Lyrická poezie

Lyrika je literární druh, který nemá děj, je to druh poezie vyslovující básníkovy pocity, jeho úvahy, myšlenky a nálady, upřednostňující monologické vyjádření v první osobě. Lyrika nezachycuje časovou následnost událostí, své téma rozvíjí v časově souběžných obrazech. Lyrika většinou neobsahuje děj, byť může obsahovat některé epické prvky jako jsou náznak děje, postava a prostředí.

Slovo „lyrika“ je odvozeno z řeckého pojmenování veršovaného zpěvu doprovázeného hrou na lyru (lyrika melé = lyrou doprovázené verše).

Typy a žánryEditovat

Rozlišujeme lyrické typy např. lyriku intimní, kolektivní, přírodní, milostnou, vlasteneckou, náboženskou, reflexivní, tj. podle tématického hlediska.

Lyrické žánry jsou charakteristické útlumem dějovosti a orientací na pocity, názory, dojmy a prožitky v oblasti citových vztahů.

Lyrické žánryEditovat

  • píseň (popěvek) – Je žánr, ke kterému se řadí texty určené ke zpěvu i kratší básně, jež se vyznačovaly pravidelnou stavbou, rytmem a výrazným rýmem. Dělíme na dva druhy lidovou píseň (píseň, u které není znám její původní autor) a píseň umělou.
  • óda – Rozsáhlejší oslavná báseň, která oslavuje hrdinu, předmět, osobu, vlast, moudrost, lásku atd. (Óda na radost).
  • hymnusSlavnostní píseň (druh ódy) na počest bohů a jejich činů, bývá zpravidla menšího rozsahu než óda a zaměřuje se hlavně na velká témata (národ, vlast).
  • elegie (žalozpěv) – truchlivá báseň vyjadřující smutek, tématem je ztráta někoho či něčeho, co je člověku drahé; vyjadřuje smutek například nad smrtí nebo nespravedlivým osudem.
  • epigram – krátká satirická báseň, ve které autor stručně a pádně vyjadřuje svůj úsudek o nějaké osobě, události a jevech (nejvýznamnější Karel Havlíček Borovský)
  • epitaf – náhrobní nápis
  • pásmo – báseň sestavená prostřednictvím montáže vytvořené na základě nekontrolovaného myšlenkového toku (volný sled pocitů, myšlenek, představ, tvůrcem Apollinaire …)
  • kaligramgrafická báseň uspořádaná do obrazce.

Lyricko-epické žánryEditovat


Externí odkazyEditovat