Lukáš M. Vytlačil

český flétnista, historik, hudební vědec a dirigent

Lukáš M. Vytlačil (Lukáš Michael; * 23. dubna 1985, Kladno)[1] je český flétnista, historik, hudební vědec a dirigent.

Mgr. Lukáš M. Vytlačil
Narození23. dubna 1985 (36 let)
Kladno
Alma materFilozofická fakulta Univerzity Karlovy (2012–2017)
Povoláníhistorik, flétnista, muzikolog, dirigent a hráč na zobcovou flétnu
ZaměstnavateléEtnologický ústav AV ČR (2013–2018)
Ústav pro českou literaturu AV ČR (od 2018)
Ocenění2007 – Cena Nadace Leoše Janáčka
2019 – Křesadlo 2018
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

ŽivotopisEditovat

Po studiích na Konzervatoři v Teplicích, kde absolvoval hru na příčnou a zobcovou flétnu a později též dirigování u Jana Valty, pokračoval na Univerzitě Karlově. Zde nejprve absolvoval u Jany Semerádové obor Historická hudební praxe, realizovaný na Pedagogické fakultě ve spolupráci s Týnskou vyšší odbornou školou Collegium Marianum (2011), a poté na Filozofické fakultě hudební vědu (2017). Pod vedením Rebeccy Stewart studoval také interpretaci vokální polyfonie a zúčastnil se řady interpretačních kurzů u významných hudebníků a pedagogů, jako jsou např. Peter Holtslag, Ashley Solomon, Barthold Kuijken, Jostein Gundersen, Anneke Boeke, Petr Zejfart, Jorge Salgado Correia a další.

V hudbě se věnuje tzv. historicky poučenou interpretací jako hráč na barokní příčnou flétnu, zobcovou flétnu, dirigent a vokalista. Věnuje se koncertní i pedagogické činnosti. Je uměleckým vedoucím souboru Ensemble Sporck a vystupuje též s dalšími soubory, např. Ensemble Inégal, s nímž se podílel na několika nahrávkách, Musica Florea, Capella Regia ad.[2] Mezi lety 2006–2008 byl sbormistrem dětského pěveckého sboru Fontána v Teplicích a jako dirigent spolupracoval též se Severočeskou filharmonií či Orchestrem Fóra mladých. V letech 2005–2009 učil na Konzervatoři v Teplicích. Od roku 2014 vede třídu zobcové flétny na Konzervatoři Jana Deyla v Praze.[3]

Vedle hudby působí v oblasti historie a hudební vědy. Od roku 2013 je odborným pracovníkem Akademie věd České republiky, v letech 2013–2018 působil v Kabinetu hudební historie Etnologického ústavu, od r. 2018 pak v Ústavu pro českou literaturu AV ČR.[4] Badatelsky se zaměřuje především na dějiny pozdního středověku a raného novověku, reformaci, hudební historii a na ediční činnost. Jeho publikační činnost zahrnuje několik monografií a edic, studie a stati, slovníková hesla[5] ad.

Je členem Vojenského a špitálního řádu svatého Lazara Jeruzalémského, kde se věnuje charitativním projektům, za což v roce 2019 obdržel od primátora Hl. města Prahy Zdeňka Hřiba cenu Křesadlo za rok 2018 udělovanou Nadací Hestia.[6] Pro Starokatolickou církev v ČR pracuje jako šéfredaktor časopisu Communio.[7] Věnuje se též tvorbě duchovní poezie, zejména písňovým textům,[8] a duchovním zamyšlením.

OceněníEditovat

  • 2007 – Cena Nadace Leoše Janáčka
  • 2019 – Křesadlo za rok 2018

Bibliografie (výběr)Editovat

Monografie a ediceEditovat

  • Kronika obce Kačice 1932–1939. Praha: Togga, 2019. 115 s. ISBN 978-80-7476-146-1. 
  • Antonín Reichenauer. Concerto in G per oboe, due violini, viola e basso. Praha: Togga, 2016. 31 s., 5 hlasů. (Fontes Musicae Bohemiae; sv. 1). ISBN 978-80-7476-108-9. 
  • Jan Olejník: Etudy a písničky pro příčnou flétnu = Studies and folk songs for flute. 1. vyd. Praha: Amos Editio, 2015. 43 s. 
  • Jacques Martin Hotteterre: Zásady hry na příčnou flétnu, zobcovou flétnu a hoboj. Praha: Vyšehrad, 2013. 115 s. ISBN 978-80-7429-391-7. 
  • Čtyři tvrziště na Slánsku. Hradečno, Humniště, Ostrov a Řisuty. Plzeň: Petr Mikota, 2006. 32 s. (Zapomenuté hrady, tvrze a místa; sv. 34). ISBN 80-86596-70-2. 

Studie a statiEditovat

  • Bibliografické soupisy českých muzikologických prací v časopise Hudební věda v letech 1964 až 2016. Práce z dějin Akademie věd. 2017, roč. 9, čís. 2, s. 41–62. Dostupné online. 
  • Příběh renesančního Jáchymova. Evangelicus. Praha: 2016, roč. 2017, s. 42–45. Dostupné online. 
  • Slánský malíř, fotograf a etnograf Ferdinand Velc. Posel z Budče. Kladno: Sládečkovo vlastivědné muzeum, 2014, roč. 31, s. 18–20. Dostupné online. 
  • Sporckovská výzdoba zámku Bon Repos. Hláska. Roč. 2014, čís. 3, s. 45. Dostupné online. 
  • Jaroslav Bořita z Martinic. Heraldická ročenka. Praha: 2009, roč. 2008, s. 7–23. Dostupné online. 

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Profil v databázi Národních autorit ČR [cit. 1. 9. 2019]
  2. Internetové stránky souboru Ensemble Sporck. [cit. 26. 1. 2021]
  3. Profil na stránkách Konzervatoře a střední školy Jana Deyla. [cit. 1. 9. 2019]
  4. Internetové stránky Ústavu pro českou literaturu AV ČR. [cit. 1. 9. 2019]
  5. Seznam hesel v Českém hudebním slovníku.
  6. Křesadlo za rok 2018. Cena pro obyčejné lidi, kteří dělají neobyčejné věci. Informační bulletin [online]. Praha: Hestia, 2019 [cit. 2019-09-01]. Dostupné online. 
  7. VYTLAČIL, Lukáš M. Úvodník. Communio. Časopis Starokatolické církce v ČR. 2021, roč. 27, čís. 1, s. 1. Dostupné online. 
  8. Hrad přepevný. Kancionál Evangelické církve augsburského vyznání. 1.. vyd. Praha: ECAV v ČR a Togga, 2018. 675 s. ISBN 978-80-7476-142-3. 

Externí odkazyEditovat