Robota

osobní služba sedláků a rolníků pro jejich pány

Robota je ve feudálním systému osobní služba sedláků a rolníků či chalupníků-bezzemků pro jejich pány. Robotník je pak výraz pro poddaného robotujícího pro svého pána, někdy též vyššího správního či soudního úředníka, drába apod. Robota byla služba sedláků či rolníků, majitelů usedlosti pro majitele panství. Ta zahrnovala velmi širokou paletu rozličných činností pro přesně daný počet dní v roce. Obvykle poskytovali sedláci ruční robotu či robotu s potahem. Ruční práce spočívaly například v tom, že sedláci museli na polích svých pánů plít plevel. Při práci s potahem zase robotníci museli orat pole. Výraz robota s potahem se vztahuje na zapřažení vola nebo jiného zvířete před pluhem.

Robotní patent z 2. září 1717

Bez ohledu na životní potřeby sedláků byla robota též často vyžadována při setí nebo žních a tím představovala veliký problém pro poddané rolníky, kteří již právě v té době potřebovali zastat mnoho práce na svých vlastních polích. Po vzniku peněžního hospodářství museli sedláci místo roboty postupně platit penězi.

Robota v českých zemíchEditovat

Po třicetileté válce silně narostl objem roboty a ta zatěžovala sedláky stále více, takže systém panství fungoval stále méně. Došlo k celkovému navýšení robotní povinnosti na 3 a více dnů v týdnu a omezena osobní svoboda. Pracovalo se od rozbřesku do soumraku, v průměru asi 12 hodin denně, a to s dvouhodinovou polední přestávkou. V letních měsících se na panském pracovalo až 16 hodin denně. Podle robotního patentu z roku 1738 měl „robotíř při rukovní práci něco dýl než hovado vytrvati.“[1] Po zrušení nevolnictví císařem Josefem II. roku 1781 byl systém pozvolna odstraněn. Robota v českých zemích byla zrušena císařským patentem ze dne 7. září 1848.

Robota v ostatních zemíchEditovat

V Rakousku a některých oblastech Německa se lze setkat s výrazem Robath (nebo též Robot, pocházejícím z českého nebo slovanského výrazu robota, viz také slovo robotnik polsky, robotník slovensky, rabota rusky).[zdroj?!]

OdkazyEditovat

Související článkyEditovat

ReferenceEditovat

  1. České nevolnictví zblízka. Toulky českou minulostí [online]. 3. prosince 2020. Dostupné online. 

Externí odkazyEditovat