Strážov

město v okrese Klatovy v Plzeňském kraji
Tento článek je o městě v okrese Klatovy. Další významy jsou uvedeny na stránce Strážov (rozcestník).

Město Strážov (německy Drosau) se nachází v okrese Klatovy, v Plzeňském kraji. Název města je odvozen z jeho původního účelu, kdy obyvatelé udržovali obchodní stezku a strážili placení cla. Žije zde přibližně 1 400[1] obyvatel. Historické jádro města si zachovalo památkový charakter a od roku 2003 je městskou památkovou zónou.

Strážov
Městský úřad ve Strážově
Městský úřad ve Strážově
Znak města StrážovVlajka města Strážov
znakvlajka
Lokalita
Status město
LAU 2 (obec) CZ0322 557137
Pověřená obec a obec s rozšířenou působností Klatovy
Okres (LAU 1) Klatovy (CZ0322)
Kraj (NUTS 3) Plzeňský (CZ032)
Historická země Čechy
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 1 420 (2020)[1]
Rozloha 35,7 km²
Nadmořská výška 482 m n. m.
PSČ 339 01 až 340 24
Počet částí obce 16
Počet k. ú. 13
Počet ZSJ 14
Kontakt
Adresa městského úřadu Strážov 71
34021 Janovice nad Úhlavou
mesto@strazov.cz
Starosta Ing. Josef Rousek
Oficiální web: mesto.strazov.cz
Strážov
Strážov
Další údaje
Geodata (OSM) OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

HistorieEditovat

Strážov byl pravděpodobně založen králem Přemyslem Otakarem II. již ve 13. století, avšak první písemná zmínka o městě pochází až z roku 1352, kdy patřil k opáleckému panství. Roku 1372 jsou majiteli vladyckých dvorů Strážov, Viteň, Božtěšice a Brtí vladykové Bohuslav, Otík, Bušek a farář Sluka. Později je Strážov připomínán jako městečko. Již v této době je zde zmiňován kostel. Z počátku 15. století pochází první zmínka o přítomnosti Židů.[2] Po husitských válkách byly pod Strážovem objeveny žíly s vysokým obsahem stříbra a olova. Dnes se již ve Strážově netěží, jsou zde však dodnes patrné pozůstatky důlní činnosti. V témže čase vymírá rod Strážovských vladyků, čímž se Strážov až do roku 1848 stává poddanským městečkem opálecké vrchnosti.

 
Náměstí

Šestnácté stoletíEditovat

Dne 24. června 1524 (v den sv. Jana Křtitele) udělil Ludvík Jagellonský Strážovu městská práva (právo vyšší a nižší popravy, právo týdenního trhu každou sobotu, právo dvou výročních čtrnáctidenních trhů, právo samosprávy), o rok později bylo Strážovu na prosbu Viléma z Rýzmberka a Švihova uděleno právo opevnění a městský znak. Vilém a jeho dědici měli právo vybírat ve Strážově clo, za což museli udržovat průjezdné cesty a mosty.[3]

V roce 1954 Strážov dočasně ztratil městská práva nabytá v 16. století, avšak od 23. ledna 2007 byl obci vrácen status města.[4]

Sedmnácté stoletíEditovat

Adam Bořita z Martinic uspěl u Ferdinanda II. se žádostí o potvrzení privilegií Ludvíka Jagellonského (právo trhu, právo popravy) a privilegií Rudolfa II. (výše cla).[5] Po vyčerpání stříbrných ložisek však došlo k zavírání dolů, což ovlivnilo život celého města. Třicetiletá válka znamenala pro město další ránu: zejména rok 1641, kdy Strážov vyplenila a vypálila švédská vojska. Přesto pak císař Ferdinand III. potvrdil privilegia udělená jeho otcem Ferdinandem II., přeložil týdenní trh ze soboty na čtvrtek a povolil sklad soli.[6] Roku 1680 je poprvé zmiňována dřevěná synagoga.[2]

Osmnácté stoletíEditovat

Oživení přinesla výroba krajek, která je poprvé zmiňována roku 1725.[7] Karel VI.[8] a následně i Marie Terezie[9] potvrdili privilegia svých předchůdců v plném znění. Marie Terezie pak ještě povolila čtvrteční trhy na len a přízi.[10] Josef II. rozšiřuje stávající tržní práva o trh po sv. Jakubovi a podrobuje strážovské týdenní trhy a soudní záležitosti zemským ustanovením.[11] Roku 1770 je poprvé užit německý název Drosau, avšak v roce 1880 se vrátí užívání českého názvu Strážov. Při sčítání roku 1771 zjištěno 117 popisných čísel křesťanských a 16 židovských, z toho 48 selských gruntů, 9 chalup a 5 veřejných budov.

Devatenácté stoletíEditovat

Ferdinand I. Dobrotivý potvrdil privilegium tří výročních trhů a jednoho týdenního trhu s možností posunu na předchozí či následující den.[12] Příležitostí pro nový rozvoj bylo založení továrny na kůže (1842),[13] sboru dobrovolných hasičů (1875), krajkářské školy (1896) či Tělovýchovné jednoty Sokol (1897). Další ránu pro město však znamenalo otevření železničních tratí Plzeň – Železná Ruda (Plzeňsko-březenská dráha) a Horažďovice–Domažlice, které obě vedly poměrně daleko od Strážova. V 19. století byl též přesunut hřbitov od kostela k cestě směrem na Lehom, došlo k zavedení telefonní linky, zřízení poštovního úřadu a četnické stanice.[14] Roku 1871 se staví radnice s věží a hodinami a o osmnáct let později též budova obecné školy.[14]

Židovská obec zbudovala v první polovině 19. století pozdně barokní zděnou synagogu,[2] jejíž střecha byla ovšem na sklonku téhož století pohlcena požárem.[15] Z roku 1827 pochází záznam o prvním ranhojiči a do roku 1874, kdy byl zřízen zdravotní obvod, zde působilo již pět ranhojičů židovského původu. Rok 1880 znamenal přečíslování židovských domů z římských číslic na arabské, ale zároveň počátek emigrace židovského obyvatelstva.[2]

Moderní dějinyEditovat

Ve dvacátém století došlo k dočasné ztrátě městských práv, přerušení činnosti TJ Sokol, uzavření krajkářské školy. Dále se značně rozšířilo správní území města.

Dějiny v datechEditovat

Přírodní poměryEditovat

Strážov leží jedenáct kilometrů jižně od Klatov v nadmořské výšce 482 metrů v údolí Strážovského potoka, jehož vody pokračují přes Jelenku, Úhlavu, Berounku, Vltavu a Labe do Severního moře. Je centrem Strážovské vrchoviny, která je součástí geomorfologického celku Šumavské podhůří. Severně leží Vinný vrch (535 metrů) a Rovenská hora (571 metrů), severovýchodně Chvojová hora (631 metrů) a Úliště (690 metrů), východně Smrková hora (628 metrů), jižně Na Vápenci / Vápenec (532 metrů) a Plošina (972 metrů), jihozápadně Želivský vrch (770 metrů), západně vrcholy hřebene Želivského vrchu (732 a 723 metrů), severozápadně Na Porovnání (639 metrů).

Části obceEditovat

Administrativně se Město Strážov se dělí na 16 částí, které tvoří 14 základních sídelních jednotek a rozkládají se na 13 katastrálních územích.

Část obce Německý název Starší název Datum přičlenění ke Strážovu[19]
Božtěšice Boschtieschitz Bořetitz, Božetice, Bozetitz 1976 (jako součást Vitně)
Brtí Bienwald Brty 1976 (jako součást Vitně)
České Hamry Böhmisch Hammer Hammern 1961 (jako součást Opálky)
Horní Němčice Nemschitz Nemtschitz 1976 (jako součást Vitně)
Javoříčko Gaberl Jawoři 1976 (jako součást Vitně)
Kněžice Knieschitz 1961 (jako součást Lukavice)
Krotějov Krotiw Krotiv 1961 (s Hájkem, Patraskou a Splží)
Lehom 1961 (jako součást Rovné)
Lukavice Lukawitz Lukawetz 1961 (s Kněžicemi)
Mladotice Mladotitz 1976 (jako součást Vitně)
Opálka Opalka 1961 (s Českými Hamry)
Rovná Ruwna 1961 (s Lehomí a Malou Rovnou)
Splž Spiels 1961 (jako součást Krotějova)
Strážov Drosau
Viteň Witten 1976 (s Božtěšicemi, Brtím, Horními Němčicemi, Javoříčkem a Mladoticemi)
Zahorčice Bingarten Zahorčitz, Zahortschitz, Záhorčice 1961

Ke Strážovu náleží dále vesnice Hájek (Hajka) a Patraska (Potraska, Podraska); samoty Brtský Mlýn, Červený Mlýn, Dvorecký Mlýn, Malá Rovná, Na Stráni, Na Strašidle, Pastouška, Plázky, U Soušků, U Stojzů, U Traxlů, V Americe, V Loužku a zaniklá osada Hynkovice (Hinkowitz).

SlužbyEditovat

PamětihodnostiEditovat

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek ve Strážově.
 
Kostel svatého Jiří a fara
 
Pomník padlým
  • Raně gotický, farní kostel svatého Jiří, který je poprvé zmiňován v polovině 14. století, stojí v nejstarší části města zvané Hradčany. Kostelní věž byla přistavěna počátkem 19. století a zastřešena bání roku 1855. Uvnitř kostela se nacházejí tři oltáře – hlavní zasvěcený sv. Jiří a dva vedlejší zasvěcené sv. Janu Nepomuckému a čtrnácti Pomocníkům.[20] V 15. nebo 16. století byl ulit zvon Jakub neboli Kuba (307 kg), který byl do Strážova převezen v roce 1783 z některého ze zrušených klášterů a zrekvírován v době první světové války. V roce 1654 byl ulit zvon Bartoloměj neboli "Bárta" (202 kg, výška 57 cm, průměr 68 cm), který byl zrekvírován v době druhé světové války, ale později zachráněn.
  • Socha Jana Nepomuckého na náměstí před radnicí z roku 1732[14]
  • Pomník padlým v první a druhé světové válce na náměstí, který vznikl přebudováním původní kašny. Pomník obsahuje jména padlých rodáků a nápis "Zborov - Terronne - Dosso Alto - Sibiř" odkazuje na bitvy první světové války.
  • Pomník na hrobu rudoarmějce M. Vojvody na místním hřbitově
  • Šumavská vyhlídka na Vinném vrchu zbudovaná v roce 2009
  • Židovský hřbitov na svahu Smrkové hory
  • Čtverhranná kašna u základní školy nesoucí letopočet 1863
  • Křížek

RodáciEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2020. Praha. 30. dubna 2020. Dostupné online. [cit. 2020-05-01]
  2. a b c d e Dějiny Židů ve Strážově [online]. [cit. 2021-01-15]. Dostupné online. 
  3. Listina Ludvíka Jagellonského z 22. září 1525
  4. Rozhodnutí č. 16 předsedy Poslanecké sněmovny, k stanovení obcí městy a městysi, Miloslav Vlček, 23. ledna 2007
  5. Listina Ferdinanda II. z 22. května 1630
  6. Listina Ferdinanda III. z 25. dubna 1647
  7. Paličkovaná krajka jako společenský, sociální a ekonomický fenomén Dostupné online
  8. Listina Karla VI. z 19. května 1740
  9. Listina Marie Terezie z 26. ledna 1747
  10. Listina Marie Terezie z 6. února 1770
  11. Listina Josefa II. z roku 1787
  12. Listina Ferdinanda I. z 6. října 1836
  13. Kozak Klatovy [online]. [cit. 2021-01-15]. Dostupné online. 
  14. a b c d e Kronika města 1921-1959 [online]. [cit. 2021-01-15]. Dostupné online. 
  15. Strážov - synagoga [online]. [cit. 2021-01-15]. Dostupné online. 
  16. a b c d Strážov na Šumavě [online]. [cit. 2021-01-15]. Dostupné online. 
  17. Židovský hřbitov - Strážov [online]. [cit. 2021-01-15]. Dostupné online. 
  18. Vesnice roku Plzeňského kraje Dostupné online Archivováno 15. 2. 2015 na Wayback Machine
  19. Sčítání lidu domů a bytů 2001, okres Klatovy Dostupné online[nedostupný zdroj]
  20. Strážov – Kostel sv. Jiří, Soupis památek, 07. Politický okres klatovský (1899), str. 146–148 Dostupné online

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat