Zemní plyn

fosilní palivo

Zemní plyn neboli fosilní plyn[1] je přírodní hořlavý plyn využívaný jako významné plynné fosilní palivo. Jeho hlavní složkou je methan. Zemní plyn se těží z porézních sedimentárních hornin uzavřených ve strukturních pastech podobně jako ropa. Nachází se buď samostatně, společně s ropou nebo černým uhlím. Používá se také jako zdroj vodíku při výrobě dusíkatých hnojiv.

Těžba zemního plynu v metrech krychlových za rok
Prokázané zásoby zemního plynu ve světě na základě The World Factbook (2014)

Díky tomu, že obsahuje především methan, má v porovnání s ostatními fosilními palivy při spalování nejmenší podíl CO2 na jednotku uvolněné energie. Na druhé straně je methan mnohem účinnější skleníkový plyn než CO2 a úniky zemního plynu v celém logistickém řetezci od těžby po spotřebu jsou značné. V novějších výzkumech je proto užívání zemního plynu místo jiných fosilních paliv hodnoceno negativně.[2]

Ve vozidlech se využívá ve stlačené (CNG) nebo zkapalněné podobě (LNG).

Zemní plyn je bez zápachu, proto se odorizuje, tj. přidávají se do něj páchnoucí plyny (např. ethylmerkaptan) tak, aby bylo možno čichem zjistit koncentraci ve vzduchu větší než 1 procento.

Zemní plyn je využíván jako zdroj energie a také jako surovina pro chemický a palivový průmysl.

Fyzikální charakteristikyEditovat

 
Plamen zemního plynu v domácnosti
 
Focul viu (v překladu živý oheň) – přírodní vývěr zemního plynu v rumunských Karpatech nedaleko obce Lopătari v župě Buzău

Tyto charakteristiky jsou průměrné, protože se podle složení na různých nalezištích liší.

SloženíEditovat

Zemní plyn je směsí plynných alkanů methanu (CH4), ethanu (C2H6), propanu (C3H8) a butanu (C4H10).

Typické složení zemního plynu:[4]

Methan CH4 70-90%
Ethan, Propan, Butan C2H6, C3H8, C4H10 0-20%
Oxid uhličitý CO2 0-8%
Kyslík O2 0-0,2%
Dusík N2 0-5%
Sirovodík H2S 0-5%
Vzácné plyny Ar, He, Ne, Xe Stopy

Složení zemního plynu se liší podle toho, ze kterého ložiska se těží. Následující údaje o složení byly převzaty z[5] a[6]. Hodnoty jsou v molárních procentech.

Země původu Methan  Ethan  Propan  Butan   Dusík  Oxid uhličitý
Alžírsko 86,98 9,35 2,33 0,63 0,71 0,87
USA (Aljaška) 99,72 0,06 0,0005 0,0005 0,20 < 0,019
Nizozemí 82,12 2,81 0,38 0,13 13,43 0,99

Horní výhřevnost zemního plynu deseti největších producentů byla podle Mezinárodní agentury pro energii v roce 2020 následující:[7]

Země původu Horní výhřevnost [kJ/m3]
Alžírsko 39 565
Austrálie 39 914
Čína 38 931
Írán 39 356
Kanada 39 280
Katar 41 400
Norsko 39 349
Rusko 38 230
Saúdská Arábie 38 000
Spojené státy americké 38 602

VznikEditovat

 
Schéma laterální migrace ropy a plynu do strukturní pasti
 
Schéma strukturní pasti

Zemní plyn vzniká v přírodě třemi způsoby: biogenicky bakteriálním rozkladem organické hmoty, termogenicky společně s ropou nebo anorganickou cestou během tuhnutí magmatu.

Anorganicky vzniklé uhlovodíky byly popsány z oceánských hřbetů v Tichém a Atlantském oceánu.[8] Jejich množství jsou velmi malá a nacházejí se v tak nepřístupných hloubkách daleko od pevniny, že nemají komerční význam.

Biogeneze probíhá pouze v mělkých částech zemské kůry a jejími produkty jsou pouze plynné uhlovodíky (metan). Spočívá v přeměně organické hmoty drobnými mikroorganismy na metan. Methanogeny, drobné, metan produkující mikroorganismy, chemicky rozkládají organickou hmotu k výrobě metanu. Tyto mikroorganismy se běžně vyskytují v oblasti blízko povrchu, které jsou bez kyslíku. Tyto mikroorganismy také žijí ve střevech většiny zvířat, včetně člověka. Tvorba metanu tímto způsobem probíhá jen v blízkosti povrchu země, a většina tohoto metanu je obvykle ztracena do atmosféry. Za určitých okolností však může tento metan být zachycen v podpovrchových strukturních pastech a vytěžen jako zemní plyn. Příklad biogenního metanu je skládkový plyn.

Při pokračující subsidenci sedimentární pánve biogeneze ustává a začnou probíhat procesy termogenické. Při termogenické přeměně organické hmoty vznikají plynné uhlovodíky (zemní plyn), tekuté uhlovodíky (ropa) i pevné uhlovodíky (asfalt). Organický materiál se vlivem tepla a tlaku přemění nejprve na kerogen a pak na ropu a zemní plyn. Ropa se začíná tvořit při cca 60 stupních Celsia termogenickým rozpadem (krakováním) kerogenu. Tento proces pokračuje až do cca 120 stupňů Celsia. Při cca 100 stupních začíná tvorba plynu, která pokračuje zhruba do 200 stupňů Celsia. Teplotnímu intervalu tvorby ropy se říká ropné okno (60-120 stupňů Celsia). Teplotnímu intervalu tvorby plynu se říká plynové okno (100-200+ stupňů Celsia). Podle tepelného toku v daně sedimentární pánvi se hloubka ropného okna pohybuje mezi 2–4 km a hloubka plynového okna mezi 3–6 km.

Bez ohledu na teplotní podmínky v pánvi jsou různé zdrojové horniny náchylné k vytváření různých typu uhlovodíků. Některé zdrojové horniny (mořské břidlice s vysokým obsahem organického materiálu) jsou schopné produkce kapalných uhlovodíků (ropy) i plynu. Produkce probíhá postupně podle zahřívání zdrojové horniny při subsidenci a procházením nejprve ropným oknem a pak plynovým oknem. Uhlí se tradičně považuje za zdrojovou horninu náchylnou ke tvoření plynu, avšak v určitých případech (v závislosti na typu uhlí) může tvořit i ropu.

Poté, co zdrojová hornina dosáhne zralosti, nastane migrace. Plyn, někdy společně s ropou, migrují buď podél geologických zlomů (vertikální migrace) nebo podél porézních sedimentárních vrstev (laterální migrace). Typické příklady nosných vrstev při laterální migraci jsou porézní pískovce, některé vápence nebo i zvětralé vyvřelé horniny.

Poslední fáze je zachycení migrující ropy a plynu v tzv. ropné pasti, čímž vzniká jejich současná naleziště. Ropná past sestává z porézních hornin, které jsou v nadloží a po stranách utěsněné horninami nepropustnými. Ropné pasti jsou tvořeny jako geologické struktury (např. antiklinály, zlomové struktury), nebo stratigraficky (např. vyklinováním pískovce a faciálním přechodem do nepropustných břidlic). Těsnící horniny jsou většinou břidlice s vysokým obsahem jílu, ale i vyvřelé horniny, pokud nejsou zvětralé. Srdcem ropné pasti je pak vlastní porézní hornina (tzv. kolektorová hornina), kde se migrující ropa a plyn nahromadí. Typické kolektorové horniny jsou porézní pískovce nebo vápence korálových útesu. Klíčovým parametrem kolektorových hornin je jejich porozita a propustnost. Typická porozita se pohybuje od 8-35%, a typická propustnost od 100 Millidarcy (mD) do několika Darcy.

Uvnitř kolektoru se jednotlivé tekutiny rozdělí podle relativních hustot. Plyn se nahromadí v nejmělčích částech ropné pasti, ropa níže a voda nejníže.

Zdrojové horniny, maturace, migrace, ropné pasti, kolektorové a těsnicí horniny jsou souhrnně nazývaný ropným systémem. Aby mohlo naleziště vzniknout, musí v dané sedimentární pánvi existovat všechny jeho elementy. Navíc musí jejich tvorba proběhnout ve správné sekvenci. Například tvorba ropných pasti musí proběhnou před migraci, jinak ropa a plyn budou migrovat až na povrch a uniknou do atmosféry. Studium elementů ropného systému je základem moderního průzkumu.

PrůzkumEditovat

 
Schéma strukturní pasti se třífázovým kolektorem, obsahujícím vodu, ropy a plyn. Plyn se nahromadí v nejvyšší části pasti a vytváří tzv. plynovou čepičku.
 
3D model kolektoru, barvy znázorňují porozitu (červená=vysoká)
 
Hlavice těžebního vrtu. Ropa, plyn a voda vytékají na povrch pod tlakem ložiska bez pomocí čerpadla. Průtok je regulován manuálně pomocí ventilů. Vytěžené produkty odtékají potrubím směrem doprava k procesní stanici

Moderní průzkum je založen na stejných principech jako průzkum na ropu. Základem je těsná integrace mnoha technických disciplín: geologie, geofyziky, paleontologie, geochemie, petrofyziky, ropného inženýrství a ekonomie. Práce se provádí v prostředí integrovaných týmu, v rámci nichž uvedené disciplíny těsně spolupracují.

Základem je vždy dobrá znalost podpovrchové strukturní stavby. Ta se vybuduje na základě analýzy seismických profilů ve 2D nebo 3D modelu a do jisté míry i ze satelitních snímků nebo z terénní práce. Geochemická, geologická a paleontologická data ze starších vrtů se musí integrovat do vznikajícího modelu tak, aby vznikl co nejpřesnější obrázek podpovrchových struktur.

Geochemik provede analýzu zdrojových hornin (pokud existují vzorky), a analýzu vzorků ropy buď z existujících vrtů nebo z míst kde ropa prosakuje na povrch. Tím se potvrdí věk a typ zdrojové horniny, a její stupeň termální maturace.

Paleontolog provede analýzu podpovrchových vzorků z vrtů a povrchových vzorků z výchozu. Určí věk hornin ve studované oblasti a v některých případech i jejich sedimentární původ. Ze studia fosilních společenstev se dá určit v jakém prostředí byla ta která hornina uložena, zda v mělkém moři nebo v hluboké vodě apod.

Geofyzik a geolog integrují výsledky paleontologické analýzy dohromady se seismickými profily, profily interpretují a společně zmapují oblast. Připraví strukturní podpovrchové mapy klíčových horizontů a identifikují možné prospekty k vrtání. Zvláštním úkolem geofyzika je získat ze seismických profilů kvantitativní informace o porozitě a kapalinovém obsahu studovaných horizontů. Tým potom společně s ropným inženýrem a ekonomem odhadne možné rezervy.

Jakýkoliv průzkum neodvratně obsahuje element rizika. Typický průzkumný vrt má naději na úspěch mezi 5-40%. Tým má za úkol toto riziko odhadnout.

Průzkumné vrty jsou prvním stadiem hledání ropy a plynu. Když je nové ložisko objeveno, druhým stadiem jsou podpůrné vrty, které mají za úkol přesně vymezit ložisko a získat co nejvíce parametrů o kolektorových horninách. Tyto informace tým použije v modelování kolektorů. Nejdříve se připraví 3D statický model kolektorů že všech dostupných geologických a geofyzikálních dat. Ten se potom podrobí dynamické simulaci, při které se předpovídá tok tekutin (ropy, plynu a vody) skrz kolektor během produkce. Na základě této dynamické simulace tým potom navrhne optimální umístění těžebních vrtů. V tomto stádiu tým těžebních inženýrů navrhne povrchová těžební zařízení a jejich cenu.

Na základě této práce ekonomové přepracují ekonomický model peněžního toku během života ropného pole. Na základě toho management rozhodně, zda do projektu dále investovat a přikročit k těžbě. Pokud je rozhodnutí kladné, tým těžebních inženýrů postaví povrchová těžební zařízení a vrtní inženýři vyvrtají těžební vrty. Průzkumné vrty se ve většině případů nehodí pro produkci a jsou hned po vyvrtání a ukončení karotážních měření zacementovány.

TěžbaEditovat

 
Schéma ložisek zemního plynu.
 
Produkce v USA, 1900-2013
 
Semi-submersibilní vrtná souprava na moři
 
Vrtná souprava na souši

Tradiční ložiska zemního plynu jsou strukturní pasti sestávající z porézní kolektorové horniny obklopené horninami nepropustnými (břidlice, sůl, vyvřeliny). Plyn se nahromadí v nejvyšší části pasti, kde může být navrtán a vytěžen. Pokud se jedná o dvoufázové ložisko (plyn a voda), optimální strategie je navrtat klasickým vertikálním vrtem samý vrchol struktury co nejdále od rozhraní plyn-voda. Cílem je, aby se co nejdéle zabránilo přítoků vody do vrtu. Pokud se jedná o třífázové ložisko (plyn-ropa-voda), ropa se musí vytěžit nejdříve a teprve poté přistoupit k těžbě plynové čepičky. Když by se plynová čepička vytěžila nejdříve v kolektoru by poklesl tlak a zvýšila by se viskozita zbývající ropy. To by mělo nutně za následek drastické snížení jejich vytěžitelných zásob.

Nekonvenční ložiska plynu je kolektivní název pro všechny zdroje zemního plynu kromě tradičních dvou- a třífázových kolektorů. Může se jednat o těžbu plynu přímo z původní zdrojové horniny, kde se plyn tvoří in-situ (=na svém místě). Tomuto typu ložiska se říká břidlicový plyn. Zdrojové horniny jsou typicky břidlice s velmi nízkou propustností. Tradiční vertikální vrty se nedají použít, protože obnaží jen poměrně krátkou délku formace. Používají se proto vrty ukloněné nebo i horizontální, ve kterých délka horizontální sekce může dosáhnout až několika km. Cílem je obnažit co největší délku formace. Poté se přistoupí k hydraulickému štěpení formace, aby se vytvořily systémy umělých puklin, skrz které by do vrtů mohl začít proudit obsah formace (plyn a/nebo ropa). Hydraulické štěpení se u dlouhých horizontálních vrtů provádí v několika stádiích a nazývá se vícestupňové hydraulické štěpení.

Dalším nekonvenčním zdrojem je metan uhelných slojí (CBM, Coalbed Methane). Jedná se o metan uložený v uhlí procesem zvaným adsorpce. Tím se liší od typického pískovce nebo jiného tradičního ložiska. Nazývá se „sladký plyn“, protože obsahuje málo sirovodíku. Je v téměř tekutém stavu. Na rozdíl od tradičních ložisek obsahuje velmi málo těžších uhlovodíků jako je propan nebo butan, a žádný kondenzát. Často obsahuje až několik procent oxidu uhličitého. Některé uhelné sloje, jako jsou ložiska v Illawarra v Austrálii, obsahují naopak málo metanu a převládající plyn je oxid uhličitý. Přítomnost metanu v uhelných slojích je známá z podzemní těžby uhlí, kde představuje vážné bezpečnostní riziko.

Těžba je založena na principu desorpce, která probíhá podle křivky Langmuirovy adsorpční izotermy. Adsorbovaný metan se uvolní, pokud se sníží v uhelné sloji tlak. Metan je těžen vrtáním do uhelné sloje s následným čerpáním vody ze sloje. Pokles tlaku umožňuje desorpci metanu a jeho průtok v plynném skupenství na povrch. Pod tlakem je pak plynovodem distribuován.

Dalším nekonvenčním zdrojem jsou zmrzlé hydráty metanu pod mořským dnem.

Cena plynuEditovat

 
Cena zemního plynu v letech 2000 - 2022 (burza NYMEX).

Cena plynu je v České republice tvořená třemi složkami: regulovanou složkou, neregulovanou složkou a daní (stanovených Ministerstvem financí).[9][10] Neregulovanou složku představuje tržní cena komodity – tedy zemního plynu jako takového, která je pro ČR stanovována podle burzy PXE (Energetická burza Praha) v uzlu operátora trhu (OTE).[11][12] S cenou plynu na trzích koreluje cena, za kterou je prodávána emisní povolenka a její cena započtena v tržní ceně plynu.[13]

Druhou část ceny zemního plynu tvoří regulovaná složka, která dříve tvořila až polovinu výsledné ceny, v roce 2022 tvoří asi pětinu.[10] Regulovaná složka je každoročně stanovována Energetickým regulačním úřadem (ERÚ) a zahrnuje náklady na distribuci (údržba, obnova a inovace infrastruktury včetně skladování v podzemních zásobnících), příspěvek na činnost operátora trhu (OTE) a regulátora.[9]

Průměrná cena zemního plynu byla v roce 2020 1,40 Kč za 1 kWh, takže domácnost vytápěná plynem (s roční spotřebou 22 MWh) měla celkové náklady v průměru 30 745 Kč.[14]

Liberalizace trhu s plynem v EUEditovat

Díky liberalizaci trhu v celé EU v roce 2007[15] si spotřebitel (odběratel) může vybírat libovolného dodavatele, který splní předepsané podmínky. Dodavatelé plynu zveřejňují své ceníky (např. ceníky ČEZ ESCO),[16] ze kterých si mohou zájemci vybírat a ověřovat účtování cen. Ceny dodavatelů plynu se liší a její vývoj v čase pro koncového odběratele je závislý z velké části na typu uzavřené smlouvy. Odběratel může uzavřít s dodavatelem smlouvu na dodávku plynu na dobu neurčitou, kterou je možné kdykoli vypovědět, nebo smlouvu na dobu určitou, která trvá až do jejího vypršení, tedy do konkrétního data, na kterém se odběratel a dodavatel dohodli na začátku. Většinou se takové smlouvy prodlužují automaticky, pokud odběratel nevyjádří ve stanovené lhůtě rozhodnutí nepokračovat. Smlouva může rovněž obsahovat fixaci ceny plynu, kdy se dodavatel zavazuje k dodávce plynu za předem stanovenou cenu po celou dobu fixace (nejčastěji 1–3 roky). Fixace ceny bývá často součástí smlouvy na dobu určitou, zatímco cena plynu v rámci smlouvy na dobu neurčitou se může měnit. Cena se také může průběžně odvozovat ze spotového (okamžitého denního) trhu.

Diverzifikace dovozu plynuEditovat

Před pandemií covidu dodalo v roce 2019 Rusko do Evropy 199 miliard m3 plynu, v roce 2020 to bylo 175 miliard m3,[17] v roce 2021 pak 155 miliard m3 (45 % dovozu do EU).[18] V roce 2022 po ruské invazi na Ukrajinu klesl do září dovoz ruského zemního plynu do EU proti předchozímu roku o 48 %.[18]

Diverzifikace dovozu plynu do ČREditovat

Česko pro diverzifikaci využívá napojení na plynovody Gazela (napojení na plynovod Nord Stream v Německu), Opal (do Německa) a Jamal (z Ruska přes Bělorusko a Polsko),[19] kterými může plyn proudit oběma směry (buď směrem z Ruska do západních zemí nebo naopak ze západních zemí do Česka).

Výhradní závislost na dovozu plynu z Ruska byla po listopadu '89 citlivou záležitostí, protože ohrožovala energetickou bezpečnost státu. Proto byla v roce 1997 uzavřena na 20 let dohoda s konsorciem norských firem na odběr 53 miliard m3 plynu a plyn[20] začal být od nich do Česka dovážen 1. května téhož roku[21] prostřednictvím nově otevřeného severoněmeckého plynovodu NETRA.[22] V roce 2009 bylo z Norska odebíráno 20 až 25 % plynu,[20] v roce 2014 pak 25 %.[23] V roce 2015 už bylo z Norska pouze 5 % plynu. V roce 2016 projekt skončil (předčasně o dva roky a pro nezájem české strany nebyl prodloužen).[22] Během celé doby těchto norských dodávek byl ve skutečnosti do ČR dodáván ruský plyn, protože kvůli rozdílnému složení bylo obtížné jeho využívání a kvůli technickému propojení plynovodů norský plyn do ČR nedotekl, proto byly dodávky navzájem započítávány a přeprodávány na burze.[22] Závislost ČR na ruském plynu ukončením smlouvy s Norskem stoupla v roce 2016 na 98 % (2 % tvoří vlastní těžba na jižní Moravě).[24]

V září 2022, kdy Rusko definitivně uzavřelo plynovod Nord Stream 1, bylo do ČR z Norska a LNG terminálů odebíráno 65 % zemního plynu.[25]

Dopad války na UkrajiněEditovat

Rusko používalo plyn jako energetickou zbraň proti Evropě a Ukrajině minimálně od roku 2009, kdy byly dodávky plynu do Evropy pomocí plynovodu Bratrství jednostranně přerušeny Ruskem.[26] Podle ředitele ČEZ začala Ruská energetická válka proti Evropě zhruba rok před ruskou invazí na Ukrajinu, kdy Rusko nenápadně snižovalo dodávky a naplněnost zásobníků v Evropě.[27][28][29] Na jaře v roce 2021 přestal ruský Gazprom nabízet na evropské burze kontrakty na pokračující odběry, což způsobilo růst ceny zemního plynu a v říjnu 2021 krach dodavatele Bohemia Energy (firma neměla jak získat pro své zákazníky plyn za nízkou cenu, protože neměla zajištěny dlouhodobé dodávky). V únoru 2022 začalo Rusko válku na Ukrajině a zároveň dále omezovalo pod různými záminkami dodávky zemního plynu do EU. V dubnu 2022 ukončilo Rusko dodávky plynovodem Jamal. V létě 2022 omezilo Rusko dodávky plynovodem Nord Stream 1 s odkazem na nefunkční turbíny jen na 20 % kapacity. Na konci léta odstavilo i poslední kompresorovou turbínu a dodávky už nebyly obnoveny, i když jejich dodavatel poruchy rozporoval[30] a Rusko si nepřevzalo opravenou turbínu z Kanady.[31] V září 2022 byly zničeny trasy plynovodu Nord Stream 1 a jedna z tras plynovodu Nord Stream 2[32] a později bylo potvrzeno, že šlo o sabotáž.[33] Putin v říjnu 2022 nabídl Evropě obnovení dodávek skrze nepoškozené potrubí Nord Stream 2, což ale Německo jako koncový uzel tohoto plynovodu odmítlo s odkazem na nespolehlivost Ruska jako dodavatele a faktu, že tato dvojice plynovodů nedodávala plyn už před jejich poškozením.[34]

Evropa se v roce 2022 pokouší nahradit ruské dodávky dovozem zkapalněného zemního plynu (LNG) z Kataru, USA a od dalších dodavatelů.[17] V září 2022 připlula do nizozemského Eemshavenu první loď s nákladem LNG, kterou si objednala ČEZ z USA jako náhradu za ruský zemní plyn.[35] Generální ředitel ČEZ v říjnu 2022 oznámil, že Gazprom neplní smlouvy o dodávkách a dluží proto ČEZ až miliardy Kč, o které bude vedena mezinárodní arbitráž, a proto neuvažuje o dalších odběrech plynu z Ruska.[29]

RizikaEditovat

Při výrobě dochází k úniku nejen methanu (2018 Los Angeles) ale i dalších plynů (sirovodík). Vyčerpáváním úložišť dochází ke změnám v nadloží. Při úniku ze zásobníků a v místech spotřeby hrozí výbuch, při spalování dochází vždy k produkci jedovatého oxidu uhelnatého. Spaliny zemního plynu a samotný oxid uhelnatý jsou bez zápachu, na rozdíl od spalin komplexnějších uhlovodíků (ropa, dřevo).

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Fosilní plyn: most do klimatického kolapsu [online]. Re-set, 2021 [cit. 2021-12-09]. Dostupné online. 
  2. Robert W. Howarth, 2014: A bridge to nowhere: methane emissions and the greenhouse gas footprint of natural gas Energy Science & Engineering, published by the Society of Chemical Industry and John Wiley & Sons Ltd.,2014, str. 1–14
  3. Výhřevnost zemního plynu: Jak si vede ve srovnání s ostatními palivy?. www.Elektrina.cz [online]. [cit. 2019-03-15]. Dostupné online. 
  4. Naturalgas.org: Typické složení zemního plynu Background information. Archivováno 1. 1. 2011 na Wayback Machine.
  5. Archivovaná kopie. www.beg.utexas.edu [online]. [cit. 2009-01-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-02-10. 
  6. Archivovaná kopie. www.getgasunie.nl [online]. [cit. 2009-01-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2006-09-27. 
  7. Key World Energy Statistics 2021. [s.l.]: International Energy Agency, 2021. Dostupné online. S. 72. (anglicky) 
  8. Holm a Charlou, 2001: Initial indications of abiotic formation of hydrocarbons in the Rainbow ultramafic hydrothermal system, Mid-Atlantic Ridge. Earth and Planetary Science Letters, vol. 191, cislo 1–2, 30. srpna 2001, str. 1–8
  9. a b Jaké je složení ceny elektřiny nebo plynu? Jak se cena počítá?. eru.cz [online]. Energetický regulační úřad, 2022-06-22 [cit. 2022-10-14]. Dostupné online. 
  10. a b VOKŘÁL, Jiří. Jak se tvoří cena plynu a vývoj cen na burze. Seznam Zprávy [online]. Seznam.cz, 2022-10-14 [cit. 2022-10-15]. Dostupné online. 
  11. Vnitrodenní trh. ote-cr.cz [online]. OTE, a.s. [cit. 2022-10-14]. Dostupné online. 
  12. PXE a OTE - Informace o trhu. pxe.cz [online]. Energetická burza Praha [cit. 2022-10-14]. Dostupné online. 
  13. https://www.investorschronicle.co.uk/news/2022/04/06/rising-gas-prices-pushing-up-cost-of-carbon-permits/ - Rising gas prices pushing up cost of carbon permits
  14. Na kolik vyjde v roce 2020 vytápění domu plynem?. www.plyn.cz [online]. [cit. 2021-10-07]. Dostupné online. 
  15. Liberalizace energetického trhu - Slovník pojmů | Ušetřeno.cz. Ušetřeno.cz [online]. [cit. 2022-10-17]. Dostupné online. 
  16. Ceníky plynu. www.cezesco.cz [online]. ČEZ ESCO [cit. 2022-10-15]. Dostupné online. 
  17. a b GRECMAN, Daniel. Může Evropa nahradit potrubní dodávky plynu z Ruska?. oEnergetice.cz [online]. 2022-02-07 [cit. 2022-10-17]. Dostupné online. 
  18. a b KAHÁNEK, Adam. Do Česka už týden neproudí ruský plyn, nahrazuje ho norský a LNG. Novinky.cz [online]. Seznam.cz, 2022-09-09 [cit. 2022-11-23]. Dostupné online. 
  19. PREISLER, David. Ruský plyn proudí do Česka již půl století. oEnergetice.cz [online]. OM Solutions, 2017-05-28 [cit. 2022-09-10]. Dostupné online. 
  20. a b STRAŠÍKOVÁ, Lucie. Norský plyn má Česko od roku 1997. ČT24 [online]. Česká televize, 2009-01-09 [cit. 2022-11-23]. Dostupné online. 
  21. PREISLER, David. Ruský plyn proudí do Česka již půl století. oEnergetice.cz [online]. OM Solutions, 2017-05-28 [cit. 2022-09-10]. Dostupné online. 
  22. a b c Dodávky plynu z Norska závislost ČR na Rusku nesnížily. ESTAV.cz [online]. 2022-04-30 [cit. 2022-11-23]. Dostupné online. 
  23. Norsko je stále největším dodavatelem plynu do západní Evropy. Náskok před Ruskem se ale ztenčil. Hospodářské noviny [online]. 2016-01-04 [cit. 2022-11-23]. Dostupné online. 
  24. Před 20 lety přestalo být Rusko jediným dodavatelem zemního plynu do ČR. oEnergetice.cz [online]. 2017-04-28 [cit. 2022-11-23]. Dostupné online. 
  25. ŠITNER, Roman. V Česku už je 65 procent plynu původem z Norska. Co to znamená pro firmy a domácnosti? | Byznys. Lidovky.cz [online]. 2022-09-10 [cit. 2022-11-23]. Dostupné online. 
  26. PREISLER, David. Ruský plyn proudí do Česka již půl století. oEnergetice.cz [online]. OM Solutions, 2017-05-28 [cit. 2022-09-10]. Dostupné online. 
  27. HAVRDOVÁ, Monika. ČEZ chystá arbitráž. Ruská energetická válka začala rok před invazí, řekl Beneš. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2022-10-23 [cit. 2022-10-23]. Dostupné online. 
  28. ČEZ má kvůli omezení ruských dodávek škody až v miliardách, plánuje arbitráž | ČeskéNoviny.cz. České noviny [online]. ČTK, 2022-10-23 [cit. 2022-10-23]. Dostupné online. 
  29. a b VOŽENÍLEK, Lukáš. Energetickou válku proti Evropě začalo Rusko rok před tou skutečnou, říká šéf ČEZ. Seznam Zprávy [online]. Seznam.cz, 2022-10-23 [cit. 2022-11-20]. Dostupné online. 
  30. VRLÁK, Marek. Nord Stream 1 stojí a Gazprom se pře se Siemensem, jak opravit údajnou závadu na turbíně. ČT24 [online]. Česká televize, 2022-09-03 [cit. 2022-11-20]. Dostupné online. 
  31. Gazprom obdržel dokumentaci k opravené turbíně pro plynovod Nord Stream 1. oEnergetice.cz [online]. 2022-07-25 [cit. 2022-11-20]. Dostupné online. 
  32. ZADRAŽILOVÁ, Jitka. Švédsko odhalilo již čtvrtý únik plynu z plynovodů Nord Stream. Novinky.cz [online]. 2022-09-22 [cit. 2022-09-22]. Dostupné online. 
  33. Švédské vyšetřování poškození plynovodů Nord Stream potvrdilo sabotáž. České Noviny [online]. ČTK, 2022-11-18 [cit. 2022-11-20]. Dostupné online. 
  34. Putin nabídl Evropě více plynu. Dobrý pokus, odmítli ho Němci - Novinky. Novinky.cz [online]. Seznam.cz, 2022-10-12 [cit. 2022-10-15]. Dostupné online. 
  35. TRAMBA, David. ČEZ přebírá první zásilku zemního plynu z USA. Ale neznamená to, že tento plyn spotřebujeme v Česku. Ekonomický deník. 2022-09-20. Dostupné online [cit. 2022-11-20]. 

LiteraturaEditovat

  • FÍK, Josef. Zemní plyn: tabulky, diagramy, rovnice, výpočty, výpočtové pravítko. Praha : Agentura ČSTZ, 2006. ISBN 80-86028-22-4
  • Nils G. Holm a Jean Luc Charlou, 2001, Initial indications of abiotic formation of hydrocarbons in the Rainbow ultramafic hydrothermal system, Mid-Atlantic Ridge; Earth and Planetary Science Letters, vol. 191, cislo 1–2, 30. srpna 2001, str. 1–8

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat