Jan Petr Molitor

český malíř

Jan Petr Molitor, (v němčině Peter Johann Molitor, původně Peter Miller, 1702 Schadeck u Koblenze3. dubna 1756, Krakov), byl německý malíř pozdního baroka, který od roku 1730 žil a pracoval v Praze.

Jan Petr Molitor
Narození1702
Koblenz
Úmrtí3. dubna 1756 (ve věku 53–54 let)
Krakov
Povolánímalíř
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Jan Petr Molitor: portrét Václava hraběte z Morzinu, 1736

Narodil se jako Peter Miller, učil se malířství v Bonnu, v Berlíně a v Drážďanech, odkud roku 1730 odešel do Prahy. Zde se učil u V. V. Reinera, přestoupil na katolickou víru a začal se psát polatinštěným jménem Molitor (lat. mlynář). Byl přijat do staroměstského cechu malířů, roku 1734 se stal mistrem, oženil se a měl šest synů a dceru. Roku 1756 odjel do Krakova, kde náhle zemřel.[1]

Namaloval velké množství obrazů, zejména do kostelů, ale také portrétů, alegorií, krajin aj. Byl také malířem fresek a vyzdobil například kostel v Uhříněvsi.[1]

Nástěnné malby

Závěsné a oltářní obrazy

  • Kojetice, kostel sv. Víta, Smrt sv. Františka Xaverského (1733)[2]
  • Praha, Břevnovský klášter, refektář, cyklus osmi obrazů světců a místních patronů: Vintíř, Vojtěch, Prokop, opat Anastázius, kníže Boleslav II., Markéta, sv. Terezie z Ávily a sv. Jan z Kříže[2]
  • Jemniště, zámecká kaple (1744)[2]
  • Zaječov, klášter svaté Dobrotivé, kostel Zvěstování Panny Marie, Založení kláštera sv. Dobrotivé (1745)[2]
  • Praha, kostel sv. Jiljí, Oplakávání Krista (1750-1751)[2]
  • Teplá, klášter Teplá, kostel Zvěstování, Zvěstování P. Marie (1753)[2]
  • Sázava, kostel sv. Prokopa, Nanebevzetí Panny Marie (1755)[2]

Portréty

  • Podobizna vojevůdce (1736), Národní galerie[2]
  • Podobizna muže s loutnou (1741), Národní galerie[2]
  • Jindřich Pavel Mansfeld a Josefina Mansfeldová, roz. Černínová (1746), zámek Dobříš[2]
  • Opat Bedřich Grundmann (1753), Broumov, muzeum[2]
  • Opat Tomáš Sartorius (1755), zámek Mělník[2]
  • Jan Ignác Gemrich a jeho manželka Rozálie Luitgarda (1755), soukromá sbírka[2]

Galerie

editovat

Reference

editovat
  1. a b P. Toman, Slovník československých výtvarných umělců, str. 215.
  2. a b c d e f g h i j k l m n o p q Nová encyklopedie českého výtvarného umění, Academia, Praha 1995
  3. Poche E. (ed.): Umělecké památky Čech. 4. (T-Ž). Academia, Praha 1982, s. 136.

Literatura

editovat
  • Prokop Toman, Slovník československých výtvarných umělců. Praha: B. Kočí 1927
  • Pavel Preiss, in: Dějiny českého výtvarného umění II/2, Academia Praha 1998, s. 758–763

Externí odkazy

editovat