Leopold II.

císař Svaté říše římské, český a uherský král (1790–1792)
Tento článek je o českém králi a císaři Svaté říše římské. Další významy jsou uvedeny na stránce Leopold II. (rozcestník).

Leopold II. (5. května 1747 Vídeň1. března 1792 Vídeň) byl předposlední císař římský, král český, král uherský, markrabě moravský, velkovévoda toskánský (jako (Petr) Leopold I.) atd. z dynastie habsbursko-lotrinské.

Leopold II.
Císař Svaté říše římské, král český, uherský a chorvatský, arcivévoda rakouský, velkovévoda toskánský etc.
Portrét
Leopold II.
Doba vlády17901792
Korunovace9. říjen 1790, Frankfurt nad Mohanem
(římským císařem)
15. listopad 1790, Budín
(uherským králem)
6. září 1791, Praha
(českým králem)
Narození5. května 1747
Vídeň,
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí1. března 1792 (ve věku 44 let)
Vídeň,
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
PohřbenCísařská hrobka ve Vídni
PředchůdceJosef II.
František II.
(v Toskánsku)
NástupceFrantišek I.
Ferdinand III.
(v Toskánsku)
ManželkaMarie Ludovika Španělská
PotomciMarie Terezie
František
Ferdinand
Marie Anna
Karel Ludvík
Alexandr Leopold
Albert (1773–1774)
Maxmilián (1774–1778)
Josef Antonín
Marie Klementina
Antonín Viktor
Marie Amálie
Jan
Rainer Josef
Ludvík
Rudolf Jan
DynastieHabsbursko-Lotrinská
OtecFrantišek I. Štěpán Lotrinský
MatkaMarie Terezie
Podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Toskánský velkovévoda editovat

 
Leopold II. se svým bratrem Josefem II., obraz Pompea Batoniho

Byl až devátým dítětem královny Marie Terezie, ale vzhledem k množství dcer druhým nejstarším synem, který se dožil vyššího věku. V roce 1765 se oženil s dcerou španělského krále Karla III. Marií Ludovikou.

V témže roce zdědil po otci Františku I. Štěpánovi Lotrinském velkovévodství toskánské a usídlil se ve Florencii.

Z tohoto místa sledoval překotné reformní počínání svého bratra Josefa II. na trůně ve Vídni a na rozdíl od něj se stal postupně otcem 16 dětí, jimž se po zdravotní stránce převážně dařilo dobře. Tři čtvrtiny z nich byli synové.

Prováděl reformy (zrušení cechů, zrušení toskánské armády a její nahrazení občanskou milicí, zrušení trestu smrti…) v postupných krocích a pokud možno v takové podobě, aby nevyvolávaly konflikty.

Nebyl však zároveň zastáncem budování mohutného centrálního aparátu, který vznikal v sídle habsburské monarchie.

Bratr Josef II. editovat

V posledních letech své vlády v Toskánsku se začal obávat vzrůstajících nepokojů v dominiích jeho rodiny v Německu a Uhersku, přímého to důsledku metod vládnutí jeho bratra. Mezi Leopoldem a Josefem existovalo určité citové pouto, a tak se často setkávali před i po smrti jejich matky. Když však těžce nemocný Josef bratra požádal, aby přišel do Vídně a stal se spoluvládcem, Leopold se vyhnul odpovědi. Věděl, že bude muset převzít vládu po Josefovi, nechtěl však zdědit jeho nepopularitu. Když Josef II. 20. února 1790 zemřel, Leopold dále pobýval ve Florencii a odcestoval až 3. března.

Král a císař editovat

 
Památník u příležitosti Leopoldovy korunovace, Frankfurt, 1790

Do Vídně se tedy Leopold přesunul až po smrti bezdětného bratra v roce 1790 jako již korunovaný císař Svaté říše římské a král uherský Leopold II. Rychle se rozhodl řešit zděděné problémy, jež se nahromadily především v posledním roce Josefovy vlády.

Pro uklidnění šlechty potvrdil zrušení berního a urbariálního patentu a církev si na druhé straně přiblížil, když vrátil výchovu kněží z generálních seminářů do jejích rukou. Uvolnil také pořádání pro lid dříve obvyklých procesí či poutí. Byl otevřený k návrhům z nejrůznějších stran, protože věděl, že čím více jich bude, tím si bude moci vybrat více času na jejich prostudování a sloučení, které často ani nebude možné.

Klid se snažil nastolit i na dalších místech, kde jeho předchůdce vyvolal rozpory. Rychle ukončil tažení na Balkáně proti Turkům (mírem ve Svišťově), protože potřeboval uklidnit Prusko. Podařilo se mu brzy zvládnout neklidnou situaci i na území Uher a povstání v Rakouském Nizozemí (dnešní Belgii).

Postupem času věnoval stále větší pozornost Francii, kde již dávno zuřila revoluce, která se osobně dotýkala jeho sestry Marie Antoinetty, a která především hrozila překročit hranice v podobě odezvy v jiných zemích. Vydal tedy s pruským králem Fridrichem Vilémem II. v srpnu 1791 tzv. Pilnickou deklaraci, na jejímž základě byla v únoru příštího roku mezi Pruskem a habsburskou monarchií uzavřena spojenecká smlouva namířená proti revoluční Francii.

Vztah k českým zemím editovat

Z pohledu Čechů se odlišoval od svého bratra i tím, že nechal vrátit svatováclavské klenoty do Prahy a 6. září 1791 se v katedrále sv. Víta nechal korunovat českým králem. Císař česky rozuměl a v centru Čech tehdy dokonce pobyl několik týdnů.

Nejen Praha žila několik měsíců touto událostí – u příležitosti takovéto vzácné návštěvy se technika předháněla s uměním, když se v Klementinu konala první česká průmyslová výstava a v Nosticově divadle byla pro změnu hrána objednaná Mozartova opera La Clemenza di Tito. Nový panovník byl přístupný mnoha setkáním, takže bylo možné, aby se přímo seznámil např. s názory Josefa Dobrovského.

Úmrtí editovat

Císař Leopold II. zemřel nečekaně rychle, sotva stačil stabilizovat poměry v zemi a její vnější vztahy. Příčinou úmrtí bylo zřejmě srdeční selhání. Podle rodové tradice bylo mrtvé tělo rozděleno na tři části. Nabalzamované tělo bylo pochováno v Toskánské hrobce, která je součástí Císařské hrobky pod kostelem kapucínů ve Vídni. Jeho srdce je uloženo v Hrobce srdcí v augustiniánském kostele a vnitřní orgány ve Vévodské hrobce svatoštěpánské katedrály. Jeho kenotaf (prázdný náhrobek) od Franze Antona Zaunera se nachází v kapli sv. Jiří v augustiniánském kostele.

Potomci editovat

 
Leopold s rodinou

Leopold měl se svou ženou Marii Ludovikou Španělskou 16 dětí (12 synů a 4 dcery):

Vývod z předků editovat

 
 
 
 
 
Mikuláš František Lotrinský
 
 
Karel V. Lotrinský
 
 
 
 
 
 
Klaudie Lotrinská
 
 
Leopold Josef Lotrinský
 
 
 
 
 
 
Ferdinand III. Habsburský
 
 
Eleonora Marie Josefa Habsburská
 
 
 
 
 
 
Eleonora Magdalena Gonzagová
 
 
František I. Štěpán Lotrinský
 
 
 
 
 
 
Ludvík XIII.
 
 
Filip I. Orleánský
 
 
 
 
 
 
Anna Rakouská
 
 
Alžběta Charlotta Orleánská
 
 
 
 
 
 
Karel I. Ludvík Falcký
 
 
Alžběta Šarlota Falcká
 
 
 
 
 
 
Šarlota Hesensko-Kasselská
 
Leopold II.
 
 
 
 
 
Ferdinand III. Habsburský
 
 
Leopold I.
 
 
 
 
 
 
Marie Anna Španělská
 
 
Karel VI. Habsburský
 
 
 
 
 
 
Filip Vilém Falcký
 
 
Eleonora Magdalena Falcko-Neuburská
 
 
 
 
 
 
Alžběta Amálie Hesensko-Darmstadtská
 
 
Marie Terezie
 
 
 
 
 
 
Anton Ulrich Brunšvicko-Wolfenbüttelský
 
 
Ludvík Rudolf Brunšvicko-Wolfenbüttelský
 
 
 
 
 
 
Alžběta Juliana Šlesvicko-Holštýnsko-Sonderbursko-Norburská
 
 
Alžběta Kristýna Brunšvicko-Wolfenbüttelská
 
 
 
 
 
 
Albrecht Arnošt I. Öttingenský
 
 
Kristýna Luisa Öttingenská
 
 
 
 
 
 
Kristýna Frederika Württemberská
 

Odkazy editovat

Literatura editovat

Související články editovat

Externí odkazy editovat

Předchůdce:
Josef II.
  Český král
17901792
  Nástupce:
František I.
Předchůdce:
Josef II.
  Uherský král
17901792
  Nástupce:
František I.
Předchůdce:
---
  Král Haličsko-Lodomerský
17901792
  Nástupce:
František I.
Předchůdce:
Josef II.
  Flanderský hrabě
Leopold I.
17901792
  Nástupce:
František I.
Předchůdce:
Josef II.
  Hlava dynastie
17901792
  Nástupce:
František I.