Starokatolická církev

Starokatolická církev je křesťanskou církví, která se v několika fázích s gradací v druhé polovině 19. století po Prvním vatikánském koncilu oddělila od římskokatolické církve pro nesouhlas v základních doktrinárních otázkách, především pak v oblasti papežské neomylnosti a papežově primátu nad celou církvi. Starokatolické církve v jednotlivých zemích jsou autokefálními církevními společenstvími. Některé z nich jsou sdruženy v Utrechtské unii (UU) starokatolických církví v čele s arcibiskupem v Utrechtu (je předsedou Mezinárodní biskupské konference Utrechtské unie starokatolických církví). Starokatolické církve netvoří jeden celek s Katolickou církví vedenou římským papežem, stejně jako pravoslavné církve.

Logo starokatolíckych cirkví

Víra a praxeEditovat

  • Starokatolické církve v jednotlivých zemích jsou autokefální, s episkopálně-synodním zřízením. Členové církve shromáždění na synodě tvořenou duchovními i laiky, volí biskupa, schvalují stanovy, rozhodují o všech podstatných záležitostech, volí synodní radu. Farnosti si z jistého okruhu kněží volí svého faráře.
  • Starokatolíci odmítají dogmata o papežské neomylnosti a primátu papeže nad celou církví. Taktéž odmítají dogmatizovat neposkvrněné početí a nanebevzetí Panny Marie.
  • Starokatolíci vysluhují sedm svátostí: křest, Eucharistie, biřmování, zpověď, kněžství, manželství a pomazání nemocných. Duchovní starokatolické církve jsou vysvěcení v platné apoštolské posloupnosti, která je uznána i římskokatolickou církví. Římskokatolická církev však neuznává svěcení udělené ženám, protože je považuje za neplatné.
  • Průběh eucharistické slavnosti (mše) není tak svázán předpisy jako v římskokatolické církvi. Je kladen důraz na aktivní účast celé komunity. Přijímání eucharistie je zásadně podobojí.
  • Kněžský a biskupský celibát je dobrovolný.
  • Starokatolické církve Utrechtské unie v Německu, Nizozemsku, Rakousku a Švýcarsku umožňují jáhenské i kněžské svěcení žen. V Česku jsou ženy svěceny pouze jako jáhenky. Polskokatolická církev svěcení žen zavedené nemá. Utrechtská unie však dosud biskupku nevysvětila.
  • Zpověď je společná (tiché vyznání hříchů Bohu v srdci, společná modlitba lítosti a hromadné rozhřešení všem přítomným) i individuální (vyznání hříchu knězi nebo biskupovi). Individuální zpověď je dobrovolná (např. starokatolíci v Česku ji praktikují vcelku běžně) .
  • Některé starokatolické církve mají otevřený přístup k homosexuálním partnerstvím, některé taktéž umožňují liturgické žehnání stejnopohlavních párů. Jsou však i starokatolické církve, které od homosexuálů vyžadují celibát.

HistorieEditovat

Nejstarší starokatolická církev existuje v Nizozemsku. Od římskokatolické církve se katolíci v Nizozemí ovlivnění jansenismem formálně oddělili roku 1723. Specifické vlastnosti této „Malé církve“ (oficiálně : Římskokatolická arcidiecéze starobiskupského duchovenstva v Utrechtu) můžeme vysledovat již před tímto datem a byly ovlivněny tím, že katolická církev musela v kalvinistickém Nizozemí působit v ilegalitě. Rozkol byl způsoben tím, že jezuité požadovali, aby nizozemská církev aktivněji vystupovala proti státu.

Od doby osvícenství se v německy mluvících zemích objevovaly reformní požadavky mezi katolickými duchovními, někteří z nich zakládali různá hnutí, která například v Prusku požívala legálního statusu. Prohlášení papežské neomylnosti na prvním vatikánském koncilu vyvolala zejména v Německu a Rakousku vlnu odporu. V roce 1871 se v Mnichově konal sjezd nesouhlasících duchovních, který můžeme považovat za počátek starokatolického hnutí. Vedoucí osobností byl mnichovský profesor teologie Ignaz Döllinger.

 
Mapa Utrechtské unie s anglikánskými a evangelickými církvemi v plném svátostném společenství

Nově ustavená starokatolická církev přijala apoštolskou posloupnost od zmíněné nizozemské „Malé církve“. Starokatolické církve v Nizozemsku, Německu, Rakousku a Švýcarsku spolu r. 1889 vytvořily Utrechtskou unii starokatolických církví, která existuje dodnes. Dnes jsou v Utrechtské unii združené kromě zmíněných čtyř církví také starokatolické církve v Česku, Chorvatsku, Polsku a jinde. Její biskupové tvoří Mezinárodní starokatolickou biskupskou konferenci, které předseda je utrechtský arcibiskup, v současnosti Bernd Wallet. V prvních letech existence církve byla zavedena bohoslužba v národních jazycích, přijímání pod obojí a po roce 1880 byl zrušen povinný celibát duchovních.

Roku 1931 byla uzavřena tzv. Bonnská úmluva mezi starokatolíky a anglikány, na jejímž základě existuje plné společenství mezi starokatolickými a anglikánskými církvemi (vzájemné uznávání svátostí, tj. intercommunio) .

Od roku 1996 umožňuje starokatolická církev v Německu udělovat kněžské svěcení ženám (už v r.1988 vysvětila první dvě ženy na jáhenky - tyto byly r.1996 vysvěceny na kněze a též byly další dvě vysvěceny na jáhenky). Následně umožnily svěcení žen i církve v Rakousku, Švýcarsku a Nizozemí. V České republice je jen jáhenské.

V roce 2003 Polská národní katolická církev v USA a Kanadě i Starokatolická církev na Slovensku opustili Utrechtskou unii starokatolických církví pro nesouhlas se svěcením žen. V důsledku toho vznikla tzv. Světová rada národních katolických církví (anglicky World Council of National Catholic Churchces), zkráceně WCNCC. Ta sdružuje také ještě několik dalších církví. Její předsedou je biskup Leonardo Beg.

Roku 2016 bylo uzavřeno plné svátostné společenství mezi starokatolickými církvemi Utrechtské unie a největší evropskou luteránskou církví - Církví Švédska (Svenska Kyrkan).

Členské církve Utrechtské unieEditovat

Ostatní starokatolické církveEditovat

  • Polská národní katolická církev (Polish National Catholic Church-PNCC v USA a Kanadě. Koncem r. 2003 vystoupila/byla vyloučena z Utrechtské unie, neboť nesouhlasí s kněžským svěcením žen a se svěcením homosexuálů. Má 4 diecéze na severovýchodě USA a pátou v Kanadě,v čele s biskupy, r. 2011 měla asi 25 000 věřících.
  • Starokatolická církev na Slovensku (vystoupila z Utrechtské unie na konci r.2003 – kvůli vyloučení/vystoupení PNCC v USA a Kanadě), posléze se stala členkou WCNCC-Světové rady národních katolických církví. V čele slovenské církve stojí arcibiskup Vlastimil Šulgan. Patří k ní generální vikariáty v Rakousku, Česku a Chorvatsku, v jejich čele stojí biskupové, v ČR to byl zpočátku Antonín Jelínek. *Do WCNCC patří též Kanadská národní katolická církev - CNCC a církve v Kolumbii a jinde.
  • Nezávislá filipínská církev- IFI (katolická), (není členkou Utrechtské unie, ale je s ní v plném církevním společenství, a též s Anglican communion-celosvětovým společenstvím anglikánských církví). Má asi 5,4 milionu věřících, tj. asi 6 % obyv. Filipín ve 36 diecézích a dvě diecéze v USA . IFI světí ženy nejen na jáhenky a kněze, ale i na biskupky .
  • Reformovaná katolická církev v Polsku - Vznikla v letech 20062007. Není členem Utrechtské unie. Má celkem 11 farností a komunit.
  • Mariaviatské církve - (Starokatolická církev Marivitů v Polsku je členem Utrechtské unie, ostatní mariavitské církve ne). Mariavitské církve se nacházejí v Německu, Argentíně, USA a jinde.

LiteraturaEditovat

  • LÉBLOVÁ, Marta. Církev, sekularizace, nacionalismus : první vatikánský koncil, vznik starokatolické církve a vztah katolické církve k sekularizaci a s ní souvisejícímu nacionalismu v letech 1870-1885 v českých zemích habsburské monarchie. Brno: L. Marek, 2009. 201 s. ISBN 978-80-87127-18-6. 

Externí odkazyEditovat