Pavel z Morzinu

český šlechtic

(August) Pavel hrabě z Morzinu též z Morsinu (německy Paul Reichsgraf von Morzin)[pozn. 1] (1613/16153. listopadu 1688) byl český šlechtic ze starého, původně severoitalského rodu Morzinů.[1] V roce 1636 byl povýšen do říšského hraběcího stavu. Dědictvím a nákupy získal značný majetek v různých částech Čech (Vrchlabí[2], Lomnice nad Popelkou, Křinec) a díky němu patřili Morzinové koncem 17. století mezi dvacet nejbohatších rodin v Českém království.[3] Zastával také úřady v zemské správě, byl hejtmanem Boleslavského a Hradeckého kraje.[4]

Pavel z Morzinu
Rodový erb Morzinů
Rodový erb Morzinů
Narození1610
Úmrtí1688 (ve věku 77–78 let)
DětiJan Rudolf z Morzinu
Ferdinand Matyáš z Morzinu
RodMorzinové
PříbuzníRudolf Jan z Morzinu (sourozenec)
Maxmilián František Felix z Morzinu a Václav Humbert z Morzinu (vnoučata)
Některá data mohou pocházet z datové položky.


ŽivotEditovat

Narodil se jako nejmladší syn Blažeje z Morzinu a jeho manželky Hieronymy, rozené hraběnky Sovaroli. Za třicetileté války bojoval v císařské armádě, o vojenskou službu však neměl příliš zájem a dosáhl jen hodnosti poručíka v pluku svého staršího bratra, významného vojevůdce Rudolfa Jana z Morzinu. Díky bratrovi byl v roce 1632 povýšen do stavu svobodných pánů a v roce 1636 obdržel titul říšského hraběte. Hraběcí titul byl pak v roce 1642 potvrzen i pro České království. Po získání majetku v Čechách zastával úřady v zemské správě, dvakrát byl krátce hejtmanem Boleslavského kraje (1650–1652 a 1654) a poté dlouholetým hejtmanem Hradeckého kraje (1657–1667), kde se nacházely hlavní rodové statky.[5]

MajetekEditovat

 
Zámek Křinec, hlavní sídlo Pavla z Morzinu

Po třicetileté válce se kromě participace v zemských úřadech věnoval především správě zděděného majetku, který dále významně rozšiřoval. Po bratru Janu Rudolfovi zdědil v roce 1646 v Podkrkonoší panství Vrchlabí, které obdržel darem z konfiskací po zavražděném Albrechtovi z Valdštejna a mělo hodnotu přes 200 000 zlatých.[6] Krátce po převzetí dědictví přistoupil Pavel z Morzinu k nákupům statků v okolí. V roce 1650 získal od Valdštejnů panství Kuncberk s městem Křincem a devíti vesnicemi za 47 512 kop grošů míšenských. Taktéž od Valdštejnů pak ještě v roce 1654 přikoupil panství Lomnice nad Popelkou s osmnácti vesnicemi. Na rozhraní severních a východních Čech se mu tak podařilo vytvořit téměř souvislou doménu. Cílevědomou obnovou těchto tří panství zdevastovaných třicetiletou válkou se podařilo zdvojnásobit výnosy až na částku 30 000 zlatých ročně. Z panství Vrchlabí, Kuncberk a Lomnice nad Popelkou byl v roce 1665 s císařským svolením zřízen fideikomis.

Panství Vrchlabí mělo ve výčtu morzinských statků vždy nejdůležitější pozici, a to především z hospodářského hlediska. Za Pavla z Morzinu došlo k rozvoji textilního průmyslu, kvalitní produkce plátenického zboží našla uplatnění i v exportu do západní Evropy. Na panství vznikly dvě papírny a vysoké výnosy vykazoval nově postavený pivovar. Díky rozsáhlým lesům v Krkonoších byl významný také obchod se dřevem. V ekonomickém rozvoji Vrchlabí sehrálo důležitou roli také puškařství.[7] Pavel z Morzinu jako cílevědomý a energický hospodář zvyšoval robotní povinnosti a prováděl také násilnou rekatolizaci. V roce 1651 proto na vrchlabském panství došlo ke vzpouře poddaných, která byla potlačena vojskem.[8][9] I když jsou doloženy stavební úpravy na zámku Vrchlabí, z hlediska budování rezidenční sítě soustředil Pavel z Morzinu svou pozornost především na Křinec.[10] Hned po zakoupení kuncberského panství přistoupil k výstavbě velkého zámku v Křinci[11], který vznikal v několika etapách.[12] Zasloužil se také o rozvoj města Křinec[13], které po úbytku obyvatelstva během třicetileté války nechal osídlit osadníky z Podkrkonoší. Nechal též postavit kostel sv. Jiljí. V případě výstavby zámku a kostela se uvažuje o autorství významného architekta Carla Luraga.[14] Na místě zříceniny hradu Kuncberk nechal postavit hodnotný lovecký zámek (známý též pod názvem Kunstberk) s bohatou výzdobou interiérů.[15]

 
Erb Morzinů na zámku Křinec

Mimo centrum rodových panství v severovýchodních Čechách koupil v roce 1664 hrad a panství Nižbor na Berounsku[16], tento majetek ale prodal v roce 1679 Schwarzenbergům za 30 000 zlatých. Mezitím začal vytvářet další majetkovou základnu pro své početné potomstvo v západních Čechách. V roce 1666 koupil na Plzeňsku panství Dolní Lukavice se třinácti vesnicemi od Karla Caretta-Millesima.[17] Po rozdělení majetku mezi potomstvo se Dolní Lukavice stala jedním z hlavních sídel Morzinů a v následujících generacích zde vznikl hodnotný barokní zámek.[18] V roce 1673 pak od Ignáce Karla ze Šternberka koupil panství Opálka s hradem Klenová, městečkem Strážov a osmnácti vesnicemi. Později ještě pro svého nejmladšího syna koupil několik menších statků na Moravě, v roce 1680 Lesonice a Martínkov a o rok později ještě nedaleké Bítovánky. Tento majetek prodali potomci již v roce 1689. Poslední akvizicí Pavla z Morzinu byl v roce 1688 nákup statku Čistá[19] se třemi vesnicemi v prostoru mezi Lomnicí nad Popelkou a Vrchlabím. Kromě statků v různých částech Čech koupil v roce 1668 čtyři domy v Nerudově ulici ulici v Praze. Na místě těchto nemovitostí vznikl v pozdějších generacích Morzinský palác.

Své statky pořizoval často na dluh, což spolu se stavebními aktivitami přivedlo jeho potomky do vleklé finanční krize přetrvávající až do konce 18. století.

Manželství a rodinaEditovat

Pavel z Morzinu byl dvakrát ženatý. 23. července 1640 se oženil s Marií Alžbětou (Eliškou) Hrzánovou z Harasova, dcerou manželky svého bratra Rudolfa z jejího prvního manželství. Manželům se narodilo deset dětí, z toho tři synové, Jan Rudolf, František Mikuláš a Ferdinand Matyáš. Rodové linie prvních dvou jmenovaných synů vymřely po několika generacích, pouze potomci hraběte Ferdinanda Matyáše žili do 19. století. Podruhé se Pavel z Morzinu oženil v roce 1679 se Sidonií Zádubskou ze Schönthalu (1643–1709), toto manželství zůstalo bezdětné.


OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. S křestními jmény August Pavel je uváděn jen v některých česky psaných literárních zdrojích, především v souvislosti s jeho hlavním sídlem na zámku v Křinci.

ReferenceEditovat

  1. Ottův slovník naučný, díl XVII., Praha, 1901; s. 749–750 dostupné online
  2. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl VI. Východní Čechy, Praha, 1989; s. 540
  3. FELCMAN, Ondřej: Majetkové poměry feudální třídy v druhé polovině 17. století in: PETRÁŇ, Josef a kolektiv: Proměny feudální třídy v Čechách v pozdním feudalismu; Praha, 1976 (Acta Universitatis Carolinae. Philosophica et historica 1 - Studia historica 14), s. 208
  4. SEDLÁČKOVÁ, Helena: Krajští hejtmané v Čechách (1623) 1641–1849. Personální obsazení.; Národní archiv, Praha, 2021; s. 348 ISBN 978-80-7469-103-4
  5. SEDLÁČKOVÁ, Helena: Krajští hejtmané v Čechách (1623) 1641–1849. Personální obsazení; Národní archiv, Praha, 2021; s. 229, 233 ISBN 978-80-7469-103-4
  6. BÍLEK, Tomáš V.: Dějiny konfiskací v Čechách po r. 1618; II. díl, Praha, 1883; s. 784–785 dostupné online
  7. ZÁZVORKOVÁ, Blanka, LOUDA, Jiří: Vrchlabí (edice Zmizelé Čechy); Nakladatelství Paseka, Praha - Litomyšl, 2006; s. 14–18 ISBN 80-7185-757-2
  8. Dějiny města na oficiálním webu Vrchlabí dostupné online
  9. ŠORM, Ivan: Spravedlnost hraběte z Morzinu in: Genealogické a heraldické listy, 1/2017; Praha, 2017; s. 23–26
  10. CHODĚJOVSKÁ, Eva a kolektiv: Krajina v rukou barokního člověka. Lidé a krajina 16.–18. století na východě Čech (kapitola Morzinové a utváření kulturní krajiny ve středních Krkonoších a v Podkrkonoší), Národní památkový ústav, Josefov, 2020; s. 152–165 ISBN 978-80-88226-23-9
  11. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl III. Severní Čechy; Praha, 1984; s. 246
  12. STIFTER, Antonín: Křinec. Historicko-topografický náčrtek., Křinec, 1880; s. 44 dostupné online
  13. KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl III.; Praha, 1998; s. 243–245 ISBN 80-85983-12-5
  14. Historie na webu zámku Křinec dostupné online
  15. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl III. Severní Čechy; Praha, 1984; s. 253
  16. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl III. Severní Čechy; Praha, 1984; s. 347
  17. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl IV. Západní Čechy; Praha, 1985; s. 64
  18. LANG, Martin: Barokní zámky. Příběhy a lidské osudy., Přeštice, 2014; s. 18–20 ISBN 978-80-260-5749-9
  19. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl VI. Východní Čechy; Praha, 1989; s. 86

LiteraturaEditovat

  • MILEROVÁ, Helena: První Morzinové v českých zemích. K otázce společenské legitimace válečných zbohatlíků (bakalářská práce);
  • VALENTA, Aleš: Rodinný archiv Černínů-Morzinů. Vrchlabí 1535 (1562–1944); Státní oblastní archiv v Hradci Králové, 2012; 233 s. dostupné online

Externí odkazyEditovat