů pohárů a dvakrát Pohár UEFA. Smutně proslulým je příběh fotbalisty Andrése Escobara zavražděného kvůli vlastnímu gólu na mistrovství světa v roce 1994. Dva kolumbijské kluby vyhrály nejprestižnější klubovou soutěž Jižní Ameriky, Pohár osvoboditelů (Copa Libertadores): Atlético Nacional (1989, 2016) a Once Caldas (2004).

Olympijských her se Kolumbie zúčastňuje od roku 1932 a od té doby (k roku 2018) brala pět zlatých medailí. Zajímavé je, že čtyři z nich přivezly ženy. Tu první vzpěračka María Isabel Urrutiaová (2000), Hned dvě má na svém kontě cyklistka Mariana Pajónová, která vyhrála závod BMX v Londýně 2012 a podařilo se jí obhájit v Riu 2016.[25] V Riu triumfovala i trojskokanka Caterine Ibargüenová a zajistila tak Kolumbii nejlepší atletický výsledek v historii.[26] Ibargüenová je též dvojnásobnou mistryní světa. V roce 2016 získal zlato i vzpěrač Óscar Figueroa a Rio se tak stalo nejúspěšnější kolumbijskou olympiádou v historii.[27]

Mimořádně populární je v Kolumbii cyklistika. Cyklista Nairo Quintana vyhrál Giro d'Italia i Vueltu a na Tour de France skončil druhý, Luis Herrera vyhrál Vueltu, Rigoberto Urán skončil druhý na Giru i Tour, Esteban Chaves druhý na Giru, Fabio Parra druhý na Vueltě a třetí na Tour. Edwin Ávila je dvojnásobným mistrem světa v bodovacím závodě.[28] Známým závodním automobilovým jezdcem je Juan Pablo Montoya. Kolumbijci jsou dvojnásobní mistři světa v baseballu (1947, 1965). Vítězem Světové série v americké MLB se stali baseballisté Orlando Cabrera a Édgar Rentería. Orlando Duque je mistr světa ve skocích do vody a také proslulým skokanem z extrémních výšek.[29][30]

Tradičním lidovým sportem je tejo, v němž hráči hází kámen na terč naplněný střelným prachem, který při správné trefě vybuchne.[31]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Megadiversidad. web.archive.org [online]. 2013-10-29 [cit. 2018-12-01]. Dostupné online. 
  2. Informe ¡Basta Ya! Colombia: memorias de guerra y dignidad: Estadísticas del conflicto armado en Colombia [online]. Dostupné online. 
  3. El Cerrejón [online]. barrancas-laguajira.gov.co [cit. 2014-03-09]. Dostupné online. (Spanish) 
  4. a b c d Kolumbie: Základní charakteristika teritoria. www.businessinfo.cz [online]. [cit. 2018-12-01]. Dostupné online. (česky) 
  5. Kolumbie: Zahraniční obchod a investice. www.businessinfo.cz [online]. [cit. 2018-12-01]. Dostupné online. (česky) 
  6. Pobreza Monetaria y Multidimensional en Colombia - Año 2017 [online]. Bogotá: Departamento Administrativo Nacional de Estadística – DANE. Dostupné online. 
  7. Colombia - Population. countrystudies.us [online]. [cit. 2018-12-01]. Dostupné online. 
  8. Colombia - Urbanization, Migration, and Immigration. countrystudies.us [online]. [cit. 2018-12-01]. Dostupné online. 
  9. Colombia has highest number of internally displaced people. Colombia News | Colombia Reports. 2018-06-19. Dostupné online [cit. 2018-12-01]. (anglicky) 
  10. How Happy is Your Country? — Happy Planet Index Visualized. Towards Data Science. 2017-10-06. Dostupné online [cit. 2018-12-01]. 
  11. Religion in Latin America. Pew Research Center's Religion & Public Life Project. 2014-11-13. Dostupné online [cit. 2018-12-01]. (anglicky) 
  12. Colombia. Ethnologue. Dostupné online [cit. 2018-12-01]. (anglicky) 
  13. Kolumbijčan Alvaro Mutis dostane Cervantesovu cenu za literatúru. svet.sme.sk. Dostupné online [cit. 2018-12-01]. (slovensky) 
  14. Fernando Botero. www.artmuseum.cz [online]. [cit. 2018-12-01]. Dostupné online. 
  15. Kolumbie- dědictví UNESCO: Můj průvodce. mujpruvodce.cz [online]. [cit. 2018-12-01]. Dostupné online. (česky) 
  16. Kdo stvořil záhadné sochy v kolumbijském údolí?. epochaplus.cz [online]. [cit. 2018-12-01]. Dostupné online. (česky) 
  17. Ztracené město. lideazeme.reflex.cz. Dostupné online [cit. 2018-12-01]. (česky) 
  18. Svatyně Las Lajas. Šokující Planeta. Dostupné online [cit. 2018-12-01]. (anglicky) 
  19. Catedral Basílica Metropolitana: Medellín's Most Important Church. Medellin Living. 2015-04-13. Dostupné online [cit. 2018-12-01]. (anglicky) 
  20. CONOCE LA IGLESIA DE LA INMACULADA CONCEPCIÓN. www.colombia.travel [online]. [cit. 2018-12-01]. Dostupné online. 
  21. Rodríguez je nejlepším střelcem MS, přesto plakal. Kolumbii nepomohl ani živý talisman. www.sport.cz. Dostupné online [cit. 2018-12-01]. (česky) 
  22. Kolumbie vyhrála jihoamerický šampionát. iDNES.cz [online]. 2001-07-30 [cit. 2018-12-01]. Dostupné online. 
  23. Nejlepší fotbalista v Jižní Americe? Kolumbijský střelec Gutiérrez. iDNES.cz [online]. 2014-12-31 [cit. 2018-12-01]. Dostupné online. 
  24. Nejlepší fotbalista Jižní Ameriky? V anketě byl zvolen Miguel Borja. TÝDEN.cz. 2017-01-01. Dostupné online [cit. 2018-12-01]. (česky) 
  25. Zlato z bikrosu získali Američan Fields a Kolumbijka Pajónová. iDNES.cz [online]. 2016-08-19 [cit. 2018-12-01]. Dostupné online. 
  26. OH2016: Kolumbijčanka Ibargüenová je zlatá v trojskoku. TERAZ.sk. 1970-01-01. Dostupné online [cit. 2018-12-01]. (slovensky) 
  27. Figueroa získal první vzpěračské zlato z OH pro Kolumbii. www.sport.cz. Dostupné online [cit. 2018-12-01]. (česky) 
  28. Kadlec skončil v bodovačce na MS pátý. ČT sport. Dostupné online [cit. 2018-12-01]. (česky) 
  29. Tam nahoře mám tep 130, říká skokan z extrémních výšek Orlando Duque. iDNES.cz [online]. 2013-08-08 [cit. 2018-12-01]. Dostupné online. 
  30. Muž skočil do Amazonky z 38 metrů vysokého stromu. Novinky.cz. Dostupné online [cit. 2018-12-01]. (česky) 
  31. CARROLL, Ruaidhrí. Tejo: Colombia's National Sport. Culture Trip. Dostupné online [cit. 2018-12-01]. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat