Otevřít hlavní menu

Tereziánský ústav šlechtičen

Ústav šlechtičen (Tereziánský ústav šlechtičen), někdejší renesanční Rožmberský palác, je rozlehlá barokně-klasicistní palácová stavba v areálu Pražského hradu, mezi ulicí Jiřská a zahradou Na Valech.

Rožmberský palác / Ústav šlechtičen
Rožmberský palác / Ústav šlechtičen z královské zahrady Na Valech
Rožmberský palác / Ústav šlechtičen z královské zahrady Na Valech
Účel stavby

původně sídlo knížat z Lobkovic, později ústav mladých šlechtičen

Základní informace
Sloh renesance, baroko, klasicimus
Architekt Ulrico Aostalli de Sala
Výstavba po roce 1541
Stavebník Rožmberkové
Současný majitel Český stát
Další majitelé Rožmberkové
Švamberkové
páni z Rožmitálu
český král Rudolf II.
Poloha
Adresa Jiřská 2/3
Praha 1, Hradčany
119 00  Praha 012, ČeskoČesko Česko
Souřadnice
Další informace
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

HistorieEditovat

Již od středověku je zde doložena původní nesouvislá jednotlivá zástavba. V roce 1513 část tohoto pozemku získali Rožmberkové. Rozvoji této části Pražského hradu napomohl požár, který v roce 1541 poničil zdejší budovy. Rožmberkové zde nechali postavit čtyřkřídlý arkádový palác s vchodovou branou, situovanou směrem do Jiřské ulice. Tuto stavbu provedl stavitel Hans Vlach.

Rožmberkové ke svému paláci připojili i dva sousední domy pánů ze Švamberka a z Rožmitálu. Později palác doplnili o velkou zahradu s ochozem a arkádami, tuto přestavbu provedl v letech 15731574 stavitel Ulrico Aostalli.

V roce 1600 palác přešel do majetku císaře Rudolfa II., který k němu připojil Ludvíkovo křídlo Pražského hradu. Následovala další přestavba z 20. let 18. století, v padesátých letech téhož století ji pak následovala přestavba pro účely Ústavu šlechtičen, která byla ukončena až v roce 1756, ačkoliv samotný ústav byl slavnostně otevřen již v roce 1755. První představenou ústavu se stala dcera císařovny Marie Terezie, arcivévodkyně Marie Anna. Palác sloužil jako výchovný ústav pro mladé šlechtičny, kterých tu bývalo okolo 30. Další adaptace budovy zde proběhla v letech 17871788.

Vlastní ústav fakticky ale zanikl až po vzniku samostatné Československé republiky v květnu 1919 a poté tuto budovu užívalo československé ministerstvo vnitra. Koncem 90. let a na počátku 21. století zde probíhala velmi nákladná a rozsáhlá rekonstrukce budovy do původní rožmberské renesanční podoby, která byla ukončena v roce 2008, od té doby je tato část Pražského hradu částečně přístupná i pro veřejnost.

Kaple Nejsvětější TrojiceEditovat

 
Nástropní freska v kapli

Uvnitř se nachází zbytek bývalé palácové kaple. V kapli je nástěnná malba s motivem Nejsvětější Trojice od Petra Molitora z poloviny 18. století.

Představené ústavuEditovat

Všechny představené ústavu byly arcivévodkyněmi Habsbursko-lotrinského rodu, ať už z hlavní, uherské, těšínské nebo toskánské větve rodu. Důvod, proč se mezi abatyšemi objevovaly výlučně arcivévodkyně, spočíval ve snaze vládnoucího arcidomu finančně i prestižně zabezpečit početné ženské potomstvo, přičemž ne všechny mladé arcivévodkyně se provdaly. S titulem a úřadem abatyší se pojila vysoká roční renta (20 000 zl.), a proto hodnost představené Tereziánského ústavu nikdy nepřešla na jiný rod. V historii ústavu se vyskytla dvě delší období sedisvakance, kdy ústav za neexistující (nejmenovanou) abatyši spravovala čtyřčlenná rada starších sester. Šlo o léta 1809–1836 a 1852–1876. Neobsazené bylo místo abatyše také v l. 1755–1766, kdy byl ústav již formálně zřízen, ale ještě nefungoval. I v průběhu dalších let se vyskytla kratší, někdy několikaletá období, kdy ústav šlechtičen neměl svoji představenou. Následující seznam abatyší je kompletní.

  1. 2. února 1766 – 19. listopadu 1789: Marie Anna Habsbursko-Lotrinská (1738–1789), dcera Marie Terezie, historicky první představená (abatyše) ústavu
  2. 21. července 1791 – 1. října 1809: Marie Anna Rakouská (1770–1809), jako první z abatyší ústavu korunovala českou královnu: Marii Ludoviku (1791) a Marii Terezii (1793)
  3. 10. září – 27. listopadu 1836: Marie Terezie Josefa Toskánská (1767–1827), po pouhých 78 dnech odvolána z funkce kvůli sňatku s Fridrichem Augustem Saským, r. 1836 korunovala českou královnu Marii Annu
  4. 16. července 1839 – 13. února 1843: Hermína Amálie Marie Uherská (1817–1834), dcera Hermíny z Anhalt-Bernburg-Schaumburg-Hoymu, nebyla řádně instalována
  5. 8. května 1843 – 16. ledna 1852: Marie Karolína Těšínská (1825–1915), odvolána z funkce pro chystaný sňatek s bratrancem Rainerem Ferdinandem
  6. 11. října 1876 – 1879: Marie Kristina Těšínská (1858–1929), odvolána z funkce pro sňatek s Alfonsem XII. Španělským
  7. 14. listopadu 1879 – 13. dubna 1883: Marie Antonie Toskánská (1858–1883)
  8. 1886 – 1893: Markéta Žofie Rakouská (1870–1902), odvolána z funkce pro sňatek s Albrechtem Württemberským
  9. 1893 – 1894: Karolína Marie Toskánská (1869–1945), odvolána z funkce pro sňatek s Augustem Leopoldem Sasko-Cobursko-Gothajským
  10. 1894 – 1918: Marie Anunciáta Těšínská (1876–1961), poslední abatyše a představená ústavu[1]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. SOJKA, Jaroslav a kol. Ferdinand V. Dobrotivý a umění jeho doby: [1. června - 9. září 2012, Královský letohrádek a Císařská konírna]. 1. vyd. Praha: Správa Pražského hradu, 2012. 351 s. ISBN 978-80-86161-74-7. S. 62-65. Katalog výstavy. 

Externí odkazyEditovat