Václav z Morzinu

český šlechtic, mecenáš umění

Václav hrabě z Morzinu (německy Wenzel Graf von Morzin, ve starší literatuře též jako Mor(t)zyn, Martzin apod., 4. března 16755. září 1737) byl český šlechtic z hraběcího rodu Morzinů a štědrý mecenáš umění, podoprovatel Antonia Vivaldiho.

Václav hrabě z Morzinu
Jan Petr Molitor: Portrét Václava hraběte Morzina, 1736, Krkonošské muzeum Vrchlabí
Jan Petr Molitor: Portrét Václava hraběte Morzina, 1736, Krkonošské muzeum Vrchlabí
Narození 4. března 1676
Úmrtí 5. září 1737 (ve věku 61 let)
Místo pohřbení Vrchlabí
Povolání patron
Příbuzní Karel Josef František z Morzinu
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotopisEditovat

Václav z Morzinu se narodil roku 1675 jako syn Jana Rudolfa hraběte z Morzinu a jeho manželky Evy Konstantiny, rozené Vratislavové z Mitrovic. Nejprve nastoupil vojenskou kariéru a pod Evženem Savojským bojoval proti Turkům. Po smrti svého staršího bratra ovšem převzal správu panství a začal bohatě podporovat stavební činnost na svých statcích. V Praze nechal například postavit Morzinský palácNerudově ulici na Malé Straně.

Umělecký mecenášEditovat

 
Titulní strana cyklu koncertů Antonia Vivaldiho "Il cimento dell'armonia e dell'inventione" obsahujících Čtvero ročních dob s věnováním Václavu hraběti z Morzinu

Hrabě byl velký vzdělanec, milovník a znalec umění, které bohatě podporoval. Zakázkami zaměstnal mnoho umělců své doby, mezi něž patřili architekt Jan Blažej Santini-Aichel, sochař Ferdinand Maxmilián Brokoff či malíř Jan Petr Molitor.

Podpora hudbyEditovat

Obzvláštní pozornost věnoval především hudbě. Ve svém malostranském paláci provozoval vlastní kapelu, jak bylo v té době zvykem, ovšem pražská kapela hraběte Morzina byla výjimečná tím, že zaměstnával výhradně profesionální instrumentalisty. V jeho kapele působilo mnoho významných skladatelů té doby, např. Antonín Reichenauer,[1] František Jiránek nebo Johann Friedrich Fasch. Uměleckým vedoucím tohoto orchestru nebyl Joseph Haydn, jak se někdy uvádí ve starším výzkumu; ten totiž působil ve službách mladší větve Morzinů sídlících mj. u hraběte Karla Josefa v Dolní Lukavici.

Rovněž bylo zvykem ve vyšších kruzích té doby, aby kapela měla svého italského maestro di cappella, byť alespoň na dálku. Zřejmě nejslavnějším hudebníkem, kterého hrabě podporoval, byl Antonio Vivaldi, jenž v hraběcích účtech figuruje jako maestro di capella in Italia a který hraběti věnoval např. své dílo Il cimento dell'armonia e dell'inventione, op. 8, s proslulým cyklem houslových koncertů Čtvero ročních dob.[2]

Svými značnými výdaji a nákladným životním stylem však Václav z Morzinu svůj rod velmi zadlužil.

Také jeho bratranec, Ferdinand Maxmilián z Morzinu (1693–1763), podporoval hudebníky. Jeho mladším příbuzným byl hudbymilovný mecenáš Karel Josef z Morzinu (1717–1783), žijící v 18. století, který byl prvním podporovatelem skladatele Josepha Haydna, kterého zaměstnal jako svého kapelníka. Haydn hraběti věnoval několik svých prvních symfonií.

Hudebním životem na dvoře hraběte Václava z Morzinu se podrobně zabývá český muzikolog Václav Kapsa. Ve svých publikacích podrobně zmapoval činnost pražské kapely Václava z Morzinu, kde působila řada vynikajících hudebníků té doby (Antonín Reichenauer, Antonín Möser, František Jiránek, Christian Gottlieb Postel, Jan Josef Ignác Brentner, Josef Antonín Sehling, krátce též Johann Friedrich Fasch a další.), včetně působení Antonia Vivaldiho.

Závěr životaEditovat

Hrabě Václav z Morzinu zemřel 5. září 1737 a byl pochován v rodové hrobcekostele sv. Augustina augustiniánského kláštera ve Vrchlabí

ReferenceEditovat

  1. K osobnosti hudebního skladatele Antonína Reichenauera blíže např. v předmluvě kritické edice Koncertu G dur, viz Antonín Reichenauer: Concerto in G per oboe, due violini, viola e basso, ed. Lukáš M. Vytlačil, Fontes Musicae Bohemiae 1, Togga, Praha 2016. 54 s. (náhled díla on-line)
  2. KAPSA, Václav. Hudebníci hraběte Morzina. Příspěvek k dějinám šlechtických kapel v Čechách v době baroka. S tematickými katalogy instrumentální tvorby Antonína Reichenauera, Christiana Gottlieba Postela a Františka Jiránka. Praha: Etnologický ústav AV ČR, 2010. Dostupné online. 

LiteraturaEditovat

  • Kapsa, Václav (2012) Account books, names and music: Count Wenzel von Morzin’s Virtuosissima Orchestra. Early music 40, 2012, s. 605–620, doi:10.1093/em/cas130.
  • Hudebníci hraběte Morzina. Příspěvek k dějinám šlechtických kapel v Čechách v době baroka. Praha 2010. ISBN 978-80-87112-36-6